HOT TOP

Budoucnost masa? Ze zkumavky.

Petr Matějček — Fri, 17 May 2013 22:03:29 +0000

Všichni potřebujeme protein. Primárním zdrojem plnohodnotných bílkovin je maso. Je ale maso nejefektivnějším způsobem, jak se k základní součásti lidské stravy dostat? Futurologové i vědci z celého světa mají jasno: rozhodně nikoli.

Navíc by dle některých dnešních studií alternativní produkce masa oproti běžné vyžadovala pouze procento dnes obdělávané plochy a dvě procenta vody. A také by díky ní byly skleníkové plyny až o 90 procent nižší než při tradiční výrobě masa.

Produkce kilogramu hovězího masa vyžaduje přibližně 150 metrů čtverečních půdy a 15 tisíc litrů vody. Obojí se z velké části využije k pěstování potravy pro zvířata. Přitom výroba kilogramu proteinu vygeneruje 27 kilogramů oxidu uhličitého (CO2), zhruba stejné množství jako automobil během 170kilometrové jízdy z Prahy do Třebíče. I proto se říká, že masožravec na kole je pro životní prostředí horší než vegetarián v Hummeru. Podle studií publikovaných Organizací pro výživu a zemědělství OSN jsou chovy hospodářských zvířat největším nebezpečím pro životní prostředí.

Navzdory tomu se spotřeba masa ve světě za posledních 20 let zdvojnásobila. A očekává se, že do roku 2050 se opět zdvojnásobí. V té době by na Zemi mělo žít přibližně devět miliard lidí a masem je rozhodně nenakrmíme.

Bill Gates je přesvědčen, že kdybychom měli dnes přijít s novým postupem, jak lidem zajistit denní dávku proteinu, nezajišťovala by ji zvířata

„Náš přístup k jídlu se za posledních sto let v podstatě nezměnil. Nutně potřebuje inovace. Musíme hledat nové cesty, jak dostat jídlo do zemí třetího světa a zároveň změnit náš způsob konzumace. Naštěstí existují tisíce rostlinných bílkovin, přičemž mnoho z nich – těsně přes 90 procent – jsme zatím z hlediska jejich možného využití coby alternativy k masu dosud ani neotestovali,“ napsal nedávno pro blog Mashable Bill Gates.

A je přesvědčen, že kdybychom měli dnes přijít s novým postupem, jak lidem zajistit denní dávku proteinu, rozhodně by ji nezajišťovala zvířata. Pokud tedy nechceme hladovět, musíme okamžitě změnit naše stravovací návyky – přirozené vyměnit za nepřirozené, přírodní za umělé. A přesně touto metamorfózou se ve světě začíná zabývat čím dál tím víc firem.

Steaky z Křemíkového údolí

Také investoři z kolébky inovací, kalifornského Silicon Valley, si v poslední době čím dál častěji lámou hlavu nad touto otázkou: Co když k nám příští technologický zázrak nedorazí na chytrém telefonu anebo prostřednictvím cloudu, nýbrž na talíři? A do portfolií některých investorů zapadají potravinové start-upy podobně jako investice do solární energie či do elektromobilů.

„S konzumací chloridu sodného, kukuřičného sirupu s vysokým obsahem fruktózy anebo červeného masa jde společně dlouhá řada environmentálních a zdravotních problémů. Nevěřím, že je vyřeší nějaký velký potravinářský koncern, spíš to bude jedna z těch firmiček, které se teď všude ve světě objevují,“ míní Samir Kaul ze společnosti Khosla Ventures. Firma v poslední době značně investovala do potravinářských start-upů, například do firmy Hampton Creed Foods, jež vyrábí náhražky vajíček, a mnoha jí podobných.

Do portfolií některých investorů zapadají potravinové start-upy podobně jako investice do solární energie či do elektromobilů

Jen v roce 2012 investiční společnosti z křemíkového údolí vložily do projektů týkajících se potravin přibližně 350 milionů dolarů – o 37 procent víc než v roce předchozím a téměř o 350 milionů dolarů víc než například v roce 2008. Jde sice jen o drobeček z 30miliardového koláče, který kalifornští finančníci ročně investují, navzdory tomu pomohl několika inovativním společnostem.

Mezi investory přitom jsou nejen věhlasné společnosti světa IT, jako je SV Angel, True Ventures či Obvious Corporation, ale i celebrity typu hollywoodského herce Matta Damona, hvězdy amerického fotbalu Toma Bardyho anebo počítačového pionýra Billa Gatese, který se budoucností jídla zabývá stejně urputně jako reformou školského systému.

Změna samotného jídla

Velký rozdíl spočívá v tom, že tentokrát peníze nemají za úkol podpořit expanzivní strategie velkých řetězců typu Starbucks či posílit architekturu webu jako v případě sociální stránky Yelp, jejímž prostřednictvím uživatelé sdílejí a hodnotí recepty, restaurace a bary. Nová vlna, jež zasáhla kalifornské pobřeží, si dává za cíl s pomocí moderních technologií změnit způsob konzumace jídla, a v některých případech i samotné jídlo.

V jednom však mají „ajťáci“ na West Coast jasno: Rozhodně nejde o žádnou stravu pro moderní Frankensteiny. Navzdory veškerému využívání technologií se snažíme, aby to nepřipomínalo vědecký experiment.

Pozorně nový trend sleduje také technologický gigant Google. „Sturt-upy jsou nevyzpytatelné a trhy se neustále mění,“ varuje jeden z manažerů investiční dceřiné společnosti Google Ventures Bill Maris. Kritici by dle něho měli především zvážit: „V roce 2000 také nikdo netušil, jak bude fungovat YouTube a zda se na něm dají nějak vydělat peníze.“

Bezmasé maso

Jednou ze společností, jež se začíná zabývat změnou našich stravovacích návyků, je americká Beyond Meat. „V minulosti se lidé snažili tak dlouho zefektivnit povoz tažený koňmi, až jim došlo, že pokud chtějí opravdu uspět, musejí se zbavit zvířete,“ říká Ethan Brown, CEO společnosti, který podobnou strategii aplikuje v případě výroby masa. A je přesvědčen, že v příštích letech svými rostlinnými kuřecími nudličkami změní svět.

Společnost Beyond Meat se specializuje na produkt, který napodobuje kuřecí prsa, a to natolik dokonale, že rozdíl nepoznal ani Mark Bittman, gurmánský expert deníku The New York Times. „Když Brownův výrobek namícháte s plátky rajčat, salátem a majonézou a zabalíte například do tortilly, nepoznáte rozdíl. Alespoň já jsem jej nepoznal, a přitom se poznáváním jídla už pár let živým,“ napsal Bittman. A nevidí důvod, proč by alternativa k masu z dílny Beyond Meat nemohla zanedlouho nahradit například kuřecí maso v oblíbených Chicken McNuggets.

Kuřata by nám poděkovala. Koneckonců se jich jen v USA ročně spořádá téměř osm miliard. Tedy 25 procent z osmi miliard – zbytek je odpad. Francouzský filozof z první poloviny 17. století René Descartes sice duši u zvířat zcela zavrhl, neboť tvrdil, že jsou jen automaty, ale tomu už ve světě, kde i kočky berou antidepresiva, nikdo nevěří.

Náhrada živočišných bílkovin rostlinnými prospěje lidem, zvířatům i přírodě

Například nedávno zveřejněná studie Arkansaské univerzity zjistila, že kdyby lidé rostli stejně rychle jako kuřata ve velkochovných stanicích, pak by už ve dvou letech vážili zhruba 170 kilogramů, a to nemůže být příjemné ani pro kuře. Navíc 80 procent antibiotik prodávaných v USA zkonzumují právě hospodářská zvířata – a jejich prostřednictvím nakonec my.

Náhrada živočišných bílkovin rostlinnými tedy prospěje lidem, zvířatům i přírodě. Produkt, který si společnost Beyond Meat nechala nedávno patentovat, je celoživotním dílem Harolda Huffa a Sie Fu-chunga. Vědci z univerzity v Missouri posledních 15 let strávili především vylepšováním konzistence. Různými způsoby zahřívali, chladili a lisovali rostlinný protein tak dlouho, až se jeho struktura a vzhled začaly podobat opravdovým proužkům kuřete.

„To je velmi důležité. První, co lidé v případě jídla hodnotí, je pocit poté, co se do něho zakousnou, a samozřejmě také to, jak vypadá. Chuť je až na třetím místě. Přitom lidé většinou očekávají, že kuřecí maso chutná tak, jak si ho okořenili,“ míní Huff. Samotná výroba už je jednoduchá. Do zásobníku nasypete prášek ze sóje, hrachového proteinu, mrkvové vlákniny a několik dalších přísad. Speciální extrudér – lis na protlačování hmoty – smíchá prášek s vodou a vzniklou hmotu vystaví různým teplotám, dokud nedosáhne požadované konzistence.

Jak se vaří s masem nemasem

Firma Beyond Meat dnes nabízí svůj produkt ve třech variantách. A zanedlouho by měly přibýt další, možná i alternativy k hovězímu masu. Společnost totiž právě dostala finanční infúzi od spoluzakladatele mikroblogu Twitter Bize Stona i od již zmíněné investiční firmy Obvious Corporation. Ta je přesvědčena, že se z Beyond Meat v příštích letech stane Mike Tyson průmyslu s alternativními potravinami.

Alternativní vajíčka

„Jedním z důvodů, proč lidé, kteří dříve investovali především do IT, dnes hojně přesedlávají na potravinářský průmysl, není jen skutečnost, že jde o masivní byznys, ale i realita, že se toto odvětví dnes velmi podobá například energetickému průmyslu. Z hlediska životního prostředí, zdraví i chovu zvířat je tento průmysl ve svém současném stavu neudržitelný,“ říká Josh Tetrick, zakladatel a CEO společnosti Hampton Creek Foods, start-upu na alternativní vajíčka.

Loni potravinářaský průmysl vyprodukoval 1,3 bilionu vajec. „Přibližně 99 procent z nich pochází z velkochovných stanic. Představte si temný průmyslový sklad, ve kterém jsou na sobě naskládány stovky klecí o velikosti tradiční trouby. V každé je sedm až deset slepic, které tam tráví přibližně dva roky. Cpe se do nich obrovské množství sóji a zrní, které vyžaduje obrovské množství hnojiva, jež si žádá obrovské množství ropy. Takový systém je naprosto absurdní a nemá smysl se jej snažit opravit,“ domnívá se Tetrick.

Jeho cílem je vytvořit zcela nový model založený na rostlinách. A společnost Hampton Creek Foods se v současnosti snaží zázrak přírody zvaný vejce napodobit kombinováním různých rostlinných složek – samozřejmě bez cholesterolu.

Navštivte Hampton Creek Foods

Tetrickovi však ani zdaleka nejde pouze o gigantický potenciál trhu, který s dalšími potravinářskými pionýry právě spoluvytváří. Co se totiž zacházení se zvířaty týče, jeho úsilí je stejné jako jednoho z největších politických a duchovních lídrů Indie ve 20. století Mahátmy Gándhího: „Velikost národa a jeho morální pokrok můžeme posuzovat podle způsobu jeho zacházení se zvířaty.“

Palivo pro lidi

Projekt Roba Rhineharta je zatím nejodvážnější. Doporučuje totiž vůbec nejíst. Tradiční stravu prý bez problémů nahradí jeho produkt Soylent. Koktejl, jenž dle Rhineharta obsahuje veškeré proteiny, tuky, sacharidy, vitamíny a stopové prvky, které dospělý člověk k plnohodnotnému životu potřebuje. Jedinými ingrediencemi, jež lze nazvat tradiční potravinou, jsou sůl a olivový olej.

Rhinehart přitom není žádný vědec, ale počítačový inženýr bez chemického vzdělání, který až donedávna se svými kolegy budoval sociální sítě. „Jsem ale velkým zastáncem samostudia, on-line kurzů a učebnic,“ míní muž, který prý už tři měsíce žije výhradně ze svého produktu Soylent.

Objevil prý jej, protože se mu už nechtělo investovat takové množství času a peněz do tradičního jídla. „Namíchat koktejl mi dnes trvá zhruba pět minut, prášek navíc vydrží několik let,“ chválí podnikatel svůj objev, který – jak ostatně sám přiznává – není zatím zcela bezchybný. Nedávno ho prý například začaly bolet klouby, čehož příčinou byl, jak později zjistil, mírný deficit síry, který však šlo snadno odstranit.

Jak vypadá týden na Soylentu

Američtí dietologové zatím před Soylentem varují – zejména jeho dlouhodobá konzumace by prý mohla být problematická –, ale Rhinehart s tím nesouhlasí. Přiznává sice, že jeho koktejl musí ještě prodělat řadu testů, trvá však na tom, že se dnes lidé stravují natolik špatně, že přicházejí o mnoho základních výživných látek.

A navíc: „Představte si, že se nám opravdu podaří objevit pohonnou hmotu pro lidi, která vyřeší problémy s globálním nedostatkem jídla a špatnou výživou a zmírní dopad masivního zemědělství na naše životní prostředí. Výzkum v tomto oboru je v dnešní době naprosto nezbytný,“ je přesvědčen Rhinehart, zakladatel společnosti Soylent, která v současnosti jedná s několika možnými investory ze Silicon Valley.

Hamburger ze zkumavky

V roce 1932 se Winston Churchill ve své knize Thoughts and Adventures podivoval nad tím, že zabíjíme zvířata proto, abychom z nich zkonzumovali jen relativně malou část. A domníval se, že je jedním z hlavních úkolů vědy tento problém co nejrychleji vyřešit. Za několik týdnů, více než 80 let poté, co Churchill vyslovil svůj požadavek, představí profesor Maastrichtské univerzity Mark Post v Londýně první hamburger ze zkumavky.

Hamburger in vitro, s nímž Post zanedlouho seznámí odbornou veřejnost, se skládá z 20 tisíc proužků svalové tkáně a přišel přibližně na 250 tisíc eur, jež zaplatil sponzor, který se prozatím rozhodl zůstat v anonymitě. „Důležité je, že se nám podařilo dokázat, že je možné prostřednictvím moderní technologie vytvořit produkt, který lze nazvat masem a jejž je možné konzumovat a přežít,“ míní Post. Snížením ceny se mohou vědci z celého světa zabývat v příštích letech.

Je libo hamburger ze zkumavky?

Profesor Post pracuje s kmenovými buňkami, které mají schopnost se dělit a přeměnit na jiný buněčný typ a jež získává ze svalové tkáně odebrané z krku krávy. Ty se pak – stručně řečeno – začnou rozmnožovat ve zkumavce a pozvolna přeměňovat ve svalové buňky, které vytvoří svalovou tkáň, jež začne získávat protein. Výsledkem jsou proužky tkáně, které se tvarem i velikostí podobají krátké rýžové nudličce. Kultivace se odehrává v plodovém telecím séru.

Post prý sice chápe, že tento popis ani zdaleka u každého nepovzbudí chuť na příští večeři, ale současně podotýká, že situace je natolik vážná, že až se z jeho alternativy masa stane realita, většina z nás už stejně nebude mít na vybranou. Podobného názoru jsou i zakladatelé společnosti Modern Meadow, kteří technologii profesora Maastrichtské univerzity propojili s jimi vyvinutou 3D bio-tiskárnou. Slibují si od ní, že v budoucnosti zajistí i tu správnou formu.

„Dostat v laboratoři ,vypěstované‘ maso do supermarketů bude velkým oříškem,“ míní zakladatel Modern Meadow Gabor Forgacs. Proto se jeho společnost v současnosti primárně soustřeďuje na výrobu kůže. „Jakmile přesvědčíme svět, že dokážeme vytvořit kůži, přesvědčíme veřejnost i o tom, že dokážeme vytvořit maso,“ domnívá se vědec z univerzity v Missouri.

Davide Rathe, díky za tvé zatčení!

Ondřej Koutník — Tue, 14 May 2013 12:29:15 +0000

Před rokem exstředočeský hejtman David Rath svým zatčením za údajně cinknuté stavební zakázky ve vlastním regionu paralyzoval politickou scénu, ČSSD a při převozu z litoměřické vazební věznice do sněmovny i nejeden silniční tah. Vedle toho je na místě připomenout, že řadě osob Rathovo zatčení pomohlo v kariérním růstu či obnově politické síly.

Na prvním místě lze uvést tehdejší ústeckou státní žalobkyni Lenku Bradáčovou, která zpočátku Rathův případ dozorovala. Vyšetřování sice posléze předala kolegům do středních Čech, ale tato kauza udělala z Bradáčové prvotřídní hvězdu, což ji vyneslo až do postu šéfky Vrchní státního zastupitelství v Praze.

Před svým zatčením měl Rath velkou šanci obhájit post středočeského hejtmana. Přišel však o něj a místo něho jej získal Josef Řihák, do té doby nepříliš známý příbramský senátor. Nebýt Rathovy kauzy, současný středočeský hejtman by nadále byl „pouhým“ členem horní komory parlamentu a středočeským zastupitelem.

Fenomenální návrat díky Rathovi zažil i exministr průmyslu a obchodu Milan Urban, jehož v roce 2009 politicky vyčerpala kauza Toskánsko. Rathovým zatčením však oslabil jeho velký spojenec Richard Dolejš, vlivný středočeský poslanec a do té doby klíčová postava regionální organizace ČSSD, což Urbanovi pomohlo. Tito dva pánové se totiž až donedávna nenáviděli. Urban se před pár týdny stal ministrem průmyslu a obchodu v Sobotkově stínové vládě a je vážným kandidátem na post ve Strakově akademii. Nebýt Ratha, exministr s výrazným knírkem by zůstal padlým politikem.

A nebýt Rathovy aféry ani Michal Hašek, statutární místopředseda sociální demokracie, by dnes nemusel být stále mužem číslo dvě 2 v ČSSD. Rathův politický talent byl totiž nesporný, šlo o mnohem důraznějšího a výraznějšího politika než krotký jihomoravský hejtman Hašek. Kdo ví, zda by býval březnový sjezd strany v Ostravě neposlal právě Ratha dýchat předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi na záda z postu statutárního místopředsedy.

Možná nakonec poděkuje i ČSSD

Rathova kauza se zatím na preferencích ČSSD nijak výrazně neprojevila (loni červnu se ve volebním modelu CVVM sice její preference propadly z 36 na 31 procent, letos v dubnu však straně naměřila 40 procent). Vzhledem k soudnímu procesu, který by měl odstartovat zhruba v červnu, však lze očekávat, že téma Rath bude stranickým stratégům a marketérům při rozjíždění kampaně pro supervolební rok 2014 přidělávat problémy.

I ČSSD by mohla po příštích volbách prohlásit: Díky, Davide!

Rathův skandál by ale ve výsledku nemusel být pro sociální demokraty nijak zničující. Pokud se nepotvrdí Rathovy loňské náznaky, že by mohl vědět něco nepěkného o financování strany, ČSSD by měla využít faktu, že její bývalý politik ani v base nezahálí. Během vězeňského pobytu totiž Rath napsal desítky článků do novin a především dvanáct novel zákona.

Čert vem, že možná něco ukradl. Lidé třeba ocení, že i ve vězení zákonodárci zvolení za sociální demokracii myslí na své voliče. Pak by i ČSSD mohla po příštích volbách prohlásit: Díky, Davide!

Dana Drábová: I vážná havárie jaderné elektrárny se dá zvládnout

Jan Žižka — Mon, 13 May 2013 22:14:16 +0000

Další havárie jaderné elektrárny jednou přijde, otázkou je, kdy, kde a jaké bude mít důsledky, říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Kromě snížení pravděpodobnosti havárie na minimum je proto podle ní nutné, aby – pokud přesto nastane – byla zničena elektrárna, aniž by však bylo ohroženo její okolí. A dodává: „Jestli se to podaří, ani ta příští havárie nemusí znamenat konec jaderné energetiky.“

Drábová prosazuje názor, že jaderná energetika a obnovitelné zdroje energie by se měly doplňovat. Vyvrací „mytologii“ o nepružnosti atomových zdrojů, které ve skutečnosti dokážou významně přizpůsobovat svůj výkon spotřebě.

Člověk si podle Drábové řadu věcí oškliví – někdy včetně jaderné energetiky. „Ale ve chvíli, kdy teče do bot, je akceptované ledacos, co se nám dosud ošklivilo,“ dodává vystudovaná jaderná fyzička.

Americko-japonský Westinghouse nabízí podle ní pro dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně inovativnější řešení než konsorcium MIR.1200 ruského Rosatomu s plzeňskou Škodou JS. „Obě řešení ale mají svoje výhody a nevýhody,“ zdůrazňuje Drábová.

ČESKÁ POZICE: Postoj mnoha lidí k jaderné energetice negativně ovlivňují velké havárie, jako byl Černobyl nebo nedávno Fukušima. A není možné vyloučit, že přijde další havárie. I když třeba nebude natolik závažná jako Černobyl, její vliv na veřejné mínění by už asi byl obrovský.

DRÁBOVÁ: Jaderný průmysl si je vědom toho, že další havárie, kterou by se nepodařilo zvládnout a jež by vedla k velkému úniku radioaktivity do okolí elektrárny, by znamenala konec jaderné energetiky – minimálně v některých částech světa. Proto se velmi soustřeďuje na to, aby v první řadě omezil pravděpodobnost takové havárie na dosažitelné minimum. Pravdou je, že havárii nikdy nevyloučíte úplně. Příští jaderná havárie nastane, otázkou je – kdy, kde a jaké bude mít důsledky.

ČESKÁ POZICE: To je pro budoucnost jaderné energetiky značně pesimistická vyhlídka.

„Příští jaderná havárie nastane, otázkou je – kdy, kde a jaké bude mít důsledky“DRÁBOVÁ: Je realistická. Každá havárie nás ale také vedla k poučení, co se dá v jaderných elektrárnách ještě vylepšit. A když mluvíme o Černobylu, nesmíme zapomenout ani na havárii v americké elektrárně Three Mile Island v roce 1979. To byla vážná havárie, kdy se roztavilo 60 procent aktivní zóny tlakovodního reaktoru stejného typu, jako jsou reaktory provozované u nás, byť od jiného výrobce. Ukázalo se ale, že když je elektrárna dobře projektovaná, dobře vyrobená a obsluhují ji znalí lidé, i velmi vážná havárie se dá zvládnout bez následků pro okolí.

ČESKÁ POZICE: Tam nebyly žádné následky pro okolí?

DRÁBOVÁ: Prakticky ne. Do okolí unikly pouze vzácné plyny, což má z hlediska ozáření obyvatel minoritní význam. Byla tam přijata ochranná opatření včetně preventivní evakuace, zejména malých dětí a těhotných žen, ale zpětně se ukázalo, že to ani reálně nebylo třeba. Kromě snížení pravděpodobnosti havárie na minimum je nezbytné, aby – pokud k té havárii přece jen dojde – byla zničena elektrárna, aniž by však bylo ohroženo její okolí. Jestli se to podaří, ani ta případná příští havárie nemusí znamenat konec jaderné energetiky.

ČESKÁ POZICE: To už by tedy mělo být zajištěno v případě dalších chystaných bloků jaderné elektrárny v Temelíně?

DRÁBOVÁ: Týká se to všech bloků, i těch provozovaných, a sice jejich modernizací – samozřejmě s většími obtížemi a s vyššími náklady, protože zasahujete do už hotového projektu.

Dějiny havárií

ČESKÁ POZICE: Říkáte však také, že při každé další havárii zjišťujeme něco nového, na co jsme nebyli připraveni. I ty případné budoucí havárie nás tedy zase něčím překvapí…

DRÁBOVÁ: To je stejné ve všech odvětvích. Při každé letecké havárii zjistíte něco nového a často se zpětně divíte, jak to někdo mohl nevědět. Dějiny průmyslové civilizace jsou dějinami nehod a havárií. Největší poučení přinášejí situace, které si nikdy nepřejete. Ani jaderná energetika se haváriím nevyhnula. Ale jaderný průmysl si byl od počátku vědom toho, že zachází s velmi koncentrovanou energií, a zavedl striktní pravidla pro hodnocení i zvládání rizik. Taková pravidla se v jiných průmyslových odvětvích začínají aplikovat třeba až v posledních dvaceti třiceti letech.

ČESKÁ POZICE: Věříte tedy tomu, že má jaderná energetika budoucnost?

„Jaderná energetika má analýzu silných a slabých stránek udělanou poctivě. U jiných způsobů, jak si opatřovat elektřinu, to bohužel vždy nevidím.“DRÁBOVÁ: Jaderná energetika je jedním z možných způsobů, jak si můžeme opatřovat část elektrické energie. Má své klady i zápory, přináší příležitosti i rizika. Přeji si, aby se o jejím zařazení do energetického mixu vždy rozhodovalo po důkladném zvážení všech aspektů a aby se nerozhodovalo emotivně. Jaderná energetika má analýzu silných a slabých stránek udělanou velmi poctivě. Stejně poctivá by měla být taková analýza i v případě ostatních způsobů, jak si opatřovat elektrickou energii. Bohužel to zatím u všech nevidím.

ČESKÁ POZICE: Ovlivňuje vás v těchto úvahách, že pracujete v tomto oboru? Fandíte jaderné energetice?

DRÁBOVÁ: Já jí příliš nefandím, abych vám pravdu řekla. Jsem realista, skutečně se snažím být chladným pragmatikem. V České republice svítí každá třetí žárovka díky šesti provozovaným jaderným blokům. Jadernou energetikou se zabývá už třetí generace lidí, kteří se v tomto oboru vyznají, jak se sluší a patří. V České republice nikdy nenastala vážnější havárie, než je událost stupně INES 2 – hodnoceno na osmistupňové škále podle mezinárodní stupnice.

ČESKÁ POZICE: Bývalé Československo ale zažilo větší havárii na úplně prvním bloku v Jaslovských Bohunicích.

DRÁBOVÁ: Ano, šlo o prototypový reaktor. Tenkrát stupnice INES ještě neexistovala, podle dnešního hodnocení by to určitě byl stupeň INES 4. I tak šlo ale pořád o nehodu s důsledky jenom v areálu. Ani Jaslovské Bohunice neměly důsledky pro okolí. Ale je pravdou, že česko-slovenský jaderný program si vážnou nehodu zažil.

Tahounem je Čína

ČESKÁ POZICE: Největší obavy u obyvatel dnes vyvolává jaderná energetika v Evropě. V USA zase její budoucnost hodně ovlivňuje rozmach těžby břidlicového plynu. Přesouvá se těžiště jaderné energetiky na východ?

„Slova o tom, že nastává nějaká renesance – to bylo zbožné přání jaderného průmyslu“DRÁBOVÁ: Do jihovýchodní Asie určitě. Čína je absolutním tahounem toho, čemu by se dalo říkat renesance jaderné energetiky. Já ale toto slovní spojení nemám ráda. Slova o tom, že nastává nějaká renesance – to bylo zbožné přání jaderného průmyslu. Ale pokud by se o ní někde dalo mluvit, pak je to Čína.

ČESKÁ POZICE: Mluví se o tom, že americko-japonský Westinghouse, jeden z uchazečů o dostavbu Temelína, byl donucen v Číně prodat své know-how.

DRÁBOVÁ: I v rámci temelínského výběrového řízení je přirozeným požadavkem společnosti ČEZ transfer know-how. Tedy i pro dva temelínské bloky, natož možná pro padesát, které si objedná Čína od Westinghouse. Protože Čína se hodlá hodně orientovat právě na reaktory AP1000 od firmy Westinghouse.

ČESKÁ POZICE: To ale znamená, že Číňané budou časem schopní takové reaktory vyrábět sami.

DRÁBOVÁ: Bezesporu. České republice jde o to, aby byla schopná se o budoucí tuzemské reaktory – ať už je dodá kdokoliv – postarat po celých minimálně 60 let z větší části vlastními silami. Nikdy nevíte, kde budou Westinghouse, Areva a Rosatom za 50 let. Jsou to sice úctyhodné, velké firmy, ale přece jen… Když si tady postavíme reaktory, musíme zároveň získat detailní pochopení, jak fungují. Abychom měli schopnost je nejen udržovat, ale také modernizovat.

ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že se Westinghouse může uplatnit více v Evropě? Může se jihočeský Temelín stát branou pro vstup Američanů na evropský trh?

„Nikdy nevíte, kde budou Westinghouse, Areva a Rosatom za 50 let. Jsou to sice úctyhodné, velké firmy, ale přece jen…“DRÁBOVÁ: Nevím, jestli Westinghouse uspěje v temelínském tendru. Jsem přesvědčena, že mu věnuje velkou pozornost také proto, aby si vytvořil předpolí k dalším zakázkám. Určitě se dívají na Polsko. Pochopitelně měli velký zájem o Británii, protože to je jejich tradiční partner. Tam ten projekt zatím skončil kvůli financování.

ČESKÁ POZICE: Jestliže se těžiště jaderné energetiky přesouvá na východ, týká se to i Ruska, odkud je další temelínský uchazeč?

DRÁBOVÁ: Rusko má ambiciozní jaderný program. V poslední době – řekněme od roku 2008 – skutečně podle tohoto programu jede. Nové bloky buduje a spouští s minimálním zpožděním.

ČESKÁ POZICE: Je to plus pro Rosatom v soutěži o temelínskou zakázku? Rusové argumentují, že nám spojení s nimi přinese příležitosti nejenom v Temelíně, ale i jinde ve světě.

DRÁBOVÁ: Víte, do chvíle, než bude kontrakt podepsán a začne se realizovat, platí, že slibem nezarmoutíš. Já to beru jako jeden ze slibů, kterými hýří – alespoň v médiích – všichni potenciální dodavatelé. A zda to jsou plusové body, musejí posoudit ti, kteří dodavatele vybírají.

ČESKÁ POZICE: Zeptám se ještě na Francii jako největší evropskou jadernou mocnost. I tam se teď vedou diskuse, zda je vůbec dobré mít vysoký podíl jádra v energetickém mixu. Bude Francie schopná držet krok s východní Asií?

DRÁBOVÁ: Výstavba jaderného bloku Flamanville 3 má problémy jak s časovým harmonogramem, tak s rozpočtem. To musí Francii dělat starosti, protože jejich jaderná flotila 58 bloků není nejmladší. Francie je před vážným rozhodnutím, jestli prodlužovat jejich životnost. Kdyby ty bloky ukončovaly provoz po 30 nebo 40 letech, Francie by musela někdy od poloviny dvacátých let spouštět dva nové bloky ročně, aby si udržela aspoň 60procentní podíl jaderné elektřiny. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by toho byla schopná. I když platí, že člověk je flexibilní živočišný druh. Když teče do bot, jsme schopní neuvěřitelných výkonů.

ČESKÁ POZICE: Když ale teče do bot, rychlejší a pružnější řešení je budovat paroplynové elektrárny.

DRÁBOVÁ: Rychlejší a pružnější ano. To vás může vést k malé spiklenecké teorii, jestli náhodou někdo nepočítá s tím, že v Evropě nakonec nebude jiné řešení, než nastavět ty paroplyny. Protože to je skutečně jediné, co postavíte velmi rychle.

Co po fosilních palivech?

ČESKÁ POZICE: Mohou jadernou energetiku nakonec vytlačit obnovitelné zdroje energie?

DRÁBOVÁ: Chraň pánbůh, aby to vyznělo, že mám něco proti obnovitelným zdrojům. Ale v Evropě se nyní potýkáme s tím, že obnovitelné zdroje – díky nastaveným subvencím, dotacím, povinnému výkupu a různým dalším politikám – vytlačují všechny ostatní elektrárny. Prakticky se nevyplácí investovat do ničeho jiného. Cena silové elektřiny je kvůli přednostnímu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů tak nízko, že v Německu paradoxně stojí i současné paroplynové elektrárny. Cenově už se nevejdou na burzu.

ČESKÁ POZICE: Mám pocit, že v Evropě už asi musí být skoro všem jasné, jak špatně současný systém funguje. Ale v předchozí otázce jsem měl na mysli dlouhodobou vizi.

„V mé dlouhodobé vizi by obnovitelné zdroje měly s jadernými elektrárnami spolupracovat“DRÁBOVÁ: V mé dlouhodobé vizi by obnovitelné zdroje měly s jadernými elektrárnami spolupracovat. Jejich provozovatelé a investoři by neměli jít proti sobě, měli by se snažit o spolupráci. Obnovitelné zdroje i jádro jsou alternativními zdroji k fosilním palivům. Ta asi nikdy úplně nedojdou, ale krok po kroku přestanou být schopná zajišťovat 80 procent poptávky po energii, jako je to dnes. A co nám pak zbyde? Z toho, co si umíme dnes představit, to budou za prvé obnovitelné zdroje – koneckonců jsme je tady měli po statisíce let jako jediný zdroj energie. A za druhé nám zbyde znalost, jak používat síly, které drží pohromadě jádra atomů.

ČESKÁ POZICE: Zaznívá protiargument, že kombinace obnovitelných zdrojů a jádra nemůže fungovat, protože ani jeden z těchto zdrojů není flexibilní. U obnovitelných zdrojů záleží na počasí, zatímco jaderné elektrárny nemohou pružně měnit výkon.

DRÁBOVÁ: To je mytologie. Jaderným elektrárnám je sice nejlépe v základním zatížení, ale dnešní bloky – koneckonců i ty temelínské a dukovanské – jsou zapojeny ve všech stupních regulace. Není pro ně vůbec žádný problém snižovat výkon až na 80 procent, a pak jej zase podle potřeby zvyšovat. A třeba Temelín může v případě potřeby snížit výkon až na 60 procent.

ČESKÁ POZICE: Ale není to stejně rychlé jako u paroplynových elektráren…

DRÁBOVÁ: To sice není, ale když se třeba v případě Temelína pohybujete v rozmezí 80 a 100 procent výkonu, už to rozhodně není pomalá záležitost. Takže máte k dispozici 20 procent z celkového instalovaného výkonu – tedy čtyři sta megawattů regulačního výkonu. To není nic malého, to jsou dva normální paroplynové bloky. Regulace navíc z valné části nefunguje tak, že ve chvíli, kdy to potřebujete, najíždí další blok. Toho je skutečně schopný jen paroplyn, a to ještě s určitými omezeními. Elektrárny prostě zvedají nebo snižují dosavadní výkon.

Uhlí přibývat nebude

ČESKÁ POZICE: Potřebujeme opravdu další dva temelínské bloky? Mluví se o tom, že odstavování uhelných elektráren nebude až natolik rychlé, jak se předpokládalo. Do modernizace některých z nich by mohly investovat těžařské firmy – vzhledem k nedávným dohodám s ČEZ.

DRÁBOVÁ: Měla jsem tu čest spoluoponovat v některých částech státní energetickou koncepci, která vychází z toho, že trend postupného snižování role domácího hnědého uhlí v elektroenergetice bude pokračovat. Je tady totiž ještě jeden významný faktor – Česká republika má takové klimatické podmínky, že topit v zimě prostě musí. A zhruba 40 procent domácností využívá centrálního zásobování teplem, které je postaveno z větší části právě na hnědém uhlí. Jsou tu tedy dva konkurenční odběratelé – elektroenergetika a teplárenství. A uhlí nepřibývá. To je triviální konstatování.

ČESKÁ POZICE: Není nakonec ještě silnějším argumentem pro dostavbu Temelína to, že nevíme, jak dlouho vlastně budou fungovat dukovanské bloky? Nebude nutné je třeba od roku 2025 nahrazovat?

DRÁBOVÁ: To je samozřejmě otázka. Nevíme, zda bude po roce 2025 vůbec obecně akceptovatelné prodlužovat provoz starších jaderných bloků na více než 40 let. Zase to bude záviset na tom, jestli bude hrozit situace – když to trochu přeženu –, že přijdeme k vypínači a žárovka se nerozsvítí. Protože ve chvíli, kdy teče do bot, je akceptované ledacos, co se nám dosud ošklivilo.

ČESKÁ POZICE: Ředitel projektu na dostavbu Temelína z česko-ruského konsorcia MIR.1200 Josef Perlík nedávno řekl, že rok 2014 se stává rokem zlomu pro český jaderný průmysl. Tedy že už opravdu akutně hrozí ztráta know-how.

„Český jaderný průmysl už know-how do značné míry ztratil. Ale ještě ne natolik, aby se řada průmyslových podniků nedokázala vzpamatovat.“DRÁBOVÁ: My už jsme know-how do značné míry ztratili. Ještě však ne natolik, aby se řada průmyslových podniků nedokázala vzpamatovat a znovu se do jaderného programu zapojit. Na druhé straně je tu ale spousta schopných malých a středních firem, o kterých možná ani tradiční jaderní dodavatelé nevědí. Tyto menší firmy jsou schopné dodávat různá zařízení pro jaderné elektrárny, i když nikoli takové klíčové součásti, jakou je třeba tlaková nádoba. Tu už plzeňská Škoda JS nejspíš stejně nevyrobí. To by musela dostat zakázku tak na deset tlakových nádob, aby se jí vyplatilo výrobu obnovit. (Tradičním dodavatelem pro ruské reaktory jsou tamní Ižorské závody – pozn. red.)

ČESKÁ POZICE: Zástupci konsorcia MIR.1200 zatím spíše naznačovali, že by tlakové nádoby pro Temelín vyrobit mohli…

DRÁBOVÁ: Prostory na to v Plzni mají, vybavení také. Vyrábějí vnitroreaktorové části pro francouzský reaktor EPR, což jsou svým způsobem takové malé tlakové nádoby. Pořád by bylo možné vyrobit i samotné tlakové nádoby, ale pouze pro dva temelínské bloky by se to nevyplatilo.

ČESKÁ POZICE: Rok 2014 tedy nevidíte jako zlomový?

DRÁBOVÁ: Ta situace není zlomová, je trendová. V jednom roce vám nevymřou všichni, kdo to know-how ještě mají. Ale rok od roku ubývá lidí, kteří jsou schopní a ochotní to, co se za léta naučili, předat dál. To je pravda.

ČESKÁ POZICE: Neznepokojuje vás, že kritériem temelínského trendu není podíl subdodávek českého průmyslu? Nebyla by to šance, jak zajistit zachování českého jaderného know-how?

DRÁBOVÁ: To mě neznepokojuje. Pokud budou české firmy dobré a dokážou vyrobit kvalitně za rozumnou cenu, každý z uchazečů o zakázku na dostavbu Temelína bude mít zájem s nimi spolupracovat co nejvíce. Ale české firmy si nemohou myslet, že to budou mít automaticky a že jim to zajistí vláda. Právě ten konkurenční boj přináší motivaci, aby si své znalosti obnovily nebo udržely.

Inovativnější Westinghouse

ČESKÁ POZICE: Podle některých hodnocení se Westinghouse – podobně jako v oblasti varných reaktorů společný podnik GE-Hitachi – vydal směrem, který znamená vyšší kvalitativní úroveň. Westinghouse sází na modulární výstavbu, jakousi obří skládačku velkých dílů, a pasivní systémy bezpečnosti, které fungují i při blackoutu. Jak to vidíte vy?

„Reaktor AP1000 od Westinghouse je inovativnější projekt. Nejde o úpravu předchozích projektů. Obě řešení ale mají svoje výhody a nevýhody.“DRÁBOVÁ: O kvalitativní úrovni bych nemluvila, protože kvalitu je možné hodnotit různými způsoby. Řekla bych, že reaktor AP1000 od Westinghouse je inovativnější projekt. Od počátku do konce byl namalován znova. To znamená, že nejde o úpravu předchozích projektů. Bylo by možné říct, že se do nich nic nedolepovalo. V tom je rozdíl oproti konkurenci. Obě řešení ale mají svoje výhody a nevýhody.

ČESKÁ POZICE: Co říkáte námitce jaderného experta Františka Hezoučkého, který má blízko k česko-ruskému konsorciu, že AP1000 je až příliš revoluční a rizikové řešení?

DRÁBOVÁ: AP1000 je tlakovodní reaktor a koneckonců první tlakovodní reaktor na světě projektoval Westinghouse. Všechny ostatní reaktory už se vlastně následně odvíjely od toho prvního. Řešení AP1000 vychází z 50leté zkušenosti s tlakovodními reaktory. Tento projekt má více evolučních prvků v takzvané čistší projektové linii – právě proto, že se nedolepovaly do žádného předchozího projektu. Ale to nemusí být nutně minus pro MIR.1200.

ČESKÁ POZICE: František Hezoučký také říká, že vnější ochranná obálka u amerického reaktoru AP1000 není plnohodnotný kontejnment.

DRÁBOVÁ: K tomu řeknu jediné – tento projekt dostal licenci v USA a výhrada ke kontejnmentu nebyla ani při licenčním procesu ve Velké Británii, i když Britové měli řadu výhrad. Mluvit o tom, že to není plnohodnotný kontejnment, mi nepřipadá úplně v souladu s realitou. Je to jiná koncepce kontejnmentu, než má MIR.1200.

ČESKÁ POZICE: Zatímco Westinghouse má ambici nabízet v každém dalším tendru své elektrárny jako standardizovaný sériový produkt, v případě Rosatomu se říká, že každá jeho elektrárna je vlastně unikátní dílo.

„Rusové se vyznačují tím, že prakticky co blok, to originál. To nemusí být špatné, protože jsou schopní za pochodu projekt vylepšovat.“DRÁBOVÁ: Rusové se skutečně vyznačují tím, že prakticky co blok, to originál. To nemusí být špatné, protože jsou schopní za pochodu projekt vylepšovat. Co zjistí na jedné stavbě, přenesou na jinou. Přesto tu jeden problém je: Když takto zasahujete do současných projektů, můžete něco vylepšit, ale také něco zkazit. U AP1000, který – jak jsem říkala – vznikal v čisté linii, se zatím nic nedolepovalo. Ale žádný blok AP1000 zatím nebyl spuštěn, takže nemůžeme vyloučit, že po zkušenostech s provozem tam také nějaké změny nastanou. V každém případě je nutné zdůraznit, že jakékoliv řešení ze všech tří původních nabídek – tedy včetně francouzské Arevy – by bylo dobré a licencovatelné.

ČESKÁ POZICE: Je pravdou, že Rusové jsou slabší při organizaci samotné výstavby?

DRÁBOVÁ: Zkušenost ze zahraničních projektů, které realizovali, mě k tomuto tvrzení vede. Jsem přesvědčena, že oprávněně.

ČESKÁ POZICE: Týká se to i Česka, kde by byla poměrně významná role českého průmyslu a českých subdodavatelů? Zaslechl jsem názor, že my si to tady vlastně budeme stavět sami podle ruského designu.

DRÁBOVÁ: To jsme většinou v minulosti dělali. Naštěstí s dost významnou supervizí Rusů, kteří opravdu mají velký vhled do toho, co ještě je bezpečné a kde už realizátor potřebuje – s odpuštěním – třísknout přes prsty. Ale musím říct, že v tomhle nejsem nezaujatá. Byla jsem u toho, když se dokončovaly první dva bloky Temelína. Tehdy si to řídili sami Češi. Teď nemluvím o bezpečnosti, která je v Temelíně zcela v pořádku, ale pokud by měla být stavba dalších dvou bloků organizována jako při dokončování a spouštění prvních bloků, pak nás chraň pánbůh. To by si ČEZ zopakovat nemusel.

Temelínská karta Rolls-Royce: Černý Petr, nebo žolík?

Jan Žižka — Thu, 09 May 2013 04:29:00 +0000

Kdo by neznal proslulé automobily Rolls-Royce… O ty ale v tomhle příběhu nejde. Jejich výrobu na přelomu tisíciletí převzala německá automobilka BMW.

Britská společnost Rolls-Royce nicméně zůstává předním světovým výrobcem leteckých motorů, pohonů lodí a ponorek, ale například i řídicích a kontrolních systémů pro jaderné elektrárny – tedy technologie známé pod anglickou zkratkou I&C (Instrumentation and Control). A právě ty hodlá dodat pro nové bloky jihočeského Temelína, pokud ve výběrovém řízení na jejich stavbu zvítězí česko-ruské konsorcium MIR.1200 a získá tak historicky největší zakázku v české historii za více než 200 miliard korun.

Kritici ruské nabídky tvrdí, že sázka na Rolls-Royce naopak přispěje k porážce konsorcia MIR.1200Mohou tedy ruský Rosatom a plzeňská Škoda JS doufat, že společně s klíčovým dodavatelem Rolls-Royce dosáhnou temelínského vítězství? Názory odborníků se v tomto ohledu velmi liší. Kritici ruské nabídky dokonce tvrdí, že sázka na Rolls-Royce naopak přispěje k porážce konsorcia MIR.1200.

Důležitý je samozřejmě pohled elektrárenské společnosti ČEZ jako organizátora výběrového řízení na dostavbu jihočeské elektrárny. A podle některých dohadů konsorcium MIR.1200 zatím v souboji s Westinghousem ztrácelo mimo jiné kvůli tomu, že kombinace nejnovějšího ruského reaktoru (označovaného právě jako MIR.1200 nebo VVER-1200) s řídicími a kontrolními systémy Rolls-Royce je zcela nová, nevyzkoušená a zatím nikde nezískala licenci.

Z tohoto pohledu by tedy nepomohla ani dobrá odborná pověst Rolls-Royce, který má bohatou historii právě i v oblasti jaderné energetiky – už v polovině šedesátých let začal vyrábět tlakovodní reaktory pro ponorky britského námořnictva. Know-how britská firma získala díky transferu technologie na základě dohody mezi Londýnem a Washingtonem – paradoxně od nynějšího soupeře v temelínském tendru, americké společnosti Westinghouse.

Marketingová bitva

Na neprověřené propojení reaktoru VVER-1200 s technologií Rolls-Royce nyní upozorňuje právě konkurenční Westinghouse, jenž v případě svého reaktoru AP1000 nabízí vlastní kontrolní a řídicí systémy, s nimiž získal licenci v USA. Česká společnost I&C Energo – proslavená tím, jak ji ČEZ za záhadných okolností prodal do Maďarska – by měla v Temelíně na starosti „pouhou“ subdodávku pro systémy Westinghouse, která se týká integrace hardwaru, softwaru a různého testování.

Slovní přestřelka kolem systémů Rolls-Royce je součástí širší „marketingové“ bitvy mezi oběma zbývajícími temelínskými uchazečiJe nutné ale dodat, že celá slovní přestřelka kolem Rolls-Royce je součástí širší „marketingové“ bitvy mezi oběma zbývajícími temelínskými uchazeči – poté, co ČEZ vyřadil francouzskou Arevu. Westinghouse čelí výtkám, že nový americký reaktor AP1000 ještě nebyl náležitě otestován, protože zatím nikde nezačal reálně vyrábět elektřinu. (Tyto reaktory jsou dnes v pokročilejším stadiu výstavby v Číně.) A například jaderný expert František Hezoučký, který má blízko k česko-ruskému konsorciu, tvrdí, že technologie AP1000 je až příliš revoluční. Američané reagovali právě námitkami vůči neprověřené kombinaci VVER-1200 a systémů Rolls-Royce.

ČESKÁ POZICE v této souvislosti požádala o stanovisko také samotný Rolls-Royce. Ten ve svém písemném vyjádření upozorňuje, že využití technologie I&C od této firmy na ruských reaktorech prověřené je. Rolls-Royce se odvolává na 34 referencí, pokud jde o reaktory ruského typu, z nichž 31 se týká právě reaktorů typu VVER.

Z druhé strany zaznívá argument, že se to ale netýká právě nejnovějších bloků VVER-1200 (ty jsou zatím stejně jako AP1000 ve výstavbě), kam Rusové v jiných případech – kromě Temelína – dodávají řídicí a kontrolní systémy ve spolupráci s francouzskou Arevou. To ale u jihočeské elektrárny nebylo možné, protože Areva původně šla do soutěže jako konkurent česko-ruského konsorcia.

Šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová zase upozorňuje, že vše musí být jednou poprvé. „Vývoj by se nikam neposunul, kdyby každý vždy použil jen to, co už někde funguje,“ uvedla. Důležité je, aby nové řešení vycházelo z principů, které už se osvědčily. A v tomto ohledu Rolls-Royce nabízí ověřenou technologii.

Reference z Dukovan

Rolls-Royce byl jedním z hlavních dodavatelů nových řídicích a kontrolních systémů pro elektrárnu v Dukovanech. To je jeho nejsilnější reference.Asi nejsilnějším závažím na jedné misce vah – ve prospěch Rolls-Royce – je přitom reference ze starší z dvojice českých jaderných elektráren v Dukovanech. Právě na tu se odvolává jak sám Rolls-Royce, tak Dana Drábová. Rolls-Royce byl v letech 2000-2011 jedním z hlavních dodavatelů I&C technologie pro jihomoravskou elektrárnu, když Dukovany postupně přecházely z analogových na digitální systémy řízení a kontroly. Další dobře informované zdroje uvádějí, že komunikace s Rolls-Royce sice někdy bývá komplikovaná, ale o kvalitě technologických řešení této firmy není pochyb.

Tím spíše, že Rolls-Royce už dříve postupně převzal také jadernou divizi francouzské firmy Schneider Electric. Tedy společnosti, která získávala významné zakázky díky zapojení do dodavatelského řetězce jaderných elektráren v zemi galského kohouta – největší jaderné mocnosti Evropské unie.

Na druhé misce vah – v neprospěch Rolls-Royce – přesto překvapivě může být poněkud pošramocená pověst firmy. Ve Velké Británii totiž vyšetřují podezření, že se firma v osmdesátých a devadesátých let minulého století zapletla do korupčních případů v Indonésii a Číně.

A pro Čechy možná ještě více zarážející fakt se týká korupce kolem aktivit poměrně nedaleko, v litevské elektrárně Ignalina. Zde se konkrétně zapletla tehdejší americká firma Data Systems & Solutions jako dceřiná společnost britské Rolls-Royce. Vyšetřování skončilo urovnáním s americkým ministerstvem spravedlnosti, dcera Rolls-Royce loni mimo jiné přistoupila na zaplacení pokuty ve výši 8,8 milionu dolarů.

Faktem je, že dnešní vedení Rolls-Royce při vyšetřování korupce aktivně spolupracuje. Své „vady na kráse“ přitom mají i další dodavatelé obou temelínských soupeřů – včetně již zmíněného I&C Energo, které by se tak či onak uplatnilo jako dodavatel Rosatomu i Westinghouse. A Rolls-Royce se pochopitelně snaží do popředí pozornosti stavět spíše své bohaté znalosti a pozitivní zkušenosti se systémy I&C – tedy „čtyřicet let úspěšného uplatnění řídicích a kontrolních systémů na dvou stovkách reaktorů ve dvaceti zemích“.

Chtějí je vůbec Rusové?

Nepochybují o spolupráci s Rolls-Royce také sami Rusové? Viceprezident Rosatomu Kirill Komarov to popírá.Ve vzduchu ovšem visí ještě jeden otazník. Nepochybují náhodou o spolupráci s Rolls-Royce také sami Rusové, byť je pro ně v tuto chvíli těžké najít jiné řešení?

Dohady, že tomu tak může být, se rozšířily loni – v době, kdy ČEZ vyřadil z temelínského tendru Arevu. Někteří činitelé Rosatomu totiž v té chvíli vyslali signál, že by ruská státní korporace mohla vrátit Francouze do hry a sama je zapojit do případně vítězného konsorcia v Temelíně. Pravidla temelínského tendru sice podobný postup neumožňují do doby uzavření výběrového řízení, pozdější spolupráce s Arevou (pokud by souhlasil ČEZ) by ale následně při dostavbě jihočeské elektrárny teoreticky možná byla.

Jedním z možných vysvětlení takového „úniku informací“ z Rosatomu bylo, že se Rusové chystají nahradit Arevou právě svého dodavatele řídicích a kontrolních systémů Rolls-Royce.

Viceprezident Rosatomu Kirill Komarov nicméně ČESKÉ POZICI nedávno řekl, že se nic takového nechystá. „Rolls-Royce působí v energetice už mnoho desetiletí a má velmi dobré reference. Neplánujeme, že bychom jeho technologii měnili za technologii Arevy,“ uvedl Komarov.

Už příští měsíce ukážou, zda byla „karta Rolls-Royce“ pro česko-ruské konsorcium černým Petrem, nebo žolíkem.

Německé dilema v EU: společenství versus dominance

Michal Vít — Sat, 04 May 2013 08:10:10 +0000

S blížícími se volbami do Spolkového sněmu (září 2013) je otázka budoucnosti směřování Německa v evropské politice skloňována ve všech pádech. Pozornost se upíná k Německu zejména z následujících důvodů: budoucnost společné měny není rozhodně vyřešena, jen solidárně s čekáním na německé volby není nejdůležitějším tématem dní; v Německu vznikla euroskeptická strana, která požaduje de facto rozpad společné měny. A v obecném kontextu je Německo z jedné strany kritizováno za „integrační“ zdrženlivost, z druhé strany je viněno za prosazování svých představ o EU.

Je skutečností, že jasná středně a dlouhodobá strategie směřování EU v Německu chybí jak u politických stran, tak u institucionálních aktérů. Tento poněkud bizarní stav ilustruje například to, že úředníci spolkového ministerstva financí odmítají otevřeně přiznat, že dochází k aktivní intervenci Evropské centrální banky (ECB) ve prospěch záchrany eura s odvoláním na nezávislost centrální banky. Lze opravdu jen stěží pochybovat, že by tento krok Mario Draghi nekonzultoval v kolegiu ECB, ve kterém je zastoupen i šéf Bundesbanky Jens Weidmann, či přímo se samotnou kancléřkou.

Jasná středně a dlouhodobá strategie směřování EU v Německu chybí jak u politických stran, tak u institucionálních aktérůZe strany ministerstev (zejména těch, která mají v gesci problematiku EU) a politických stran je v otázce směřování EU zřetelná zdrženlivost a vědomí zodpovědnosti, které Německo v současné době nese. Je nutné si uvědomit, že kritika vůči aktivitě či neaktivitě Německa v EU může mít až destruktivní následky.

Bude-li Německo příliš aktivně podporovat hlubší nadnárodní integraci (prakticky jedno v jaké oblasti), bude ihned kritizováno za enormní nárůst svého vlivu v EU. Jak tedy podporovat další integraci za situace, kdy je evropský politický prostor téměř vyklizen, a politické agendě dominují ekonomická témata, která jsou ze své podstaty národní? Tím logicky Německo díky své velikosti a ekonomické síle dokáže kohokoli „převálcovat“.

Nebude-li Německo podporovat (nutný) integrační posun, bude kritizováno za uchovávání statu quo, ze kterého profituje německá exportní ekonomika. Opět bude kritizováno za zachování stavu, ze kterého výrazně profituje.

Německo se vyhýbá zásadním konfliktům

Lze se na tuto problematiku podívat z opačného pohledu. Kancléřka Angela Merkelová na evropské úrovni provádí politiku tak, jak činí v Německu. Její konsensuální politika mimo jiné zajistila, že se na německé politické scéně neobjevil skutečný vyzyvatel, který by ohrozil její vládu, a to ani v případě nově vzniklého politického uskupení. Ačkoli mělo Německo v poslední době mnoho příležitostí použít svou politickou sílu k prosazení jednostranného řešení, nikdy této skutečnosti příliš nevyužívalo, a to z prostého důvodu – nebezpečí silové politiky je příliš velké.

Německá konsensuální politika na evropské úrovni má za cíl se zainteresovanými aktéry vyjednávat tak dlouho, až se všichni shodnou na společném řešení. Tento přístup má však objektivní nedostatky, které jsou patrné v současném rozpoložení EU – například v případě eura se jen velmi pozvolna dochází ke společnému stanovisku. A dále: současné problémy EU jsou bytostně ekonomického rázu, což je pro současnou německou vládní koalici tradičně prioritní oblast (ve srovnání se sociální a společenskou dimenzí, jež je doménou levice).

Jsou kritici připraveni na skutečnou dominanci Německa, ve které bude bilaterální vyjednávání mezi státy více než asymetrické?Z tohoto důvodu vláda v Berlíně věnuje velkou pozornost tomu, aby výsledné řešení co nejvíce odpovídalo jejimu pohledu na danou problematiku. Argumentace zejména stran vládní koalice vůči zadluženým státům se zakládá na představě, že Německo disponuje nejlepším možným řešením současné krize a bez přizpůsobení se německému sociálně-tržnímu hospodářství se státy nemohou z hospodářské krize samy dostat.

Jelikož evropská politická scéna již dávno neoplývá integračním entuziasmem, prostor je ze značné části zaplněn národními představami o fungování EU. Z toho logicky vyplývá, že Německo této oblasti jasně dominuje. Za této situace nelze jinak než pozitivně hodnotit německou snahu o vyhnutí se zásadním konfliktům, dlouhodobé východisko znamenající alespoň zdánlivě trvalé řešení současných problémů není možné očekávat.

Budeme-li spoléhat na postupné sbližování představ evropských států o fungování EU – konkrétně třeba v případě eura – pak nezbývá než se obrnit trpělivostí a doufat, že tento proces nebude intenzivně zpochybňován populisty napříč Evropou. Zastánci rázných řešení, odvážného leadershipu musejí být srozuměni s tím, že současná krize se dotýká zejména ekonomiky a zde lze přílišnou solidaritu stěží očekávat. Jsou v tomto případě kritici srozuměni s tím, že se budou muset připravit na skutečnou dominanci Německa, ve které bude bilaterální vyjednávání mezi státy více než asymetrické?

Absurdní hlasy z Paříže: Merkelová prý škodí Evropě

Jan Žižka — Thu, 02 May 2013 09:58:00 +0000

Žijeme v době ekonomické krize a protiněmecké fóbie – více či méně skrývané – v řadě koutů Evropy. A paradoxně také v době záchranných balíčků, jejichž tahounem je právě evropská „dojná kráva“ Německo. Není divu, že ve Spolkové republice se šíří jiné nálady – proč vlastně pomáhat nevděčníkům?

Dobrá, třeba na kritiku mnoha Řeků, kteří od Berlína očekávají ještě mnohem větší míru „solidarity“, už jsme si zvykli. Ale když podobné výtky vůči Německu zaznívají z Paříže, je to na pováženou. Vztah dvou hlavních kontinentálních velmocí byl nejenom jedním z pilířů evropské integrace, ale stále je klíčový i pro budoucnost Evropské unie. I když vliv Francie v době krize poněkud upadá. Permanentní konfrontace na ose Berlín – Paříž by mohla být začátkem evropského rozkladu.

Špatnou zprávou je, že to na konfrontaci vypadá a jde jen o to, do jaké míry se ji podaří držet pod pokličkou.
Dobrou zprávou je, že si rizika takového stavu v obou metropolích většina politiků snad ještě uvědomuje.

Egoistická kancléřka?

Bouři nevole – a to mimochodem především v samotné Paříži – vyvolal návrh rezoluce francouzských socialistů, který předčasně unikl do médií. „Sebestředná“ a „egoistická“ německá kancléřka Angela Merkelová podle něj ubližuje Evropě, protože trvá na úsporné rozpočtové politice. Údajně vůbec nemyslí na blaho Evropské unie, ale jenom na ochranu německých střadatelů, dobrou obchodní bilanci země a hlavně vlastní politický úspěch – především v blížících se parlamentních volbách, které se uskuteční letos v září.

Kancléřka Merkelová údajně nemyslí na blaho EU, ale jenom na ochranu německých střadatelů, dobrou obchodní bilanci země a hlavně vlastní politický úspěchHlas socialistů samozřejmě není zanedbatelný. Jde o stranu současného prezidenta Françoise Hollanda. A socialistický šéf Národního shromáždění Claude Bartolone už předtím vyzval ke konfrontaci s Berlínem. Tím si vysloužil kritiku opozice i uvnitř vlastní strany. I když, jak poznamenává list Le Monde, je otázkou, zda tuto konfrontaci myslel spíše jako demokratický střet myšlenek, nebo nějaký ostřejší souboj.

O pár dní později zaznamenali v Německu jiný únik do médií – tentokrát informačních materiálů, které „dehonestovaly“ naopak Francii. Jako první o nich informoval deník Handelsblatt. Protiútok (těžko uvěřit, že nešlo o žádnou odvetu…) navíc přišel z opačné strany politického spektra – liberální strany FDP a berlínského ministerstva hospodářství, jež řídí právě šéf této vládní koaliční strany Philipp Rösler. Vnitřní materiál FDP, který původně vůbec neměl být určen ke zveřejnění, označuje Francii za největší problémové dítě Evropy. Podle analýzy ministerstva hospodářství pak francouzský průmysl ztrácí konkurenční schopnost, podnikatelé odcházejí ze země, náklady na pracovní sílu stoupají, zatímco vývoj a výzkum v zemi skomírá. Francie má druhý nejkratší pracovní rok v EU a největší daňovou zátěž v eurozóně, uvádí se dále v materiálu.

Jednou škrty, jindy utrácení

Kromě politické roviny má ovšem zvýšené napětí důležité ekonomické souvislosti. Převažující názory evropských i světových ekonomů a politiků se během finanční a hospodářské krize vyvíjejí jako po sinusoidě. Jednou se volá po škrtech ve výdajích, které mají zabránit dluhové krizi, podruhé se hitem stávají vyšší výdaje, abychom nastartovali hospodářský růst.

Takový vývoj se nevyhýbá ani Berlínu a Paříži, ale je také zjevné, ke kterým receptům mají obě metropole dlouhodobě blíže. O potřebě hospodářského oživení nikdo příliš nepochybuje. Jenže z německého pohledu zadlužování přináší sice dočasnou úlevu, ale řešení problémů, které takové dluhy vyvolávají, se tím jen odkládá.

Na druhé straně pařížská vláda i u sebe doma couvá od úsporných závazků, rozpočtový deficit letos plánuje ve výši 3,7 procenta hrubého domácího produktu, zatímco Evropská komise od Francouzů požaduje pokles pod tři procenta.

Investice do černých děr

Také německý ministr financí Wolfgang Schäuble připouští, že na stále přísnější škrcení výdajů teď není ten pravý čas. Když už ale někdo utrácí více, než by si za normálních okolností mohl dovolit, měl by se zaměřit na strukturální reformy, které ekonomice opravdu nepomohou. Házení peněz do černých děr žádný růst nenastartuje.

Je důvod zamyslet se nad politikou, která může být pro investora spíše povzbuzením, aby zemi opustilA třeba v případě Francie je určitě důvod zamyslet se nad pověstným nepružným trhem práce, sociálními výdaji, penzijním systémem nebo nastavením daní, které může být někdy pro investora spíše povzbuzením k tomu, aby zemi galského kohouta opustil.

Podobnou logiku koneckonců Německo uplatňuje právě v zemích, které čerpají evropské záchranné balíčky. Berlín, stejně jako to tradičně dělal třeba Mezinárodní měnový fond, žádá záruky, že tyto státy „zkrouhnou“ leckdy neefektivní státní sektor a budou mnohem efektivněji veřejné peníze využívat. To samozřejmě často bolí a vede k absurdnímu napadání kancléřky Merkelové jako sobecké a protilidové vládkyně dnešní Evropy.

Iluze a populismus

Postoj evropských socialistů, který fakticky není nový, ale díky zveřejněnému návrhu rezoluce vybublal na povrch v syrové podobě, má dva negativní důsledky:

podporuje iluzi, že lze utrácením peněz zásadně zlepšit ekonomické poměry;
povzbuzuje politický populismus, který se šíří dnešní Evropou. Klasické politické strany považuje stále více lidí za viníky veškerého zla a hledá naději u jednoduchých – často protievropských – řešení.

V samotné Francii loni klesla podle průzkumu Eurobarometru důvěra lidí v Evropskou unii na 37 procent. Francouzští socialisté se sice k odporu vůči EU pochopitelně nehlásí, protievropská je podle nich vlastně vláda Angely Merkelové. Ale to na jejich příspěvku k politickému a ekonomickému populismu nic nemění.

Postoj francouzských socialistů podporuje iluzi, že lze utrácením peněz zlepšit ekonomické poměrySamozřejmě, lze namítnout, že jde jenom o radikálnější křídlo Socialistické strany, které navíc její šéfové dostatečně okřikli. Text příslušné rezoluce a její protiberlínské pasáže teď bude nutné zmírnit… Je ale také pravdou, že tento vnitrostranický spor se více než ekonomické podstaty věci týká politické strategie. Prezident François Hollande, premiér Jean-Marc Ayrault a ministr financí Pierre Moscovici se drží základního pravidla: vztahy s Německem nelze vyhrotit, ohrozilo by to celý – původně do značné míry francouzský – projekt jednotné Evropy.

Méně známí autoři kritizované rezoluce (zvláště poslanec Jean-Christophe Cambadélis) dokonce poodhalili, jaký mají u socialistů strach z izolace Francie v rámci Evropy. Proto také vyčítali Merkelové spojenectví s britským premiérem Davidem Cameronem, který se prý nezbavil thatcherovských akcentů. Ano, za toto vše si kritičtí francouzští socialisté sami slízli kritiku ve vlastní straně.

Jenže napjaté vztahy mezi Merkelovou a Hollandem jsou dobře známé. Francouzský prezident sám použil výraz „přátelské napětí“. Signál je tedy jasný: spor s Berlínem povedeme dál, jen to nebudeme v takové míře ventilovat. Z pohledu EU jako celku je to koneckonců rozumné. Pokud se celý spor bude dále hrotit třeba na půdě Evropského parlamentu, už tam může ztrácet německo-francouzský rozměr. Znesvářené zastánce úspor a utrácení najdeme i v dalších státech EU.

Nesouhlas pravice

Změnu pohledu ostatně přinese už to, když se ve Francii posuneme od socialistů do širšího politického spektra. A tady se dostaneme i k ekonomické podstatě věci. Bývalý pravicový premiér Alain Juppé v rozhovoru pro Le Monde upozornil, že se Francie letos stává největším emitentem veřejného dluhu v Evropě a že by se jeho financování mohlo prodražit. Pokud země nepodnikne potřebné úsilí ke snížení dluhu, úrokové míry mohou stoupat. Aniž bychom to přeháněli s negativním hodnocením francouzské ekonomiky, se sebevědomím části Francouzů, že jim se nemůže v době hodně turbulentních trhů na rozdíl od dalších zemí jižního křídla eurozóny nic stát, by se to také přehánět nemělo.

Bývalý premiér Alain Juppé upozornil, že se Francie stává největším emitentem veřejného dluhu v Evropě. Jeho financování by se mohlo prodražit.Je nutné přiznat, že ekonomové ve sporu mezi zastánci úspor a advokáty zvýšených výdajů v době nepohody nedávají jednoznačnou odpověď. Jasnější obrázek uvidíme, když se podíváme na rozdílné přístupy Berlína a Paříže z dlouhodobějšího hlediska. Ty jsou patrné navzdory tomu, že se v obou metropolích střídají vlády různého zabarvení. Klíčový je německý požadavek restrukturalizace či reforem (typickým příkladem je v Německu trh práce), spojený s opatrností ve výdajích – byť i Německu je možné vyčítat, že se před časem podílelo na otevírání Pandořiny skříňky, když porušovalo evropská pravidla pro limity veřejných deficitů.

Navzdory zmíněnému německému „úletu“ se dostáváme k výstižnému srovnání výsledků – pořád poměrně dynamická a inovativní německá ekonomika versus spíše churavějící francouzské hospodářství. Berlínu vyčítají, že nepřispívá na záchranu dalších zemí eurozóny více, ale Německo stále táhne evropskou ekonomiku – nebo aspoň brání jejímu většímu propadu. Češi se svou exportní orientací na západního souseda by to měli vědět dobře. Snad si uvědomují i zdejší sociální demokraté, že model francouzské Socialistické strany není zrovna to pravé ořechové.

Kdo se restauracím konečně podívá do hrnců?

Petr Havel — Tue, 30 Apr 2013 22:01:00 +0000

Mediální povyk a koncentrovanou kritiku vyvolala novela zákona 110/1997 Sb., o potravinách, připravovaná ministerstvem zemědělství. Analytik Petr Havel však konstatuje: Je třeba zcela jednoznačně konstatovat, že je předkládaný návrh systémově správným řešením, přestože je jeho mediální obraz zcela opačný. Oč se vlastně vede spor?

KOMENTÁŘ Petra Havla / Nejhalasnější kritici návrhu, což jsou zejména ministerstvo zdravotnictví, Asociace hotelů a restaurací a poněkud paradoxně i resortní Státní zemědělská a potravinářská inspekce, sledují vlastní podnikatelské a kompetenční zájmy – avšak ani náhodou zájem spotřebitele. K uvedeným kritikům novely zákona o potravinách se navíc přidaly i závěry vládní Komise pro hodnocení dopadů regulace (RIA), které jakoby diktovali komisi sami kritici. A jde o závěry veskrze chybné.

Spory o kompetence

Pomineme-li pasáže návrhu, které vycházejí z legislativy EU a které jsou celkem ve shodě vnímány jako nástroje k vyšší informovanosti spotřebitele (například zpřesnění označování potravin, povinné zveřejňování alergenních látek nebo zvětšení písma na obalech výrobků tak, aby je mohl nakupující vůbec přečíst), zjistíme, že trnem v oku kritiků je především navrhované přerozdělení kompetencí dozorových orgánů.

To vnímá nelibě ministerstvo zdravotnictví, neboť návrh rozšiřuje stávající okruh kontrolovaných potravin o pokrmy, a tedy o možnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Státní veterinární správy kontrolovat otevřená stravovací zařízení, lidově řečeno restaurace.

Současný stav je přitom takový, že kontrolní orgány – jak Státní zemědělská a potravinářská inspekce, tak Státní veterinární správa – u všech článků výroby a prodeje potravin sledují jejich původ, v případě dovážených potravin živočišného původu dokonce i místo a čas dovozu, v případě vyráběných a prodávaných potravin jejich složení, použité technologie výroby, datum spotřeby či minimální trvanlivosti a celou řadu dalších, z potravinářské legislativy vyplývajících parametrů.

Nic z toho se ale v našich restauracích, kde nyní působí pouze hygienici pod gescí ministerstva zdravotnictví, neprovádí.

Poněkud schizofrenní situaci, kdy na straně jedné kontrolujeme třeba i setiny procent složení vyráběných a prodávaných potravin a soulad těchto zjištění s nápisy na jejich obalech, a na straně druhé nemáme základní informace o tom, z čeho se v našich restauracích denně vaří stovky tisíc jídel, řeší právě novela zákona o potravinách. A to tím, že kontrola jídel v restauracích bude vystavena obdobnému procesu kontrol, jakému jsou vystaveny všechny ostatní články potravinářského řetězce. A to je spravedlivé a navýsost logické.

Samozřejmě že s takovým řešením nesouhlasí Asociace hotelů a restaurací – je totiž zřejmé, že detailnější kontrola odhalí v některých z těchto provozů mnohé prohřešky, které dosud zůstávaly ukryté za stěnami ministerstva zdravotnictví. To mimochodem vůbec nezveřejňuje výsledky svých kontrol v rámci svých kompetencí. Není to tedy Státní veterinární správa, která neinformuje o výsledcích kontrol, jak mylně konstatuje RIA, ale právě ministerstvo zdravotnictví.

V deklarovaných aktivitách hygieniků není o původu či složení potravin v restauracích zhola nic

Jsme-li u kompetencí hygieniků, pak je třeba konstatovat, že v restauracích kontrolují hygienici provozní a osobní hygienu, podmínky skladování potravin, hygienickou manipulaci s potravinami, ověřují zdravotní dokumentaci příslušných pracovníků a kontrolují systém takzvaných kritických bodů. Což není výmysl, ale výčet aktivit hygieniků z jejich vlastní výroční zprávy. Pozorný čtenář jistě zjistí, že v těchto aktivitách není o původu či složení potravin v restauracích zhola nic. Kromě toho je známo, že ze zhruba 350 inspektorů hygieny výživy nemá ani desetina vysokoškolské vzdělání.

Další nepravdy a polopravdy

Pojďme ale dál. Vládní RIA například uvádí, že novela zákona nestanovuje jasné kompetence Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) a Státní veterinární správy při kontrole směsných potravin, což jsou výrobky skládající se jak z rostlinné, tak živočišné složky. To je absolutní nepravda. Směsné výrobky se samozřejmě v celém širokém spektru kontrolují již dnes podle dlouhodobě zavedených principů a dohod, a navrhovaná novela dosavadní rozdělení ještě dále zpřesňuje.

Částečně se zákonem rozšiřuje prostor pro Státní veretinární správu, což ale zase nelibě nese SZPI, která má dlouhodobou ambici koncentrovat pod sebe veškerý dozor nad potravinami. Veterináři jsou tak obviňováni z toho, že kontroly ve své kompetenci nebudou stíhat, což je další nepravda, kterou RIA predikuje. Ve skutečnosti může na zvýšení rozsahu své práce Státní veterinární inspekce postupně uvolňovat. Pracovníky vykonávající dnes dozor nad jatkami a obecně zpracovatelskými závody – mimo jiné proto, že část z těchto závodů ukončila nebo ukončí činnost, nebo v nich dochází ke koncentraci a tedy snížení počtu kontrolovaných míst.

Pokud budeme odmítat takto koncipovanou „administrativní zátěž“, budeme tím zároveň kromě jiného legitimizovat daňové úniky

Polopravdou je i teze o zvýšení administrativní zátěže „některých obchodníků“. Tím se podle všeho míní například restaurace, které v současné době načerno zpracovávají načerno dodávanou zvěřinu, a nejsou přitom jako zpracovatelé nahlášeni na příslušných krajských veterinárních správách. Ilustrativní v této souvislosti je rozpor mezi tím, kolik restaurací zvěřinu (ale třeba i ryby či další bez dodacího listu dodané produkty) nabízí a kolik je jich u veterinářů registrováno. Málokdo ví, že jde v celé ČR o jeden – slovy jeden podnik. Z toho vyplývá, že pokud budeme odmítat takto koncipovanou „administrativní zátěž“, budeme tím zároveň kromě jiného legitimizovat daňové úniky.

Kauza tatarák

Ministerstvo zdravotnictví přišlo v minulém týdnu s tezí, podle které nebude možné oblíbený tatarský biftek ve stravovacích zařízeních nabízet. Není to pravda.

Ve výčtu zavádějících interpretací novely zákona by bylo možné pokračovat ještě opravdu hodně dlouho. Příznačný je však jeden příklad, který by mohl zajímat mnohé naše občany přímo v praxi – jde totiž o tatarský biftek. Ministerstvo zdravotnictví přišlo v minulém týdnu s tezí, podle které nebude možné po přijetí novely tuto oblíbenou pochoutku ve stravovacích zařízeních nabízet. Není to pravda.

Současná česká legislativa týkající se potravin sice říká, že při výrobě potravin je zakázáno přidávat do tepelně neopracované suroviny k výrobě potravin jinou tepelně neopracovanou surovinu, v případě tataráku tedy žloutek do syrového masa. Jenže to se netýká restaurací a pokrmů, ale výroby potravin a potravinářských podniků. Novela nicméně zavádí pro pokrmy stejné parametry kontrol jako pro potraviny, takže teoreticky by tatarák skutečně nemohl být v tomto režimu vyráběn a prodáván.

Vtip je ovšem v tom, že legislativa EU žádné omezení při výrobě potravin v jakémkoli režimu nestanovuje a vše ponechává na rozhodnutí a vlastním riziku výrobce. To samé má přitom zavést i novela zákona o potravinách, už i proto, že je neomezování mixů tepelně neopracovaných surovin zakotveno v „přímo použitelném“ předpisu EU, který je i bez jeho odrazu v tuzemských zákonech automaticky aplikovatelný i do naší legislativy.

Tataráky se tedy budou legitimně v našich restauracích vyrábět a prodávat dál. Ostatně – v minulosti to byli právě hygienici dnes brojící proti domnělému zákazu tataráku, kteří jeho oficiální prodej v restauracích sami zakázali. Pamětníci si jistě vzpomenou, že toto oblíbené jídlo nebylo součástí jídelních lístků, ale některé restaurace jej na přání hostů mimo nabídku stejně připravily…

Děti na mušce. Pět podezřelých potravinářských koncernů.

Petr Matějček — Fri, 26 Apr 2013 22:12:10 +0000

Německá spotřebitelská organizace Foodwatch odstartovala již pátý ročník volby největšího podvodníka v potravinářském průmyslu Windbeutel 2013. Letos se potravinářským průmyslem nenáviděné sdružení soustředí na takzvané dětské potraviny, tedy výrobky, jejichž marketing cílí přímo na ty nejmenší.

Důvod? Zatímco německé děti spořádají jen poloviční dávku doporučeného množství zeleniny a ovoce, denně zkonzumují dvakrát víc brambůrek, čokolády a sladkých nápojů, než by měly. Není se čemu divit. V roce 2011 jen v Německu potravinářský průmysl za reklamu na ovoce a zeleninu celkem utratil 7,3 milionu eur, ale za sladkosti, zmrzlinu a spol. stokrát víc – 722,8 milionu eur.

V roce 2011 jen v Německu potravinářský průmysl za reklamu na ovoce a zeleninu celkem utratil 7,3 milionu eur, za sladkosti, zmrzlinu a spol. stokrát víc – 722,8 milionu

„Naše děti se staly terčem té nejproradnější reklamní strategie potravinářského průmyslu,“ říká Oliver Huizinga, reklamní expert organizace Foodwatch. „Všemi dostupnými prostředky se společnosti snaží obejít vliv rodičů a nalákat děti na produkty s tou nejvyšší marží – sladkosti a chipsy.“ Huizinga má jasno: velké koncerny dětem prodávají především ty produkty, které jim škodí. Šířící se epidemii obezity se pak už nikdo nemůže divit.

Na cenu největšího podvodníka v potravinářském průmyslu pro rok 2013 organizace Foodwatch nominovala následujících pět produktů: džusy Capri-Sonne, jogurty Monster-Backe Knister, bramborový snack Pom-Bär, cereálie Kosmostars a puding Paula. Představuje je následující video:

Capri-Sonne (výrobce Wild): Tlusťoch v obalu sportovce

Nebudeme si nic nalhávat, v případě populárního nápoje Capri-Sonne se jedná především o koktejl vody, cukru a ovocného aroma. Díky minimálnímu podílu ovocných šťáv a vitaminu C však marketingové oddělení výrobce Wild zřejmě nabylo dojmu, že jde o ideální nápoj pro děti. Ve světě Capri-Sonne sponzoruje sportovní události, rozdává dětem školní potřeby opatřené logem produktu a prezentuje se coby urputný propagátor zdravého životního stylu. V některých případech dokonce podporuje nejrůznější iniciativy bojující s dětskou obezitou.

Digitální říši plnou zábavy vybudovala společnost i na českých produktových stránkách. Návštěvníci si tam mohou zahrát všelijaké hry, zúčastnit se soutěží o nejrůznější sportovní propriety anebo navštívit koutek pro rodiče, kde se dozvědí, že děti jsou pro Capri-Sonne vždy na prvním místě.

Názor Foodwatch: Různorodými aktivitami se společnost snaží odvést pozornost od vlastní zodpovědnosti. Nápoj totiž obsahuje více než 10 procent cukru, tedy stejně jako například Coca-Cola. S jedním 200mililitrovým balením tak děti zkonzumují přibližně 6,5 kostky cukru.

Dle vlastních slov se Capri-Sonne již přes 40 let stará o zářící oči dětí na celém světě. Nejen o zářící oči, domnívá se německá asociace pro výživu DGE. Nápoje obsahující takové množství cukru totiž představují závažné zdravotní riziko, mohou způsobovat nadváhu, ale i chronické onemocnění, jakým je kupříkladu cukrovka.

Svým receptem na úspěch se producent Wild vůbec netají: Aby byly děti motivovány k pravidelnému pití, musí nápoj přinášet zábavu, dobře chutnat a vzbudit chuť na další. Dealer z Václaváku by to nedokázal říct lépe.

Na otázky organizace Foodwatch společnost Wild ani po několika urgencích nereagovala.

Monster-Backe Knister (Ehrmann): Opravdu mazaný dráček

Koncern Ehrmann se zuby nehty snaží své přeslazené produkty marketovat jako hračky. Nejnovějším hitem mlékárenského gigantu jsou jogurty, které šumí, bublají anebo dokonce barví jazyk. Přes veškerou hysterii kolem dětmi oblíbených „akčních potravin“ se však opomíjí to nejpodstatnější.

Produkt Monster-Backe Knister, který je pod tímto jménem běžně dostupný i v českých prodejnách, obsahuje téměř 20 procent cukru, tedy zhruba 8,5 kostky na jeden kelímek – víc než například čokoládový pudingový dezert se šlehačkou českého výrobce mléčných produktů Olma. I přesto je Monster často doporučován jako zdravá svačinka. Organizaci Foodwatch mimo jiné vadí, že s produktem, který bublá a barví jazyk, může tradiční přírodní jogurt s čerstvým ovocem z dětského pohledu konkurovat jen stěží.

Výrobek má i českého sourozence. Mlékárna Ehrmann Stříbro nedávno přivedla na český trh vanilkový a jahodový jogurt s práskacími krystalky Robby Mazaný Drak. Ehrmann slibuje nejen, že výrobek zažene hlad a nudu, ale že díky němu mléčným výrobkům podlehnou i ti, kteří je doposud odmítali.

Robby Mazaný Drak v akci:

Sázka na speciální efekty v potravinářském průmyslu se zřejmě vyplácí. Ehrmannská verze molekulární kuchyně koncernu ročně přináší mnohamilionové obraty. Komentář společnosti: „Tímto produktem cílíme primárně na děti a děti mají práskací krystalky rády.“

Pom-Bär (Bohemia/Intersnack): Příklad pokrytectví

V případě tohoto produktu se dle odborníků jedná o vzorový příklad pokrytectví. Společnost Intersnack totiž sama na sebe dobrovolně uvalila restrikci ohledně reklamy cílené na děti. Jakožto člen European Snacks Association se koncern zavázal, že nebude v případě nezdravých produktů reklamou cílit na děti mladší dvanácti let.

U křupek Pom-Bär to ale zřejmě neplatí. Důvod je jednoduchý: společnosti se podařilo v uplynulých letech snížit obsah tuku o 25 procent. Redukce firmu zřejmě opravňuje k tomu slib ignorovat. Nemění však nic na skutečnosti, že 100 gramů Pom-Bärů stále ještě obsahuje pětkrát více soli a dvakrát tolik tuku než stejná porce hranolek od McDonald’s.

Společnosti to nicméně nebrání, aby na českých stránkách návštěvníky vítal medvídek v doprovodu roztomilé lištičky a drzého krokodýla: „Ahoj děti, já jsem medvídek Pom-Bär a toto jsou moji kamarádi. S námi zažijete spoustu dobrodružství.“ Webovky jsou plné kvízů o výživě, děti si jejich prostřednictvím mohou vytisknout nejrůznější hry, a to nejdůležitější zjistí i rodiče: „Jedná se o jedinečnou a pro děti vhodnou svačinku.“ Opravdu?

Protože společnosti Intersnack samozřejmě nejde vůbec o zisk, ale především o propagaci zdravého životního stylu, zahájila značka Pom-Bär v roce 2011 spolupráci s českou tenisovou školou Tenisland, jež se specializuje na individuální trénink předškolních dětí. Záměrem tenisové akademie Pom-Bär je prý v první řadě propagace pohybu. Stálicí na kurtech je logicky ale i plyšový maskot společnosti a jeho (ne)zdravá pochoutka.

Když se organizace Foodwatch dotázala společnosti Intersnack, jak je možné, že potravinu s tak vysokým obsahem tuku a soli označuje jako vhodnou pro děti, obdržela následující odpověď: „Náš produkt děti oslovuje chuťově i opticky.“ Takových laskomin si dokážu představit mnoho, dětem bych je ale rozhodně nedoporučoval.

Kosmostars (Nestlé): Extradávka cukru

Dle společnosti Nestlé představují cereálie Kosmostars plnohodnotnou a vyváženou snídani. Foodwatch je poněkud jiného názoru. „Je to jednoduše sladkost,“ píše se na stránkách organizace. Cereálie, které konzumují primárně děti, by v žádném případě neměly obsahovat více než 10 procent cukru. Výrobce se sice žonglováním s údaji o velikosti jedné porce pokouší zamlžit sladkou skutečnost, pravda je ale taková, že balení obsahuje 25 procent cukru – což je víc, než se vejde například do máslových sušenek.

I společnost Nestlé se v rámci svého firemního kodexu zavázala k tomu, že bude na děti mezi šesti a dvanácti lety cílit pouze reklamu na zboží odpovídající jejich věkové skupině. Nestlé chce prý pozitivně ovlivnit stravovací návyky dětí. V případě cereálií Kosmostars, jež propagují veselé kreslené postavičky, se zřejmě jedná o výjimku.

U nás Nestlé své Kosmostars sice nedistribuuje, to ale zdaleka neznamená, že je situace lepší – naopak. Jako dětské cereálie společnost v České republice prodává například Cini Minis, Cookie Crisp, Lion či Nesquik, ke všem se zdarma přidává figurka akčního superhrdiny, všechny obsahují více než 30 procent cukru. O této skutečnosti společnost na svých stránkách logicky mlčí. Mnohem raději ovšem zdůrazňuje, že se jedná o celozrnné cereálie s osmi vitaminy a vápníkem.

Liga spravedlivých?

A kdyby náhodou děti nepřesvědčila akční figurka, rodiče zajisté ke koupi přemluví známá expertka Kateřina Cajthamlová, která na stránkách koncernu Nestlé o cereáliích přímo básní. Má totiž jasno: Pokud dítě odchází z domu hladové, může prý ve škole chtít zahánět vlčí hlad sladkým jídlem. Ještě sladším, než jsou cereálie Nestlé, paní doktorko?

Paula (Dr. Oetker): Falešná kráva

Dr. Oetker je něco jako Usain Bolt marketingu cíleného na děti – tedy alespoň v případě pudingu Paula. Ten sice obsahuje 13 procent cukru, to však společnosti nebrání na děti vytáhnout zbraně nejvyššího kalibru: komiksy, online-hry, aplikace na chytré telefony, sponzorované školní potřeby, dětské písničky. „Kvůli těmto reklamním trikům je společnost spoluodpovědná za špatnou výživu dětí, které průměrně konzumují dvakrát tolik sladkostí, než doporučují výživoví experti,“ píše Foodwatch.

Nutno podotknout, že po silné kritice společnost ze svých německých stránek stáhla alespoň již zmíněný sponzorovaný učební materiál, což ale neplatí například v případě českého webu, kde je stále ještě volně dostupný.

Vhodný pro děti je puding dle koncernu Dr. Oetker především proto, že je nabízen v malých kelímcích, děti mají rády čokoládu a vanilku a navíc se jim líbí design výrobku. Z výživového hlediska se však výrobek v podstatě neliší od domácího pudingu, tedy až na to, že jich Dr. Oetker na rozdíl od maminky za minutu vyrobí 500.

Paula to je hvězda!

Jen špička ledovce

Výše jmenované výrobky jsou ale jen pouhou špičkou ledovce. V nedávné studii odborníci Foodwatch prozkoumali 1514 „dětských potravin“ a porovnali je se známou potravinovou pyramidou, jež názorně vysvětluje skladbu, doporučené množství i poměr druhů potravin ve správně složeném jídelníčku. Pyramida se skládá z šesti potravinových skupin rozdělených do čtyř pater.

Výsledek zkoumání je zdrcující: Téměř tři čtvrtiny z testovaných potravin (1109 produktů, 73,3 procenta) patří do čtvrtého podlaží, na nezdravou špičku pyramidy. Jedná se především o sladké a tučné svačinky, které by dle doporučení spolkového ministerstva pro výživu měly být konzumovány v co nejmenším možném množství. Jak je to možné?

Třeba napovědí marže, které jednotlivé potraviny globálně přinášejí (jak je uvádí studie JPMorgan):

Ovoce a zelenina: 4,6 %
Zmrzlina: 9,4 %
Mléčné produkty, sýry, jogurty: 12,4 %
Sladkosti: 15 %
Sladké nápoje: 16,7 %
Cereálie, brambůrky, sušenky: 18,4 %

Očista ODS se komplikuje. Zakročil soud.

Martin Shabu — Thu, 25 Apr 2013 13:25:38 +0000

Vedení ODS si od čistky slibovalo mnoho. Zrušit problémové organizace rovná se zbavit stranu části černých duší. Získat větší kontrolu nad nominacemi na kandidátky do voleb. Signalizovat dovnitř nespokojené strany, ale i prchajícím voličům, že se ODS obrozuje. Nečasův tým zvolil silový styl a vzal to šmahem. V únoru výkonná rada zrušila hned tři oblastní sdružení – v Praze 4, Praze 12 a Praze-západ.

Reakce netrvala dlouho a je neméně silová. Obvodní soud pro Prahu 4 vydal předběžné opatření, v němž dává za pravdu dvěma občanským demokratům z Prahy 12, kteří si stěžovali, že jim ODS brání ve výkonu činnosti v oblastním sdružení. Dotčení členové ODS vyvozují, že zrušení organizace je prozatím neplatné.

Jedním z předkladatelů žaloby byl občanský demokrat František Ryba, jenž letos ve funkci předsedy oblasti nahradil senátora Tomáše Grulicha, s nímž měl spory. Ryba si stěžoval, že výkonná rada ODS porušila stanovy. „Požadovali jsme, aby byl zrušen výrok výkonné rady o rušení místních sdružení a tím pádem i zaniknutí celé oblasti. Vám připadá normální a demokratické, že se někdo ráno probudí a zruší sdružení bez udání důvodů? Výkonná rada taky nemůže vyloučit člena strany, aniž by porušil stanovy s tím, že má modré oči nebo je plešatý,“ uvedl pro ČESKOU POZICI politik z Prahy 12.

Dle Ryby stanovy uvádí, že návrh na zrušení může výkonné radě podat pouze oblastní rada. „My, ani já coby předseda oblastní rady, jsme ale nic takového nepodávali,“ dodal Ryba.

Přísluší věc soudu?

Od středy 24. dubna běží patnáctidenní lhůta pro odvolání žalované strany, v tomto případě vedení ODS. „Předběžné opatření respektujeme. Jedná se zejména o to, abychom občanské demokraty na Praze 12 nekrátili na jejich ústavním právu sdružovat se v politických stranách a hnutích – právě s ohledem na to je už ve Stanovách ODS zakotvena ochranná lhůta tří měsíců, kterou členové mají na přeregistraci do jiného stávajícího místního sdružení, či do místního sdružení, které nově vznikne. Na tomto právu nebyli členové nijak kráceni,“ sdělil ČESKÉ POZICI Jiří Sochor z mediální sekce ODS.

Dle Sochora odebrání licencí místním sdružením a zánik oblastního sdružení již dříve projednal smírčí výbor ODS, který konstatoval, že výkonná rada ODS postupovala v souladu se svými kompetencemi dle stanov ODS.

Místopředseda pražské ODS Pavel Horálek ČESKÉ POZICI řekl, že se strana proti rozhodnutí soudu určitě odvolá. Přípravou stanoviska byl pověřen první místopředseda pražské organizace Zdeněk Zajíček. „Spoléháme na zdravý rozum. Podle mého názoru to vůbec soudu nepřísluší,“ uvedl Horálek.

Kontrarevoluce na postupu

Z vyjádření obou stran sporu je patrné, že se soud bude situací uvnitř ODS ještě nějakou dobu zaměstnán. Tlakové únorové řešení, jež podpořil přímo premiér Petr Nečas, však dostává trhliny. Co se totiž velmi pravděpodobně může stát, pokud by soud potvrdil, že zrušení oblasti bylo učiněno v rozporu se zákonem? Dle stejného scénáře by mohla postupovat i část nespokojených občanských demokratů v Praze 4 a Praze-západ, kde byly rovněž zrušeny oblastní organizace. Ty, které prosluly podezřelými přesuny straníků a raketovým růstem členské základy. Dotčení strůjci těchto procesů přitom rozhodně nejsou žádné měkoty.

Místo očisty strany se vedení ODS dostalo do složité právní hry s nejistým výsledkem. Co je ale nejhorší, ani dva měsíce poté předseda Nečas nevybředl z vnitrostranických sporů o legitimitu a legálnost tohoto kroku.

Uvnitř ODS přitom dle informací ČESKÉ POZICE existovaly hlasy, které požadovaly systémové řešení, nikoli ad hoc reakci. Kupříkladu mladoboleslavský primátor Raduan Nwelati navrhoval, aby se svolal mimořádný nevolební kongres, který by upravil stanovy a přesněji definoval, za jakých podmínek se lze stát členem ODS. Petr Nečas se však zřejmě zaleknul, že by se mimořádný kongres mohl zvrtnout ve volební, a raději velel na zteč.

Číňané hromadně skupují kojeneckou stravu. Hrozí evropským dětem hlad?

Petr Matějček — Wed, 24 Apr 2013 22:01:00 +0000

V čínských médiích píší o válce, v Německu se matky obávají, že jejich ratolesti budou hladovět, a otcové mluví o návratu poměrů z dob NDR, britské noviny si zase stěžují na efekt motýlího křídla. Co celosvětový rozruch vyvolalo? Nedostatek kojenecké výživy v regálech západního světa. Z Číny se v posledních letech sice stal po Americe a Indii třetí největší producent mléka na světě, tamní obyvatelé však zboží s formulkou „Made in China“ nedůvěřují. A tak skupují zásoby, kde mohou.

„Něco takového jsme ještě nezažili,“ konstatuje mluvčí společnosti Milupa Stefan Stohl. Jedničku na německém trhu s dětskou výživou obrovská poptávka paradoxně zasáhla nejvíce. Od konce roku 2012 se produkty dceřiné společnosti koncernu Danone těší tak velké popularitě, že zájemci o kojeneckou výživu Milumil, Aptamil a spol. naleznou v německých regálech s větší pravděpodobností cedulku s nápisem vyprodáno než samotné zboží. Například zájem o kojenecké mléko Aptamil prý v uplynulých týdnech stoupl o několik desítek procent.

Společnost nakonec musela na svých webových stránkách dokonce zveřejnit obsáhlou omluvu, ve které se píše, že extrémní poptávku způsobily exporty do Asie, přičemž Milupa zdůrazňuje, že sama export nijak nepodporuje a své potraviny do Asie nevyváží. „Koncoví spotřebitelé skupují zboží v německých supermarketech a vyváží ho sami,“ píše se v dokumentu. Produkce v hesenské Fuldě běží na plné obrátky 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a na přelomu minulého měsíce dokonce přibyla nová výrobní linka. Přesto společnost prozatím doporučuje prodejcům, aby zákazníkům neprodávali víc než dvě až tři balení. K podobnému opatření přistoupil rovněž koncern Hipp a další němečtí výrobci dětské výživy.

Trh s kojeneckou výživou v Číně odhadují tamní média na zhruba čtyři miliardy eur a žízeň neustále roste

Žízeň roste kontaminaci navzdory

Příčina prázdných regálů tedy neleží v Německu a nakonec ani v Evropě, nýbrž v Číně. A to i přesto, že nejlidnatější stát světa v minulosti nepatřil k velkým konzumentům mléka. Jenže v roce 2012 žilo v Číně přes 108 milionů dětí mladších tří let. Jen hodnotu trhu s kojeneckou výživou odhadují tamní média zhruba na čtyři miliardy eur a žízeň neustále roste. Zejména pak ve velkých městech, kde se politika jednoho dítěte prosazuje nejdůsledněji, jsou rodiče pro zdraví svých ratolestí odhodláni udělat cokoli. Většina z nich si totiž ještě velmi dobře pamatuje skandál z roku 2008.

Tehdy se do oběhu dostalo dětské sušené mléko kontaminované melaminem, organickou sloučeninou, jež se používá při výrobě umělých hmot a průmyslových hnojiv a která může při konzumaci poškodit například ledviny. Chronická expozice může vést také k rakovině či poškození reprodukčních schopností. Látku přidávali do mléka podvodníci, aby naoko zvýšili obsah bílkovin a hlavně svoje zisky. Následkem toho zemřelo v Číně šest kojenců a 300 tisíc dětí vážně onemocnělo.

Čína po skandálu slíbila, že zavede přísnější bezpečnostní opatření a zesílí kontroly mléčného průmyslu. Podle odborníků se ale zdá, že někteří distributoři po čase zřejmě usoudili, že přísnost kontrol polevila, a výrobky pochybné kvality znovu zkoušejí protlačit na trh. Nově objevené kontaminované aromatizované mléčné nápoje se tak nedávno dostaly do prodeje v různých obchodech města Siang-fan v provincii Chu-pej. Analýzy v nich našly takové množství melaminu, které naznačuje, že výrobce nakoupil sušené mléko s jeho obsahem vědomě.

Důvěra čínských spotřebitelů v domácí mléčné výrobky je trvale narušena a kdo může, sáhne raději po západní jistotě

Hlavně, že z Germany

Důvěra čínských spotřebitelů je tedy dnes celkem logicky trvale narušena a kdo může, sáhne raději po západní jistotě. A to i přes to, že místopředseda tamní mlékárenské asociace Sung Kchun-kang neustále tvrdí, že jeho vnuk pije mléko z domácí výroby. Aktuálně v „říši středu“ koluje následující vtip: Říká jeden Číňan druhému: „Už jsi slyšel, že import zahraničního sušeného mléka z Hongkongu je považován za pašeráctví?“ Druhý odpoví: „A už jsi slyšel, že vývoz čínského sušeného mléka do Hongkongu je trestán jako obchod s drogami?“

Skandály spojené s mlékem motivují zejména střední a vyšší společenskou vrstvu nakupovat pro své děti bezpečné a zdravé produkty ze zahraničí. Mluvčí společnosti Milupa Stefan Stohl říká, že dennodenně přijímá telefonáty například letušek, které chtějí přivézt pár balení kamarádům, studentů, kteří se transportem potravin v poslední době začali zabývat profesionálně anebo rovnou velkoobchodníků, kteří by nejraději skoupili celou Milupu. Německo je přitom pouze jednou zemí z mnoha.

Nutno podotknout, že Milupa má v Číně svou dceřinou společnost Durex – její výrobky ale nejsou zdaleka tak úspěšné. Proč? Odpověď je prostá: Na jejích produktech už nenajdete uklidňující nápis „Made in Germany“. „Chcete-li na tamním trhu uspět, musíte prezentovat produkt, který už na první pohled nemá s Čínou vůbec nic společného,“ míní Stohl. „Nic společného“ v této souvislosti znamená, že produkt nesměl projít ani čínskou distribuční sítí. Číňané jsou totiž přesvědčeni, že se u nich zahraniční produkty pančují stejně jako výrobky čínských firem.

Koncem března je v tomto názoru utvrdil skandál kolem výživy švýcarského výrobce Nutradefense. Úřady nechaly zabavit několik tisíc kilogramů sušeného mléka mimo jiné v Pekingu, Šanghaji a Čcheng-tu. Tisková agentura Nová Čína totiž informovala, že do něj čínští importéři přimíchávali prošlé čínské mléko a následně padělali zahraniční pečeť kvality.

Mléčná válka

Pekingský magazín Siao Kang, který vychází jako dvoutýdeník pod taktovkou Komunistické strany Číny, poslední dobou dokonce píše o „mléčné válce“, kterou západní země údajně s Čínou vedou. Časopis sice nedávno – na opakované prosby čínských čtenářek – otiskl světovou mapu, na které bleděmodře označil regiony s nejkvalitnější kojeneckou potravou, zároveň však podotkl, že zrovna v těchto oblastech, tedy zejména v Evropě a USA, už Číňané coby zájemci o koupi mléčné výživy nejsou dvakrát vítáni.

Od 1. března si musí každý, kdo by chtěl vyvézt více než 1,8 kilogramu sušeného mléka, zažádat o speciální povolení hongkongské vlády

V Americe nedávno oznámily největší řetězce supermarketů, včetně Wal-Martu a Targetu, že byly donuceny omezit prodej sušeného mléka na dvanáct balení na osobu. Podobně tomu dnes je také v Austrálii, na Novém Zélandě či v Nizozemsku. Jako poslední na situaci zareagovala v první polovině dubna Velká Británie. Na prosbu koncernu Danone začaly prodej kojenecké výživy limitovat mimo jiné řetězce Asda, Sainsbury’s, Tesco, Morrisons a řada menších maloobchodních sítí.

Podobným problémům jako Německo a spol. v posledních měsících čelí rovněž zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky Hongkong. Úřady metropole na pobřeží Jihočínského moře byly svými obyvateli donuceny vývoz sušeného mléka téměř úplně zakázat. Od 1. března si musí každý, kdo by chtěl vyvézt více než 1,8 kilogramu vzácného bílého prášku, zažádat o speciální povolení hongkongské vlády. Hned první den bylo zadrženo deset pašeráků, kterým za pokus o převoz kojenecké stravy hrozí pokuta ve výši 50 tisíc eur a až dva roky vězení. Od počátku března se podařilo konfiskovat víc než dvě tuny sušeného mléka a chytit bezmála pět set podloudníků.

Riziko se ale zřejmě i navzdory přísným trestům vyplatí. Na platformě Taobao, čínském ekvivalentu našeho obchodního portálu Aukro, se kojenecká strava prodává za horentní sumy. Jedno balení z německé výroby může čínské rodiče prý vyjít klidně i na 100 eur. Jen pro srovnání: 800gramové balení Aptamil Pre v Německu stojí zhruba 15 eur.

Co dojde příště?

Češi se nedostatku kojenecké výživy zatím obávat nemusejí. ČESKÁ POZICE kontaktovala všechny hlavní tuzemské výrobce a jejich odpověď se v podstatě nelišila od reakce, kterou do redakce poslala právnička společnosti Nutricia (výrobce populárního Nutrilonu) Lenka Jochman Slunská: „V České republice nepociťujeme abnormálně zvýšenou poptávku po našich kojeneckých mlékách. V každém případě jsme připraveni uspokojit poptávku českých maminek v požadovaném rozsahu.“

Kojenecké výživa by ale v Číně nemusela zůstat jediným evropským bestsellerem. Sušené mléko totiž není jediným produktem, jehož kvalita v tamním provedení pokulhává. Kontroly Evropské unie svědčí o tom, že Čínská lidová republika má problém i s mnoha jinými potravinami: antibiotika, arzén, insekticidy anebo střepy – potraviny „Made in China“ často obsahují víc, než bychom si přáli. Dle Systému rychlého varování pro potraviny a krmiva (RASFF), který má sloužit k výměně informací týkajících se potravin, které představují riziko ohrožení zdraví, museli evropští kontroloři jen v uplynulém roce v případě čínských výrobků zasáhnout v 550 případech. Zbývá tedy jediná otázka: Co dojde příště?

P.S.: Společnost Milupa se chystá co nevidět zprovoznit další výrobní linku. Její mluvčí Stohl německé spotřebitele žádá o trpělivost. Uvedení do provozu prý zdržují přísné standardy kvality, které v Německu musí firma dodržovat. Čínské rodiče to určitě potěší!