Zahrádkáři pronikají do pražských Holešovic

Jde to sice pomalu a ztuha, ale přece jen lze čas od času v pražských ulicích objevit něco osvěžujícího – například na náměstích vcelku pravidelně pravou venkovskou zeleninu či na nábřežích stezky pro cyklisty. Jde o zdařilé pokusy alespoň částečně vetknout do fádních pražských ulic přeplněných automobily obyčejný život. A není k tomu třeba zas až tolik milionů korun ani kdovíjaký byrokratický aparát.

Jeden z takových pokusů, jak „zažít město trochu jinak“, se už druhý měsíc odehrává v pražských Holešovicích. Za obyčejnou plechovou ohradou se v proluce mezi domy proměnil udusaný plácek ve veselé, pestrobarevné místo pro setkávání různých lidí ze sousedství. Na rohu ulic Komunardů a Přístavní vznikla zbrusu nová zahrádkářská kolonie.

Pod jednoduchým názvem Prazelenina ji jako českou verzi trendu, který se ve velkých západních městech ujal pod pojmem „urban gardening“, provozuje 32letý architekt Matěj Petránek. Stačilo k tomu několik desítek pytlů s hlínou, slunečníky, lavičky, maringotka s občerstvením a chuť pustit se do nevšedního dobrodružství.

Inspirace z Helsinek

„Chceme se pokusit oživit v městské krajině něco tak jednoduchého a přitom osvěžujícího, jako jsou zahrádky. Nejde ale o nějaké chataření s tranzistoráky v uzavřené kolonii obehnané drátěným plotem. Rádi bychom, aby se naše místo stalo otevřeným prostorem úplně pro každého, jakýmsi prostředníkem k vzájemnému setkávání lidí, třeba s dosud neznámými sousedy,“ sdělil ČESKÉ POZICI Matěj Petránek. Dle něho totiž stále u Pražanů přežívá zvyk z minulosti sedět izolovaně ve svém světě panelákového bytu či maximálně vyrazit do nákupního střediska, nebo si sednout do zakouřené hospody.

Matěje Petránka inspirovaly k vybudování „mobilní“ zeleninové zahrádky uprostřed Prahy letos v lednu fotografie z finských Helsinek

„Jde o to nabídnout lidem nové možnosti trávení volného času. Na zahrádce mohou nejen potkat někoho zajímavého, ale zažít i radost z toho, že si vlastními silami vypěstují to, co mají rádi – od květin, zeleniny až po bylinky či dokonce maliny. Prostě si můžou příjemně odpočinout s pouhou lopatkou a hrabičkami v ruce,“ říká Petránek.

Nápad prý vznikl nedávno a k vybudování „mobilní“ zeleninové zahrádky uprostřed Prahy ho letos v lednu inspirovaly fotografie z finských Helsinek. „Svou jednoduchostí mě to úplně fascinovalo. Stačilo pár pytlů a nevzhledné předměstí najednou ožilo zelení a zájmem lidí coby novopečených pěstitelů,“ prohlásil Petránek.

Rukověť zahrádkářů

Pozemek bývalého parkoviště má zhruba tisíc metrů čtverečních, Prazelenina obsadila zhruba polovinu. Zahrádky či záhonky tvoří speciální pytle, takzvané „big bagy“, které jinak slouží k přechovávání potravin, jako je zrní, cukr či mouka. Jejich předností je pevnost a vzdušnost. Jsou seřazeny po dvou ve třech řadách vždy s uličkou uprostřed, a proto jsou výborně dostupné.

Po přihlášení se a zaplacení sezónního, půlročního poplatku dostane každý „zahrádkář“ jeden pytel. Ten se naplní zhruba šesti kolečky připravené směsi kompostu, zeminy a písku asi do 60 centimetrů výšky, aby se zaručila rostlinám stálá vlhkost. Tím se vytvoří asi metr čtvereční plochy.

Pytel leží na podlážkách, aby přebytečná voda mohla odtéct. V ceně je také zemina, voda a k dispozici nářadí, například kolečko, lopata, motyčky, hrabičky a takzvané kultivátory. Každý zahrádkář si vysazuje vlastní sazenice podle svého uvážení. Potřebuje-li odbornou radu, organizátoři mu ji poskytnou. Pokud chce, může vhodným sázením pěstovat a sklízet plody celý půlrok. Zhruba za týden má Prazelenina první slavnost: sklízet se budou hlávkové saláty.

Stačí chtít

Petránkův nápad však až natolik novinkou není. Ve velkých západních městech, jako je Berlín, New York či Melbourne, se už řadu let něco podobného odehrává pod pojmem „urban gardening“. „Lidé budují malé funkční zahrádky, kde se dá, třeba na střeše domu či kdejakém balkonu. Spolu s jinými věcmi, jako jsou obyčejné kavárničky, malé prádelny či pekárny v kdejakém domě, to dokáže úplně proměnit dojem z města jako nějakého neobyvatelného a nepříjemného místa v přátelské místo k životu,“ uvádí Matěj Petránek. A sám se v Praze pokusil o totéž.

© ČESKÁ POZICE

Za plechovou ohradou se v proluce mezi domy proměnil udusaný plácek v místo pro setkávání lidí.

Nejprve dle něho bylo třeba sehnat vhodný pozemek. A Petránek zvolil Prahu 7, dynamicky se rozvíjející pražskou část plnou mladých lidí s „geniem loci bývalé industriální čtvrti“, a tedy takovému záměru pravděpodobně nakloněnou. Nebylo to však až natolik jednoduché, jak by se mohlo zdát.

„Muselo to být místo bezpečné – bez odpadků či injekčních stříkaček. A najednou zjistíte, že takových míst vlastně není mnoho, téměř všude je jen netečná a špinavá džungle. Vždyť na zahrádky mají chodit maminky s dětmi,“ líčí Petránek. Navzdory tomu objevil nakonec to pravé místo – plechem obehnaný plácek po strženém domě po povodních v roce 2002, který majitel pronajal za přijatelný obnos. „Prostě tomu porozuměl,“ říká Petránek.

Pak už šlo všechno ráz na ráz – levné pytle na obilí sehnal v Uherském Hradišti, maringotku ve Veselí nad Lužnicí. S dalším nářadím, jako jsou hrábě, hadice, lopaty, kolečka a především kvalitní zemina, ho celý projekt přišel zhruba na sto tisíc korun. Zahrádky mají být dočasné, mobilní a spíš civilní než se podobat „pravému“ zemědělskému provozu v montérkách a holínkách, a proto během měsíce mohl vyvěsit webovou stránku s nabídkou. „S dnešními komunikačními možnostmi jde vlastně všechno a rychle, jen chtít,“ uvádí Petránek.