Internetová anarchie aneb Nejhlučnější a nejvlezlejší přežívají

Internet se stal znamenitou náhražkou amatérského „narcistického vydavatelství“. Tak by se asi dalo nejlíp přeložit „vanity publishing“, amatérské vydávání knih na vlastní náklady a s vlastní distribucí, nebo psaní zdarma do novin a časopisů, jen abyste svoje jméno viděli vytištěné a mohli si říkat spisovatelé. Problém s tím je ten, že spisovatelství je řemeslo (nebo tomu raději chcete říkat noblesněji profese?) a spisovatelem se oficiálně (i podle spisovatelských cechů a odborů) stáváte, až když jste něco vydali „profesionálně“, čili vám za to někdo zaplatil.

Na internetu si narcistické vydávání svých textů provozujete sami a stáváte se „bloggerem“, který se světem sdílí svoje zážitky, úvahy a názory. Nikomu za vytištění neplatíte, ale nikdo také neplatí vám. Občas na váš blog někdo odpoví, takže víte, že vás někdo čte. Máte-li co sdělit a dobře to umíte, můžete se i proslavit. Proslavíte-li se hodně, bude na vašem blogu někdo chtít i inzerovat, a třeba tím i jednoho dne zbohatnete. Můžete na něm vydávat zadarmo i jiné bloggery, kteří se u vás mohou proslavit víc než sami o sobě.

reklama

Nekonečné blogy

„Blog se stal takovou mánií, že nové blogy vznikají každou vteřinu každé minuty každé hodiny každého dne,“ píše o „digitálním narcismu“ Andrew Keen v knize The Cult of the Amateur: How Today’s Internet Is Killing Our Culture and Assaulting Our Economy (Kult amatérství. Jak dnešní internet zabíjí naši kulturu a ohrožuje naši ekonomiku). Ta vyšla už v roce 2007, ale je stále čerstvým příspěvkem do dnešní obzvlášť ostré debaty o svobodě internetu a ochraně copyrightu.

Už tehdy Keen odhadl na internetu 53 milionů blogů a jejich počet se prý každého půl roku zdvojnásobuje. (Ono to množení asi natolik prudké nebude, protože občas nějaký blogger umře, ale víc než miliardu jich už asi máme. Jen Facebook jich má půl miliardy.)

Blogy se staly tak závratně nekonečné, že narušily náš smysl pro to, co je pravdivé a falešné, co skutečné a imaginární

„Blogujeme s opičí nestydatostí o svém soukromém, pohlavním, sněném, neexistujícím či druhém životě. Společně korumpujeme a mateme veřejné mínění o všem – od politiky přes obchod až po umění a kulturu. Blogy se staly tak závratně nekonečné, že narušily náš smysl pro to, co je pravdivé a falešné, co skutečné a imaginární,“ píše Keen.

Ohrožené kulturní standardy

Dnešní generace nerozezná rozdíl mezi spolehlivou profesionální žurnalistikou, která musí projít redakčním a právním ověřováním, a kdejakým blábolem kdekterého bloggera. Dlouholetou poctivou práci profesionálních vědců, učenců a laureátů Nobelových cen na oficiálních encyklopediích, jako je Encyclopaedia Britannica, vytlačují internetové stránky, jako je Wikipedie, na níž 15 tisíc amatérů vytvořilo – a kdy se jim zachce, podle svého přepisuje – tři miliony odkazů.

Keen to komentuje: „Slepci vedoucí slepce, nekonečné opice poskytující nekonečné informace nekonečnému čtenářstvu zvěčňující neustálý cyklus dezinformace a ignorance.“ Včetně zavádějící korporační propagandy, jak potvrzuje časopis Forbes. Amatérskou literaturu doplňují amatérské „dokumentární“ filmy kdečeho a kdekoho.

Ohrožuje to nejen naše kulturní standardy a morální hodnoty, ale i tradiční instituce, které pomáhaly vytvářet zpravodajství, literaturu, hudbu, filmovou a televizní produkci. V roce 2006, uvádí Keen, klesly zisky amerických tiskových korporací v průměru o třetinu, deníku New York Times o 69 procent. „V dnešním kultu amatérství nám vládnou opice,“ běduje Keen. A dává sbohem „dnešním expertům a udržovatelům kultury, reportérům, editorům, hudebním nakladatelstvím a filmovým studiím“.

Digitální darwinismus

V internetové anarchii vládne „zákon digitálního darwinismu, přežití nejhlučnějších a nejvlezlejších“. Pod slibem větší pravdy a svobody dodává většímu počtu lidí „povrchní pozorování místo hlubší analýzy, vřískavých názorů místo uváženého úsudku“. Pravda se zamlžuje, zatemňuje, ztrácí a tříští do miliardy zosobněných pravdiček, každá stejně platná a hodnotná. Pravda, kterou si vytváří každý sám.

Dnešní generace nerozezná rozdíl mezi spolehlivou profesionální žurnalistikou, která musí projít redakčním a právním ověřováním, a kdejakým blábolem kdekterého bloggera

Z internetových střepů se mixují a remixují i diplomové a vědecké práce (70 procent studentů podle jednoho světového průzkumu) a zkreslují a překrucují politické události. „Kult amatérství znesnadňuje rozpoznat rozdíl mezi autorem a čtenářem, umělcem a plagiátorem, uměním a reklamou, amatérem a odborníkem,“ píše Keen.

A připomíná, že pěstování talentu vyžaduje práci, kapitál, odbornost, investici. Potřebuje komplexní infrastrukturu tradičních médií – hledače talentů, agenty, editory, propagátory, techniky a distributory. Odstraníte-li tuto zprostředkovatelskou vrstvu, zničíte rozvoj talentů. „Ve světě, v němž jsme všichni amatéři, přestanou existovat odborníci,“ uvádí Keen a informační sféru „okupují lháři, podvodníci a defraudanti“.

Společné vlastnictví

Bezplatným stahováním hudby z internetu prý krachuje produkce i distribuce hudebních nosičů, hudebníci a skladatelé přicházejí o živobytí. Propagátoři bezplatné hudby se domnívají, že „hudba bude inženýrskou sítí jako voda nebo elektřina, protože už teď sotva pětina lidí kupuje hudbu, kterou poslouchá“. Keen opakuje známou mantru: Při ceně písně 99 centů na iTunes se nakradených 20 miliard písní v roce 2006 rovná téměř 20miliardové ztrátě, která chybí na vydávání nových písní a pěstování nových talentů. (O těchto argumentech se samozřejmě vedou tisíce sporů a nelze je bez hlubší analýzy považovat za nepochybné - poznámka redakce.)