Jak rozpoznat manažery ve službách satana

Ďábelské návyky a způsoby uvažování rozkládají duši i člověku, který se nevyznačuje výraznou zlomyslností.

Politika na ulici
Tereza Matějčková | 16.07.2013

Ďábel přidělal křesťanským teologům nejednu vrásku na čele. Sice to bylo právě křesťanství, které dopomohlo ďáblovi k poměrně důstojnému postavení. Zatímco je totiž ďábel ještě ve Starém zákonu loajální podřízený Boha, povyšuje v Novém zákoně na pokušitele. Jenže s tím jdou ruku v ruce značné obtíže: ďábel umí poutat pozornost věřících natolik, že byl leckterý sveden k heretické myšlence, že by se ďábel co do své moci mohl vyrovnat samotnému Bohu. Vedle podněcování k herezi svádí i k pohanství: napříč staletími na sebe postava ďábla nabalovala pohanské představy a vedla k pověrčivosti.

Dopisy Tasemníkovi

Oficiálním odborníkem na ďáblovu povahu a na jeho působení ve světě se díky válečnému bestselleru Rady zkušeného ďábla z roku 1942 nicméně nestal teolog, ale irský spisovatel a profesor literatury C. S. Lewis, který je v současnosti znám spíše jako autor Letopisů Narnie. Zmíněná pověrčivost a komické představy, které máme tendenci si o ďáblovi vytvářet, jsou dle Lewise nedílnou součástí ďáblova tažení.

Představujeme-li si totiž ďábla jako ohebnou postavičku v červených legínách s dlouhým ocasem, jsme na nejlepší cestě přehlédnout pravá nebezpečí tkvící v ďáblově působení. „Ve vztahu k ďáblům se lidé mohou dopustit,“ jak píše Lewis, „dvou stejně závažných chyb. První z nich by bylo nevěřit v jejich existenci. Druhou chybou je v ně věřit a současně mít o ně přílišný a nezdravý zájem.“

Lewis pojímal postavu manažera (spolu s úředníkem) jako ztělesnění plytkého přístupu k životu dle mota, že věcem není třeba rozumět, je-li možné předstírat, že je řídíme

Rady zkušeného ďábla, které byly mimochodem věnovány Lewisovu blízkému příteli Tolkienovi, mohou být přínosné i pro nevěřícího, který se nepotýká se snahou dostát křesťanskému životu. Lewis si totiž klade zcela obecnou otázku, jaká cesta k lidskému neštěstí je nejpřímější. Sepsány jsou tyto směrnice do pekla formou jednatřiceti dopisů, které adresuje vysoko postavený manažer pekla Zmarchrob svému synovci Tasemníkovi. Právě Tasemník se má postarat o to, aby člověka zbavil všeho, co může život činit hodnotným a šťastným.

Že se v případě Zmarchroba jedná o manažera, není náhodné. Lewis pojímal postavu manažera (spolu s úředníkem) jako ztělesnění plytkého přístupu k životu dle mota, že věcem není třeba rozumět, je-li možné předstírat, že je řídíme. Důvod, proč Lewis věnoval manažerům a úředníkům tolik pozornosti, tkví v tom, že již ve čtyřicátých letech minulého století pojal podezření, že manažerský životní styl se stává módou, která pozemský svět ještě dost potrápí a která je zároveň jistou předzvěstí, že vliv pekelníků na svět sílí.

Dle Lewisova zhodnocení mají pekelníci na zemi volné pole působnosti proto, že jsou dostatečně vychytralí, aby své způsoby zjemnili a kultivovali do podob, na kterých není na první pohled nic zavrženíhodného. Největší zlo se dávno neodehrává ve špinavých doupatech zločinu. Zlo se dle Lewise naopak páchá v čistých, vyhřátých a dobře osvětlených místnostech a dopouštějí se ho nejčastěji dobře oblečení a hladce oholení muži s dokonalou manikúrou.

Protože si pod pojmem zla představíme krvelačné vraždy, stáváme se nepozorní k podstatně jemnějším a důvtipnějším, ale proto nikoliv méně závažným podobám zla. Nutno dodat, že Lewisovi nejde o to, aby odhalil duševní pochody masového vraha. Místo toho chce ukázat, jakým způsobem ďábelské návyky a způsoby uvažování rozkládají duši i člověku, který se nemusí vyznačovat nijak výraznou zlomyslností. K rozkladu duše postačí přiměřená dávka mrzutosti, závisti a zhýčkanosti.

Připomeňme si alespoň tři doporučení, kterých se ďáblové drží, chtějí-li člověka vypravit na cestu do pekla.

Všednost a starý dobrý selský rozum

První doporučení se týká základního náhledu na to, co je život. Zde náleží ďáblovi úkol udržet člověka v přesvědčení, že člověku musí jít o to, co se v ďábelské terminologii nazývá „reálným životem“. A tento reálný život spočívá ve všednosti. Vše, co má nějakou relevanci, se odehrává neskrytě před našima očima. Proto je naprosto jalové, dělá-li si někdo jméno intelektuální gymnastikou. Reálnému životu se tím člověk jen vzdaluje.

Jako vhodnou disciplínu, která člověka nijak neodvede od reálného života, doporučuje ďábel ekonomii nebo sociologii

Nejzářnějším příkladem jsou dějiny moderní fyziky, na jejímž poli došlo – z hlediska ďábla – hned k několika politováníhodným událostem, kdy se z vědců stali věřící. Ještě tristnějších výsledků dosahují tak zvaní humanitní vědci. Je-li pro někoho nutné, aby se intelektuálně zaměstnával, doporučuje ďábel jako vhodnou disciplínu, která nijak neodvede od reálného života, ekonomii nebo sociologii.

Obecně platí, že ďábel udělá vždy dobře, podporuje-li člověka v kultivaci toho, čemu se říká starý dobrý selský rozum. V něm tkví záruka, že vinou intelektuálního rozletu nedojde ke ztrátě reálného života. Věci totiž netřeba komplikovat, netřeba dumat. Svět je křišťálově transparentní a kdo má pochyby, nechť zkonzultuje své svědomí. Každému pak musí být jasné, že světu vládne jediný zákon, a to ten, že každý jedná egoisticky ve svém zájmu.

Zobrazit diskusi
Reakcí:4

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

aspik

"Každému pak musí být jasné, že světu vládne jediný zákon, a to ten, že každý jedná egoisticky ve svém zájmu."

Bohužel toto jasné většině lidí není, prostě proto, že si nedohlédnou na špičku nosu. Že ano, paní autorko.

A přitom se vskutku jedná o jednoduchý, a přitom univerzální zákon. Když jsem si ho poprvé před čtvrt stoletím v nějaké knize o ekonomii přečetl, zažil jsem pocit velkého prozření. Časově to velmi úzce korelovalo s mým definitivním pohřbením křesťanské víry, která mi byla předávána mamkou a babičkou. Vezměme třeba věřícího, pro něj tento vámi odsuzovaný zákon platí taky. Věřící egoisticky sleduje svůj vlastní zájem být co nejlepší v božích očích, protože bůh ho jednou náležitě odmění nebo ztresce. Přesně na tomto zákonu o důležitosti vlastního zájmu stojí a padá efekt ráje a pekla.

Ateista má čas a energii na to uvažovat o důležitějších věcech, než je nebrání jména božího do úst nadarmo apod. Proto se také v průměru chová morálněji a smysluplněji, než pánbíčkáři, jejichž hlavními činnostmi je utvrzování se ve víře navzájem a v kydání hnoje na ostatní (viz Lewis). Každý ví, že když bude dělat zlé věci, s větší pravděpodobností dostane on nebo hůře jeho potomci přes držku, a to ještě na tomto světě. Uvedený všeobecně platný zákon o egoistickém jednání nutí (aspoň trochu uvažující) lidi jednat hezky. Málokdo si to pochopitelně je schopen přiznat, že je sobec. Nezní to moc hezky.

Kdybyste raději více

Kdybyste raději více poslouchal mamku s babičkou .....

Osvěžení a povzbuzení

Terezo, děkuji za osvěžení a povzbuzení v letošní reálně politické okurkové sezoně. Příhodné připomenutí hlubších souvislostí mnoha současných aktuálních dějů s osobní poctivostí každého z nás.

Těžko lze čekat, že se nad sebou zamyslí šiřitelé lží, polopravd a nenavistí. Ale kéž bychom my všichni jejich potenciální konzumenti si dokázali uvědomit, jak jakákoliv lež a nenávist ohrožuje v první řadě nás samotné.

Lewis

Zdravím Terezo, dík za připomenutí existence téhle knížky, kdysi jsem ji sice četl, ale je asi čas to zopáknout...když to tak vezmu selskym rozumem ( :

L.K.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah