Dánský filozof a teolog, od jehož narození 5. května uplynulo 200 let, povýšil úzkost a smutek na královskou cestu k objevení vlastního nitra. V jeho pojetí tvoří člověka napětí mezi konečností a nekonečností, časností a věčností. Svět nemusí být změněn. Změnit se mají lidé ve světě, kterým neustále hrozí pád do povrchnosti. Nad tímto myslitelem se zamýšlí Tereza Matějčková.
Astrofyzik Michal Švanda v rozhovoru o úskalí obřího množství současných znalostí, umělé inteligenci, ale i mimozemském životě mimo jiné říká: „Dnešní vědecké přístupy nejsou konečné. Všechno se může nějakým geniálním mozkem se schopností odstupu úplně zásadně změnit. Nemůžeme vyloučit, že se v blízké době naprosto změní fyzikální paradigma, jako se to stalo už mnohokrát v minulosti.“
Demografické změny, radikální emancipace žen a individualizace mladé generace dokazují, že redukce západního smýšlení o Íránu na náboženství a „nukleární hrozby“ je zavádějící a kontraproduktivní. Dubaj je pak mikroprostorem, kde lze tyto proměny íránské společnosti ve zhuštěné formě pozorovat. Navíc podle odhadů celkové íránské investice v dubajské ekonomice v současnosti představují fascinujících 250 miliard dolarů, píše Jan Čuřík.
Už víc než 15 let patří k nejvýraznějším postavám občanských iniciativ věnujících se sociální pomoci potřebným. Zejména proto, že se zabývá tolik sledovaným česko-romským soužitím a pochází z Indie. Sri Kumar Vishwanathan pomáhá ostravským Romům v těch nejexponovanějších částech „sociálně vyloučených lokalit“. A na adresu české sociální politiky v rozhovoru pro ČESKOU POZICI říká: „Přes všechno úsilí a práci je zbabělá – ve smyslu, že nemá žádnou vizi.“
Před pár dny vyšla kniha Pavla Žáčka, v níž jsou otištěny protokoly parlamentní vyšetřovací komise pro objasnění událostí 17. listopadu 1989. Formulace „(...) pokud by ze strany Lidových milicí mělo k něčemu dojít, tak sovětská posádka u nás silou proti nim zasáhne (...)“ vedla Jan Schneidera k zamyšlení nad skutečnou rolí sovětských vojsk v Československu v roce 1989 a úvahou na téma „jediný správný pohled na minulost“.
Zní to skoro jako pohádka: kdysi začínal doslova s koštětem v ruce ve slavném pražském rockovém klubu Na Chmelnici coby prachobyčejný brigádník. A dnes, zhruba po dvaceti letech, vlastní strojní konstruktér Karel Bezušek úspěšnou firmu, která je hodně žádanou značkou v oboru zvaném technická produkce – ročně dokáže zajistit technické zázemí pro více než sedm set akcí.
Pohanské, židovské i křesťanské Velikonoce jsou spjaté s novými možnostmi vycházejícími ze smrti a pocitu zmaru, který symbolizuje vyčerpávající zima. Náš život závisí na Velikonocích. Na tom, že zima skončí a příroda znovu ožije i že naše naděje nebudou zdrojem zklamání, ale síly. Křesťanské Velikonoce lze číst jako protest proti lidskému zmaru i nabídce rezignovat a zmar vydat za zákon světa, píše Tereza Matějčková.
I po více než šedesáti letech od popisovaných událostí běhá z knihy novináře Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli mráz po zádech. Jejím obsahem je slavný případ takzvaného „číhošťského zázraku“ z éry komunismu padesátých let minulého století. Doležal bezezbytku dokládá, že se příběh ve své obludnosti bezesporu řadí vedle popravy poslankyně Milady Horákové k těm nejtemnějším momentům našich moderních – nejen komunistických – dějin.
Na počátku byla ledová socha na zaoceánském parníku, na konci dobrodružství dvou kamarádů, kteří dokážou vyrobit led jako křišťál. Jak se podniká na vlně populárního trendu zvaného „ice art“, přibližuje jeden z pionýrů oboru v Česku, bývalý číšník Marek Košmider. S parťákem Ondřejem Benšem mají na svém kontě i jeden unikát: v Česku první a zatím jediný stálý ledový bar.
Nestává se to často, aby vzpomínka na právě zesnulou osobu vyloudila bezprostřední a neodolatelný úsměv na tváři. Kdo by ale také chtěl odolat, když jde o Rudolfa Battěka! Pravím, že jde, nikoliv, že šlo. Rudolfa Battěka, sociologa a levicového filozofa, který „mnoha lidem zamotal hlavu“, se jen tak nezbavíme, a kdo by také chtěl. Píše v nekrologu Jan Schneider.