Na konci anabáze indické poučení

Občas není snadné poobědvat v Praze dle vlastních preferencí. Ještě, že fungují podniky jako Golden Tikka.

Gastro Index
Dana a Alena | 12.02.2013
Restaurace, která si na nic nehraje. Velké hudby a výzdoby netřeba, podává se standard – nic víc, ale ani nic méně.

Tento příběh je z minulého roku, ale na jeho vyústění se nic nemění. Původní plán zněl otestovat italskou trattorii Almare, kterou provozovatelé otevřeli na podle všeho poněkud zakletém pražském místě po legendárním Angelu. Nejen, že se mezitím přejmenovala na La Spiga, dveře byly onoho poledne odmítavě zavřené; na skle jakési telefonní číslo, uvnitř chaos jako před stěhováním.

Stále ještě recenzně naladěny zamířily jsme pohotově do podniku v Bílkově ulici, ale i tam finišovala rekonstrukce. Dobrá, vezmeme za vděk Dinitzem, je hned naproti a košer jídlo jsme dlouho neochutnaly. Tam pro změnu probíhaly intenzivní přípravy na nadcházející šábes a místa ke stolování byla zredukována na minimum. Nenaladěným číšníkem vymezené posezení se nám nezamlouvalo, neuvěřitelně osahaný jídelníček s přemrštěnými cenami a celkové ambiente jakbysmet.

A tak vyrážíme raději do Týnské ulice do La Truffe – a zase se nechytáme. Otevírají až večer. Cestou míjíme Palác Kinských, kde sídlil náš oblíbený stejnojmenný podnik: bohužel již neexistuje, na jeho místě se usídlila restaurace Le Saint Tropez – v době oběda bohužel toho dne též zavřená. Dle cedule na dveřích jsme usoudili, že přes poledne má otevřeno jen zahrádka, jenže lije jak z konve, takže máme opět smůlu...

Sedm neúspěšných pokusů se naobědvat podle nálady bohatě stačilo

Štace číslo 6 – směřujeme do belgických Les Moules za rohem. Je narváno tak, že horko těžko nacházíme místo. Servírka přináší pečivo a hlásí, že na jídlo budeme bohužel čekat nejméně 45 minut. Připomíná to dobře známou situaci při zácpě na dálnici – rychle najít nejbližší výjezd a nejrychlejší objížďku. Chytrý internet v chytrém mobilu pohotově vyplivl chválený italský podnik Gabriele v nedaleké Husově ulici. Ve vydatném dešti a s náladou pod psa táhneme tedy za touto vějičkou. Ukazuje se však, že zbytečně – jestli zkrachovala, nebo se kamsi odstěhovala, už ani neřešíme.

Na jistotu

Na recenzi jsme už dávno zapomněly, hlavním mottem se stalo nepadnout hlady. A tak se bez velkých okolků rozhodujeme pro Tikku, Indové nás snad nevyšplouchnou. Kolem půl třetí úspěšně zdoláváme známé schůdky do suterénu. Vítá nás známá jídelna, velké výzdoby a hudby netřeba, sem s plechovým tácem, dáme si prakticky cokoli.

Bude to Chicken Thali (touto dobou je k mání pouze „polední“ nabídka) za 95 korun a kuře v jemné omáčce s rýží za stejnou cenu. Vzhledem k předchozím útrapám si program rozšiřujeme ještě o Parantha Menu s raitou a pickles za 55 korun. Poslední objednávce číšník sice bohužel neporozuměl a donesl jen suchou placku, zato vše vynahradil úsměvem. Po několika opravným pokusech se smiřujeme s kompromisní kombinací paranthy alespoň s raitou.

Menu jsou servírována na typických nerezových tácech.

Placka plněná vařenými bramborami a pokrájená na 4 díly je ale vynikající, maštěná přepuštěným máslem a sypaná čerstvým sekaným koriandrem. Raita neboli jakýsi jogurtový dip s kousky salátové okurky příjemně kompenzuje lehounce pálivou chuť paranthy, i když je řidší, než máme rády.

Druhý chod spočívá ve čtyřech špalících kuřecího masa, omývaných omáčkou, jež patrně povstala ze směsi dušených rajčat, paprik a cibule a velké nálože koření. Je propasírovaná, ale příliš jemně (jak menu tvrdilo) nepůsobí. Velmi dietně (a to má prosím být eufemismus) pojednaná rýže je prakticky bez chuti (ač se má jednat o jinak kvalitní basmati), člověk by se zrovna tak mohl zahryznout do sekaného polystyrenu.

Další menu (Chicken Thali) je servírováno na typickém nerezovém tácu se spoustou mističek. Obsahují rýži, indický chléb naan, zeleninové sabji (cizrna, špenát, koření), dva druhy kuřecího masa s omáčkou – obě nesou stopy curry koření, ta druhá navíc i mírně pikantní rajčatovou bázi; dále polévku polohusté konzistence – v rozmixovaném zeleninovém základě cítíme především květák a mrkev. Poslední dvě misky v sobě ukrývají už zmiňovanou raitu a kapku unavený zeleninový salát skládající se z pokrájeného čínského zelí, okurky a červené papriky.

Nejvíce se nám asi zavděčila polévka, vypadá sice fádně, ale je jemná, a přitom důmyslně okořeněná, stejně tak vynikající tenký naan, křupavý a vonící pecí a máslem. Celou trachtaci, za níž platíme 370 korun, zapíjíme vodou z plechového džbánu a točenou plzní, chválabohu pitelnou (což ve všech indických provozovnách podle naší zkušenosti není pravidlem).

Žádné velké zážitky

Vzhledem k tomu, že se jednalo o polední menu, žádné velké gastronomické zážitky jsme nečekaly. Kupodivu jsme se však nejen zasytily, ale musely jsme konstatovat, že i slušným jídlem. Jako místo vhodné k tomu vhodné lze Tikku tudíž doporučit, byť za výjimečnými zážitky logicky vyrazíme jinam. Mimo jiné i proto, že toalety se nalézají hned vedle kuchyně a ač nepáchnou, dvakrát vábně nepůsobí: na podlaze zřejmě kdosi cosi (???) rozlil, takže se podrážky mlaskavě lepí... zkrátka za dlouhou dobu nejhorší záchod, který jsme navštívily.

Laskavý čtenář si z popsané „šňůry“ může odnést poučení: až selžou všechny vytipované restaurace, nechť se vydá do staré dobré Tikky. Strávník, který nazírá pražskou polední gastronomii spíše pesimisticky, tam ale může zamířit rovnou. Ušetřený čas a peníze pak může dle nátury věnovat návštěvě nějaké luxusně dekadentní kavárny či trendy nočního podniku.

Golden Tikka

Indian restaurant
Praha 1, Konviktská 9
www.tikka.cz

Otevřeno: 11.00 – 23.00, neděle 16.00 – 23.00 

Zobrazit diskusi
Reakcí:4

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

indické restaurace

Zajímavé poznatky o pražských indických závodkách. A co takhle čínské restaurace ? Těch je v centru množství a veganům rozhodně dokážou něco nabídnout. Zejména když to jsou poloviční veganové - v mnoha čínských "závodkách" se téměř vepřové nevyskytuje - kuřecího masa je všude dost.O zelenině ani nemluvě. Jaký je váš názor ?

Staré Město je zakleté

Nastavené na zmatené turisty, těm orientálním špína vadí nejméně. Nečeká se, že někdo bude jíst, spíše si sedne a bude platit. Ovšem i vyjímky, ale tam zase lépe si přinést koření vlastní.  Pryč Vegetárka s frontou až na ulici, sezení bylo minimální, ale ve frontě čilý sociální život.Čechům stačilo jedno společné jídlo s jednou číšnicí na obci, ale často ze zamluvených nezbylo žádné.

 

 Naštěstí jezdí metro a už za vodou všechno jak má být. Nejlépe stravovna pro celé autobusy, rozlišovací znamení je nabídka přídavku, když vidí muže, ovšemže v původní ceně. Ale Vídeň je ještě dost daleko. I tam se ovšem musí testovat, stačí kontrolní otázka na poštovní schránku (ty jen na poštách a v hotelích), asi to na place nebudou vědět, ale vtipem je omluva, kde se omluví sám šéf, jste na dobrém místě.

Až se budu cítit hodně pesimisticky

Tak půjdu k Paukertom na chlebíček. Chápu, že dámy do Tikky již vehnalo číré zoufalství, a že hlad je nejlepší kuchta,  ale ze své vlastní zkušenosti vím, že toto není až tak dobrá  restaurace. Interiér ponechám stranou, ale obsluha ne velmi vstřícná, při návštěvě s veganskou zákaznicí nebyli schopni pochopit, co se od nich žádá a dvakrát odnášeli jídlo do kterého byl po přípravě přidán jogurt. 
Prezentace na plechu, fajn, ale porce za stovku nestojí (viz. obr.),  curry kuře na poledním menu jsou čtyři kousíčky kuřátka plovoucí v řiďoučké polévce, ještě že s plackou, aby se to dalo alespoň vymopovat. Jako tak často, mohli by to být králové, jen chtít. Ještě, že ta Plzňa se dá pít.

Souhlas, "omáčky" i třeba

Souhlas, "omáčky" i třeba raita hodně naředěné vodou a obsluha nepříliš kompetentní, byla jsem v minulosti několikrát, a občas neuvěřitelně dlouho trvalo - nevstřícní ale nebyli, jen měli poněkud delší vedení. Veganská strava je pro ně patrně španělskou vesnicí - ale to bych jim zas tak nevyčítala, vzhledem k tomu, že už to je opravdu poněkud extrémní "dieta". Často chodím do Beasu (Bělehradská nebo Týnská), tam vaří čistě vegetariánsky, ale vegan by asi taky měl smůlu (jogurt prakticky ve všem). A ceny jsou tam podobné jako v Ticce - možná i vyšší. A je to samoobsluha -  což ovšem pro strávníka může být i výhoda;-). Máš samozřejmě pravdu v tom, že by to mohlo být lepší, ovšem já to beru jako indickou "závodku", a jako taková docela obstojí. Vyšší ambice snad ani nemá...

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah