Počátek AIDS: Příklad, kdy opakem dobra je dobrý úmysl

Stěžejní problém nepředstavuje sebesmrtelnější virus, ale podmínky, které mu člověk vytváří pro jeho nerušené šíření.

Politika na ulici
Tereza Matějčková | 22.05.2012

Practice safe sex. Go fuck yourself. Výzva v první části nápisu na šabloně je stále aktuální: bezpečný sex zůstává nezbytnou obranou proti pohlavně přenosným nemocem, z nichž nejzávažnější je AIDS. Návazná rada už nabízí výklad dvojí: Udělejte si to sami – coby nejbezpečnější forma bezpečného sexu –, nebo naopak Jděte s tím do háje.

Každý nechť se rozhoduje dle svého svědomí, dovolím si však v této souvislosti upozornit na vloni v říjnu vydanou knihu, která vyvrací některé mýty spojené s prapůvodcem dnes již celosvětové kampaně za bezpečný sex.

Bylo nebylo ve střední Africe

Kanadský epidemiolog Jacques Pepin se ve své knize The Origins of AIDS (Počátek AIDS) ptá, jakou roli hrál samotný nechráněný sex během vzniku pandemie AIDS. Jeho odpovědi jsou v mnohých ohledech překvapivé – dle Pepina to nebyli v první řadě promiskuitní a nezodpovědní Afričané či homosexuálové, kteří pandemii zapříčinili, ale lékařští pracovníci chovající ty nejlepší úmysly. Nemoc AIDS navíc nemůže být dle Pepina pochopena, pakliže se o ní bude uvažovat nezávisle na společenských a politických změnách, kterým byly podrobeny kolonizované státy střední Afriky.

Jacquese Pepina mlhavý poukaz na černou Afriku, v jejímž srdci se měl vylíhnout hrůzostrašný virus, neuspokojilObecně se předpokládá, že AIDS se zrodil někde ve střední Africe – chudoba i sociální nepokoje tohoto prostředí jako by byly samy o sobě dostatečně uspokojivou odpovědí na otázku po původu tak strašlivé nemoci. Pepina však takto mlhavý poukaz na černou Afriku, v jejímž srdci se měl vylíhnout hrůzostrašný virus, který se následně rozšířil i do vyspělého světa, neuspokojil.

Místo toho se začal probírat tisíci a tisíci vzorky krve, které byly uschovány již od první poloviny dvacátého století v archivech výzkumných laboratoří a ponořil se do četby lékařských spisů a kronik lékařů působících v první polovině 20. století ve střední Africe. Z jeho letitého zkoumání biologického, ale i sociálního prostředí zemí střední Afriky vzešla jeho kniha The Origins of AIDS, která na sebe strhla pozornost předních odborníků oboru epidemiologie.

Tisíc let nic?

Za oficiální datum narození nemoci AIDS se považuje rok 1981. Tehdy bylo v lékařském časopise Morbidity and Mortality Weekly Report popsáno pět případů zápalu plic, který byl doposud znám pouze u pacientů se závažnou poruchou imunitního systému. Jednalo se o pět homosexuálních mužů žijících v Los Angeles. Ihned po zveřejnění zprávy se začaly ozývat nemocnice po celých Spojených státech, že se s podobným selháním plic u doposud zdravých mužů setkaly také.

Tehdy poprvé vzniklo podezření, že se šíří závažná nemoc. O tři desetiletí později už bylo po smrti dvacet devět milionů lidí a další desítky milionů po celém světě bojují s infekcí HIV či s nemocí AIDS. S plným oprávněním tak lze o AIDS hovořit jako o nejdramatičtější epidemii od morových ran, které devastovaly evropské obyvatelstvo před půl tisíciletím.

Pepin přiznává, že tradovaná historka o vzniku AIDS cestou přenosu z šimpanze na člověka je sice v jádru pravdivá, jenže samotná znalost této souvislosti je bezvýznamná. Šimpanzové byli v oblasti střední Afriky infikováni nemocí příbuznou s virem HIV možná i tisíciletí před tím, než byl virus přenesen z opice na člověka. Ani samotný přenos ještě nevysvětluje příčiny pandemie. Můžeme totiž předpokládat, že člověk se od opice mohl virem HIV nakazit v minulých staletích již mockrát, to ale ještě neznamená, že by měla být rozpoutána pandemie. Dokud tedy nebudeme znát odpověď na otázku, co zapříčinilo, že se nemoc mezi lidmi začala zničehonic šířit lavinovitě, nebudeme o původu nemoci vědět vůbec nic.

Stalo se kolem roku 1921

Při sledování otázky po původu nemoci vyvrací Pepin mýtus, že by se AIDS mohl ve svých začátcích šířit primárně pohlavní cestou. Tato přenosová cesta by dle Pepina neměla v počátečních fázích šíření viru dostatečnou sílu na to, aby se původně středoafrický virus začal nekontrolovatelně šířit po celém světě. Viru musely být vytvořeny výhodné podmínky. A o ty se postaraly vlády kolonizujících států. Největší stín přitom dopadá na belgické kolonizátory, kteří byli aktivní v oblasti Konga. Právě zde došlo s největší pravděpodobností kolem roku 1921 k nakažení prvního pacienta, od něhož se virus začal šířit konžskou populací.

Viru musely být vytvořeny výhodné podmínky. A o ty se postaraly vlády kolonizujících států.Obyvatelstvo „před-kolonizátorské“ střední Afriky se šimpanzům vyhýbalo. Jedná se totiž o příliš inteligentní a agresivní tvory, jejichž lov pro člověka nekončil dobře. Změna přišla, až když Belgičané přivezli střelné zbraně. Toto vybavení umožnilo konžským mužům vydat se za živočichem, jehož jediným přirozeným predátorem byl doposud leopard. Patrně při jednom z těchto lovů došlo buď k přímému zranění lovce šimpanzem, nebo – což je pravděpodobnější – smísení krve kuchaře s šimpanzí krví při porcování zvířete.

To by ještě dle Pepina nebyl – alespoň tedy pro zbytek světové populace – takový problém. Infikovaný lovec či kuchař by nemoc přenesl na svou partnerku, byl-li majetnější i na svou druhou partnerku, a nemoc by pak dotyčné zahubila, čímž by se obrátila – ve své lidské podobě – i sama proti sobě. Jenže to by do celého procesu nesměl zasáhnout člověk.

Zobrazit diskusi
Reakcí:6

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Tzn jako vždy

je to otázka náhody. A náhodného setkání různých mechanismů a okolnosti.
To se děje neustále a i teď si civilizace zakládá na problémy , které se v plné síle vyklubou až za nějaký čas.
Je to riziko civilizace jako celku.  Teorie chaosu v praxi.
A nejde jen o nemoci, viry, genetické mutace, ale i o politiku, politická zřízení, tržní mechanismy, ekonomické principy, surovinovou / energetickou strategii, technologii, inovace, IT, software, vzdělávací systémy, náboženské názory, filosofii, vědu.
V jakém koliv segmentu existuje pravděpodobnost, že už naše prohra dávno proběhla a jen nám bude trvat nějaký čas než nám to docvakne. 
Naspříklad automobilový průmysl, celosvětově  akceleroval růst, využití logistiky, dobravní infrastruktůry, ale zároveň přinesl nadužívání surovin, energie, modifikoval globálně strukturu společnosti, změnil žebříčky hodnot, prostě ovlivnil civilizaci jako celek.
Tzn i zde je pravděpodobnost, že o osudu civilizace bylo rozhodnuto již před více než 150 lety. Jen na to přijdem až za pár let.

Konec civilizace?!

Život se vždy v nějaké formě zachová.

Země už takových konců civilizace zažila několik.

Lidstvo potřebuje jednou za čas dostat za vyučenou, aby zapřemýšlelo.

Bohužel vždy zapřemýšlí jen pár jedinců a historie se opakuje.

Nějtěžší okamžik pro jedince nastává ve chvíli, když zjistí, že tím kdo má zemřít, je on. Proč Já ? Copak za to můžu ? Za to můžou Oni ! Nejsou žádní Oni!

Jsme My a dobře nám tak. 

Zase ten Brusel

Jestlipak bude někdy někdo Belgii žalovat....

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah