Jak napsat dějiny cikánů, když jejich vlastní prameny chybějí

Německý profesor germanistiky Klaus-Michael Bogdal si ve své knize Europa erfindet die Zigeuner: Eine Geschichte von Faszination und Verachtung (Jak Evropa objevila cikány. Příběh fascinace a pohrdání) dává nelehký úkol – sepsat dějiny Romů v Evropě. Důvody jeho krajní obtížnosti jsou pak dva. Za prvé, sami Romové neměli až do druhé poloviny 20. století žádnou potřebu sepisovat vlastní dějiny. Proto je třeba rekonstruovat jejich příchod, způsob života na okraji společnosti i nevraživost mezi Romy a většinovým obyvatelstvem z neromských pramenů.

Z toho vyplývá pro historika druhá obtíž – informace v kronikách, politických dokumentech či literárních dílech zkresluje pohrdání. Jsou-li totiž sepisovány dějiny Romů, často se zároveň píše historie slepé nenávisti vůči nim. Z ní pak vznikají vymyšlené pomluvy a cikánské historky, které s menšími či většími obměnami přetrvaly od jejich vzniku před šesti sty lety až do současnosti.

reklama

Lidová tvořivost

Takzvaní cikáni se objevují v Evropě okolo 15. století. Jde o období, kdy si společnost začíná uvědomovat, že je vázaná na konkrétní území, které sama formuje a utváří vlastními hodnotami. Schopnost přiřadit nově se objevující potulné skupiny lidí tmavší pleti k čemukoli známému je v době, kdy se společnost nesetkává ani s nomády, ani s vyšším počtem tuláků, značně omezená.

Lidová tvořivost nejen vysvětluje příčinu cikánské bídy, ale označuje ji i za věčný a nezvratný trest Boží

U evropských obyvatel proto vznikly dvě nejrozšířenější historky o cikánském původu. Na území dnešního Rumunska, Maďarska nebo Bulharska jsou nově příchozí označovaní za faraony, neboť jim je přisuzován egyptský původ. Oproti tomu v baltském a severoněmeckém regionu jsou spojovaní s tureckým nebezpečím. Dokonce se o takzvaných Tatarech hovoří jako o tureckých, potažmo muslimských špionech, kteří plánují rozvrat evropské civilizace.

Ať už však jde o přímé potomky egyptských padouchů, kteří údajně měli odmítnout svaté rodině prchající do Egypta útočiště, či o ty, kdo kuli Ježíšovi hřeby na kříž, nebo o turecké muslimy, všechny historky propojuje smyšlený obraz lidí představujících protipól k civilizovaným křesťanským Evropanům. Tato lidová tvořivost nejen vysvětluje příčinu cikánské bídy, ale označuje ji i za věčný a nezvratný trest Boží.

Odstrašující případ lidství

Člověk nesmí Boží záměry mařit svou vrozenou dobrosrdečností, a proto během 16. století ať už francouzští, švýcarští, angličtí či čeští králové vydávají dekrety, které mají Boží soud nad Romy i trochu popostrčit. Romové jsou z příkazů králů vyháněni z kulturních zemí, aby živořili na okraji společnosti, případně jsou posílání na nucené práce, na galéry či do kolonií.

Potřeba vylučovat Romy výrazně sílí v rodící se moderní době, kdy teritorium státu začíná být považované za hlavní zdroj lidské identity. Civilizovanost samotného státu je navíc stvrzovaná snahou o odstranění cizích či „proticivilizačních“ prvků. Není-li násilná asimilace prostřednictvím zavírání do věznic a káznic či nucenými pracemi stoprocentně účinná, jsou Romové vyháněni na jiná území, přičemž všechny civilizované státy současně vydávají zákony proti tuláctví.

Potřeba vylučovat Romy výrazně sílí v rodící se moderní době, kdy teritorium státu začíná být považované za hlavní zdroj lidské identity

To, že Romové na rozdíl od Židů nikdy neměli teritoriální nároky, pak představuje jen další důvod k opovrhování jimi, a to v době, kdy se teritorium považuje za hlavní kritérium lidství. Zatímco Židy se opovrhuje, protože jsou schopní si svými ďábelskými dovednostmi dopomoci k nemalému majetku, a tudíž i k určité životní úrovni, romské skupiny představují odstrašující případ lidství, které se kvůli své nekontrolovatelnosti a nedisciplinovanosti potácí ve zvířecí existenci.

I v oficiálních dokumentech se proto lze dočíst, že jde o „bestie, které jsou lidskou kůží pouze potažené“. Civilizovaný člověk je tím upozorňován, aby se lidským převlekem nenechal oklamat natolik, že by jim chtěl přiznat jakákoli „Boží či světská práva“.

Smyšlený obraz

Právě na prahu moderní doby, kdy se konstituuje pojem civilizovaného, vzdělaného a křesťanského Evropana, je cikánská jinakost sice nevítaným, ale užitečným nástrojem k utváření vlastní identity. Pro civilizovaného Evropana totiž představují Romové koncentrát toho, co je na člověku nejméně lidské. V literatuře této doby se objevují jako stvůry páchající nejbrutálnější zločiny, živící se lidským masem a unášející za tímto účelem především malé děti.

Problémem je, že kroniky a soudní spisy v celé Evropě podobný obraz nepotvrzují. Pouze minimum závažných trestných činů spáchali jedinci z romského etnika. Zaznamenány jsou převážně drobné krádeže, tuláctví či žebrání.

Pro civilizovaného Evropana představují Romové koncentrát toho, co je na člověku nejméně lidské

V tomtéž století, ve kterém lidská vynalézavost nezná, co se týká romských historek, hranic, je objeven pravý původ nevítaných tuláků. Vystopován je v Indii, a také příbuznost jejich jazyka se sanskrtem. Tuláci, kteří jsou terčem posměchu pro své bezdomovectví, tím najednou získávají místo původu, díky čemuž by jim alespoň teoreticky mohla být přiznána určitá účast na lidství, jež je jim ve spřádaných historkách plných brutalit soustavně upírané.