Depeše z americké ambasády: Nejcitovanější je Vladimíra Dvořáková

ČESKOU POZICI zajímali lidé, kteří komentují a hodnotí českou politickou scénu pro americkou ambasádu. Jaké politické komentátory si Američané vybírají? Z jakého politického spektra jsou ti, kdo hodnotí politickou situaci v Česku? Zdrojem informací byly americké diplomatické depeše odeslané z Prahy a zveřejněné serverem WikiLeaks. Co jsme zjistili?

Politologové: Dvořáková a Pehe

Nejcitovanějším komentátorem, respektive politologem, je Vladimíra Dvořáková. Její jméno se v depeších z let 2004 až 2010 objevilo celkem devětkrát. Proč právě Dvořáková? Byla totiž výrazně nejcitovanějším komentátorem. Druhým v pořadí byl politolog Jiří Pehe. Jeho komentáře americké velvyslanectví využilo pro své depeše čtyřikrát. Navzdory tomu, že depeše pocházejí z období, jež se kryje s administrativou republikánského prezidenta George W. Bushe, mezi odborníky z politologické obce převažuje středolevé ideologické spektrum.

Proč Američané přehlíželi jiné odborníky, kteří mají také západní vzdělání, publikují v impaktovaných časopisech či často komentují místní dění ve sdělovacích prostředcích, zůstalo nezodpovězeno

Zřejmě však jde pouze o shodu okolností. Dvořáková v roce 2006, kdy se začala objevovat v depeších, ukončila své působení jako viceprezidentka prestižní Mezinárodní politologické asociace (IPSA). Když jsme se na důvod zeptali amerického velvyslanectví, tiskové oddělení nám sdělilo, že Dvořákovou uváděli jen proto, že se často objevovala v médiích. Pehe mohl zase být pro Američany důvěryhodný jako absolvent jedné z nejprestižnějších amerických škol, Kolumbijské univerzity, i jako ředitel pražské pobočky University of New York.

Mezi ostatní politology, které američtí diplomaté citovali alespoň jednou či dvakrát za zmíněné období, patří Bohumil Doležal, Miroslav Mareš a Zdeněk Zbořil. Proč však Američané přehlíželi jiné odborníky, kteří mají také západní vzdělání, publikují v impaktovaných časopisech či často komentují místní dění ve sdělovacích prostředcích, zůstalo nezodpovězeno.

Zveřejněné depeše z velvyslanectví USA v Praze zahrnují období 2004 až 2010. Tehdy na ambasádě pobývali velvyslanci vybraní republikánským prezidentem Georgem W. Bushem. William Cabaniss byl americkým velvyslancem v Praze v letech 2004 až 2006. Jeho nástupce Richard Graber se ujal funkce v říjnu 2006 a působil na velvyslanectví až do ledna 2009. Po jeho odchodu zůstal post velvyslance neobsazen až do 29. prosince 2010, kdy se jím stal Norman Eisen.

Novináři a sociologové

Naopak může překvapit – pokud se zaměříme na komentátory, které Američané citují z řad žurnalistů –, že mnohá významná novinářská jména chybí, anebo jsou jejich komentáře uváděné u netradičních témat (vzhledem k jejich specializaci). Kupříkladu Jan Macháček, přední český politický a ekonomický komentátor, je zmíněn pouze v souvislosti s debatou o americkém radaru v Česku. Martin Komárek je zase citován jen v souvislosti se zákazem Dělnické strany.

„Nejcitovanějšími“ novináři jsou Jiří Leschtina a Alexandr Mitrofanov. Jejich jméno je nicméně zmíněno pouze ve dvou depeších. Celkově lehce převažují žurnalisté se středovou politickou afilací.

Ze statistického zkoumání ČESKÉ POZICE naopak vyplývá, že Američané přikládají důraz názorům sociologů. Ředitele dvou největších agentur zabývajících se veřejným míněním, Jana Hartla a Jana Herzmanna, Američané pro své depeše využili celkem sedmkrát. Hartl je navíc hned po Dvořákové druhým nejcitovanějším analytikem (citován pětkrát).

Resumé

Celkově v komentářích převažuje středolevé spektrum, především díky velkému zastoupení Dvořákové, Peheho a Hartla. Pokud bychom se však podívali na zastoupení komentátorů bez ohledu na to, kolikrát byli v depeších zmíněni, pak je „ideologický mix“, který pouštěla americká ambasáda do USA, vyvážený. Nejvíce (devět) komentátorů je podle zjištění ČESKÉ POZICE ze středového ideologického spektra, šest komentátorů zastupuje levý střed až levici a pět pravý střed až pravici.

Důležité je však zdůraznit, že Američané v depeších často neuvádějí konkrétní jména. Spíše používají výrazy jako „jiní odborníci, jiný analytik“ a podobně. To znamená, že níže uvedená tabulka nezahrnuje všechny komentátory, se kterými se velvyslanectví stýká či od nichž komentáře přebírá.