Důvod, proč nezakazovat alkohol a nikotin

Snahy převychovat obyvatelstvo a očistit kulturu od veškerých opojných zlozvyků jsou nejlepším dokladem úpadku civilizace.

Politika na ulici
Tereza Matějčková | 07.02.2013
Kouření a pití podporované vládami a agresivními firmami jsou škodlivé. Nebuď loutka!

O tom, že se velké tabákové koncerny těší z kouřícího obyvatelstva, nemůže být pochyb. Jen za rok 2012 představoval zisk společnosti Philip Morris dvojnásobek zisku, který utržila firma Apple. A je samozřejmě nezpochybnitelné, že nekuřácké obyvatelstvo by připravilo o obrovské částky i své vlády.

Podporují-li nicméně političtí představitelé skutečně kuřácké zlozvyky svých obyvatel, činí to alespoň za poslední roky relativně mazaně. Jakoby v duchu úsloví: zakazované ovoce chutná nejlépe. I tak může působit snaha Evropské komise, aby byly cigaretové krabičky polepené co nejodpudivějšími vyobrazeními rakoviny jazyka, plic či jiných částí těla nebo dokonce obrázky předčasně narozených dětí v inkubátorech.

Jenže je-li to skutečně mazaný trik, jak přivábit kuřáky, aby dál platili do státních kas, je třeba dodat, že to podle všeho nebude fungovat. Statistiky totiž svědčí proti domněnce, že by kuřáci kouřili dál na truc. Zatímco evropští úředníci vydávají prohlášení, že šokující obaly budou přes velký odbor tabákových výrobců uvedeny na trh během roku 2015, jsou podobně drastické obaly v Austrálii již v oběhu a politici potvrzují, že soudě podle poklesu kuřáků ve společnosti se lidé svých dříve milovaných krabiček skutečně začínají štítit.

Meze solidární společnosti

Podobné snahy o převychování obyvatelstva a nadřazování zdraví a bezpečí nad osobní svobodu narážejí na rozhořčené reakce. Například Ulrich Greiner z týdeníku Die Zeit označuje bruselskou iniciativu za infantilní diktaturu opečovávání. Nepochybuje o tom, že je špatné kouřit v přítomnosti dětí či nekuřáků, na druhou stranu nevidí důvod, proč by mu měl někdo zakazovat zapálit si v soukromí cigaretu.

No, vlastně jeden důvod je nasnadě. Až skončí jako jeden z nešťastlivců z obrázků na svých cigaretových krabičkách, bude mu stát a potažmo celá společnost financovat nákladnou léčbu rakoviny. Na první pohled se to dle Greinera může jevit jako rozumný argument.

Podobně solidární společnost by byla mírně řečeno nepříjemným místem pro život

Jenže dovedeno do důsledků: museli bychom jako bezohledné a sobecké označit třeba i lyžování bez helmy. A když se to vezme takhle: přišli bychom nakonec na něco, co nemá důsledky pro širší společnost? Na společnost by bylo třeba myslet, když si ráno čistíte zuby, zaléváte čaj nebo usedáte do auta. Jste si jistí, že užíváte skutečně kvalitní pastu bez příměsí potenciálně rakovinotvorných chemikálií? Co váš čaj – neobsahuje nebezpečné zbytky pesticidů? Anebo není nakonec vůbec lepší vzdát se – tváří v tvář riziku pro společnost – pití čaje úplně? A jak to vypadá s vaším autem, určitě by na trhu nebyl bezpečnější model?

Jinými slovy je pro Greinera podobně solidární společnost mírně řečeno nepříjemným místem pro život a žádá: dopřejme si svobodu škodit si sami sobě. Budeme-li totiž na každé jednání nazírat úhlem pohledu společnosti, jsme na nejlepší cestě vzdát se čehokoliv, co můžeme nazývat lidskou svobodou.

„Neděle“ uprostřed každodennosti

Ani rakouský filosof a teoretik kultury Robert Pfaller nepovažuje společnost věčné střízlivosti za výdobytek lidské civilizace nebo za úsvit doby osvobozené od zotročujících vášní, od politiků lačnících po výnosech z daní a nenasytných tabákových koncernů a lihovarů. Ve své knize Za co stojí žít: Prvky materiální filosofie (Wofür es sich leben lohnt: Elemente materialischer Philosophie, 2012) naopak tvrdí, že snaha očistit kulturu od veškerých opojných zlozvyků je nejlepším dokladem úpadku civilizace. Pfaller přitom nedoporučuje, aby se každý denně propíjet do němoty, spíše upozorňuje, že volání po dokonalé střízlivosti nevede ke kultivované společnosti.

Současná společnost se vyznačuje zákazy veškerých úniků z každodennosti: brojí nejen proti opojným látkám, ale třeba i proti náboženským rituálům

Většina lidí totiž není schopna snést život prostý jakýchkoli únikových možností, kterými jsou třeba cigarety nebo alkohol. Tito lidé se volání po úplné abstinenci nejenže nepodřídí, ale propadnou opaku, který je abstinenci tolik blízký, nezřízenému excesu. Současná společnost se přitom vyznačuje zákazy veškerých úniků z každodennosti: brojí nejen proti opojným látkám, ale třeba i proti náboženským rituálům. I náboženské rituály, které byly dlouhou dobu s konzumací opojných látek spjaté a které lze považovat za „neděli“ uprostřed každodennosti, jsou dnes považovány za ztrátu času nebo dokonce znamení zotročení a zpátečnictví.

Rozumný vztah k požitku se vyznačuje pro Pfallera schopností dát rozumnosti, která spočívá třeba na nepití a nekouření, meze a požitek alkoholu si někdy dopřát. Dát rozumnosti meze pak znamená vyčlenit si určité rituály, prostřednictvím kterých si člověk dovolí uniknout tlaku každodennosti, a to třeba i při kouření nebo při popíjení alkoholu. Tyto rituály přitom slouží právě tomu, aby byl člověk následně schopen věnovat se smysluplné práci.

Tvorba podobných rituálů mimo každodennost představuje, jak upozorňuje Pfaller, určitou společenskou konstantu. Užívání alkoholu či jiných opojných látek sehrávalo roli po staletí či dokonce tisíciletí právě v mnoha náboženských rituálech, prostřednictvím kterých se člověk ocitl mimo svou každodennost. Mohl si na okamžik oddechnout, aby se do každodennosti mohl vrátit a být schopen v ní na čas opět vydržet.

Zobrazit diskusi
Reakcí:17

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

jen technicka

Muzete prosim uvest zdroj, podle ktereho "za rok 2012 představoval zisk společnosti Philip Morris dvojnásobek zisku, který utržila firma Apple"? Zda se mi totiz, ze pletete dva ruzne pojmy - trzby a zisk. Zisk Apple za rok 2012 byl podle wiki 41 mld., coz je temer dvojnasobek nez celkove trzby PM. Pokud mate na mysli ziskovost v %, ta je u PM uchvatna, ale opet to nesedi.

diky

re

Dobrý den,

 

do textu se mi skutečně vloudila nepřesnost. Čísla se týkají pouze evropského trhu. Vycházela jsem s volně dostupných zdrojů na internetu, ač převážně v německém jazyce. Viz např. http://www.zeit.de/2012/52/Tabaklobby-Zigaretten-Bruessel

 

Děkuji za zprávu, TM

Únikové možnosti ano, drogy ne.

Vážená paní Matějčková,

 

Vaše články čtu rád, i v tomto vidím částečně smysl, ale příklady kouření a alkoholu jsou díky tvrdým následkům na (unikajícího) konzumenta velmi špatně obhajitelné. Pokud "únikovými možnostmi" před "snášením života" nemyslíte smrt, musím se proti relativizaci poškození zdraví a svobody konvenčními drogami postavit.

 

Argument finanční, tedy dopad na kvalitu péče ostatních pojištěných jste zmínila (přestože by se o nich dalo říct mnohem více), náklady kuřáků ve světle zisků Philip morris jsou představitelné. Ve Vašem článku mi chybí dva argumenty: zdravotní a otázka svobody (která je pravděpodobně ve Vašem článku nosná).

 

Zdraví: nejde jen o plíce. Kouření je zodpovědné za třetinu všech nádorů.  Kdyby se nekouřilo, jeden z nich by nezemřel. + astma, + aterosklerosa, + menší psych. výkonnost, + snížení fertility, + poškození plodu. Podobně působí pasivní kouření. Nevidí-li naše společnost něco obdivuhodného v aktu sebevřeždy, proč bychom měli obdivovat kuřáka? Srovnání s jízdou bez helmy je mnohem menší riziko, než kouření: každý pátý mrtvý nezemře na úraz na kole, na důsledky kouření ano

 

"volání po dokonalé střízlivosti nevede ke kultivované společnosti." Freudovo schéma osobnosti (id, ego, superego; ...) mi připomíná, že kromě mého vědomí je součástí mého já (mé osobnosti) i předvědomí a podvědomí. V tomto smyslu s Vámi souhlasím, že nelze být celou dobu "střízliví": musí být chvíle, kdy se vykřičíme, kdy se vnitřně uvolníme, kdy překročíme všední zábrany. Lze toho docílit sportem, jakýmkoli kreativním (uměleckým) počinem, ležením na zádech v lese, ve sněhu, jakýmkoli společenským rituálem kterého se rádi účastníme (ano, může to být i účast ve fotbalovím kotli), transcendentální kontemplací, modlitbou, alkoholem, kouřením nebo méně tolerovanými drogami. Domnívám se, že potřebným únikem z všední reality do světa snů, jak jste psala minule, je i obyčejná prokrastinace: upřednostění jednoduchých věci, které jsou zbytečné, ale jsou nám bližší. Proč bychom však měli tyto potřeby zalévat alkoholem či kouřem? Alkohol a kouření jsou příjemné odpočinutí; tvrdím však, že kdybychom byli stejně zvyklí společensky odpočívat jogou, tai-či, stojem na hlavě, a u toho uměli nezávazně konverzovat, splnilo by to účel úniku stejně dobře. Jen bez chemické závislosti a bez ničení našeho těla.

 

V odstavci, kde zmiňujete obtázky na krabičkách cigaret  píšete: "Budeme-li totiž na každé jednání nazírat úhlem pohledu společnosti, jsme na nejlepší cestě vzdát se čehokoliv, co můžeme nazývat lidskou svobodou."

Je-li obrázek rakoviny hrtanu úhlem pohledu společnosti (podle mě je to -s určitou pravděpodobností- obraz budoucí reality), v čem je podle Vás horší, než značka společnosti, která krabičku vyrobila? V čem obrázek s vystínovaným nápisem "LM" rozvazuje Vaši svobodu více, než obrázek rakoviny hrtanu? Troufám si tvrdit, že registrované značky různých druhů tabáku Vám naopak lživě představují něco, co v krabičce není. Obal s rakovinou je mnohem pravdivější, a tedy napomáhá Vašemu svobodnému rozhodnutí. Máme kuřákovi dopřát, aby se svobodně rozhodl žít se lží v kapse? (v ruce, v ústech, plicích, krvi?)

 

"Svoboda nespočívá v dokonalé rozumnosti, ale v rozumnosti, která zná své vlastní meze." Kant by s Vámi jistě nesouhlasil: Kdo chce kouřit?: je to opravdu lidská vůle, svobodné rozhodnutí, kdo sahá po cigaretě? Nebo je to kuřákova závislost, jeho slabost, neschopnost ovládat sama sebe (než si navykl, chtěl kouřit; nyní když si pořizuje ledničku na splátky, protože kouří, již by raději přestal; ví to, ale prostě nemůže přestat), je to jeho zvyk, jeho vládce? Když budete krmit krysu v krabici drogami, a poté jí dáte na výběr mezi normální stravou a drogou, bude požívat drogu , bude ignorovat partnera opačného pohlaví se stejné kleci, a bude-li droga dostatečně aktivovat některé části mozku závisláka (medial forebrain bundle a oblast septum pellucidum mozku), zemře vyčerpáním.

Že to s kouřením není tak špatné? Nikotin může vytvářet podobnou závislot, jako heroin. Cca 70% současných kuřáků by chtělo úplně přestat. Pravděpodobnost, že kuřák přestane na 1 rok kouřit, když se tak sám rozhodne, je 3%. Obhajujeme-li svobodu kouřit, kde je svoboda přestat kouřit? Nemůže nám ji společnost Philip morris vrátit?

 

Benevolencí k ostatním, případně benevolencí k chybám ostatních, zbouráním několika starých zásad, se můžete profilovat do pozice transformačního vůdce, jak psal pan Kuras. Tato pozice jistě není nezajímavá (pan prezident by mohl povídat...). Otázka však je, kam taková transformace povede. Sebepoškozovací transformace povede k našemu poškození. Pokusme se hledat lepší příklady benevolence, které naši společnost někam posunou, nějak nám pomohou. Věřím, že na poli filosofie a religionistiky je takových příležitostí mnoho.

Hezký den!

Marek

Trénink sebekontroly a námi pletený bič na tabákové koncerny

   Kouření objektivně dlouhodobě škodí lidskému zdraví. Pokud k sobě budeme dostatečně upřímní, přestaneme se jako společnost chovat schizorfeně a postavíme se dospěle a neohroženě  čelem tabákovým koncernům a jejich aktivitu na území ČR přinejmenším omezíme uvalením obrovských daní (dvěstě, třistaprocentní přirážka za škodlivost a na pokrytí výdajů spojenou s léčbou starých kuřáků) na jejich zdraví škodlivé výrobky (pokud by krabička takovéto "pochutiny" stála řekněme 500 Kč, mnoho lidí by si koupi dvakrát rozmyslelo..).  Nelze však předběhnout vývoj každého člena společnosti  a "páchat dobro" na méně uvědomělém obyvatelstvu, nicméně tvrdá regulace a legislativní mantinely jsou nutné  a žádoucí. V případě tvrdého daňového zatížení tabáku by bylo také nutné posílit celní a policejní kontroly, které by potírali nelegální obchod s cigaretami.

   Jako nekuřák, abstinent a vegetarián bych si přál, aby už žádné dítě školního věku v ČR nemělo možnost koupit si díky benevolenci prodejců tabákové výrobky. Posílena by měla být i prevence na základních školách, nebál bych se zvát do škol na besedy dobrovolníky z řad lidí uzdravených z rakoviny plic, aby vydali svědectví a vyrovali před ní další generace. V mé rodině je dosti odstrašující příklad předčasného úmrtí z důvodu přehnaného kouření a špatné životosprávy - můj dědeček zemřel na podzim roku 90, měsíc po mém narození, v pouhých 49 letech na pokročilou rakovinu plic. V životě jsem nevzal cigaretu do úst.

    Zdravotní pojišťvny už uvažují rozdílných hladinách pojistného pro kuřáky a nekuřáky. Tato úvaha v důsledku skutečně může vést i k postihu dalších nešvarů a zlozvyků. Snaha postihnout člověka, který dobrovolně a vědomě směřuje svou aktivitou k nějakému druhu tělesného neduhu (rakovina plic, skleróza cév, rozvoj srdečních chorob..), je legitimní a měla by být začleněna do úvah nejen zdravotních pojišťoven, ale i státu.

   Poslední myšlenka bude souviset s nebezpečným způsobem uvažování některých cinických politiků, kteří mluví  o "pozitivní roli tabákových výrobků pro ozdravení důchodového systému", tj. schvalují a aktivně podporují, aby se lidé zruinovali a zemřeli předčasně. Důchod by jim tak nemusel být vyplácen tak dlouho, nebo vůbec. Tento pohled na věc je promyšlená genocida a odporuje všem náboženským a duhovním tradicím naší planety! V křesťanské nauce je život posvátný, stejně jako např. v buddhismu. Zisk na úkor zdraví druhého je zločin, a jako takový by měl být vnímán i legislativou skutečně vyspělé společnosti, kterou zatím nejsme, ale jsme na cestě a pokud vykročíme směrem jasného rozumu, intuice a praktické filozofie i v těchto palčivývh otázkách všechního života, jako jednotlivci i jako společnost porosteme. Duchovně, intelektuálně i technologicky.

 

                                                  10. 2. 2013                     Jakub Škoda

  

 

Ale i purim (nerozlišit mezi pravicí a levicí, Hamanem a מָרְדֳ

je tolerován i jako karneval až pod tlakem bídy vyhnanství galutu. Kdy katarze i umělá, technická, když přirozený pořádek narušen skoro nevratně. Není to rezignace, jen hlubší uvědomění. Tak i s závislostmi, nejen na vzduchu. Jsou pro život podstatné, ale lépe je nerozšiřovat, nemnožit.  A když už se přihodí, v rusku by bez lihu asi nepřežil nikdo, nahradit kulturně zakořeněným a civilizačně bližším. Když byl Chrám zbořen, nejen stavba, ale i instituce, když byl národ rozehnán a jen malý segment měl pokračování, zmizelo židovství a pokračovalo jen rabínské  židovství když šoa jej spojila s údělem cikánů, je v přírodě pomoc. Ale v rámci rituálu tedy jednou ročně, jinak poháry počítány. Naopak manželky redukovány na  jednu nejmilejší, tedy vztah hlubší, býval i dřív, ale nebyl tak nezbytný. Mládež dnes v defektních rodinách bez sourozenců, co jen tak tak unikla násilnému potratu má ovšem potřebu silné kompenzace své izolace, sociální nekompetence, drogy, minimálně konopí jako samoléčení. Žel canabis uvrhne destrukcí pocitů do samoty ještě větší, pokud rovnou nerozjede něco, co mohlo zabíjet až v demenci stáří. Proč náročný život, stačí laciný pocit, je hned po ruce, proč komplikované kontakyt a vztahování se k druhým, stačí si udělat náladu a endomorfiny si šlehnout koncentrovaně. Aristokrat ovšem dýmku doutník  využije, ale nejde potom na zdravotní pojišťovnu natož aby blokoval prostředky rodičkám a dětem.  Pořád jsme nějak na titaniku, když jdeme do člunu, jiný se tam už nevejde a naopak.

Reminiscence.

V době, kdy jsem byl totální abstinent, jsem svou svobodu hájil tím, že jsem (a bylo to někdy docela náročné) skálopevně odmítal větší či menší otravné naléhání spolužáků, abych si taky dal pivo nebo jiný alkohol. Mám asi okno, nevzpomenu si, co mě po mnoha letech přimělo zas vzít kapku něčeho ostrého do pusy. V současnosti čelím potenciálnímu naléhání známých tak, že si nechám na začátku akce kapku nalít, a pak  poznenáhlu podle chuti pomáhám trochu vzduchu éterickou tekutinu odpařovat. Na dotazy odpovídám "Ještě mám."

 

Cigarety jsou hnusné, těch jsem se nebál. Párkrát jsem si proto s pocitem sebejistoty potáh od kámošky, když už měla nějakou v ruce a byla tudíž po ruce. Asi po třetí čtvrté takové ochutnávce jsem si všiml, že se na cigáro začínám těšit. Toho jsem se opravdu lekl. Řekl jsem si, že takové potěšení mi nestojí za to, a od té doby jsem čvaňháka neměl v hubě.

 

Svobodně tedy setrvávám ve svém přesvědčení, že žádnou podobnou pomocnou ruku ke snižování neštěstí nebo zvyšování štěstí nepotřebuju. Jsem skromný, nenáročný jedinec.

.. a co ženy, jídlo, internet

..?

vize

Tak tohle jsou tři položky z mého plánu na důchod. Čtvrtá je rezervní, pro strýčka.

obhajovat

alkoholismus je znakem závislosti na alkoholu. nebo také ducha mdlého. nebo obojího (ono to spolu souvisí, málokterý dlouhodobý uživatel alkoholu si dokáže udržet bystrou mysl). psát takovéto pamflety v zemi, kde je více méně pokročilým alkoholikem každý pátý, považuji za zločin. vzpamatujte se.

Re

Dobrý den,

 

děkuji za zprávu. Já ale neobhajuji žádný alkoholismus. Naopak. Představila jsem pohled člověk, který se domnívá, že pokusy o úplnou restrikci alkoholu nebo opojných látek nebo jejich nulova společenská tolerance naopak vedou k neschopnosti rozumně zacházet s alkoholem, a tudíž u některých jedinců k alkoholismu. Jasně, nad tím můžete mávnout rukou s tím, že se jedná o výplod mdlého alkoholického ducha. Ale zrovna včera jsem četla článek v MF Dnes, kde psychiatři diskutují  nový přístup k alkoholikům: nezakazovat alkohol úplně, ale pokusit se maximálně omezit na určité pevně stanovené časy. Prý s tím mají výborné výsledky. Ale s takovou "propagací" alkoholismu, s kterou přišli lidé zabývající se alkoholiky, by nesouhlasil ani v článku představený autor Pfaller (ten tvrdí, že když jednou člověk propadl alkoholu, není jiná cesta než úplná abstinence), natož pak já :-)

 

Přeji střízlivou sobotu, TM

empirie nám však ukazuje něco

empirie nám však ukazuje něco jiného - nejvíc alkoholiků není v zemích, kde se lidé snaží o prevenci alkoholismu (švédsko, dánsko), ale naopak v zemích, kde je alkohol a alkoholismus tolerován stroprocentně (rusko, méně česko,ale taky). a co se týče toho vámi citovaného článku: také jsem na to v médiích narazila a absolutně to nechápu. médii bohužel neproběhl hlubší popis lékaři navrhovaných změn v léčbě, takže vím jenom to, co jste popsala. diskutovala jsem o strategii "nechat je pít, ale málo" s několika lidmi a vůbec jsme nepřišli na to, jak to chtělí lékaři realizovat. strategie je určena rizikovým uživatelům, což jsou lidé, jejichž zásadní problém s alkoholem se projevuje právě tak, že nedokáží pít malé dávky. nechápu...

Radikální abstinenci škola Skálova

Pan doktor učinil zkušenost, že sebepoškozování lihem lze nahradit jiným utrpením, sportem, hladem, zimou a abstinencí. Podobně dnes některé antidrogové komunity, včetně manuelní těžké práce. Důvodem nakládání se do lihu zaživa nebývá jen závislost, bývá to i latentní duševní choroba a líh ji pochybně sice ale přece jen léčí. Takového opilce lze snadno zázračně vyléčit, příklad postrach české kultury zvaný Magor, budiž mu zemně lehká. V kriminále nejen neměl obvyklé příznaky, ale naopak se zregeneroval, byv trestán - a to není vtip, jsou svědci na Borech - i za nadměrnou nedovolenou práci přes čas.  Potřeboval ničit sebe i okolí a líh mu byl jen nástroj, ovšemže polarita této destrukce v něžné ba pobožné poesii to jen podtrhuje. Konečně rodinu také drží vzájemná závislost nejen sexuální, koně to nechápou ani za mák, nulová rozkoš, u nich jen redukce bolesti a strachu. Podobně lidský senior, chce mít pokoj, klid. Dokud bylo morfium volně v drogerii, nešlo na odbyt, vyjma vyjímek. Jak se změnil sociální tvar života, musí být pod zámkem a trestem. Ženy dnes HA, nejlépe už v dětství, zarputile. Nejsa ženou, netuším...

Obhajovat kuřáctví a alkoholismus je hloupost (nebo placené

darebáctví). Ale to je pořád to samé dokola...

Důvod, proč nezakazovat alkohol a nikotin

Ústava ČR: (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

QED. V ne-totalitních státch se ptáme "proč zakázat", nikoliv "proč nezakázat".

No, vlastně jeden důvod je nasnadě. Až skončí jako jeden z nešťastlivců z obrázků na svých cigaretových krabičkách, bude mu stát a potažmo celá společnost financovat nákladnou léčbu rakoviny

Odpověď na tuto otázku je, že stát mu to financovat nemusí. Zaprvé, implikace "vliv na rozpočet zdravotnictví -> důvod zákazu" by třeba znamenal "zákaz neplacené dovolené (má vliv na rozpočet zdravotnictví)". To, že "všichni" na tyto lidi doplácíme není důsledkem toho, že ti lidé kouří, ale důsledkem rozhodnutí státu jim toto léčení platit. Ještě pořád mi nikdo nevysvětlil, proč by reakcí na "kuřáci způsobují společnosti náklady" mělo být zrovna "tak jim to zakažte", když možnosti zahrnují například "tak jim to léčení neplaťte", případně "to je holt náklad systému bezplatné zdravotní péče, s tím se musíme smířit". Přičemž obě tyto možnosti v prinicipu neomezují svobodu jednotlivců, narozdíl od varianty "zakázat".

Vaše alternativní možnosti jsou těžce proveditelné

Navthujete 2 alternativy:

1. 'možnosti zahrnují například "tak jim to léčení neplaťte",  2. případně "to je holt náklad systému bezplatné zdravotní péče, s tím se musíme smířit".'

Obě jsou těžce proveditelné, v praxi až neproveditelné.

 

Ad 2.: "to je holt náklad systému bezplatné zdravotní péče, s tím se musíme smířit". Každý rok se u nás ze zdravotní daně (povšimněte si, že ZP není bezplatná) vybere podobný objem peněž, které pak penězovody pojišťovny distrubuují. Když třetinu onkologického koláče dáte na léčbu tumorů, které vznikly v důsledku kouření, nevyhnutelně bude Vám tato porce chybět jinde. Projeví se to na kvalitě péče poskytnuté Vašim sousedům (nebo Vašich rodičům), na doplatcích na léky nebo na platu lékařů či sester. 

Ad 1. Fajn, představte si, že jste lékař. Do Vaší gastroenterologické almbulance vejde 60 letý pán, ženatý, kuřák s bezboletnou žloutenkou, uděláte všechna potřebná vyšetření a diagnostikujete carcinom pankreatu. Konstatujete, že na vzniku nádoru se z X% podílelo kouření, a tak mu následnou péči uhradí pojišťovna jen ve výši odpovídající riziku nemoci bez kouření (100-X)%. Pan doplatí 6000 za operaci, 400 za každý den hospitalizace, 5000 měsíčně za léky, pak se jeho stav zhorší, bude týden na JIPce, a pozůstalým přijde s úmrtním oznámením účtenka na 50.000.

 

Klidně mi říkejte, že jstem diktátor, ale já raději než souhlasit s tímto scénářem, budu plácat všechny kuřáky v restauracích přes prsty, a peníze ze zdrav. pojištění nechám staříkovi na podobnou terminální péči až mu bude 83.

Máte samozřejmě pravdu.

Kromě toho celý argument "že kuřáci způsobují společnosti náklady" shledávám vykonstruovaným a mylným. Každý člověk zemře a většina z nás bude potřebovat před smrtí kratší či delší zdravotní péči, která bude stejně nákladná jako u kuřáků.

Naopak lze argumentovat tím, že kuřáci se prokazatelně dožívají nižšího věku, a tudíž ušetří společnosti značné náklady za starobní důchody.

Tažení proti kuřákům je evidentně motivováno jinými než finančními důvody. Jsem přesvědčen, že je to jen jeden z mnoha způsobů, jimiž se postupně nastoluje a upevňuje diktatura nadnárodního establishmentu. Nejspíš jde jen o to, aby si  obyvatelstvo Západu odvyklo svobodě a naopak přivyklo úřednické svévoli.

(Sám jsem začal kouřit před několika měsíci - na protest.)

P.S.

Právě jsem si na ČP všiml článku, podle kterého se nám světové politbyro chystá pod záminkou boje proti globálnímu oteplování omezit spotřebu masa.

Nezapadá to do sebe?

Když jeden porovná zisk výrobce z krabičky cigaret

se ziskem státu na spotřební dani, tak stát vede asi desetinásobně. A kdyby se netvrdilo, že cigarety škodí zdraví, těžko by se prosazovala tak tvrdá daň na něco, co stojí vyrobit za pět korun na balíček. Zkuste danit kefír.

Takže skoro souhlas. Až na to "světové politbyro", které zní jako od Karla Gotta. A až na to, že spotřební daň je koneckonců rozumější než daň z příjmů.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah