Astrofyzik Michal Švanda v rozhovoru o úskalí obřího množství současných znalostí, umělé inteligenci, ale i mimozemském životě mimo jiné říká: „Dnešní vědecké přístupy nejsou konečné. Všechno se může nějakým geniálním mozkem se schopností odstupu úplně zásadně změnit. Nemůžeme vyloučit, že se v blízké době naprosto změní fyzikální paradigma, jako se to stalo už mnohokrát v minulosti.“

Už víc než 15 let patří k nejvýraznějším postavám občanských iniciativ věnujících se sociální pomoci potřebným. Zejména proto, že se zabývá tolik sledovaným česko-romským soužitím a pochází z Indie. Sri Kumar Vishwanathan pomáhá ostravským Romům v těch nejexponovanějších částech „sociálně vyloučených lokalit“. A na adresu české sociální politiky v rozhovoru pro ČESKOU POZICI říká: „Přes všechno úsilí a práci je zbabělá – ve smyslu, že nemá žádnou vizi.“

Zní to skoro jako pohádka: kdysi začínal doslova s koštětem v ruce ve slavném pražském rockovém klubu Na Chmelnici coby prachobyčejný brigádník. A dnes, zhruba po dvaceti letech, vlastní strojní konstruktér Karel Bezušek úspěšnou firmu, která je hodně žádanou značkou v oboru zvaném technická produkce – ročně dokáže zajistit technické zázemí pro více než sedm set akcí.

I po více než šedesáti letech od popisovaných událostí běhá z knihy novináře Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli mráz po zádech. Jejím obsahem je slavný případ takzvaného „číhošťského zázraku“ z éry komunismu padesátých let minulého století. Doležal bezezbytku dokládá, že se příběh ve své obludnosti bezesporu řadí vedle popravy poslankyně Milady Horákové k těm nejtemnějším momentům našich moderních – nejen komunistických – dějin.