Potěšení svatého Norberta

Klášterní pivovar Strahov je ukázkou výjimečně harmonického podniku. Zaplatili jsme dost, ale dali bychom klidně i víc.

Gastro Index
Bratři v pivu | 20.02.2012
Od roku 2001, kdy byl Klášterní pivovar Strahov otevřen, obdržel třikrát cenu Minipivovar roku a ocitl se i v předních gastronomických průvodcích.

Komplex strahovského kláštera skrývá ve svých útrobách kromě historické knihovny, muzea miniatur a několika turistických restaurací též malý pivovar. Právě Klášterní pivovar Strahov měl být už loni první zastávkou na naší pivařské pouti, v tehdejším pozdním odpoledni jsme však byli kvůli náporu zákazníků odmítnuti.

Od té doby uplynul již více než rok, během nějž pivovar získal již potřetí cenu Minipivovar roku, udělovanou Sdružením přátel piva. (Mimochodem, naše minulá zastávka, Jihoměstský pivovar, se umístil na druhém místě.) A tak se nám Klášterní pivovar Strahov vlastně připomenul, zvláště když ocenění bylo odůvodněno slovy, že místní piva jsou „fortelná a poctivá, vždy s doslova božskou chutí“.

Nepasterovaná, nefiltrovaná

A tak jsme opět stáli na malém dvorku před pivovarem a se zalíbením hleděli na nástěnnou malbu, znázorňující přípravu a distribuci piva. Mohli jsme se dát buď napravo do restaurace („pro náročnější klienty“) či nalevo do „výčepu“. Netřeba odůvodňovat, proč nás vidina milovaných měděných kotlů, intenzivní sladové vůně a masivního dřevěného nábytku orientovala právě do útulné pivovarské části.

Abychom se později nemuseli vracet k nepříjemnostem, rovnou podotkněme, že jsme se za naši pouť nesetkali s dražšími pivy. Čtvrtinka za pětatřicet a „zmrzačený půllitr“ (0,4 litru) takřka za šedesát. Jistě, v evropském měřítku jde o dvě až tři eura… A navíc jsme se přesvědčili, že strahovské dílo za tento na první pohled sotva přijatelný peníz stojí.

Výčep si navzdory exkluzivní lokaci podniku udržuje příjemně neokázalou podobu.

Pivovar si od roku 2001, kdy byl v současné podobě otevřen, zakládá na přírodních surovinách a tradičních postupech vaření. „Ponecháváme v pivu vše, co je dobré,“ odůvodňuje podnik skutečnost, že jeho piva jsou nepasterovaná a nefiltrovaná. Všechna nesou jméno svatého Norberta, zakladatele řádu premonstrátů. Dále jsme seznali, že přinejmenším ve „výčepu“ si podnik zakládá na příjemné pivovarské estetice, rozmilých půllitřících a půvabných sklenicích na stopce.

Jako první jsme si z poutavě vyvedeného pivního listu objednali místní India Pale Ale, vařené prapůvodně pro anglické koloniální vojáky a pracovníky. Aby se během dlouhé plavby nezkazilo, muselo být silně chmelené a výrazně alkoholické. Na Strahově jej celoročně vaří jako svrchně kvašenou polotmavou šestnáctku. Vyznačuje se opravdu působivým chmelovým aroma a výraznou hořkostí, přičemž jeho libou chuť cítíte v ústech ještě dlouho. Neváháme jej označit za jedno z nejlepších piv, jaké jsme zatím okusili.

I pivovar může ctít roční dobu

Při zkoumání jídelního lístku nás potěšila relativní střídmost nabídky, přičemž však žádná „stálice“ české kuchyně nebyla opomenuta

Co se výzvy jídelního lístku týká, ubírali jsme se po dvou různých cestách. Jeden z nás volil nesmrtelné pivovarské klasiky, tedy zvěřinovou paštiku a guláš, zatímco druhý se vydal na krvežíznivé tažení – zabijačkové menu, konkrétně „prdelačka“ a jelítka. Při zkoumání lístku nás potěšila relativní střídmost nabídky, přičemž však žádná „stálice“ české kuchyně nebyla opomenuta. Velice příjemné pak bylo zjištění, že jde o „podzimní a zimní“ verzi jídelníčku, což implikuje, že podnik reaguje na sezónu. Je povzbudivé, že i pivovarský restaurant si uvědomil, že ne všechna jídla se hodí pro každou roční dobu.

Dopravení předkrmů na náš stůl sice trvalo déle, než jsme očekávali, mimo jiné proto, že se jídlo do výčepu nosí z vedlejší restaurace (což může být ve sněžných časech pro obsluhu celkem dobrodružné). Prodlevu (vlastně nijak zásadní) jsme využili pokukováním po dobových plakátech a žertovných výstřižcích, jimiž jsou pokryty stěny.

Dva kousky zvěřinové paštiky doplnila na talíři velkorysá brusinková „slza“ a trochu nadbytečné plátky pomeranče. Řádná porce spolu s chutnými pivními rohlíky však jistě uspokojí i náročnějšího zákazníka. Co se polévky týká, neznalého cizince by temná, zakalená a nepříliš vábně vyhlížející kapalina v kameninové misce mohla vyděsit, nás strahovská prdelačka naopak vyloženě nadchla. Nutno jen podotknout, že pro zákazníky s menším objemem žaludku může být představa, že po spořádání dosti sytého předkrmu přijde ještě hlavní chod, dosti frustrující. Tyto obavy však s klidným srdcem ponechejme členům Klubu přátel redukčních diet a pokračujme v hodování.

Už jste pili tmavé pšeničné?

Barvu tohoto ojedinělého speciálu pivovar výstižně popisuje jako „velmi tmavě měděnou“

Vedle jednoznačného vítěze mezi místními pivy z dob britského koloniálního panství jsme okusili i další položky. Tmavá čtrnáctka patří mezi hořčí černá piva, přičemž se vyznačuje výrazným chmelovým aroma a jemně karamelovou až praženou chutí. Ač nepatříme mezi vyložené milovníky této pivní varianty, klášterního zástupce k ochutnání doporučujeme pro jeho evidentní kvalitu i libou chuť. Též jsme ochutnali tříkrálový pšeničný speciál, snad první tmavé pšeničné pivo, na které jsme narazili. Jeho barvu pivovar výstižně popisuje jako „velmi tmavě měděnou“. Byl to výjimečný zážitek: typická „letní“ svěžest pšeničných piv se snoubila s jemnou hořkostí a čokoládovými záchvěvy typickými pro „zimní“ černá piva. Precizně vyladěný speciál, až bude zase někdy na programu sezóny, určitě jej vyzkoušejte.

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah