Podle anglického biologa Ruperta Sheldraka vědecká komunita dnes stejně jako církev v minulosti znemožňuje další vývoj bádání. Nastolila systém dogmat, která Sheldrake shrnuje v „desatero vědecké víry“. Všechna jsou domněnky, jež souhrnně tvoří filozofii a ideologii materialismu. Newtonova mechanika přežila svou užitečnost a brzdí myšlení ve fyzice, biologii a medicíně. Stane se z vědecké komunity něco jako inkvizice, táže se Sheldrake?

Jak vzniká náboženská víra a jak se novými zkušenostmi a myšlenkami mění? Dle anglického konzervativního filozofa Rogera Scrutona Bůh není hypotéza zařaditelná mezi základní konstanty a zákony kvantové mechaniky. Následky ateistické kultury pak považuje za problém nejen intelektuální, ale i morální, jehož projevem je odvrácení od Boha. A rozvíjí „teorii tváře“ – osoby, světa a Boha – založené na já-ty-proč?

Americký evoluční biolog Daniel C. Dennett se řadí mezi ateistické myslitele, ale distancuje se od jejich agresivity a ponechává všechny otázky otevřené. Přistupuje k víře s pochopením a jeho mottem je „větší výzkum“. Víra může mít blahodárné evoluční účinky. Obsahuje ale i destruktivní prvky, které se projeví vždy, když jedna víra získá výlučnou moc nad jinými. Dennett vnímá všechny víry jako obrovskou studnici dramat a podnětů k přemýšlení.

Málokdo dnes pochybuje, že západní civilizace a s ní i tržní ekonomika jsou v krizi, z níž se budou obtížně dostávat. Bez návratu k občanské a společenské odpovědnosti se však nemůžou zotavit. Laskavé činy probouzejí touhu po větší laskavosti. Čím dřív začneme pěstovat osm typů uvědomělostí, jež uvádí americký profesor ekonomie Jeffrey D. Sachs, tím větší naději na záchranu západní civilizace máme.