Islám je jakýsi patchwork – jedna látka, ale sestavená z různobarevných kousků

Nejsem zastáncem multikulturalismu, ale přimlouvám se za určitou formu inteligentní integrace, říká v rozhovoru spisovatel Juan Goytisolo.

Kultura
Jiří Kasl | 21.04.2012

Rozhovor překladatele Jiřího Kasla pro ČESKOU POZICI s jedním z nejvýznamnějších žijících představitelů španělské literatury a znalcem islámské kultury.

Jako zájemce o míšení kultur na Pyrenejském poloostrově jsem se nemohl nepotkat s tvorbou Juana Goytisola, především od údobí, kdy se začal přiklánět k arabsko-islámské kultuře. Z rozsáhlého díla tohoto znalce islámu, judaismu a křesťanství jsem před sedmi lety přeložil útlou knížku jeho cestopisných esejů Za Gaudím v Kappadokii a jiné eseje. Skvělou zprávou bylo, když jsem se od organizátorů Festivalu spisovatelů Praha dozvěděl, že Juan Goytisolo bude hostem letošního ročníku. Poprvé jsem se pak osobně setkal se skromným, otevřeným a upřímným jedenaosmdesátiletým mužem.

ČESKÁ POZICE: Přestože jste byl v tranzitu na pražském letišti už před padesáti lety při své cestě na Kubu, k vaší první návštěvě k nám došlo na přelomu září a října 1968 na pozvání Svazu československých spisovatelů. Cílem bylo poznat situaci v zemi po invazi „bratrských“ vojsk. Teď jste se vrátil do velmi odlišné Prahy, abyste se zúčastnil mezinárodního festivalu spisovatelů a převzal cenu Spirose Vergose za svobodu projevu. Jaká pouta vás pojí s naší zemí a s jejími literáty?

GOYTISOLO: V prvé řadě bych chtěl zmínit Osudy dobrého vojáka Švejka. Nejprve jsem je četl ve francouzštině a pak existuje velmi dobrý španělský překlad Moniky Zgustové. Je to výjimečný pikareskní román o tom, jak přežít uprostřed války. To je moje první pojítko s českou literaturou. Nemluvme o Kafkovi, který je univerzálním autorem. Velmi dobrý vztah mám s Milanem Kunderou. Znám ho dlouhá léta a psal jsem o jeho díle. S ním a s jeho manželkou Věrou nás pojí dobré přátelství.

ČESKÁ POZICE: Letošní ročník Festivalu spisovatelů Praha je zaměřen na budoucnost. Ve světle vašeho posledního eseje vydaného velmi nedávno ve španělském deníku El País by bylo možné říct, že jste optimista, alespoň pokud jde o budoucnost románu.

GOYTISOLO: Myslím, že ano. Dnes se hodně mluví o tom, že vlivem nových technologií román možná zanikne. Zhruba před sty lety se tvrdilo, že ho zničí film, ale nestalo se tak. Film změnil rytmus románu. Romanopisci 19. století jako Balzac a další velcí spisovatelé věnovali velkou pozornost popisu svých postav. Filmový obraz je zachytí v jednom okamžiku. Nový román Sarrautové nebo Robbe-Grilleta vytvořil úplně novou výrazovou formu, která prohloubila pohled filmové kamery.

Mě zajímala nejvíc tvorba autorů, kteří se soustředili na funkci jazyka. Romány, jež jsem napsal už jako mladý, nejsou dějovými romány. Počínaje Makbarou v nich zaznívají hlasy – tak trochu v linii Guimarãese Rosy, Carla Emilia Gaddy, Joyce nebo Célina. To, co mě zajímá, je literární záměr a jazyk. Všechno, co píšu, je určeno k hlasitému čtení. Důležitá je prozódie, rytmus a možnost měnit tón podle hlasu, který se v románu ozývá.

ČESKÁ POZICE: Ve vztahu k událostem, které loni otřásly arabským světem, jste vyjádřil určitou naději. Máte ji i ve světle posledních událostí?

GOYTISOLO: V roce 1789 byla ve Francii vyhlášena Deklarace práv člověka a občana, ale o čtyři roky později zavládl v zemi teror, gilotina a ukrutnosti. Ale jak prohlásil Kant, rok 1793 nezrušil rok 1789. Principy roku 1789 zůstaly. Arabské národy o ně usilovaly v době osvobozování, ale zůstaly nesplněny. Dnes usilují o nové sociální uspořádání.

ČESKÁ POZICE: Pokud jde o nová sociální hnutí, nejsou snad výrazem širší antiautoritářské tendence?

Vládli tam diktátoři, kteří měli svůj lid tak rádi, že proti němu posílali vrtulníky, letadla a tankyGOYTISOLO: Je třeba mít na paměti poměry, jaké arabské země zažily. Vládli tam diktátoři, kteří měli svůj lid tak rádi, že proti němu posílali vrtulníky, letadla a tanky. Při svých návštěvách v těchto zemích jsem zjišťoval, jak se zvyšuje útlak a prohlubuje chudoba. Přesvědčil jsem se o tom v Egyptě, kde jsem byl před deseti lety a vrátil se tam o sedm let později.

Když jsem byl počátkem roku 2011 v Tunisku, kde právě probíhala revoluce, novináři se mě ptali, zda si myslím, že se revoluce rozšíří i do jiných zemí, a zda tou další bude Alžírsko. Odpověděl jsem, že se rozšíří a že tou další zemí bude Egypt. Za pět měsíců tam vypukla revoluce. Ptali se mě znovu, kdo mi řekl, že k té revoluci dojde. Odpověděl jsem, že nikdo, že to bylo evidentní a čekalo se jen na moment jakéhosi souběhu okolností, protože situace a útlak byly nesnesitelné. Je také pravda, že všechny sociální sítě, Facebook, Twitter, mobilní telefony a televize al-Džazíra velice napomohly, aby se arabské lidové hnutí rozšířilo.

ČESKÁ POZICE: Není pochyb, že v heterogenní a multikulturní Evropě je třeba najít nějaký vzorec soužití. Měli by lidé přicházející zvenčí přijmout zákony liberální společnosti a měla by jim tato společnost na oplátku umožnit zachování jejich kultury?

GOYTISOLO: Nejsem zastáncem toho, čemu se říká multikulturalismus, ale přimlouvám se za určitou formu inteligentní integrace, která by lidem umožnila spojit dvě kultury. Vždycky jsem říkal, že mít dva jazyky a dvě kultury je lepší než mít jednu, mít tři je lepší než mít dvě, mít čtyři je lepší než mít tři. Jde o neustálou snahu spojovat. Sčítání je lepší než odčítání. Emigrace v dobách krize je nezastavitelná. Z celých dějin lidstva je evidentní, že nejsme stromy, máme nohy a putujeme.

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Goytisolo poněkud mlží

V Mali teď islamistická frakce zavádí šaríu, takže o nějaké různobarevnosti islámu a odhalených ňadrech si můžeme nechat dobudoucna zdát. Nadto predikovat chování mnohosložkové společnosti na základě sčítací analogie je nablblé. Migrace lidí je přirozená, ale stejně tak horečka omladnic a příležitostné epidemie chřipky, ale přesto se proti nim - světe div se - lidstvo snaží chránit. Pan spisovatel by měl říct narovinu, co mu na primitivním náboženském kultu konvenuje, ale pak by to nebylo povídání o literatuře, ale docela jiná, freudovská, pohádka.

Migrace lidí je přirozená,

Migrace lidí je přirozená, ale stejně tak horečka omladnic a příležitostné epidemie chřipky, ale přesto se proti nim - světe div se - lidstvo snaží chránit.

Bravo!

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah