V těchto týdnech je možné v kinech zhlédnout další filmovou adaptaci slavného románu Francise Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby. Filmová verze a literární předloha se liší zásadně. Tam, kde se Fitzgerald vyznává ze skepse nad uskutečněním amerického snu, režisér filmu Baz Luhrmann stále věří a překrývá Fitzgeraldovu skepsi typicky hollywoodským příběhem velkolepé a tragické lásky. Píše Přemysl Houda.
Snad ve všech evropských městech jich po ulicích hrají doslova tisíce, a i mnozí slavní hudebníci na ulici začínali. Busking, populární fenomén pouličního muzicírování, prožívá konečně svou „renesanci“ i v Praze. Ještě před dvěma lety nebylo hraní na ulici v metropoli takřka možné, jenže i když je současná regulace dle harmonikáře Dalibora Zíty tou nejlepší, jakou Praha zatím měla, zdaleka není ideální...
Sklo známe spíše jako artefakt sofistikovaný, spíše chladný a do sebe zahleděný. Vladimír Kopecký s ním nakládá výjimečně. Liší se od svých kolegů spontánností a širokým výrazovým spektrem. Jeho skleněné „věci“, ale i obrazy a sítotisky a práce některých jeho bývalých studentů vystavuje kutnohorský GASK. Celá výstava je pozoruhodná, zábavná i naléhavá, píše Radan Wagner.
Obvykle jsou jeho obrazy šifrované a formálně i významově zahuštěné. K jejich čtení by si měl divák najít klíč uprostřed načrtnutých sítí, mnohdy složitých a neprostupných. Obrazy na výstavě No problem v Topičově salonu by se ale takto řešit neměly. Měly by být (a většinou jsou) jasné, přehledné a čitelné a návštěvník by se měl oddat jen obrazu a jeho motivu. Nic víc a nic méně. Strom je strom – možná podstata stromu.
Existuje jistá okolnost, která jako by byla už dávno zapomenuta: že celý komunisty tajně připravovaný a nakonec uskutečněný projekt jaderné elektrárny Temelín vznikl veskrze násilně. V neposlední řadě šlo také o drastický zásah do života stovek místních obyvatel. O této okolnosti mimo jiné vypráví úspěšný román Jiřího Hájíčka nazvaný Rybí krev.
Druhá sólová deska pražského patriota Vladimira 518 přinesla očekávané „experimentování s popem“. Do tváře Idiota se otiskly rozdílné přístupy jednotlivých beatmakerů a s přispěním Vladimirovy vnitřní třenice mezi nízkým a vysokým uměním z ní učinily pestrou paletu, která sice nereprezentuje současný stav domácí scény, ale posouvá její hranice dál. Vezměte si mapy a přepište rapové „hic sunt leones“ na „Tady je Vladimirovo“.
Výstava v mikulovské Galerii Závodný ukazuje, že umělec Libor Fára nebyl jen dobovým úkazem, jak bylo někdy naznačováno. Byl spíše nezařaditelným solitérem s nekompromisními postoji, poučeným intelektuálem, diskutérem-bouřlivákem a tvůrcem pohybujícím se přirozeně mezi různými obory divadelními a výtvarnými. Pracoval nezatížen skupinovými programy a stylovými doktrínami. Byl neskrývaným hédonistou.
V pražském letohrádku Hvězda probíhá pozoruhodná výstava: Michal Singer zde představuje své nejnovější malířské práce pod názvem Argonauti. V roce 2012 vytvořil rozsáhlý ilustrátorský cyklus prořezávaných papírů na téma Argonautika podle stejnojmenného eposu Apollónia Rhódského. „Když se textem prokoušete, začnou k vám víc a víc promlouvat jednotlivé obrazy,“ říká Singer v rozhovoru s Radanem Wagnerem.
Retrospektiva Radka Kratiny v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze dokládá v celé jeho šíři osobitý přínos nekonstruktivistickým tendencím nedávno uplynulého období. Kratinovo dílo, ač originální a důsledné, stálo dlouhou dobu spíše na okraji. S odstupem času a rostoucí historickou zkušeností však nabývá dalšího smyslu, píše Radan Wagner.