Bláhové snění (12.) Rodinný podnik Zeus & spol.

Tři bohové, z nichž povstává slavná řecká civilizace, posedlá krásou, harmonií, moudrem, učením a věděním.

O světě bez padouchů
Benjamin Kuras | 04.05.2012
Zeus plodí dětí nejen s bohyněmi, ale i s titánkami a pozemšťankami, z nichž se stávají matky budoucích slavných hrdinů – lidských, ale s božskými vlastnostmi a boží přízní.

Řečtí bohové se páří se sestrami, dcerami, matkami a snad i s vnučkami a babičkami. Jak to, že jim to Řekové – coby jejich literární tvůrci – dovolují? Co v řecké psychice potřebuje incest u bohů? Je incest mravný nebo nemravný? Je-li nemravný, proč? Podle čeho má člověk řídit svou mravnost, ne-li podle bohů?

Kde se u bohů bere ono neposkvrněné početí, jímž se oběma prvotním bohyním Nyxe a Gaie rodí potomci? V čem se potomek neposkvrněného početí liší od potomka zplozeného sexem mravným, nebo incestem? Je to mravnější člověk nebo bůh? Může to být stoprocentní samec s mužskými chromozomy? Odkud by se v něm vzaly?

Ten incest vlastně nacházíme paralelně s řeckými mýty i v počátečních kapitolách biblické tvorby lidstva, i když ne výslovně. Děti Adama a Evy nemohly další generaci plodit jinak než incestem, žádní jiní lidé nikde nebyli. Ledaže byli? Nějaká jiná lidská odrůda, mezi niž se přistěhovali? Nějaký ten australopitékus či neandrtálec? A tímto křížením že by vznikl homo sapiens?

Kdo jsou v knize Genesis ti „synové boží“, kteří si berou „dcery lidské“? Jsou to titíž olympští mimozemšťané, kteří u Řeků plodí hrdiny s pozemšťankami? Byly ty pozemšťanky potomkyně potomků Adamových?

Mýty, dohady, fikce. Řecké i hebrejské.

Otcovraždy, bratrovraždy a vraždy novorozeňat

Zatímco Elohim si svoje lidičky trpělivě piplá – od plácání z hlíny a vdechování ducha přes laskavé poučování, povýšení na správce planety a pojmenovatele všeho až po namíchnuté vyhnání za neposlušnost, ale s cestou otevřenou k návratu –, řecká božstva s člověkem obcují chaoticky a bez srozumitelného účelu. Mezi sebou praktikují otcovraždy, bratrovraždy a vraždy novorozeňat. Tu jeden sežere své děti a pak je vyzvrací, tu druhý ufikne svému otci genitálie, z nichž se v moři zrodí bohyně lásky Afrodité.

Rodinný podnik Zeus & spol. zavádí do světa po mužské linii pořádek, po ženské pohodu

Z jejich pofiderních sexuálních svazků se rodí jednoocí obři kyklopové, lidozvířata kentaurové a satyrové a rebelantští titánové. Že by tytéž obludy, které nacházíme v knize Genesis a jež Elohim musel zlikvidovat?

Titáni si začnou – asi jako nějakou svou armádu – upiplávat první lidičky z hlíny jako Elohim. Aby Zeus přemohl Titány, musí na ně hromem a bleskem, zavřít je do podsvětí a zlikvidovat, než bude moci nastolit v božstvu jakýs takýs řád s pomocí své ženy a sestry, bohyní rozumu Métis. Titánky si nechává pro svou sexuální potěchu.

Po mužské linii pořádek, po ženské pohodu

Zeus se stává králem bohů a dělí svět na triumvirát. Sobě nechává nebesa a svým bratrům Poseidónovi a Hádovi předává moře a podsvětí. Management úrody a porodnosti nechává sestřičce Démétér. Ukázňování žen a dozírání na manželství dostává jeho druhá žena a třetí sestra Héra. Rajón pohostinství a domácího krbu přebírá jeho čtvrtá sestra Hestia. Tím rodinný podnik Zeus & spol. zavádí do světa po mužské linii pořádek, po ženské pohodu.

Jeho sesazené babičce (nebo už prababičce?) Gaie se to nezdá a kuje proti němu všelijaká spiknutí hadů, monster, draků a obrů. Ty Zeus po těžkých a dramatických bitvách dokáže nakonec porazit jen hromy a blesky, a aby posílil řady svých příznivců, pustí se do překotného plození dětí nejen s bohyněmi, ale i s titánkami a pozemšťankami, z nichž se stávají matky budoucích slavných hrdinů – lidských, ale s božskými vlastnostmi a boží přízní.

Z bohů Athény, Apollóna a Herma vyraší slavná řecká civilizace a kultura, posedlá krásou, harmonií, moudrem, učením, věděním a pátráním po skrytých mystériích kosmu

Z těch božských potomků se nejvíc proslaví bůh války Arés, bůh vína a požitkářství Dionýsos, bůh přírody a pastevectví Pan, bůh ohně a slévačství Héfaistos. Devět Múz umění a tři Grácie krásy. Nespočetné nymfy.

Od pololidských potomků k dějinám

Nás jako pátrače po původu starořecké civilizovanosti a bláhového snění bude nejvíc zajímat bohyně civilizace, měst, řemesel a zemědělství Athéna, bůh světla, pravdy, léčby, hudby, poezie a umění Apollón a bůh posel a zprostředkovatel božskosti člověku, učitel mystiky, esoteriky a hermetiky Hermés. Z těch tří jako tvůrčí inspirace vyraší ta slavná řecká civilizace a kultura, posedlá krásou, harmonií, moudrem, učením, věděním a pátráním po skrytých mystériích kosmu.

Ze stovek Diových pololidských potomků do lidských událostí nejvíc zasáhnou vítěz nad obludami a zakladatel mykénské dynastie Perseus. Krétský král Minós. Silák a hrdina Héraklés. Makedon, zakladatel stejnojmenného království a předek Alexandra Velikého. Dobrodružní cestovatelé známí jako argonauti hledající po světě zlaté rouno, dvojčata Castor a Pollux. Jejich sestry Klytaimnéstra a Helena.

Těmi božská genealogie sestupuje do vřavy starořeckých dějin a vrcholného díla starořecké literatury. Klytaimnéstra je totiž provdaná za mykénského krále Agamemnona a Helena za jeho bratra, spartského krále Meneláa. Ti – přibližně v době, kdy Mojžíš vyvádí otroky z Egypta (jedno či dvě století sem či tam) – přepadají Tróju, protože je plná padouchů. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah