Poté, co agentura Standard & Poor’s v pátek snížila hodnocení hned devíti státům eurozóny, snesla se na adresu ratingových agentur vlna kritiky, zejména od představitelů dotčených zemí. Jak však píše v komentáři Bohumil Studýnka, za současné krize lze agenturám vyčítat snad jen přílišnou trpělivost a vkládání pozitivních očekávání do činnosti vedení Evropské unie.

Známý slovenský kritik záchranného fondu eurozóny Richard Sulík doporučuje „eurobyrokratům“, aby se přestali bát bankrotů: „Neděje se to denně, ale sto bankrotů v historii lidstva není zas tak málo na to, abychom s tím neměli žádné zkušenosti. Ale v eurozóně si radši řekneme, že budeme zachraňovat, dokud nezhebneme všichni,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI obdivovatel Václava Klause.

Projev polského ministra zahraničních věcí Radoslawa Sikorského byl možná nejvýznamnějším příspěvkem k politické diskusi o budoucnosti Evropské unie. Pronesl ho 28. listopadu v Berlíně. S uváženým odstupem se k němu vracíme ve dvou textech, které pro ČESKOU POZICI napsali Rudolf Kučera a Aureliusz M. Pędziwol.

Záchranný balík o objemu 200 miliard eur, který má být poslán krachujícím zemím eurozóny přes MMF, je v podstatě účetní fintou - jak poskytnout peníze a nezvýšit opticky zadlužení. Ze zkušeností končí takové operace větším průšvihem, než jakému měly zabránit. Národní banky nesmějí ze zákona používat peníze na sanování rozpočtů vlastních zemí. Tak se prostě půjčí MMF (ten takové omezení nemá) a ono to nějak dopadne.