Australský zpěvák Dub FX: Lidé jsou chytřejší, než se zdají

V rozhovoru jeden na jednoho často souzníme. Problém je, že ve společnosti máme strach vybočit. A mocní s tím počítají.

Kultura
Jan Macháček | 29.07.2013

Benjamin Stanford je malý nenápadný muž, který by se v davu lehce ztratil. Dokud nezapne své smyčkové efekty a začne jen za pomoci vlastních úst vyluzovat tóny pohybující se v množině drum and bass, reggae či dubstepu. Ačkoli na laiky může jeho hudba působit strojovým dojmem, tepe vlastním životem. Temperamentem však neoplývají pouze jeho skladby, v diskuzi mu stačí nahodit motor.

Se Stanfordem, známějším pod uměleckým pseudonymem Dub FX, jsme se setkali po jeho vystoupení na festivalu Colours of Ostrava, v jehož rámci odehrál i pouliční koncert na Masarykově náměstí. Industriální prostory Dolních Vítkovic na něj zřejmě udělaly obrovský dojem, mezi řečí několikrát řekl, že nikdy nic podobného nezažil.

V Evropě se dá hudbou lépe uživit

ČESKÁ POZICE: Benjamin Stanford byl rockovým zpěvákem. Jak se z něj stal Dub FX, který pracuje se samplovacím zařízením a tvoří své zvukové smyčky jen za pomoci vlastního hlasu?

DUB FX: Víc než rockovým zpěvákem jsem byl jazzmanem, u tohoto žánru pro mě všechno začalo. Byl jsem také v heavymetalových, funkových, soulových či reggae kapelách. Když mi bylo sedmnáct šel jsem na raveový koncert a dal si u toho první extázi. Tenhle zážitek kompletně změnil můj pohled na hudbu, zejména tu elektronickou, kterou jsem předtím nesnášel. Teď ale určitě nechci říkat, že elektronická hudba je jediná, která má duši. Moje hudba je kolekcí vlivů, které na mě odmalička působily. Jsem inspirován hudbou, která má srdce, i když to zní jako klišé.

Hudba, která nemá duši? To se týká lidí, kteří nevědí, jak hudbu dělat.

ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že je nějaký výsek hudby, který duši nemá?

DUB FX: Jistěže, takové muziky je spousta. Netýká se to přímo žánrů, všechny ji mohou mít. Týká se to lidí, kteří nevědí, jak takovou hudbu dělat. Existuje hodně kapel hrajících oduševnělý heavy metal, ale většinou to tak není. Naopak většina interpretů hrajících soul, reggae a další žánry pocházející prapůvodně z Afriky tu vroucnost ve své hudbě má. Jak jsem ale říkal, nedá se to generalizovat.

ČESKÁ POZICE: Původem jste z jihovýchodní Austrálie, ale již řadu let se potloukáte po různých koutech Evropy. Co vás vedlo k tomu přesunu?

Hudební scéna v Austrálii byla sice plná kvalitních muzikantů, ale bylo tam velmi málo lidí, kteří by ji podporovali

DUB FX: Moje matka je Italka a já v této zemi pár let žil jako dítě, takže pro mě byla Evropa poměrně přirozeným prostředím. Navíc hudební scéna v Austrálii byla sice plná kvalitních muzikantů, ale bylo tam velmi málo lidí, kteří by ji podporovali. Uživit se hudbou v Austrálii bylo těžké i pro popové hvězdy. V Evropě se dá tohle zvládnout lépe, člověk navíc může zůstat relativně nad vodou i v undergroundu, aniž by se zaprodával.

ČESKÁ POZICE: Jako busker vystupující často v ulicích světových metropolí máte možnost poznávat neustále nové kultury. Jakým způsobem se dostávájí do vaší hudby?

DUB FX: Spíš se snažím zjistit, co se lidem v daných zemích, které navštěvuji, líbí. Třeba takoví Italové si potrpí na melodické skladby a pop, v Anglii mají zase rádi ty temnější a agresivnější. Snažím se porozumět místním a učit se od nich, protože si opravdu nemyslím, že to, co dělám já, je ta nejlepší věc na světě.

Dub FX hraje v ulicích Bristolu skladbu Flow, okořeněnou o impozantní saxofonové sólo spřízněného Mr. Woodnotea.

ČESKÁ POZICE: Jednou jste řekl, že prodáváním cédéček na ulici po svých vystoupeních jste si vydělal víc než kdy dřív. Čím si tento úspěch vysvětlujete?

DUB FX: Když někdo přijde na můj koncert do klubu, utratí něco za vstupenku a zbytek peněz chce nechat na baru. Cédéčko si nikdo kupovat nechce. Kdybych udělal show pro tisíc lidí, prodám po koncertě tak pětadvacet kusů a ještě za to budu rád. Na ulici dokážu prodat i sto cédéček během hodiny. Když člověka zastavíte svou hudbou na ulici a překvapíte ho svou hudbou tak, že si říká „páni, jakto, že dělá elektronickou hudbu, když používá jen svou pusu“, bude si vás chtít poslechnout i na cédéčku. Koupí si ho, vám jde do kapsy deset babek. Proklatě jednoduché. Doporučuji každému.

ČESKÁ POZICE: Ve své hudbě občas snoubíte elektronickou hudbu s prvky toho či onoho folklóru jako ve skladbě „No Rest for the Wicked“ s indickým zpěvákem Makeshem Vinayakramem. Je to způsob, jakým lze tradiční hudbu přiblížit mladým lidem?

DUB FX: Většina toho, co dělám, vychází z náhlého impulsu, z toho, co mi v daný moment dává smysl. Moc neplánuji, nevytvářím situace. Konkrétně video k uvedené skladbě vzniklo tak, že se mě po příletu do Indie promotér zeptal, jestli chci, aby se mnou na koncertě hrál i nějaký místní muzikant, s čímž jsem nadšeně souhlasil. Ten samý den jsme vylezli na střechu a na první pokus jsme nahráli to video. Natočili jsme to pak ještě dvakrát, ale nebylo to ono.

Zvedni zadek a začni něco dělat

ČESKÁ POZICE: V písni Society Gates zpíváte: „Můžu být součástí systému, ale kdybych tomuto území vládl já, byla by pravidla jiná. Jenže jsem pouze jeden muž.“ Dá se říci, že nevěříte tomu, že jeden člověk dokáže pohnout myšlením mnoha lidí?

DUB FX: Samozřejmě, jedna osoba je pouze jedna osoba. Když se všichni na něčem shodnou, je to kolektivní souhlas. Když má jeden člověk jiný názor než všichni ostatní, pravděpodobně se plete.

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah