Na pivo mezi suť, náklaďáky a nafukovací medvědy

Berounský medvěd nabízí dobrá a zajímavá piva za lidové ceny v lehce bizarním prostředí. Zato výkon kuchyně je slabota.

Gastro Index
Bratři v pivu | 02.07.2012
Na dvoře, který působí jako kombinace sběrného dvora a vrakoviště, vítá návštěvníky obrovský nafukovací medvěd, symbol pivovaru.

Za poslední roky se několikanásobně zvýšila poptávka po zajímavých a lokálních pivech, což zapříčinilo přímo „baby boom“ pivovárků. Soukromý domácí pivovar Berounský medvěd je však dítětem značně odrostlým – je mu už čtrnáct let. Tradice vaření piva ve městě byla obnovena manželi Mayerovými, když zrekonstruovali vyhořelou budovu truhlárny cukrovaru. „Novodobá historie pivovaru povstala z popela“ – chvilka poezie v jídelním lístku pivovarské restaurace.

Pivovar stojí na dvoře, působícím jako něco mezi vrakovištěm a sběrnou surovinJenže než host dostane příležitost jídelníček otevřít, musí si k areálu na samém kraji města nejprve proklestit cestu. Od nádraží je pivovar vzdálen jen pár minut chůze, je to ale velké dobrodružství! Na nádraží nemá smyslu se zdržovat. (Leda že by někdo měl zálibu v architektuře počátku 70. let či v konverzaci s pochybnými existencemi v nádražní nálevně.) Za jedním rohem a mostem však návštěvník nalezne dvůr (slovy jedné recenzentky na Scuku je to „něco mezi vrakovištěm a sběrnou surovin“), kde jej uvítá obrovitý nafukovací medvěd, střežený rezivějícími náklaďáky. Na šedém dvoře působí jako jasná dominanta bíle natřená budova pivovaru s předzahrádkou.

Budova pivovaru působí v industriálním prostředí jako zjevení.

Uvnitř pivovaru naleznete typickou hospodu – prostorný lokál (při vyšší obsazenosti bohužel dost zakouřený) s masivními dřevěnými stoly a lavicemi, vyzdobený v pivovarském stylu. Na trámech jsou zavěšeny suché hlávky chmele, na stěnách plechové destičky s logy různých pivovarů, výzdobu doplňuje velkoformátový obraz znázorňující ležácký sklep a malá pivní kašna, z níž při uzavřené společnosti může téct pivo. Nad výčepem visí cedulky s popisem piv, jež jsou na čepu. Je možné usadit se též do „šalandy“, tedy salonku v prvním patře s vyhlídkou do varny pivovaru.

Cyklopivo místo radleru

Berounská piva jsou vyráběna z přírodních surovin a nejsou filtrována. Před pěti lety pivovar dokonce zrekonstruoval sladovnu v Suchomastech, tudíž si jednu z klíčových surovin vyrábí sám. V horkém dni jsme byli nadšeni nabízeným „cyklopivem“, což je hezká reminiscence na časy minulé, kdy se ve fabrikách k práci osmistupňové pivo běžně popíjelo. Místní verze má světlounce žlutou barvu a až překvapivě dobrou a plnou chuť s lehkým ovocným nádechem. Hlavně ale osvěží a díky pouhým dvěma procentům alkoholu se skvěle pije.

Tuzemské pivovary by se možná mohly inspirovat a v horkých letních měsících nabízet levné, lehké a přitom chuťově výrazné pivo namísto všelijakých „radlerů“, přeslazených umělými sladidly. Kombinace klíčových slov letní, český, tradiční a osvěžující by pak jistě mohla fungovat i marketingově.

Při všech našich návštěvách se potvrdilo, že nejpitelnějším kouskem z místní produkce je světlá jedenáctka Zlatý kůň. Má podobný ovocný nádech jako cyklopivo, chuť je svěží a jiskřivá – doporučujeme!Stálý jídelní lístek atakuje hranici třiceti stránek

Přes poledne podnik nabízí standardní „hospodskou“ obědovou nabídku, jelikož však pivovarské restaurace tradičně navštěvujeme spíše navečer, nikdy se nám nepoštěstilo ji okusit. Stálý jídelní lístek, atakující hranici třiceti stránek, pak představuje opravdový labyrint. Vedle zajímavých a užitečných informací o historii pivovaru či postupech vaření místních tekutých skvostů totiž nabízí také opravdu hypertrofovanou nabídku rozličných pokrmů ve stylu „a ještě tohle tam dáme“.

Konfrontováni s kuchyní

Začněme ale pozitivně. Nabídka chuťovek k pivu je dobře poskládaná, nechybí žádná z pivovarských klasik. Provedení však někdy pokulhává. Nakládaný hermelín jistě nikoho neurazí, škvarková pomazánka ovšem zcela postrádá dochucení či, lépe řečeno, jakékoli ochucení. Sice má dobrou konzistenci a na stole se objevila v množství, které by člověk za pětadvacet korun skutečně nečekal, leč kuchař zřejmě neměl odvahu použít snad ani sůl a pepř, natož třeba najemno nakrájenou cibuli.„Mistr kuchař“ doporučuje nejhorší zážitek večera

Snad na všech tabulích v blízkosti restaurace jsou hosté lákáni na buřty na černém pivu, obligátní položku na jídelníčku pivovarských hospod. Jídelníček dokonce tento pokrm uvádí jako jedinou položku rubriky „mistr kuchař doporučuje“. Ať se na nás nikdo nezlobí, ale za toto představení by  maestro zasloužil leda ránu medvědí tlapou (která mimochodem v nabídce nechybí, byť připravená z krkovičky). Ze všeho nejvíc nám kreace na talíři připomínala dva nerozříznuté utopence v rozředěném kečupu – poněkud nakyslé buřty doplňovala řídká červená omáčka s naprosto nevýraznou chutí – naprosto tristní.

Po konfrontaci se specialitou šéfkuchaře jsme byli plni obav, jak dopadne další slavné jídlo českých pivnic – knedlíky s vajíčkem. Na stole nám přistál talíř s hroudou knedlíků s chuchvalci míchaných vajec, jíž chuťově dominoval přepálený olej. Ani důkladné osolení a opepření pokrm neposunulo ani do kategorie „přijatelné“.

Notně otráveni jsme si ovšem i nadále pochutnávali na výtvorech místních sládků – velice nám zachutnal i třináctistupňový speciál Berounský medvěd, příjemně hořké pivo s karamelovým, snad až kávovým dozněním, které se dobře hodí k jídlu. (Čímž nemyslíme jen fakt, že solidně neutralizuje nelibé chutě.)

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah