Fotograf Koto Bolofo: Moderní technologie zabíjejí souvislosti

Sedm let fotografoval řemeslníky módního domu Hermès při práci. Projekt významného jihoafrického fotografa Kota Bolofa nazvaný La Maison vznikl poté, co jej v roce 2002 přijal ředitel domu Hermès Jean-Louis Dumas a ke svému překvapení zjistil, že Bolofovi předkové zachránili život jeho pradědečkovi, který byl činný v Jižní Africe jako misionář.

Koto Bolofo je všestranný umělec. V roce 1995 natočil dokumentární film The Land is White, The Seed is Black (Země je bílá, semeno černé) o návratu svého otce z Anglie do Jižní Afriky poté, co padl režim apartheidu. Věnoval se i literární tvorbě. Napsal knihu nazvanou Sibusiso Mbhele a jeho rybí helikoptéra, do níž promítá vzpomínky na své dětství. Od osmdesátých let spolupracuje především s časopisem Vogue, dále s italskou a francouzskou Marie Claire, GQ, Esquire a dalšími módními magazíny.

reklama

Minulý týden byl Bolofo přítomen otevření výstavy svých fotografií projektu La Maison v Galerii 35 ve Francouzském institutu v Praze. Spolupracovnici ČESKÉ POZICE Janě Máchalové poskytl samostatný rozhovor.

ČESKÁ POZICE: Říkáte, že pokud chcete někoho fotografovat, potřebujete získat přátelský kontakt. I já, pokud mám s vámi udělat rozhovor, musím se s vámi skamarádit... Řekněte mi, jaký byl váš nejsilnější zážitek z dětství.

BOLOFO: Moje dětství nebylo nejlepší. Pocházím z Jižní Afriky a vyrůstal jsem v době apartheidu. Moji rodiče se angažovali v politice a usilovali o změnu režimu. Můj otec byl učitel dějepisu a jednou napsal na tabuli známou větu z Marxe: „Proletáři všech zemí, spojte se.“ My Afričané jsme byli utiskovaní, a tak jsme se domnívali, že by bylo dobré se spojit. Inspektor to pokládal za provokaci, prohlásil otce za komunistu a chtěl ho nechat zavřít. Ale tatínek se bránil a prokázal, že věta je opsána z učebnice doporučené osnovami. To ho sice zachránilo, ale ne tak docela. Udělal z inspektora hlupáka a začal být podezřelý. Brzy pochopil, že bude nejrozumnější zemi opustit.

Takže jsem to neměl lehké. Stěhovali jsme se z místa na místo, a i když jsme už byli v zahraničí, věděli jsme, že nás sleduje tajná policie B.O.S.S. (South African Bureau for State Security). Bylo třeba mít oči stále otevřené, neboť se staly i případy, že politické uprchlíky pro jistotu zavraždili. Jako dítěti mi to nedávalo smysl, ale nasál jsem atmosféru a později jsem byl rád, že jsem měl takového statečného otce. Díky němu jsem dokázal lépe rozlišovat mezi dobrým a špatným.

ČESKÁ POZICE: Jaké lidské vlastnosti máte rád a jaké vám jsou nepříjemné? Našla jsem si, že jste něco napsal o žárlivosti...

BOLOFO: Mám rád lidi, kteří chtějí pomáhat druhým, Martina Luthera Kinga, Gándhího. Ale říci, jaké lidi neobdivuji – to je pro mne příliš těžká otázka.

ČESKÁ POZICE: Vidím, že jste velmi otevřený člověk a máte rád život.

BOLOFO: Lidé se dívají na moje fotografie a myslí si, že jsem nějaký intelektuál, že jsem přečetl spoustu knížek, ale to není pravda. Je to daleko jednodušší. Musíš mít rád sám sebe a pak je snadné mít rád druhé. Lidé si říkají: on je hipík, ale to nejsem. V každém člověku je třeba hledat světlo. A když mi druhý předá svoje světlo, smísí se s tím mým – a z toho pak lze tvořit. Když neumíte v druhém najít jeho světlo, vidíte jen tmu a říkáte si: to je ale nudný patron, je to s ním depresivní. Strašně záleží na zázemí, ve kterém člověk vyrůstá. Nese si s sebou smutek, bolest nebo radost, moudrost, všechny možné takové zkušenosti, ale nejpodstatnější je umět se zasmát, radovat se a udržet si v sobě kus dítěte.

ČESKÁ POZICE: Manažer legendární punkové skupiny Sex Pistols Malcom McLaren tvrdil, že kdo v sobě ztratí duši dítěte, přestane tvořit.

BOLOFO: Ano, s tím souhlasím. Mnozí dospělí v sobě dítě ztratí, a přicházejí tak o zvláštní kouzlo. Někteří mi říkají: Koto, ty jsi takové děcko, jako by chtěli říct, je to hlupák, ale pro mne je to kompliment. Udržíte -li si v sobě element dítěte, můžete připravit i lepší svět pro děti.

ČESKÁ POZICE: Fotografoval jste ikony módní fotografie, kdo vám z nich byl nejbližší? A co jste se od nich naučil?

BOLOFO: Nejbližší mi byl anglický fotograf Lord Snowdon. Velký význam pro mě ale mělo setkání s americkým fotografem Richardem Avedonem. Bylo to on, kdo mě představil řadě významných osobností módního světa. V roce 1988 jsem na záznamníku našel vzkaz: „Dobrý den. Jsem Richard Avedon a chtěl bych mluvit s panem Kotem Bolofem.“ Řekl jsem si, to je dobré, to si ze mě vystřelil nějaký kamarád. Nechal jsem to plavat. Další den se vzkaz opakoval. Obvolal jsem přátele a ti se dušovali, že oni to nebyli. Zavolal jsem tedy svému manažerovi do anglického časopisu Vogue a sdělil mu, co se mi přihodilo. Odpověl mi: „Avedon tě opravdu sháněl, dal jsem mu tvůj telefon“.

Koto Bolofo o setkání s Richardem Avedonem, které změnilo jeho život.