Co se skrývá pod dámským smokingem

Elegance 70. let se vrací a s ní i kalhotové kostýmy. Od George Sandové, přes Yvese Saint Laurenta po Stellu McCartneyovou.

Móda & Luxus
Jana Máchalová | 06.11.2011
Interpretace pánského smokingu z konce 90. let od Yvese Saint Laurenta.

Ze současných trendů zaznívá nostalgie spojená mimo jiné s reminiscencí na eleganci ze 70. let. Přirozené, nevýrazné tělové líčení, rtěnka a stíny v lesklých odstínech mědi, to vše doplňovalo smokingy z kolekce Stelly Mc Cartney na příští jaro a léto.

Po cestě zpátky se chodí jen pro zkušenosti, inspiraci. Zapůsobit znamená vyrazit vpřed. Nové textilie s novými úpravami a materiálovým složením jsou daleko funkčnější a umožňují návrháři posouvat myšlení jiným směrem. Přesto je dobré vědět něco o historii.

Maskulinní oděv jako změna směru

V polovině sedmdesátých let představuje Yves Saint Laurent kolekci kalhotových kostýmů a smokingů pro ženy. Bylo to v době, kdy ideologické jistoty slábly a móda reagovala jako obvykle – vábením k jinakosti. Androgynní vzhled, který byl tehdy výsadou funkerů a jejich bílé odnože glamour reprezentované Davidem Bowiem, již nijak nešokoval. Touha po úniku živená filmy smetla ze scény každé nové retro se závratnou rychlostí. Bylo třeba vyrazit jiným směrem, a tím byl čistě maskulinní oděv.

Variace na pánský smoking z kolekce Stelly McCartneyové na jaro a léto 2012.

Fotoaparát Helmuta Newtona udělal cvak. Modelka v kalhotovém kostýmu či ve smokingu působí, jako by zmrzla uprostřed příběhu. Vyvlečená ze světa erotismu živých, vtažená do světa fetišismu neživého předmětu. Byl to právě tento fotograf, který oslavil smoking a současně ukázal, že modelka „dekády zapomenutého vkusu“ 70. let se podobala robotovi z montážní linky. Žádná osobnost jako byla Twiggy nebo Veruschka v předchozím desetiletí.

Na první pohled strohost, síla, odhodlání, která ze ženy v tomto oblečení vyzařuje, ale za tím vším je i skrytá nostalgie. Povahové rysy samotného Yvese Saint Laurenta. Čím prošel, než se stal slavným? Nebylo to tak snadné, přiznat se ke své sexuální orientaci před více než půl stoletím. Uvědomil si svůj talent, a o to víc musel bojovat proti mediím, která kvůli své přecitlivělosti podezíral, že záměrně špatně interpretovala jeho záměry.

Smoking z jeho kolekce podzim-zima 1975/1976 připomínal meziválečnou Paříž, ona bláznivá dvacátá a třicátá léta, kdy pařížská bohémská společnost, zaprášená kokainem, dokázala žít bez předsudků. Ženy si v té době nechávaly šít kostýmy u pánských krejčích. Emancipace souvisela s prosazením garçonek. Ženy se chtěly podobat chlapcům, získat nezávislost. V sexu i v oblékání.

Ženy se chtěly podobat chlapcům, získat nezávislost. V sexu i v oblékání.Nakrátko ostříhaná hlava, žádná prsa ani pas, to byl ideál krásy tehdejší doby. Umění sehrálo ve světě módy důležitou úlohu. Nejen umění výtvarné, ale i hudba. Nejednu dámu s titulem uhranul černý hudebník, tak jako závratně bohatou dědičku paroplavebních magnátů, novinářku Nancy Cunnardovou.

To ona jako jedna z prvních přišla do pařížského Boeuf sur le Toit, „praotce všech pozdějších gay klubů“, ve smokingu. Svými sokyněmi byla nazývána zhoubnou sirénou a požíračkou mužů. Následovala ji i Daisy Fellowesová, dědička milionů pocházejících z prodeje šicích strojů – singrovek. Nelze přehlédnout spisovatelku Colette, pro kterou stejně jako pro básnířku Lucii Delarue byl smoking jen vizuálním předkrmem pro jejich emancipovaně orientované psaní.

O ženách silnějších než muži

Byly to ženy, kterým nechyběla odvaha. Jakou odvahu musela mít George Sandová, spisovatelka a milenka Frederika Chopina o půl století před nimi? Zatímco jemné prsty nostalgického skladatele klouzaly po klávesnici a pokojem se nesl jeho suchý kašel, Sandová se oblékala v pánském stylu, aby bojovala proti zažitým tradicím a ukázala, že žena dokáže být silnější než muž.

Nosit smoking znamená vědět, co se skrývá pod povrchem. Je demonstrací osobnosti.Zajímavé z dnešního pohledu je, jak na smoking a kalhotový kostým reagovaly tehdy, v 70. letech, puristicky vychovávané Američanky. Pokládaly jej za skandální, tak jako minisukně předchozí dekády.

Opakem byla Margaret Thatcherová, která uvedla variaci klasického smokingového saka a nápadný šperk na mezinárodní politickou scénu.

Sedmdesátá léta byla přehlídkou retrostylů. Modernismus skončil. Uschlá větev ze stromu života ale ještě neodpadla, bránila rozpuku nového. Tak jak to popisovali čeští dekadenti konce devatenáctého století. Ono věčné rozpomínání se na minulost nás provází i nyní. Časy se vracejí a s nimi i smoking. Nosit jej znamená vědět, co se skrývá pod povrchem. Je demonstrací osobnosti. Sám o sobě o ničem nevypovídá. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah