Za „plechovými“ koláči

Už půldruhého roku funguje na pražském Náměstí Míru podnik, do kterého se rády vracíme, především když útroby volají po něčem menším, ale času není mnoho. V Deserterii totiž připravují vedle dezertů i polévky a malé slanosti k zakousnutí. Profil tamějšího hosta však nemusí vždy odpovídat polednímu štvanci, často narazíte na pravé kavárenské povaleče, kteří v zadní místnosti nad kávou, dorty a časopisy (případně laptopem) tráví celé hodiny.

Vstupní část podniku zaujímá obchod – dost lidí si sem chodí nakoupit „přes ulici“. Kromě rafinovanějších i méně rafinovaných dortů jsou k dostání vynikající domácí buchty a koláče, které vám často naloží přímo z plechu – tvarohové, makové, ovocné, provozují tu však i různé čokoládové delikatesy, šťávy a vína. Stálicemi ve výživnější hitparádě jsou nejrůznější quiche, totiž koláče se slanou náplní - zeleninovou, houbovou či masovou. Těsto bývá správně křehké (kdo by měl pořád náladu na v Čechách všudypřítomné listové...), náplň chutná, jen porce by u slaných koláčů mohly být o kousek větší, člověk by si i rád připlatil.

reklama

Přírodní, přirozené

Při poslední recenzní návštěvě jsme vyzkoušely výtečné pirohy s masem, olivami a mrkví. Spolu s hutnou minestrone, obsahující štědrou nálož zeleniny včetně řapíkatého celeru, kapusty, fazolek, brokolice, mrkve či květáku a spoustu drobných těstovin představovaly akorátní porci k utišení poledního hladu (jen jsme si ji musely trošku dosolit, ale to je vždycky lepší než opak). Polévku doplňoval plátek chutného celozrnného chleba se slunečnicovými semínky. Všechny suroviny i samotná polévka vykazovaly přírodní, přirozené chutě, nepřebité žádnými chemikáliemi. Sympatické bylo i to, že se jednalo o variantu na základě sezónní zeleniny.

Celé to bylo jemně ovocné, křupavé, nepřeslazené a nevysušené

Čas netlačil, objednaly jsme si i vynikající cappuccino (byť ho prý Italové pijí výhradně k snídani, nám je to šumafuk) a poctivý tvarohovo-makový řez a dort s hruškami a marcipánem. No, byl to spíš koláč: na tenkém těstě spočívaly na plátky pokrájené hrušky, propojené patrně smetanovo-žloutkovou hmotnou, na vrchu prima „drobenka“ ze směsi drcených oříšků a plátků mandlí. Celé to bylo jemně ovocné, křupavé, nepřeslazené a nevysušené.

Právě domácí pečivo nás do Deserterie přivádí opakovaně – nejvíce holdujeme jmenovaným „plechovým“ koláčům. Baví nás i neustálé obměňování nabídky; pokaždé se vyskytne nějaký kousek, který jsme ještě neochutnaly, a tak si často ještě pár exemplářů odnášíme domů.

K tomu všemu přidejte milou obsluhu nejen za prodejním pultem. Objednávku vám ochotně donese ke stolkům vzadu.

Odpoledne jsou někdy zbývající zákusky dost okoralé a již se dále nedoplňují

A minusy? Snad že odpoledne jsou někdy zbývající zákusky dost okoralé a již se dále nedoplňují. Pak určitě fakt, že o víkendu má Deserterie zavřeno (což ovšem chápeme, taky si chudáci někdy potřebují odpočinout). Spornou otázkou, týkající se spíš individuálního vkusu, je poněkud dryáčnická výzdoba – vedle kuriózně červeno-černo-bíle natřené podlahy padne oko na většinou nepříliš zdařilé pestrobarevné malby a grafiky na stěnách, které jsou průběžně obměňovány. Kavárna je přitom velmi útulná, má i hezké původní dveře – proč její výzdobu o něco nezjednodušit? Na druhou stranu je tu vždycky teplo.

Zaznamenané debužírování nás přišlo na 244 korun, což je částka zcela adekvátní kvalitě a množství zkonzumovaného.

Dovětek

Jelikož se do nás při první recenzní návštěvě už víc dezertů nevešlo, navštívily jsme podnik bez velkého přemlouvání znovu. Račte se prosím inspirovat. Zkonzumovaly jsme:

1. Koláč s perníkovou drobenkou: jednalo se spíš o piškotovou buchtu na plech, byla velmi chutná, vláčná, na vrchu jsme našly pár plátečků hrušek a prima perníkovou drobenku. Dobrá volba k čaji.
2. Jablečný závin: báječně tenoulinké těsto obsahovalo spoustu nahrubo strouhaných jablek, skořici a rozinky. Žádná rušivá jadérka nebo snad dokonce kousky jaderníku – z toho se vždycky málem osypeme. Štrůdl je zkrátka nejlepším exemplářem, který jsme za hodně dlouhou dobu v nějakém podniku okusily.
3. Dort s marcipánem a jahodami: navrch tenká vrstva zeleného – samozřejmě pravého – marcipánu, vrstva piškotu, žlutý krém – patrně na bázi pudinku, v něm pár jahod bez chuti i vůně – inu, v předjaří... Celkový dojem: dort byl velmi chutný, docela si ho dovedeme představit na dětské oslavě, jen vážně těžko pochopit, proč v tuto roční dobu padla volba právě na jahody – mimo sezónu bývají naprosto nanicovaté.
4. Čokoládovo-pomerančový dort – v Čechách by to byl spíš koláč: do tenka vyválené těsto (moc nám nechutnalo a navíc bylo suché, dusivé), na něm vrstvička čokoládového krému, následoval jemný – až mdlý - pomerančový krém. Dezert korunovalo kolečko pomeranče – i s kůrou, to vážně nemuselo být. Jednalo se o nejméně vydařený exemplář testování: chtělo by to lepší těsto, víc čokolády nebo výraznější pomerančový krém. Navíc to byl poslední kus ve vitrině, a už asi poněkud oschl.

Za tyto čtyři kousky zaplatíte 110 korun.

Deserterie

Praha 2, Náměstí Míru 16
Tel.: 230 234 317, 734 573 355
Otevřeno: PO – PÁ 8.00-20.00