V Praze se podařilo vybudovat světový parfumářský unikát

Niche, to je přesný opak mainstreamu. A niche parfémy? To je haute couture, „vysoká krejčovina“, v kosmetice.

Móda & Luxus
Martin Maxa | 04.02.2012
Největší „lahůdka“ Kosmetických delikates Madeleine: poloparfém s vůní Eau d´Hadrien od Annick Goutal. Sběratelské flakony z křišťálového skla Baccarat jsou číslovány 1 až 100, v Madeleine zbývá poslední kus s číslem 47. Cena za 150mililitrové balení? Padesát tisíc korun.

Niche, to je přesný opak mainstreamu. Tímto přídavným jménem se ve světě luxusu označuje zboží velice specializované, ojedinělé a rozhodně nikoliv z portfolia obřích skupin, jako je LVMH a podobně. A niche parfémy? To je haute couture, „vysoká krejčovina“, v kosmetice. Chceme-li se za nimi vydat, pak musíme do jejich dnešní domoviny – Francie, Anglie a Itálie. Anebo do centra české metropole, kde v Dlouhé ulici na Starém Městě nelze přehlédnout nenápadný, zlatě lemovaný vchod do Kosmetických delikates Madeleine.

Obchod, který nabízí pouze vůně ze „staré školy“, před pěti lety otevřeli manželé Ivana a Borislav Rudićovi. I když – nazvat koncept Madeleine obchodem je nepřesné, připomíná totiž spíše šperkařství a okamžitě dává zapomenout na všechny parfumerie z obchodních řetězců s vůněmi značek masové spotřeby. Pitoreskní salon Madeleine rozhodně neuznává pásovou výrobu a zaměřuje se na řemeslo. Proto nabízí výrobky jak britské, tak italské parfumářské školy, nezapře ovšem dokonalou inspiraci školou francouzskou.

Přes Kateřinu Medicejskou k Madeleine

Ponoříme-li se do historie parfumářského řemesla, ocitáme se ve Francii, kam bylo alchymistické umění importováno z Itálie. Zásluha za rozšíření řemesla se přisuzuje Kateřině Medicejské (16. století), i když takové zobecnění může být poněkud nepřesné. Nicméně to byla právě ona, která při své pouti na francouzský královský dvůr přivedla ve svém doprovodu několik italských travičů a parfumářů, kterážto řemesla měla v počátku mnoho společného, především díky nezbytnosti zvládnout slučování různých substancí. Osobním parfumářem Kateřiny byl i Renato il fiorentino, který umění míchat esenciální oleje, aromatické složky, rozpouštědla a další přísady zdokonalil natolik, že se díky jeho poznatkům Francie stala velmocí nejen ve výrobě parfémů, ale i v kultivaci vonných rostlin.

Koncept Madeleine spíše než obchod připomíná šperkařství. Na snímku majitel „delikates“ Borislav Rudić.

Přesuňme se v čase do století 19., kdy lékárník Théophile LeClerc, bývalý student pařížské školy umění L‘École des Beaux-Arts, vynalezl rýžový pudr se zinkem. Nenápadný prášek, který se během let probojoval na úplný vrchol kosmetických přípravků. Svou praxi provozoval Théophile LeClerc v samém srdci Paříže na Rue Vignon, kousek od la Place de la Madeleine, odkud dojdete po královské cestě na Náměstí Svornosti.

Přímo naproti jeho lékárně vzkvétal veřejný dům s kurtizánami velkého stylu, milenkami mužů z vysokých společenských kruhů a profesionálními společnicemi znalými politických a kulturních poměrů. Ty byly ochotné podílet se na jeho experimentech s líčidly, které nakonec dodaly dámským tvářím nádherné odstíny známé z okouzlující Belle Époque, kdy Eugène Cornuché přizval Louise Marneze k vyzdobení své restaurace ve stylu art nouveau. Toto bývalé pařížské bistro si získalo věhlas již po pár letech existence. Neslo název „u Maxima“ a bylo neustále přeplněno krásnými ženami, nepochybně nalíčenými právě pudrem od LeClerka.

Přírodní líčidlo společnosti T. LeClerc, založené v roce 1881, je v kosmetických delikatesách k nalezení spolu s dalšími výrobky značek jako L’Artisan Parfumeur, Annick Goutal, Les Parfums de Rosine, The Different Company, Carthusia, Acqua di Genova, Amouage, Antonio Visconti nebo Grossmith. Díky tomu je salon manželů Rudićových světovým unikátem: jako jediný má oprávnění k zastupování všech těchto značek a jejich prodeji pod jednou střechou. V plánu je rozšíření sortimentu o výrobky dalších pěti až šesti společností, čímž bude zkompletována celá světová nabídka niche parfémů a kosmetiky.

Královský příběh

Nejvěhlasnější světové parfémové domy jsou založeny na principu rodinných podniků předávaných z generace na generaci, kde má každá vůně svůj zcela osobní rozměr a za její kreací stojí příběhy, jejichž převyprávění by vydalo na knihu.

Renovovanou verzi parfému Betrothal stvořeného v roce 1893 si „oblékla“ i Kate Middletonová na svatbu s princem WilliamemPříkladem za všechny budiž historie zmrtvýchvstání tradičního britského domu Grossmith, který byl v roce 2009 po třicetiletém půstu vzkříšen potomky zakladatele. Tento výrobce vůní dosáhl během své historie (založen byl v roce 1835) titulu dvorního dodavatele několika evropských královských rodin, z nichž nejvýznamnější byla britská. K příležitosti zasnoubení princezny May, babičky královny Alžběty II., s princem Jiřím, vévodou z Yorku, v roce 1893 byl stvořen parfém Betrothal (Zasnoubení). Jeho renovovanou verzi si vloni v dubnu „oblékla“ i Catherine Middletonová na svatbu s princem Williamem.

Kromě toho bylo vyrobeno i dalších tři sta flakonů, jež putovaly do prodeje na pěti světových místech. Jedním z nich byly i Kosmetické delikatesy Madeleine. Betrothal byl téměř okamžitě rozprodán nejen jako sběratelský unikát, ale i jako svatební dar matky své dceři. Čímž se naplnila symbolika parfému vonícím po májové růži z provensálského Grasse, jehož krásu zachytil na svých plátnech již Jean-Honoré Fragonard, jeden z nejvýznamnějších francouzských malířů novověku a tamní rodák.

Vůně tohoto typu jsou jistě luxusem, zdaleka však nikoliv nedosažitelným. Ceny začínají zhruba na hranici dvou tisíc korun a s ohledem na původ a složení parfému stoupají vzhůru. Bavíme se o řemeslu, kde na prvním místě stojí zkušenost z vychutnání tradičního umění míchání vůní.

Jak se nosí vůně

Edice nejsou vyráběny a nabízeny po tisícovkách, ale spíše po desítkách, nikam se nespěchá. Kreace parfému je podřízena tomu, že se s ním nositel/ka ztotožní, k čemuž dopomůže i služba parfémového stylingu. Ohled se bere na oblékané materiály, přijímanou stravu, užívané medikamenty, ale třeba i na tělesnou konstituci – k subtilní postavě se dobře hodí vůně, na jejíž výrobu byly použity malé květy. Jeden a tentýž parfém na vás vynikne jinak v Praze a jinak v malé sicilské vísce u Středozemního moře.

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

není vše zlato, co se třpytí

Ono to s niche vůněmi není tak jednoduché, většinou skutečně neodpovídají mainstreamu, což ovšem může být pro nezkušeného čichače dosti nevýhoda. Proč? Protože mu jednoduše nevoní. Osobně jsem zkusil cca 20 niche pánských vůní a nevybral jsem si. Většinou byly tyto vůně pro mě příliš staromódní a těžké. Vím, že 20 druhů pořád není reprezentativní vzorek, ale pro mě to o něčem vypovídá.

Parfémky

Parfém za 50 tisíc si nemůže dovolit každý. Pro nás pro smrtelníky jsou tu parfémy za pár tisícovek, které na netu pořídíte jěště o minimálně polovinu levnějic :=) Podívejte se třeba na www.parfemy-online nebo na www.cosmo.cz. Internetům zdar!

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah