Fotograf Koto Bolofo: Moderní technologie zabíjejí souvislosti

Byl jsem z toho strašně nervózní a zavolal jsem mu. „Líbí se mi, co děláte, chci vidět vaše práce, stavím se u vás,“ prohlásil, a protože byl tehdy v Londýně, zastavil zanedlouho v naší malé ulici obrovský Rolls-Royce. Celá ulice se seběhla kolem a všichni zírali, kdo to přijel ke Kotovi. Z auta vystoupil docela malý chlápek. Mě to zaskočilo. Avedon – to pro mne byla osobnost, když člověk vyslovil jeho jméno, představoval si ho jako statného, vysokého muže. Ale byl docela drobný, měl bláznivě rozcuchané vlasy, a když jsem ho přesvědčil, že Koto Bolofo jsem já, podivil se zase on: „Vy jste mladík a já jsem si myslel, že jste starý pán.“

Bydlel jsem tehdy ve velmi malém bytě, neměl jsem žádnou holku, a tak jsem mu nabídl pomerančový džus, sušenky a byl jsem úplně vykolejený. On mluvil hrozně rychle a jen chtěl vidět můj archiv. „Líbí se mi to, máte jiskru,“ prohlásil, „ale něco vám řeknu: Nenechte se změnit.“ Kdo by mě měl měnit? Nechápal jsem, co myslí. „No to je tak – jeden vám řekne: Lepší by bylo ubrat barvy, druhý by chtěl jinak tohle, jiný támhleto. Ale vy nesmíte dát své pistole z ruky. Musíte si je držet. Přijeďte v lednu do New Yorku, já vás tam představím.“ A odešel. Za týden mi přišla jeho kniha fotografií s věnováním „Welcome Koto Bolofo“ a velkým podpisem „Richard Avedon“. Do New Yorku jsem odjel, i když jsem si myslel, že na mě třeba zapomene nebo nebude mít čas. Ale on mne skutečně přivedl do redakce společnosti Condé Nast, která vydává Vogue, a představil mě legendárnímu Alexandru Libermanovi.

ČESKÁ POZICE: Jak se díváte na Terryho Jonese, zakladatele časopisu i-D? Měla jsem dojem, že i pro něho jste pracoval. 

BOLOFO: Ne, pro něho ne, ale znám se s ním. Vážím si toho, co dělá. Před těmi více než třiceti lety začal téměř na koleně. Obyčejný papír, psací stroj, časopis pro ulici. Dnešní generace už by to nevzala. Mnohé se změnilo v technologiích, ale tento časopis si stále zachovává své původní jádro, stále má tým, který běhá po ulicích, fotografuje lidi a zachycuje jejich identitu.

ČESKÁ POZICE: Charles Frederick Worth, považovaný za „otce haute couture“, a francouzská ikona módního návrhářství 20. století Paul Poiret se oba zasloužili o to, aby své módní výtvory mohli podepisovat. Nyní se návrháři schovávají za značky. Co si o tom myslíte?

BOLOFO: To je jasné, nikdo nechce riskovat, že když návrhář selže, stáhne s sebou i firmu.

ČESKÁ POZICE: Móda se v 80. letech asimilovala do sféry umění. Možná, že to vše začala již italská návrhářka Elsa Schiaparelliová o půl století dříve. Tak co je dle vás móda: řemeslo, nebo umění?

BOLOFO: Móda je i není umění. V muzeích se na vás jako na módního fotografa dívají s pocitem, že to žádné umění není. Umělec by měl žít v malém domečku, být špinavý, třeba k tomu ještě malovat a uříznout si ucho. Takový Alfred Steichen – za života byl módním fotografem, po smrti velkým umělcem. Dnes fotografuje každý. Je jiná doba, dříve jste nemohli jít na festival s videem, bylo třeba mít 32mn nebo 16mm film. Doba je rychlá, a tak není čas se ptát, jestli je móda umění nebo řemeslo.

ČESKÁ POZICE: V oblasti módy se dnes všichni obracejí k historii, umělci i návrháři vykrádají kulturní skříně minulosti. Nové jsou jen výrobní technologie. Co vás fascinuje z minulosti a jak se to staré snažíte prezentovat nově?

BOLOFO: Na minulosti mě fascinuje, jak lidé měli vášnivý vztah k věcem a používali svých pět smyslů, hmat, zrak, sluch, čich, chuť. Věci z minulosti byly vyrobeny rukama a je to cítit. Sáhnete na to a cítíte ty souvislosti. Úžasná textura kabátu po prababičce.

ČESKÁ POZICE: Šaty se dědily z generace na generaci, byly bohatstvím...

BOLOFO: Nové technologie umožňují vyrábět rychleji a laciněji. Když váš diktafon hodím na zem, rozbije se. Staré věci se dělali tak, aby vydržely, aby se mohly odkázat dalším generacím. S novými technologiemi se podle mého názoru vytrácejí souvislosti. Já se snažím dělat fotografie pohledem z minulosti, nepodceňuji ji. Nejsem jako ti, co ohrnují nad minulostí nos a říkají: to je nuda. Z minulosti je možno se poučit. Snažím se, aby ty staré věci vyvolávaly v lidech dobrý pocit, dělám své fotografie samozřejmě moderně. Minulost spojená s moderností dodává fotografiím jakousi nadčasovost. A o to mi jde, o nadčasovost. Dnešní doba není moc úžasná.

La Maison (Koto Bolofo)
Galerie 35, Francouzský institut
Štěpánská 35, Praha 1
Výstava 33 fotografií probíhá do 21. března  2012