Jídla v restauracích mají být kontrolována stejně jako potraviny v obchodech. A je z toho pozdvižení. Přitom hlídáme i setiny procenta složení prodávaných potravin a zda odpovídají nápisům na jejich obalech – na straně druhé nemáme základní informace o tom, z čeho se v našich restauracích denně vaří stovky tisíc jídel. Právě to například řeší novela zákona o potravinách a samozřejmě se to nelíbí.

V čínských médiích píší o válce, v Německu se matky obávají, že jejich ratolesti budou hladovět, a otcové mluví o návratu poměrů z dob NDR, britské noviny si zase stěžují na efekt motýlího křídla. Co celosvětový rozruch vyvolalo? Nedostatek kojenecké výživy v regálech západního světa. A kam sušené mléko zmizelo? Skoupili ho Číňané.

Ne že by se neměla výroba potravin a jejich kvalita kontrolovat. Po zpřísnění volá zejména laická veřejnost, a toto volání vyslyšeli i politici. Nejnověji to předvedla ODS ve své Agendě 2014. Některé nápady však mohou být zejména pro drobné a střední podnikatale smrtící, nehledě k tomu, že jejich cílem není odpovědný a poučený spotřebitel. S podporou podnikání i dalšími pravicovými východisky jsou v rozporu. Logickou díru v plánech ODS rozebírá Petr Havel.

Propagovat vlastní výrobky a věrohodně za ně lobbovat není žádný zločin. Nyní se o to chce spojenými silami pokusit nová iniciativa výrobců potravin v čele s Andrejem Babišem. Spotřebitelé budou mít i tak možnost se na tuzemskou produkci „vykašlat“ a preferovat jiné zboží. Podstatné ale je, aby se při výběru potravin mohli rozhodovat na základě objektivních a aktuálních informací, píše Petr Havel.