Adolf Wölfli: Brutální život, brutální umění

Byl prvním psychicky nemocným pacientem, který byl označen za umělce. Navštivte jeho vesmír plný ornamentů, příběhů, čísel, not, slov a zvuků.

Kultura
Anna Pogranová | 21.05.2012
Detail Obchodu s poživatinami: krmení ryb (Adolf Wölfli, 1911). Ze souboru Od kolébky ke hrobu, sešit číslo 4, strana 265. Tužka a pastelky na novinovém papíře.

Byl Adolf Wölfli geniální umělec, nebo jen blázen, který měl rád tužku a pastelky? Je v jeho obrazech opravdu skryté nějaké poselství, nebo jsou to jen výplody choré mysli převedené na papír? Otázky, které mě napadají před návštěvou výstavy Adolf Wölfli – Stvořitel Universa. Švýcarský představitel art brut, surového umění i života, stvořil nový vesmír plný ornamentů, příběhů, čísel, not, slov a zvuků. Nahlédnout do tajuplné Wölfliho duše lze ještě týden v pražském Domě U Kamenného zvonu.

„Wölfli nezřídka zdůrazňuje, že to není on sám, kdo všechny ty obrazy vymýšlí. Prý je při svých cestách vesmírem všechny již jednou na příkaz boží vytvořil: „Copak si myslíte, že by něco takovýho mohlo naráz vylézt z mojí hlavy?“ (Walter Morgenthaler, Duševně nemocný umělcem, 1921)

Obří stvoření

Adolf Wölfli se narodil roku 1864 ve švýcarském Emmentalu. Otec – alkoholik – rodinu opouští, matka brzy umírá. Adolf putuje z jedné pěstounské rodiny do druhé, musí tvrdě pracovat, je bit, začíná s alkoholem. Ve dvaceti šesti letech je poprvé odsouzen na dva roky vězení za sexuální obtěžování čtrnáctileté a pětileté dívky. Za pět let se rozsudek za stejný přečin opakuje. Po tomto incidentu je umístěn do psychiatrické léčebny ve Waldau, kde mu je diagnostikována schizofrenie. Ve Waldau zůstane až do své smrti na rakovinu tlustého střeva v roce 1930...

Výňatek z lékařské zprávy, 19. října 1902: „Celé léto pilně kreslil, spotřeboval jednu tužku týdně. Jeho kresby jsou naprostý nesmysl, galimatyáš not, slov, postav. Svým listům dává fantastické názvy jako Za zvuků trub, Podsluj a podobně.“

U kolébky Bedřicha Velikého (1917). Ze souboru Sešity písní a tanců, sešit číslo 15, strana 761. Tužka, pastelky a koláž na novinovém papíře.

V roce 1907 do léčebny ve Waldau nastoupil začínající psychiatr Walter Morgenthaler. Wölfliho tvorba ho oslovila natolik, že v roce 1921 vydal studii s názvem Duševně nemocný umělcem. Poprvé v historii tak byl psychicky nemocný pacient označen za umělce. „Snaha zachytit co nejvíce z toho, co se děje v jeho duši, mu patrně připadá jako nejnamáhavější práce. Dokonce se v tom smyslu jednou sám dobromyslně vyjádřil, když s poukazem na rozpracovanou kresbu povídá: „Tahle mi dá ještě zabrat. Neumíte si přestavit, jaká je to makačka na hlavu, abysem na něco nezapomněl. Člověk by se z toho jistě zcvoknul, kdyby už cvok nebyl.

V cele o velikosti sedm metrů čtverečních Wölfli začal kreslit tužkou na novinový papír. První černobílé kresby podepisoval „Adolf Wölfli – skladatel ze Schangnau“ a říkal jim hudební kompozice. Prázdné notové osnovy se na jeho kresbách prolínají s ornamenty, vzory, linkami, příběhy a jsou často doplněné textem. Později si Wölfli zamiloval i barvy. Kresby svazoval do sešitů. Vytvořil nový svět, který později nazval „Obří Stvoření Svatého Adolfa“. Celkem 45 sešitů je rozděleno do několika samostatných částí.

Od kolébky ke hrobu je epické dílo obsahující přes 2970 stran textu doplněné 752 ilustracemi. Wölfli jím ve svých představách přetvořil svou nešťastnou minulost v příběh chlapce Doufiho, který zažívá spoustu dobrodružství i překážek, jež vždy lehce překoná.

„Slepé, zraněné, nemocné, v kobce samo vlnou unášeno moje děcko. Hlady vyje, prase ryje, kdo vítr sije, ruce myje, ručičku s naběračkou nesnáším.
A jdem pochodem v chod. Už jsme z cesty sešli, milé dítě, jesli chceš-li, vrať se zpátky zadními vrátky, všude kolem je tu samá špína, jak bysem vlít do komína. Ale jesli chceš, tak kňuč, klidně: nejíme, nepijeme, stoupáme vzhůru k Bohu.
Toto je pochod v rytmu 3 x 16, A. W.“

Druhý pochod bichlí (1913). Ze souboru Zeměpisné a počtářské sešity, sešit číslo 12, strana 27. Tužka a pastelky na papíře.

V Zeměpisných a počtářských sešitech Wölfli popisuje svému synovci jak má s jeho odkazem v budoucnosti nakládat. Pomocí „Svatoadolfského kapitálu“ má koupit Zemi i vesmír. Vše přejmenovat ve „Svatoadolfské“. V tomto novém světě bude fungovat nový číselný systém, jehož nejvyšším číslem bude Zorn neboli „hněv“. 23. července roku 1916 Wölfli sám sebe jmenoval „Svatým Adolfem II.“.

„Obří Stvoření Svatého Adolfa“ pokračuje Sešity s písněmi a tanci, kde na 7000 stranách Wölfli zkomponoval písně a pochody oslavující jeho odkaz. Ve stejné tématice pokračoval i v Sešitech s tanci a pochody.

Výňatek z lékařské zprávy, 4. prosince 1916: „Stále na samotce, kde komponuje pochody a kreslí portréty. Ty se prodávají s nesmírným úspěchem, neboť mají vskutku uměleckou hodnotu. Kus se cení na tři franky. Peníze shromažďuje vrchní dozorce na nákup materiálu. Neprodané portréty poputují do ústavní sbírky.“

Posledních šestnáct sešitů jeho tvorby je označováno jako Smuteční pochod. Slova nahradily zvuky a rytmy, místo kreseb se objevují koláže. „Wiiga“, zdeformované německé slovo označující kolébku, propojuje všechna klíčová slova v textu. A Wölfli se tak vrací na začátek. Na začátek svého života, na začátek své tvorby. A vše se propojuje. Nový svět je vytvořen.

Přestože toto poslední dílo nebylo dokončeno, nechal po sobě Adolf Wölfli neuvěřitelný odraz světa, v němž žil. Jeho odkaz sestává z 26 tisíc stran textu, číselných záznamů a hudebních partitur, z 1600 kreseb a 1640 koláží.

Zobrazit diskusi
Reakcí:1

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Zajímavé a děsivé zároveň

Na výstavě jsem byl, na jednu stranu dokumentuje úžasnou představivost autora, která se vymyká běžnému chápání, na druhou stranu naznačuje, že v jeho hlavě se musely odehrávat nepěkné věci.

 

Pozn.: V horkých dnech nedoporučuji návštěvu výstavy lidem, kterým vadí špatně větrané prostory nebo témata vyvolávající stísňující pocity.

Pozn. 2: Možná bylo vhodné na výstavu upozornit o něco dříve, cca týden před koncem (běží od února!) už to nemusí zájemci o návštěvu stihnout.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah