Bláhové snění (16.) Jak ženská krása poskvrňuje čest spravedlivých

Hebrejci, z nichž se vytvořením státu Judeje stanou Judejci čili Židé, hledají kouzlo na potírání padouchů v sobě samých. A to v budování politické struktury vyjadřující další nový pojem „spravedlnost“. Ta se nevytváří dobrodružným hrdinstvím (ač i bez toho není národního přežití), nýbrž hloubáním nad právy a povinnostmi, zvažováním příčin a následků, ztrát a zisků, škod a náprav a jejich rovnováhy. A vytvářením zákonů, které by spravedlnost činily samozřejmou rutinou.

Hebrejské slovo „cedek“ znamená vedle spravedlnosti také správnost, soucit, laskavost a slušné chování. Od něho odvozené slovo „cedaka“ znamená charitu, „cadik“ je spravedlivý a laskavec.

reklama

Trest adekvátní trestnému činu

V tomto novém pojetí se spravedlnost silně liší od do té doby užívaných metod civilizačních procesů, jimiž jsou:

• za únos ženy vyvraždit město;
• za uchvácení moci uzurpátora rozčtvrtit a uvařit;
• za neposlušnost přikovat ke skále a nechat klovat dravci (jak Zeus trestá Prométhea za předání ohně člověku).

V nové židovské spravedlnosti musí být trest adekvátní trestnému činu. Přesně to chce sdělit přikázání knihy Leviticus: „Zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub, jak on poškodil druhého, tak má být poškozen sám.“ V do nebe volající absurditě Leviticus sice také vyhrožuje ukamenováním za rouhání, cizoložství nebo čarodějnictví, ale jejich definici ponechává natolik vágní a usvědčení podmíněné třemi přísežnými nezávislými svědectvími, že si sám od sebe málokdo troufne takový trest vynést, tím méně vykonat.

V nové židovské spravedlnosti musí být trest adekvátní trestnému činu

Možná i proto nikdo v Judeji nebaží po absolutní totalitní moci, jež je samozřejmostí ve všech tehdejších státních útvarech. Politickou moc odmítá i sám velký vojevůdce Jošua, jehož smrt nechává Židy bez vůdce. Nechuť k absolutní moci je tedy asi i hlavní příčinou vzniku nového systému vládnutí – prostřednictvím soudců. Tak se Judea – uprostřed téměř nepřetržitého válčení s Moabity, Amalekity a Filištíny – stává prvním demokratickým státem ve 12. století před naším letopočtem, čtyři století před Aténami, s unikátním politickým uspořádáním vzniklým vlastně jako z nouze ctnost.

Soudci

Politická moc je (podle „švýcarského modelu“) decentralizovaná, rozdělená mezi dvanáct kmenů, každý s vlastní soudcovskou správou a se svoláváním parlamentu stařešinů. Soudci jsou voleni – nebo spontánně ten či onen přebírá velení v dobách vojenského ohrožení – z nejmoudřejších, nejosvícenějších nebo nejlepších organizátorů a přirozených vůdců. A odpovědní jsou „přímo Bohu“, což v praxi znamená Mojžíšovým zákonům. Vedle nich už sice stojí trvale a dědičně nastolená třída kněží, která pobírá od lidu desátky a dbá o jeho spiritualitu, svatost a rituální čistotu, ale nemá k dispozici žádné nástroje politické či jiné světské moci.

Někteří ze soudců, například Samson, jsou nadáni obrovskou silou, která poráží celé invazní armády a bortí chrámy a již dokáže porazit jen ženská lest zrádných krásek, jako je Dalila. Jiní, například Gideon, při obraně státu před invazními armádami ještě stačí napráskat samotným Židům opět propadajícím pohanským nemravnostem, bourat oltáře falešných bohů a vyrobit si zlatý háv zvaný „efod“, který se ironií osudu pro některé stane dalším předmětem pohanského zbožňování.

Soudci jsou voleni z nejmoudřejších nebo nejlepších organizátorů a přirozených vůdců a odpovědní „přímo Bohu“, což v praxi znamená Mojžíšovým zákonům

Otrocká mentalita umírá nerada a pomalu, svoboda a odpovědnost jsou námaha. Věštkyně a hrdinka Debora s vojevůdcem Barakem po 20letém boji konečně vítězí nad nájezdy Amalekitů a získávají Židům na čas mír.

Dvě nové vojenské technologie

Po dvou stoletích soudcovského republikánství se poslední soudce Samuel stává prvním prorokem a přežití národa vidí ve sjednocení pod voleným králem Saulem. Po jeho smrti stačí ještě pomazat jeho následníka, zetě a pěvce pastorálních žalmů Davida, který se stane vedle všech těch Achillů, Odysseů, Perseů a Iásónů nejpopulárnějším hrdinou západní kultury, protože poráží nepřátele dvěma novými vojenskými technologiemi.

• První je střelba na dálku a zabití velepadoucha, filištínského obra Goliáše, i když je to jen na 50 kroků a kamenem z koženého praku.
• Druhou vyblýskaný šesticípý štít, jehož odraz slunečních paprsků oslepuje nepřátele.

Z ubráněné Judeje David sjednocuje všechny hebrejské kmeny v jedno společné království zvané Izrael, dobývá jebusitskou pevnost Jeruzalém, ustavuje ji hlavním městem a usiluje o nastolení Boží spravedlnosti v lidu židovském. Navíc při tom stihne spáchat lahodnou nevěru se ženou jednoho ze svých důstojníků, který odmítne jeho rozkaz jít se s ní domů pomazlit, aby nepřišel na to, že mu David zasel do rodiny potomka.

Davidovi nezbude než ho v předních řadách poslat na smrt. Tak opět ženská krása poskvrňuje čest hrdinů a spravedlivých. Za to Bůh znemožní Davidovi postavit plánovaný chrám a nechá to až na jeho synu Šalamounovi. Ten takových nevěr bude mít několik set, aniž by potřeboval někoho posílat na smrt.