Spor čtyř odborníků: Bude Čína vládnout světu?

Dvakrát ročně se pod názvem The Munk Debates, projektu nadace Aurea Foundation, koná v kanadském Torontu diskusní večer o nějakém zásadním problému současné mezinárodní politiky. Různé světově významné osobnosti na něm veřejně diskutují a publikum na závěr hlasuje, jak je účastníci diskuse argumentačně přesvědčili o svém názoru.

Večer 17. června 2011 se v torontské Roy Thompson Hall sešli nositel Nobelovy ceny za mír, profesor politologie, bezpečnostní poradce a ministr zahraničních věcí ve vládách bývalých amerických prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda Henry Kissinger, šéfredaktor týdeníku Time Fareed Zakaria, britský profesor historie na Harvardově univerzitě Niall Ferguson a profesor ekonomie na Pekingské univerzitě a jeden z hlavních poradců čínské centrální banky David Daokui Li, aby diskutovali, zda Čína ovládne 21. století. Jejich diskuse pak vyšla v knize Does the 21st Century Belong to China?: Kissinger and Zakaria vs. Ferguson and Li: The Munk Debate on China (Patří 21. století Číně? Kissinger a Zakaria versus Ferguson a Li. Diskuse o Číně v rámci projektu Munkovy diskuse).

reklama

Hvězdné obsazení

Henry Kissinger obhajoval spolu s Fareedem Zakariou tezi, že Číně 21. století patřit nebude. Niall Ferguson a David Daokui Li byli přesvědčeni o opaku. Dle nich po americkém 20. století bude následovat století čínské.

Hvězdné obsazení diskuse zvyšovala přítomnost Henryho Kissingera, který se veřejným debatám vyhýbá a věnuje se spíš psaní knih. Současně však byl během své aktivní politické kariery v sedmdesátých letech 20. století architektem normalizace vztahů Číny a USA. A napsal i knihu On China (O Číně), jež nedávno vyšla, a navíc Říši středu výborně zná.

Rozhodujícím faktorem pro vzestup Číny není její velikost a nepřetržitý růst, nýbrž úpadek Západu způsobený v neposlední řadě morální krizí

Diskuse začala tím, že všichni čtyři diskutující představili svůj názor a následně reagovali na argumenty opačné strany. Poté odpovídali na otázky z publika a z internetu. Nakonec publikum hlasovalo – 38 procent přítomných souhlasilo s tezí, že Čína ovládne 21. století, 62 procent ji odmítlo. Před diskusí jich 39 procent souhlasilo, 40 procent nikoli a 21 procent nedokázalo jednoznačně odpovědět.

Niall Ferguson

Debatu zahájil Niall Ferguson. Podle něho bude Čína ovládat 21. století, protože tomu tak v dějinách s výjimkou 19. a 20. století vždycky bylo. Čína je spíš kontinent než stát. Žije v ní pětina obyvatel Země a jedenáct čínských měst má víc než šest milionů obyvatel.

Ferguson pokračoval dalšími přesvědčivými argumenty. V uplynulých 30 letech se hospodářský výkon Číny desetkrát zvýšil a většina ekonomických institucí předpokládá, že během pěti let se stane největší světovou ekonomikou. Její spotřeba energie má do roku 2035 narůst na pětinu světa. Z Číny, jež byla příjemcem rozvojové pomoci, se stal investor, který disponuje finančními rezervami přesahujícími tři biliony dolarů.

Úroveň její vzdělávací sféry se neustále zlepšuje a čínští žáci dosahují ve srovnávacích matematických testech Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jedny z nejlepších výsledků. Inovace jsou pro Čínu prioritou a ročně přihlašuje stejný počet patentů jako Německo. Rozhodujícím faktorem pro vzestup Číny však není její velikost a nepřetržitý růst, nýbrž úpadek Západu způsobený nadměrným zadlužováním, finančními spekulacemi a v neposlední řadě morální krizí. V nejbližší době budou USA vydávat víc na splácení úroků z dluhů než na obranu.

V dějinách neexistuje velmoc, jež by expandovala, ale současně se snižoval počet jejích obyvatel

Dle Fergusona bude 21. století patřit Číně, protože zadlužené a hypersexualizované USA, jejichž občané trpí nadváhou, jsou v úpadku. A totéž platí i o nefunkční Evropě, jež se nachází na druhé straně Atlantského oceánu.

Fareed Zakaria

Fareed Zakaria si nemyslí, že Čína ovládne 21. století z několika důvodů – zejména hospodářského, protože nic neroste věčně. Stejně jako se dnes mluví o Číně, se v minulosti hovořilo o Japonsku. Když se jeho ekonomika stala druhou největší na světě, očekávalo se japonské století. Čínské hospodářství je extrémně neefektivní a skrývá obrovskou realitní bublinu. Každý měsíc jsou zahraniční investice v Číně stejné jako v Indii za celý rok, navzdory tomu roste čínská ekonomika jen o dvě procenta rychleji než indická.

Dalším problémem Číny je demografie. Politika jednoho dítěte vede k rychlému stárnutí a úbytku Číňanů. V dějinách neexistuje velmoc, jež by expandovala, ale současně se snižoval počet jejích obyvatel. Ve světové aréně musí ekonomickou sílu doplňovat politická moc. Je Čína schopná převzít vedoucí globální politickou roli a odpovědnost za celý svět, jak dnes činí USA?

Čína také dosud nevyřešila základní problém, jímž je její nová střední třída. Když Tchaj-wan a Jižní Korea dospěly do tohoto stadia, přešly k parlamentní demokracii. Tento přechod však nebyl jednoduchý a doprovázelo jej násilí a nepokoje.