Juan Goytisolo: Kritik západní civilizace

V polovině dubna navštíví po mnoha letech Prahu jeden z nejvýznamnějších žijících představitelů španělské literatury Juan Goytisolo. Je uznáván jako originální průkopník odvážných tvůrčích postupů, pevný zastánce svobody projevu a velký znalec islámské kultury. Zaujímá také výrazné postoje k různým mezinárodním konfliktům a patří k dlouhé řadě exilových španělských spisovatelů. Svůj exil v Maroku si však zvolil dobrovolně.

Goytisolo – „Kastilec v Katalánsku, frankofil ve Španělsku, Španěl ve Francii, latino v Severní Americe, nesrani (křesťan) v Maroku a Maur všude“ – je v současnosti jedním z nejvlivnějších španělských intelektuálů. Často přispívá do španělských médií, zejména do deníku El País, pro který napsal reportáže z války v Čečensku a Bosně.

reklama

Z českého hlediska je zajímavé Goytisolovo odsouzení vojenské okupace Československa v roce 1968, kam přijel na pozvání Svazu československých spisovatelů, aby pro francouzský časopis Les Temps modernes napsal článek, co se v zemi skutečně děje. V deníku El País pak vyšel na konci října 2008 Goytisolův článek, v němž ostře protestoval proti „mediálnímu lynči“ Milana Kundery odstartovanému 13. října téhož roku časopisem Respekt.

Podle článku, jenž v něm byl zveřejněn, Kundera za svých studií udal muže, který bojoval proti komunistickému režimu. Na Kunderovu obranu vystoupila v té době řada západních intelektuálů. Z těch španělských dramatik Fernando Arrabal a překladatel české literatury do španělštiny Fernando de Valenzuela.

Festival spisovatelů Praha a Cena Spirose Vergose

Juan Goytisolo se od 14. do 18. dubna zúčastní 22. ročníku Festivalu spisovatelů Praha (FSP) s tématem Existuje pouze budoucnost. V jeho rámci bude Goytisolovi předána Cena Spirose Vergose za svobodu projevu.

Tuto cenu uděluje mezinárodní FSP pravidelně od roku 2008. Sošku Zrození jezerní panny od Olbrama Zoubka dostávají spisovatelé, kteří se svou tvorbou a občanským postojem aktivně zasazují o prosazování a dodržování lidských práv a demokratických principů ve společnosti. Cena je pojmenována na paměť řeckého básníka, diplomata a ředitele FSP Spirose Vergose (1945–2007).

Juan Goytisolo se stane jejím pátým nositelem. Po ruské básnířce Natalii Gorbaněvské (2008), syrském básníku Adonisovi (2009), americkém spisovateli Peteru Matthiessenovi (2010) a iráckém básníkovi Saadiu Yousefovi (2011).

Zásadní událost

Juan Goytisolo se narodil v roce 1931 v Barceloně ve středostavovské rodině jako prostřední ze tří bratří, kteří se všichni stali později literáty. Zásadní událostí v jeho životě byla smrt matky při prvním náletu nacionalistického letectva na Barcelonu za občanské války v roce 1938, kdy mu bylo pouhých sedm let.

Zásadní událostí v Goytisolově životě byla smrt matky při prvním náletu nacionalistického letectva na Barcelonu za občanské války v roce 1938, kdy mu bylo pouhých sedm letVzdělání získal u jezuitů, ale vyrostl v odporu k Frankově diktatuře a španělským tradičním a konzervativním hodnotám. Po studiu práv v Madridu a Barceloně odešel v roce 1956 do pařížského exilu. Pracoval jako lektor nakladatelství Gallimard, kde se seznámil s Monique Langeovou, přítelkyní spisovatele Jeana Geneta, který měl na Goytisola velký vliv.

V letech 1969 až 1975 byl profesorem literatury na univerzitách v Kalifornii, Bostonu a New Yorku. Do rodného Španělska se Goytisolo a jeho dílo vrací až po smrti Franciska Franka v roce 1975. Po smrti manželky Monique v roce 1996 se jeho trvalým bydlištěm stal marocký Marrákeš. Marockou hovorovou arabštinu se naučil ještě v Paříži, kde bydlel v multietnické čtvrti Le Sentier.

Generační výpovědi

Goytisolovy rané romány Podfuky (Juegos de manos, 1954) a Souboj v ráji (Duelo en el Paraíso, 1955) jsou generačními výpověďmi. Vyznačují se realistickým ztvárněním skutečnosti, ale zároveň i poetizujícím pohledem na ni. V prvním románu se skupina studentů z dobře situovaných rodin chystá zavraždit jednoho politika jako představitele nenáviděného řádu, ale plán nevyjde a mladík, který měl vraždu spáchat, je zabit svým kamarádem.

Tématem druhého románu je násilí, jež zavládne na sklonku španělské občanské války v jedné pyrenejské vesnici, když po odchodu republikánských vojáků dá skupina dětí volný průběh svým pudům a pustí se do hry, která si v ničem nezadá s krutostí války. Z dalšího období pocházejí společenskokritické romány Cirkus (El circo, 1957, česky 1959), Svátky (Fiestas,1958, česky 1962) a Spodina (La resaca, 1958, česky 1963) tvořící trilogii, které dal Goytisolo název Prchavý zítřek (El mañana efímero).

Goytisolovům román Svátky je jedním z přeložených do češtiny.

Do té doby spadá i počátek Goytisolových problémů s frankistickou cenzurou. V rodné zemi bylo jeho dílo zakázáno od roku 1963 až do diktátorovy smrti v roce 1975. Za nejlepší z uvedené trilogie je považován román Svátky. Goytisolo v němž se sleduje osudy čtyř postav, které sní o tom, že se vymaní z pout minulosti i přítomnosti, ale nakonec ztroskotávají.

Ideologizace Goytisolovy tvorby se projevila v tehdy napsaných cestopisech Níjarské úhory (Campos de Níjar, 1960, česky 1962) o zaostalém almeríjském kraji a Lid na pochodu (Pueblo en marcha, 1963), výrazu jeho tehdejšího obdivu k revoluční Kubě. Společenskou kritičností se vyznačují rovněž romány Ostrov (La isla, 1961) a Konec svátku (Fin de fiesta, 1962), které uzavřely první etapu Goytisolovy románové tvorby. Své umělecké poslání i kulturní tradici pak podrobil zkoumání v esejích vydaných pod názvem Kočár ve frontě (Furgón de cola, 1967).