Evoluční vývoj, umělá inteligence a informační technologie

George Dyson

Člověk netvoří vrchol evoluce. Je pouze nástrojem, který umožní sestrojit přístroje urychlující vývoj, protože toho už on sám není schopný.

Recenze
Petr Pietraš | 22.01.2014

Darwinova evoluční teorie byla ve své době stejně revoluční, jako jsou dnes některé radikální postoje k umělé inteligenci. Jak však souvisí evoluce a umělá inteligence? Jde o oddělené procesy, nebo na sebe navazují či jsou součástí vývoje přírody? Co když je evoluce inteligentní a umělá inteligence evoluční proces, přičemž rozdíl mezi oběma se stále více stírá?

Na počátku technologické revoluce byla technika považovaná za nástroj, který umožní podmanit přírodu lidské inteligenci. Co když však je technika nástrojem přírody, který využije v evolučním procesu k vývoji mnohem výkonnější inteligence, než je současná lidská?

To jsou otázky, které klade americký historik a futurolog George Dyson ve své knize Darwin among the Machines: The Evolution of Global Intelligence (Darwin a přístroje. Evoluce globální inteligence), v níž se pokouší smířit přírodu a techniku. Dle něho má velká hra život a evoluce tři hlavní protagonisty – člověka, přírodu a techniku. Dyson je pro spolupráci člověka s přírodou, která však straní technice. Proto se také ptá:

  • Mají stroje vědomí?
  • A pokud ano, budou umělá a biologická inteligence nadále uvažovat odděleně, nebo se v budoucnu propojí a vznikne jedno vědomí?
Matematická definice inteligence

Stále více věcí se jeví inteligentně – mají mnoho znaků, jež definují živé organismy. Čím více rozumíme systémům, jež zpracovávají informace, především lidskému mozku, tím je zřejmější, že fungují na evolučním principu. A čím více rozumíme evolučním systémům, tím je zřejmější, že fungují na principu technologií zpracovávajících informace.

  • Je tedy střet evoluce a lidské inteligence neodvratný?
  • Je digitální inteligence něčím novým, nebo pouhou materializací vždy existující inteligence?
  • Vznikne dříve, či později mechanický ekvivalent vědomí, stejně jako tomu bylo v případě přírodního tepla, jak se v roce 1870 zeptal anglický biolog a zastánce Darwinovy evoluční teorie Thomas Henry Huxley (1825–1895)?

Dle Dysona spočívá problém v tom, zda lze inteligenci matematicky definovat, tedy naprogramovat životDle Dysona spočívá problém v tom, zda lze inteligenci matematicky definovat, tedy naprogramovat život. Biologické i technologické procesy mají sklon k hierarchickému uspořádání a spočívají ve výměně informací. Čím komplexnější systém – od jednoduchých organismů k lidskému mozku –, tím vyšší informační výměna.

Podobně jsou na tom počítačové sítě sloužící komunikaci lidí – navíc stále více komunikují samotné přístroje. Vše, co člověku usnadňuje používat počítačové sítě, současně vede k jeho přizpůsobování se jim. Výhody zatím převažují, a proto je člověk ochotný s přístroji sdílet nejen svůj svět, ale i nosit oděv, který ho chrání před jejich nepříznivými vlivy.

Tři otázky o životě

Umělá inteligence souvisí s otázkou vzniku života. Dysonův otec Freeman uvedl ve své knize z roku 1986 Origins of Life (Původ života) hypotézu, že život nevznikl v jednom, ale ve dvou procesech – nikoli okamžitě s funkcemi replikace a metabolismu, ale poprvé s metabolismem bez replikace a podruhé s replikací bez metabolismu.

Replikace a reprodukce se často zaměňují. Přitom replikací vzniká přesná, zatímco reprodukcí podobná kopie. V přírodě se geny replikují a organismy reprodukují. Nárůst komplikovanosti pak organismům umožnil informace – geny – replikovat, a tím zjednodušit reprodukci. A naopak, nárůst komplikovanosti informace umožnil reprodukci organismů, což zjednodušilo genetickou replikaci. To vedlo Freemana Dysona ke třem otázkám:

  • Existuje jeden, nebo dva životy?
  • Existuje spojení mezi metabolismem a rozmnožováním – replikací?
  • Lze si představit život s metabolismem bez rozmnožování a s replikací bez metabolismu?

Může se ukázat, že počítače nejsou konečným výsledkem technologické evoluce, ale jen nahrazují člověka v procesech inkubace a reprodukceTyto tři otázky platí i pro umělou inteligenci. A zdá se, že pro ni hypotéza Freemana Dysona funguje. V digitální komunikaci přístrojů totiž neustále roste elektronický metabolismus s rychlou replikací – všem technologickým oblastem vládne evoluce. V podnicích, ve kterých automaty vyrábějí jiné přístroje, se odehrává reprodukce. Tím vznikají nové přístroje, například procesor, zatímco staré, třeba parní stroj či videokazeta, zanikají.

Automat a člověk

Komunikační rychlost člověka je však omezená, a tato nedokonalost – příjem pouze limitovaného množství informací a ještě nižší jejich produkce – je z hlediska přístrojů jeho slabým místem. Proto se může ukázat, že počítače nejsou konečným výsledkem technologické evoluce, ale jen nahrazují člověka v procesech inkubace a reprodukce, čímž usnadňují další vývoj.

Zatím automaty vyrábějí sobě rovné nebo méně složité přístroje, jejich reprodukce je tedy degenerativní. To se změní, až začnou vyrábět „ultrainteligentní“ přístroje, jak je v roce 1965 pojmenoval britský matematik a kryptolog Irving J. Good, které se budou domnívat, že lidé neumějí myslet.

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Horem dolem.

Tyto srandy rozebírají ze všech možných i nemožných stran dnes už tisíce filmů, knih, internetových serverů a kdovíkdo ještě.

 

JEN VÝJIMEČNĚ A SPÍŠE ZCELA NÁHODNĚ SE V TÉTO SOUVISLOSTI BRNKNE O TO NEJZÁSADNĚJŠÍ:

 

Je-li člověk stvořen k obrazu Boha, má stejné možnosti jako jeho stvořitel.

 

To, že je zatím využívá poměrně málo lidí, je pouhým konstatováním dočasného  faktu.

 

Stroj ani kůň vědomí sebe sama nepotřebují

Netrpí stresem z pausy v činnosti, aby do ní musel mozek vsadit zážitek vědomí sebe. Možná i lidé v kolektivistickém stylu života spíše cítí komunitu, než sebe. Když je např. šaman odstřihne jako trest od společenství, hynou stresem záhy, bez vnějších příčin. Nemají si do prázdnoty co dosadit. Mozek utaví sám sebe.

 

Jsou extremní zážitky, kdy mozek brání kolapsu přehráním životního filmu, jindy nasazuje tunel se světlem na konci. V deprivaci naopak vědomí rozšíří. Nebo použije polosen, cokoliv.

 

Osudem techniky je osud letů na Měsíc, záhy je nezajímavá, stejně jako stavba pyramid. Jednou za život spatřit až moc.

 

Zásadnější může být osoba, tedy kontinuum v čase. Konstelace.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah