Co se to stalo s módou? Efekt zvítězil nad praktičností.

Příběh, který začíná Louisem Vuittonem a končí Markem Jacobsem, obsahuje zprávu: Jak se proměnila společenská elita a její estetické hodnoty.

Móda & Luxus
Jana Máchalová | 07.07.2012
„Sestřičky“ z přehlídky kolekce Louis Vuitton pro jaro a léto 2008 drží tašky se vzorem „Monogram Jokes“, který vznikl ve spolupráci s americkým umělcem Richardem Princem.

Louis Vuitton a Marc Jacobs jsou dvě osobnosti módního světa, kterým se podařilo odhadnout požadavky doby a svou prací na ně reagovat. Výstava nesoucí v titulu jejich jména v pařížském muzeu Les Arts Décoratifs vede k zamyšlení nad změnami, kterými móda a kulturní trendy prošly v průběhu století.

Prezentace Louis Vuitton – Marc Jacobs ukazuje, jak se proměnila společenská elita především v souvislosti s estetickými hodnotami, které ctí. Při vzniku výstavy se „setkalo“ hned několik osobností světové módy.

Louis Vuitton (1821–1892): Výrobce obalů a kufrů, „specialista na balení módy“, jak sám sebe tituloval, založil své panství v rue Neuvedes-Capucines poblíž slavné rue de la Paix v roce 1854, v časech, kdy pařížské haute couture vládl Charles Frederick Worth, Angličan s neuvěřitelnou schopností získat si světovou klientelu z řad nobility.

Marc Jacobs (*1963): V 90. letech zaujal výstřední módní redaktory, když ve svých kolekcích představil falešný luxus 70. let, flitrové džíny, šifonové pracovní košile a ortopedické sandály posázené falešnými drahokamy. V roce 1997 se americký návrhář stal kreativním ředitelem firmy Louis Vuitton. Kromě kabelek a doplňků navrhuje dámskou a pánskou kolekci této značky.

Panenka s výbavou v kufru (1865).

Kurátorka výstavy Pamela Golbinová se narodila v Peru a je francouzsko-chilského původu. V módním světě na sebe upozornila nejen jako organizátorka retrospektivních výstav legendárních návrhářů Elsy Schiaparelliové, Cristóbala Balenciagy, Valentina a Madeleine Vionnetové, ale je i autorkou řady publikací o módě. Od roku 1997 zodpovídá za jednu ze tří největších sbírek módy na světě v muzeu Les Arts Décoratifs v Paříži, privátní instituci založené na sklonku 19. století podnikateli, sběrateli a umělci. Kromě výše jmenovaných návrhářů představila v minulém roce ve výstavních prostorách tohoto muzea mimořádně zdařile i vizionáře v oblasti módy Husseina Chalayana.

Designéři výstavy Samantha Gainsburyová a Joseph Bennett, kteří efektně pojednali exponáty ve dvouposchoďovém prostoru muzea, jsou osobnostmi, které rovněž nejsou ve světě módy neznámé. Vloni na sebe upoutali pozornost díky výstavě návrháře Alexandra McQueena v Metropolitním muzeu v New Yorku.

Louis Vuitton – Marc Jacobs

První poschodí expozice návštěvníky seznamuje s příběhem francouzských řemeslníků 19. století a rychle se prosazujícím technologickým pokrokem, druhé poschodí poukazuje na nejchaotičtější období v módní tvorbě od dob zakladatele haute couture Charlese Fredericka Wortha. Představuje tvorbu Marca Jacobse, návrháře časů počínající globalizace, který se před patnácti lety úspěšně ujal funkce kreativního ředitele společnosti Louis Vuitton. Omladil ji rozhodnou šokovou terapií, a to v neposlední řadě díky výběru svých spolupracovníků... Ale pěkně od začátku:

Příběh I. – Louis Vuitton

Vše zabalit – jemně a dokonale

Za časů krásné Castiglionky, italské špionky a milenky Napoleona III., která se tak ráda nechala svádět fotoaparátem, si Louis Vuitton otevřel vlastní podnik poté, co se v roce 1854 oženil. Dokonale vybaven znalostí logistiky vedení výrobního podniku po sedmnácileté praxi u Maréchala v ulici St. Honoré si byl vědom toho, že úspěšným se stane jen tehdy, pokud se odliší od ostatních. Nechtěl se zařadit mezi běžné výrobce obalů a kufrů, a tak se nazval specialistou na balení módy.

Kufr Louis Vuitton (1869–1871).

První kufry vyrobil z voskovaného nepromokavého plátna v trianonské šedé barvě. Žádná kůže, něco daleko lehčího, progresivního. Víko, na kterém byl umístěn erb a jméno zákazníka, právě tak jako šedé plátno si nechal patentovat, aby si zajistil výjimečný vzhled a bránil se proti padělkům. Císařovna Evženie byla navýsost spokojena, i božská hraběnka Virginia di Castiglione a jiné dámy oblékané nejen u nejváženějšího tvůrce pařížské módy Charlese Frederica Wortha.

Byl to právě on, kdo „uzákonil“, že pro každou denní příležitost je třeba mít zvláštní oblečení: pro ranní šálek čaje, na dopolední procházku, k obědu, na odpolední schůzku do kavárny, na večeři, na ples. Tuto přebohatou výbavu, všechny ty spodničky, stužky, nákladné toalety a klobouky, to zničující břímě, bylo třeba na cesty zabalit – jemně a dokonale.

Tehdejší dámy z vysoké společnost a kurtizány velkého stylu se bez pomoci nemohly obléknout ani svléknout. Spisovatel Jean Cocteau přirovnal proces svlékání dámy té doby ke stěhování. V roce 1858 si Vuitton otevřel dílny v Asnière, jen pár kilometrů za Paříží, vedle Clichy. Řeku Seinu a asnièrské výrobní dílny mistrně zachytil na svých plátnech Vincent Van Gogh. Turistickou atrakcí dneška je v těch místech mimo jiné první zvířecí hřbitov otevřený v roce 1899. Secesní dům, soukromé muzeum a dílny Louis Vuitton jsou tu dodnes.

Nepostradatelný...

Velkým úspěchem byla pro Louise Vuittona Univerzální světová výstava v roce 1867. Zájem o cestování rostl, jeho campingová výbava byla oceněna medailí. Expedice do Afriky, otevření Japonska světu, to vše způsobovalo, že zakázky na zavazadla se jen hrnuly.

Prusko-francouzská válka v roce 1871 připravila mnohé o majetek, změnila se vláda, morálka i móda. I panství Vuitton utrpělo ztráty. Plameny vzteku komunardů zničily palác Tuilerie a otevřely tak ironií osudu nádhernou perspektivu na Elysejská pole. Pařížské hradby definitivně padly, Pařížanům, nové buržoazii se dostalo bulvárů. Louis Vuitton stěhuje obchod na rue Scribe.

Zobrazit diskusi
Reakcí:1

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Je to nevkus a snobismus,

kupovat značkové ohavnosti.

Něco podobného jako Knížákova obsese, že je umělec.

 

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah