Sansho: Paráda. Což ještě neznamená nadšení.

Chladnokrevnější pohled na pražskou gastronomickou perlu. Zaslouží si svoji mimořádnou pověst?

Gastro Index
Dana a Alena | 19.03.2012
Velmi originální je i design podniku, i když sofistikovaná strohost nemusí sedět každému.

Anglicko-asijské perle Sansho už byla v médiích postavena mohyla slávy. Z několika dobrých důvodů. Vypravily jsme se tam s poctivým úmyslem: Buď 1) ověnčit mohylu dalším kvítím, anebo 2) vyrýt do ní korigující nápis.

Podnik si stojí tak pevně v kramflecích, že patrně ani nepotřebuje ceduli s vlastním názvem, návštěvník tudíž při hledání adresy může zažít perné chvilky. Ten, kdo ví, jakou filozofii Sansho vyznává, se však splést nemůže – nápis o čumáčku a ocásku na okně je jasnou stopou. Šéfkuchař Paul Day, proškolený mimo jiné i v umění čínské porážky (v londýnské čínské čtvrti prý kdysi začínal jako řezník), totiž každé hovádko zpracuje do nejmenších podrobností (kartáče ze štětin snad ale ještě nevyrábí...). Prosluli především jeho famózní bio čuníci z farmy Sasov a jehňata od Klatov, které si sanshovci vybírají takřka přímo na pastvě.

Ostatně prvotřídnost všech vstupních surovin je další položkou na vizitce podniku, stejně jako původní výroba všech dobrot včetně chleba připravovaného v páře či pikantního džemu, jehož příprava prý zabere celé tři dny.

Velmi originální je i design podniku, i když sofistikovaná strohost nemusí sedět každému. Komu nevyhovují dlouhé stoly s lavicemi, vybízející ke sdílení jídla i blízkosti spolusedících, nechť se usadí v zadní místnůstce: uvítá ho brutální betonová podlaha a trojice industriálních lamp. Mezi tímto „nebem a zemí“ se zato nachází několik úpravně založených stolů s bílými ubrusy, pod nimiž však rozhodně nehledejte masivní dub a filc – desky z dřevotřísky podpírají jednoduché skládací nohy z kovu. Můžete se však potěšit pohledem na něžný rudý květ v křehké skleněné váze na okenním parapetu, ze stěny na vás mrkne asijská pin-up z retro reklamy či kalendáře. Okénkem do kuchyně lze sledovat zdejší mistry při práci – ohánějí se wokem, až plameny šlehají.

Představy a skutečnost

Půvab polední nabídky počívá v tom, že za velmi slušnou cenu ochutnáte velkou část toho, co večer lze konzumovat pouze v rámci poměrně nákladného sharingu

Rozhodujeme se pro jeden masitý a jeden vegetariánský pokrm, rámované jedním předkrmem a jedním společným dezertem. Tušíme, že víc se do nás nevejde. Půvab polední nabídky – přibližně pět předkrmů, pět hlavních jídel a dva dezerty - spočívá v tom, že za velmi slušnou cenu ochutnáte velkou část toho, co večer lze konzumovat pouze v rámci poměrně nákladného sharingu. Nabídka se každý den obměňuje, v závislosti na surovinách, což je prima, jen škoda, že ji člověk nenalezne na internetu, jakmile je v kuchyni jasné, co budou vařit.

Ke svlažení hrdla nám na stole přistává skleněný džbán s vodou, z něhož trčí polovina neoloupané salátové okurky, snítka máty a dřevěná vařečka. Velmi vtipný a přitom osvěžující nápad. Kromě vody nabízí Sansho pochopitelně řadu dalších pitiv, kupříkladu znamenité pivo Kumburak či originální drinky (touto dobou například zimní koktejl z ginu, bezinek, malinového džusu, prosecca a limetky).

Jako předkrm jsme zvolily Mackerel Ceviche Taco (kus za 110 Kč), což je kapsa z malé tortilly naplněná filátkem opečené makrely. Slovu ceviche v názvu jsme moc nerozuměly, neboť se obvykle používá pro rybu syrovou (ne že bychom o ni v Praze - daleko od moře - stály). Dalšími ingrediencemi byly  pokrájené avokádo, tenké plátky červené cibule, hodně koriandru, kousíčky grepu či pomela, kousíček pečené červené papriky, lžička hustého jogurtu a spousta citronové šťávy a koriandru.

Paul Day je šéfkuchař, jenž se těší pověsti originálního tvůrce. V restauraci Sansho to potvrzuje.

Naše představa o taštičce byla křupavá. Ve chvíli, kdy jsme se pustily do jídla, však vlivem náplně již trochu rozmokla. Ozdobný papírový ubrousek, jímž se obvykle podkládají dorty a na němž taco žertovně spočívalo, se v průběhu konzumace v některých segmentech zcela rozmočil a splynul s taštičkou, a tak na konci jsme plivaly papír – nečekaný zážitek. K dobru však přičtěme, že všechny součásti dohromady vytvářely velmi příjemný soulad.

Jehněčí z biofarmy je hlavním představitelem prvního z hlavních chodů (Stir Fry Organic Lamb and Peanuts, míchané smažené bio jehněčí s arašídy a jasmínovou rýží, 210 Kč): jemně plátkované a zřejmě marinované, zcela postrádalo obvyklou typickou chuť – až by člověk tipoval na hovězí. Arašídová omáčka obstarala hutnou nasládlost a pikantnost, kterou dobře vyvážila jemná jasmínová rýže. Jediné, čím se nám tato kreace valně nezavděčila, byla smažená cibulka v množství více než dostatečném. Vlastně nám vůbec scházel nějaký svěží, nakyslý nebo šťavnatý kontrapunkt – sladká, pálivá a neutrálně rýžová povaha pokrmu naše chuťové pohárky otevřela, ale dostatečně nekompenzovala.

Další volbou byl vegetariánský chod Red Curry with Green Peppercorns and Vegetables (189 Kč). Velikánský talíř obsahoval rýži, na ní pak červené kari, v němž jsme nalezly kousky cukety, zelené a červené papriky, velké kostky tofu (výborné, jen lehce osmahnuté, nevyznačovaly se ani divně houbovitou ani tvrdou konzistencí, jak bývá v Čechách obvyklé). Kreace byla dotažena lístky koriandru, čerstvou pokrájenou červenou cibulí, jarní cibulkou a opět i cibulkou smaženou, k níž jsme se už vyjádřily. Chuťově vynikající „omáčka“ jen by mohla být trochu hustší. Upřímně řečeno nebylo to nejlepší červené kari, které jsme kdy jedly, ale o velmi chutnou variantu se jednalo určitě.

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Taky jsem zkusil Sansho...

Objednali jsme si menu pro při osoby + nějaké to pitíčko, bratru 4500 Kč. Mezi jednotlivými chodíčky (chody se nedá říci, vzhledem k miniaturnosti porcí) byly bohužel dosti značné pauzy, žaludek neustále kručel. Obsluha budila dojem, že pochází nejspíše z marsu, anebo že je pod vlivem čehosi. Uprostřed večera nás vypakovali, z důvodu příchodu hostí s další rezervací. Že se jim během našeho rezervovaného času nepodařilo podat nám dva poslední chody ze šesti zaplacených, to jim bylo tak nějak jedno.

:-)

 To musela být dost hrůza - český prase všechno spase.  Nuzná úroveň obsluhy v centru města, je standard. Myslím, že to povětšinou ani nejsou vyučení číšníci- byli jsme s přítelem na večeři na Staroměstském náměstí a rádo by přátelsky se ho obsluhující číšník přímo zeptal, kolik stály jeho hodinky, co měl na ruce a že by si na takové také jednou rád vydělal. Myslím, že kdekoli jinde v civilizované zemi by to číšníka ani nenapadlo .......... A 80kč za deci a půl vína je ještě solidní cena, v centru se běžně setkávám se 120kč za stejnou sklenku.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah