Bude-li Německo příliš aktivně podporovat hlubší nadnárodní integraci (prakticky jedno v jaké oblasti), dočká se ihned kritiky za enormní nárůst svého vlivu v EU. Nebude-li Německo podporovat (nutný) integrační posun, bude kritizováno za uchovávání statu quo, ze kterého profituje německá exportní ekonomika. Nad německým integračním dilematem se zamýšlí Michal Vít.
Zděšení zastánců evropské integrace vyvolal návrh rezoluce francouzských socialistů, podle něhož sebestředná a egoistická kancléřka Angela Merkelová ubližuje Evropě, protože trvá na úsporné rozpočtové politice. Materiál z německého ministerstva hospodářství zase upozorňuje na špatný stav francouzské ekonomiky. Napětí mezi Berlínem a Paříží je zjevné, vládci obou zemí ale nechtějí hrotit konfrontaci.
Dnešní Slovinsko je paradoxně třaskavou kombinací mnoha problémů, které už známe odjinud – jak z postkomunistické transformace, tak z krize jiných „slabších článků“ na periferii eurozóny a jejich pověstných „bublin“. Problém stále státních slovinských bank se špatnými úvěry připomíná Česko devadesátých let.
Kyperská krize a řešení, jež se zrodilo v mukách na nátlak Bruselu, přesněji řečeno Berlína, nastolily v těchto dnech řadu otázek. Například, proč Vladimir Putin nakonec nehodil záchranný kruh oblíbenému daňovému ráji svých krajanů? Dle Gábora Stiera Kreml evidentně dospěl k závěru, že v naději na pochybnou slávu a zisk by nestálo za to pouštět se do křížku s Německem.
Moskva musela zaujmout jasné stanovisko, co podnikne ve vztahu k poškozeným ruským majitelům účtů v kyperských bankách. A to v době, kdy Londýn dává jasný příklad a hledá možnosti, jak britské vkladatele odškodnit. Ruský vicepremiér Igor Šuvalov ale prohlásil, že Moskva nic podobného paušálně nechystá. Možná v některých případech.
Evropou se šíří dvě protichůdné teorie ohledně toho, jak se způsob řešení kyperské krize odrazí při schvalování dalších záchranných balíčků. Jedna říká, že Kypr je naprosto výjimečný a jeho model neopakovatelný. Pak je tu druhá teorie: Kypr se fakticky stal modelem i pro ostatní. Pokud bude potřeba, větší vkladatelé nejspíš opět budou muset přinést oběti.
Jednoznačné odmítnutí původního evropského záchranného balíčku kyperským parlamentem bylo už druhým „NE“, jež Bruselu na ostrově přidělalo starosti. Prvním bylo zamítnutí plánu OSN na znovusjednocení země těsně před přijetím Kypru do Evropské unie v roce 2004. Očekávaný ekonomický propad etnicky řecké jižní části ostrova však může dynamiku vleklých vyjednávání s tureckým severem oživit.
Dle plánu kancléřky Angely Merkelové z léta 2011 by měla být posílena Evropa národních států s různým stupněm integrace, přičemž některé se jí vůbec nezúčastní. Merkelová společně s ministrem financí Wolfgangem Schäublem neustále opakují, že je třeba evropský projekt zachránit. Ve skutečnosti však konflikt Německa s partnery v EU trvale narůstá. Petr Pietraš uvádí tři hlavní důvody.
Kypr zatím nezbankrotuje, přesto je možné mluvit o krachu. A to minimálně jednoho z nejdůležitějších odvětví tamní ekonomiky. Čas prokáže, co vše z pověsti atraktivní destinace pro zakládání firem, daňového ráje a vstřícného bankovnictví ještě může Kypr zachránit. Ale moc toho asi nebude.
Situace na Kypru vede Rusy k úvaze o vytvoření daňových rájů přímo na vlastním území. S nápadem přišel premiér Dmitrij Medveděv. Díky vlastním „offshorům“ – třeba na Sachalinu nebo Kurilských ostrovech – by se třeba začaly vracet „domů“ také ruské peníze uložené v zahraničí.