Fotbalista Gebre Selassie: Jsme něco jako herci, tak nám tolik nenadávejte

Na provinční poměry českého fotbalu má Theodor Gebre Selassie vcelku pozoruhodný příběh. Narodil se v Třebíči, ale jeho otec pochází z Etiopie. Ač potomek diabetologa a učitelky, svoji duši zcela upsal fotbalu. V pětadvaceti je jeho kariéra na strmém vzestupu a nejenom v české lize je elegantní a fotbalově bystrý obránce vidět čím dál víc. Letos navíc vybojoval titul s týmem Slovanu Liberec a jako vůbec první hráč tmavé pleti bude Česko reprezentovat na evropském šampionátu. Přesto zůstává výjimečně skromný.

„Fotbal o slávě zase až tak není, to byste musel hrát třeba jako Petr Čech či Pavel Nedvěd za ty největší top kluby. Moje máma ale také říká: všechna sláva, polní tráva,“ konstatuje v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Gebre Selassie. Nikde ovšem není psáno, že do nějakého špičkového evropského týmu po Euru nepřestoupí. Vlastně by bylo překvapivé, kdyby se tak nestalo.

reklama

ČESKÁ POZICE: Je titul mistra ligy nejvyšší meta, která může fotbalistu v Česku potkat?

GEBRE SELASSIE: Určitě. Nic víc u nás dokázat nemůžete, nějaký úspěch v rámci evropských klubových soutěží je spíše vzdáleným snem. Po zisku titulu s Libercem jsem byl strašně šťastný, už si ani nepamatuji, kdy jsem něco tak úžasného a povznášejícího zažil, snad po úspěšném složení maturity. Možná je to proto, že fotbal už tak smrtelně vážně neberu a uvědomuji si, že jsou i důležitější věci. Jenže tentokrát mě to přece jen dojalo a plakal jsem štěstím. Tak radostnou událost prostě v životě nepotkáte úplně každý den.

Je to asi i tím, že v Liberci hraju přeci jen už dost dlouho a už to bylo pořád dokola, taková rutina. Celé roky se snažíte, a jako by to vaše úsilí nebylo vůbec vidět. Teprve až teď se mně ta dřina vrací. Nakonec je zajímavé, že jsme to dokázali, aniž bychom byli nějakým velkoklubem s obrovskými finančními prostředky a zázemím, což není v dnešním fotbalu jednoduché. I proto to chápu jako obrovský úspěch.

„Je řada hráčů, kteří fotbal prožívají, jako kdyby šlo o život a o všechno, jiní to mají tak trochu na ,háku‘. A to jsou ti nejlepší fotbalisti.“

ČESKÁ POZICE: Jsou pro vás dnes už i důležitější věci než fotbal?

GEBRE SELASSIE: Určitě vlastní zdraví a zdraví mé rodiny. Snažím se na to myslet vlastně pořád. Když se pak něco stane, je už většinou pozdě. Samozřejmě chci vyhrávat a dát tomu všechno, ale tohle je něco navíc. Nakonec se tím v duchu v těch vypjatých minutách během utkání i uklidňuji, což je dobrá metoda – nejsem pak pod takovým stresem. Je prostě dobré mít i při špičkovém fotbale nějaký ten odstup.

Do jaké míry vás ale sport pohltí, záleží samozřejmě individuálně na povaze. Je řada hráčů, kteří fotbal prožívají, jako kdyby šlo o život a o všechno, jiní to mají tak trochu na „háku“. Ti jsou nakonec asi těmi nejlepšími fotbalisty. Pokud něco zkazí, nedělají z toho vědu, ale jdou dál a pokouší to znovu a znovu. Pod psychickým tlakem, jemuž jsme vystaveni, je to dobrá a užitečná vlastnost. Osobně jsem dřív něco takového vůbec nedokázal, poslední dva roky se ale cítím uvolněněji. A to právě díky působení v Liberci, tam je hodně příjemná atmosféra.

ČESKÁ POZICE: Co je tedy fotbal? Svazující dřina, nebo radostný zážitek?

GEBRE SELASSIE: Fotbal je určitě dřina, podobně jako pořádná „manuální“ práce. Navíc plná odpovědnosti ke spoluhráčům a ke klubu, který si vás vybral a platí vám. Také o něm musíte přemýšlet, vždyť se na hřišti pohybujete v docela dramatických situacích: nesmíte se bát či se nějak schovávat a ulehčovat si. Je nezbytné jít do hry naplno. Tak je to dnes nastavené.

Profesionální fotbal má podobně jako u jiných sportovních odvětví na aktéry celou řadu nároků: trénujete dvakrát denně šest dní v týdnu, takže máte celou řadu měsíců pouze jeden den volna. Všechno kolem – třeba osobní život – takovému režimu musíte podřídit. Možná je to tak náročné a vypjaté, protože kariéra fotbalisty je časově omezená do několika málo let, což jiná povolání neznají. To si ale samozřejmě nestěžuju, jsou určitě i náročnější zaměstnání. Fotbal mě baví a jako svůj prvořadý životní zájem jsem si ho vybral pouze já sám.

ČESKÁ POZICE: Začínal jste s fotbalem v malém venkovském klubu ve Velkém Meziříčí a dnes hrajete za reprezentaci. Co to znamenalo urazit tak výjimečnou cestu?

GEBRE SELASSIE: No, zase až tak úplně nevím, čím jsem oproti jiným výjimečný. Vždyť každý hráč na takové úrovni je dobrý a snaží se. Řekl bych, že úspěch ve fotbale znamená souhrn několika věcí: nejenže je věcí kondice, vůle a talentu, ale samozřejmě i štěstí. A jak už bylo řečeno, i ochoty něco obětovat. Už od dětství vlastně vedete tak trochu jiný život oproti svým vrstevníkům a nemůžete si dovolit to, co oni.

Nedílnou součástí nějakého úspěchu v konkurenci stovek hráčů je i lidská povaha. Do jaké míry jste schopní pro sebe všechno správně vyhodnotit, co se týče nejen chyb, ale i dílčích úspěchů. Já osobně jsem začal s fotbalem ve druhé třídě, takže s nadsázkou řečeno mám už něco nahráno. Hrál jsem ale i basketbal a volejbal, o tom, že budu hrát už jenom fotbal, se rozhodlo zhruba ve dvanácti letech.