Gentleman a švihák doporučují...

Prestižní lednový veletrh Pitti Imagine Uomo ve Florencii, zaměřený především na pánskou módu, představil muže elegantního, dbajícího na kvalitu materiálu a zpracování. Na rozdíl od některých výstřelků v kolekcích představených na dřívějších týdnech módy se vystavovatelé ve Florencii drželi hesla „odvaha klesla na ceně, rozum podražil“. Což inspiruje k poněkud širší úvaze.

V centru pozornosti opět stojí britský gentleman a italský švihák. Být jím doopravdy souvisí s charakterem osobnosti. Šaty je třeba umět nosit. Věci, kterými se obklopujeme, mají pro nás daleko větší cenu, známe-li jejich původ, historii. Jen zoufalci mohou brát módní trendy dogmaticky.

reklama

Záměrně píši trendy, neboť módnímu diktátu je dávno odzvoněno a vedle sebe existuje spíše několik stylů, které jsou na rozdíl od módy nadčasovější. Vybíráme si jako ze švédského stolu. Správnost výběru úzce souvisí s naším rozhledem. Je nutné si uvědomit, že i ti, kteří módou pohrdají nebo ji nenávidí, k ní zaujímají postoj. Prostřednictvím oblečení se dá i neverbálně komunikovat. Američané tomu říkají „jazyk mého psa“.

© Hermès

Z přehlídky kolekce firmy Hermès pro podzim a zimu 2012/2013. Oblek z odlehčené vlněné tkaniny s keprovou vazbou, tvarovaný na tělo, doplněný popelínovou košilí s elegantním rovným límcem.

Móda se musí neustále měnit, má-li zůstat věrná sama sobě, poznamenal před půl stoletím francouzský spisovatel Armand Lanoux. Bylo to v době modernismu, kdy se věřilo, že nové je vždy lepší než to předchozí. Dnešní móda se vrací ke svým starým láskám. Jako bych za zády slyšela povzdech jednoho z těch pařížských bonviánů z počátku minulého století: „La Belle Epoque, to bylo jen věčné vzpomínání na minulost.“ Proč ne, když to stojí za to.

Dlouhá cesta muže ke zviditelnění

Móda a populární zábava jsou projevem povrchových vrstev kultury, ale vyrůstají z mnohem hlubší úrovně. Na počátku třetího tisíciletí se vedly v oblasti módy diskuse na téma krize mužství. Signály, které tehdy proletěly galaxií globální kultury, naznačovaly, že se konstrukce západního mužství drolí. Zdálo se, že muž v klasickém pojetí je na módní scéně desperátem. Nebylo se čemu divit. Neviditelný muž v tradičním barevně fádním obleku se po dobu delší než půl století snažil o to, aby se zviditelnil.

„Paví“ revoluce aneb léta 60.

Přispěla k tomu obtažená tělesnost darebáků ve westernech, drsná nebrzděná sexualita, tvrdý Marlon Brando nebo rockový Elvis, kteří se stali hrdiny a vzory v oblékání, právě tak jako představitelé swingujícího Londýna z 60. let. Tehdejší „paví“ revoluce (převratná změna v šatníku mužů) s sebou přinesla nejen květované košile a pestrobarevná saka a oblečení unisex, nýbrž i posun inspirace od filmových hrdinů k ikonám popu.

Muž jako androgyn aneb léta 70. a 80.

V 70. letech sice pokus nově definovat muže jako androgyna selhal, ale zpěvák David Bowie, který vše inicioval, se rozhodně do dějin módy zapsal. V následujícím desetiletí se nám představuje muž maskující své vrásky pomocí krémů. Vynořuje se ze sprch v reklamách na voňavé gely. Proměna souvisela s novou elitou yuppies. Jejich hlavním krédem byla úspěšnost.

© Julie Štybnarová

Nejen před branami veletrhu, ale i na společenských akcích pořádaných v rámci Pitti Uomo bylo možné vidět bizarně oblečené muže, což ve Florencii nikoho nepřekvapuje.

Subkultury aneb léta 90.

V 90. letech se životní postoje znovu přehodnocují. Do hlavního proudu v oblasti oblékání se dostávají dříve opovrhované subkulturní styly spojené s muzikou. Tyto styly vytvářeli mladí lidé na protest proti oficiální kultuře. Každý styl byl spojen s jistou ideologií a představou světa. Ve chvíli, kdy pronikl jako inspirace do haute couture a následně do komerční módy, už na ideologii pochopitelně nezáleželo.

Mnohdy se styly kombinovaly, přesně tak, jako se samplovala muzika. Silné proudění kultury gayů, od diskoték po kluby 80. let, renesance tetování, která se přehnala přes Ameriku a Evropu, aby ospravedlnila formu umění, a na níž se pohlíželo na Západě jako na znak morálního a společenského selhání, to vše neminulo ani svět vysoké módy. Stačí připomenout kolekce Gianniho Versaceho a manekýny s tetováním na předváděcím mole. V haute couture se ujalo i propichování těla, které přestalo být cejchováno jako barbarské a fenomenálně se rozšířilo do komerční sféry.

Návrat k tradici aneb století 21.

V polovině prvního desetiletí našeho století, krátce před hospodářskou krizí, začal v trendech převládat poměrně jednotný směr. Minimalistický, precizní, nenásilný, ve prospěch kvality. Bylo to po období názorové roztříštěnosti a extrémech. Současně z kolekcí vyzařovala nostalgie spojená s návratem k tradici. Západní svět poznamenaný zmatkem multikulturních měst prožíval strach ze zániku své kultury. V roce 2007 se ve Florencii v paláci Pitti konala výstava nazvaná Savile Row, podle slavné londýnské ulice s tradičními krejčovskými salony. Zdálo se, že evropský průmysl začal se skutečnou inovací a konečně zareagoval na příliv levného zboží z Číny.

Hysterie spojená s krizí a panický strach z poklesu prodeje vrátil na čas na scénu výstřelky a šokující modely. Poté, co se ukázalo, že tradiční firmy s luxusním zbožím v krizi obstály, objevily se výzvy typu „zbavme se laciných suvenýrů z cest“. Renomované značky se snažily cenově dostupnými doplňky přiblížit tradici teenagerům. Nová generace mladých lidí se začala řídit krédem „chaos zabíjí, důvěřujme budoucnosti“.