Růže od Iriba: Parfém, v němž se zhmotňují příběhy slavných Pařížanů

Madam Rogeonová z jihofrancouzského rodu parfumářů představila v Praze novou vůni. Jaké souvislosti se při tom vybavily Janě Máchalové?

Móda & Luxus
Jana Máchalová | 15.12.2012
V popředí Lotus Rose, nejnovější parfém firmy Les Parfums de Rosine. V pozadí parfém Balcon z roku 1922. Paul Poiret se při navrhování jeho flakonu nechal dle svých slov inspirovat pařížskými balkony.

V polovině října přijela do Prahy Marie-Hélène Rogeonová, aby představila nový parfém své firmy Les Parfums de Rosine. Je potomkem slavných parfumářů pocházejících z jihu Francie, z Montpellier. Jeden z nich, její dědeček Louis Panafieu, dokonce dodával samotnému Napoleonovi III. kolínskou vodu a pomádu na knír, který tak obdivovala Napoleonova milenka, špionka Virginia di Castiglione. Tato krásná a lstivá italská hraběnka se v otázkách módy vyznala. Nechávala se ráda svádět fotoaparátem, a tak ji můžeme spatřit na prvních módních fotografiích.

Kromě vůní spojených se světem růží se mi při rozhovoru s Marie-Hélène Rogeonovou vybavovaly úžasné souvislosti se jmény Pařížanů, kteří do „pohádky“ o této madam zapadají...

O módním tvůrci Poiretovi a Růži od Iriba

Dva muži, jeden svět a jedna žena. Tou ženou, která Paula Poireta nenáviděla a přispěla k zřícení jeho módního království, zatímco tomu druhému, satirickému kreslíři Paulu Iribovi zcela podlehla a vyznávala jen jeho vkus, byla Coco Chanelová (vlastním jménem Gabrielle Bonheur Chanel).

Příběh muže, který donutil dámy cupitat

Svět, ve kterém se oba muži potkali, byla Paříž před první světovou válkou. Album Šaty Paula Poireta, které ilustroval Paul Iribe, prezentuje v roce 1908 kolekci modelů v nové linii šatů inspirované empírem. Sám Poiret prohlásil: „Svázal jsem nohy, uvolnil pas a váhu přesadil na ramena.“ S takovou linií bylo odzvoněno objemným spodničkám. Marně Poireta jejich výrobci prosili, aby je znovu uvedl na scénu. Nestalo se. Zruinoval je. Poiret však neodstranil korzet, to bylo opravdu až zásluhou Chanelové (v roce 1916), jen místo korzetu, který stahoval pas, uvedl do módy onen rovný, sahající ke kolenům. Donutil dámy doslova cupitat. Tak mocný byl tehdy diktát módy – návrhář mohl změnit způsob chůze žen.

Portrét Paula Poireta (André Derain, 1913). Poiret na něm vyhlíží jako byzantský Kristus.

Ale jak to Poireta napadlo? Miloval svou ženu Denisu, která byla jeho múzou a čekala tehdy své první dítě – Rosine, Růženku. Poiret nemohl dopustit, aby nosila onen odstrašující korzet stahující pas. Rosine tak byla příčinou vzniku nové linie šatů. Poiret své dítě zbožňoval.

V roce 1911 založil kosmetickou firmu a nazval ji právě Rosine. A Le parfum de Rosine vznikl za pomoci prapředka Marie-Hélène Rogeonové. Vytvořil první parfém firmy Paula Poireta pro jeho krásnou malou Růženku a stovky dalších Pařížanek. Na obalu s růží od Iriba. Právě tento obal si Marie-Hélène „vypůjčila“ pro svou firmu, kterou založila v roce 1991 poté, co ukončila praxi v marketingu salonů haute couture Givenchy a Balmain.

V době, kdy si vyřizovala právo užívat Iribův návrh s růží na obaly, setkala se s Poiretovou dcerou Perrine. V devadesátých letech žil ještě také jeho syn Colin. Poiret měl s Denisou pět dětí. Po své druhé dceři Martine pojmenoval školu a ateliéry, kde mladé dívky, nespoutány dobovým vkusem, navrhovaly dezény na textil, bytové doplňky a flakony pro řadu parfémů. Jeden z nich, Sang de France (Krev Francie), byl ve tvaru srdce a měl provokativní rudou barvu.

Po světové výstavě Art Deco (1925), na které se ještě Poiret díky sponzorům představil jako člověk mnoha talentů, začala jeho hvězda pohasínatVzpomněla jsem si na něj, když mi Marie-Hélène popisovala svoje zkušenosti v salonech. U Balmaina obdivovala odvahu Germaine Cellierové, která navrhovala ve 40. letech parfémy odvážných barev, například Vent vert (1945), který byl zelený, což bylo tehdy neobvyklé. Poiret byl zřejmě zapomenut. Jeho Krev Francie totiž francouzská vláda zakázala. Parfém přišel totiž na trh v době, kdy vypukla první světová válka...

Po světové výstavě Art Deco (1925), na které se ještě Poiret díky sponzorům představil jako člověk mnoha talentů, začala jeho hvězda pohasínat. Tři bárky zakotvené na Seině – divadlo, noční klub a moderní domov s úchvatnými parfémovými varhanami – byly jeho labutí písní. Šaty, které tehdy na výstavě předváděl na dvouapůlmetrových figurínách, působily staromódně. Módní teritorium ovládly ženy s plochými ňadry ostříhané na krátko, které se podle Poireta podobaly telegrafním sloupům.

Hraběnka Virginia di Castiglione, milenka Napoleona III., na první módní fotografii (tisk na skleněný negativ).

Malé černé šaty, které oslnily město nad Seinou v roce 1925, byly od Gabrielle Chanelové. Tato strašlivá Coco začala Poiretovi přebírat zákaznice. Přispěla k tomu i jedna z dam Rothschildových se svými uměleckými kumpány. Obtěžovali Poiretovy modelky a Poiret se jich razantně zastal. Výsledkem incidentu bylo, že Rothschildová a její banda avantgardních žen začala šít v salonu Chanel. Co mohla Chanelová vědět o Poiretově trápení? Během války mu zemřela dcera Rosine a syn Gaspar. Marnotratnost a neschopnost přizpůsobit se nové době jej připravila o slávu, majetek i ženu Denisu, která se s ním nakonec v roce 1928 rozvedla.

Man Ray, kterému se nikdy nepodařilo Poireta vyfotografovat, stvořil jeho portrét sugestivně ze slov: „Plný obličej, orientálně působící plnovous a jeho oči, to vše budilo dojem, že je to člověk, se kterým si není radno zahrávat a který je zvyklý na nejlepší dary života.“ Podle Raye byl oblečen do kanárkově žlutého pláště. Jasně dával najevo, že se nevzdal fauvistické barevnosti, a to v době, kdy svět obdivoval bledé pastely.

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah