Kalouskův plán pro zhrzené investory: Místo arbitráže okresní soud

Původním smyslem smluv bylo přilákat zahraniční investory, dnes však tyto bilaterální dohody nahánějí úředníkům z MF strach.

Martin Shabu | 13.04.2011
Zejména u větších unijních států má úřad ministra financí Miroslava Kalouska pramalou naději na vyjednání lepších podmínek u smluv o ochraně investic.

Ministerstvo financí (MF) se netají plánem vypovědět dohody o ochraně investic, jež má Česko uzavřeny se státy Evropské unie. Nelíbí se mu, že smlouvy obvykle chrání zahraniční investory lépe než domácí, což se státu v arbitrážích prodražuje. Dalším motivem je doporučení Bruselu, který by rád dvoustranné investiční smlouvy nahradil celoevropským opatřením. Jak ale zjistila ČESKÁ POZICE, ne všechny státy unie – na rozdíl od Prahy – postup EU schvalují.

Proti vypovídání smluv o ochraně investic jsou především větší členské země a významná finanční centra, kupříkladu Paříž. „Francie dosud nevyjádřila zájem zrušit česko-francouzskou dohodu,“ sdělil ČESKÉ POZICI Fatih Akcal z francouzského velvyslanectví v Praze. Holanďané se nechtěli k záležitosti vyjadřovat a Britové o postupu MF nejsou informováni.

Podle dostupných informací se ministerstvu podařilo vypovědět bilaterální smlouvy o ochraně investic s Itálií, Dánskem, Maltou, Estonskem a Slovinskem. Podobný osud čeká i smlouvu s Irskem. A oficiální důvod? „Je potřeba zdůraznit, že iniciativa ČR vychází z doporučení EU, která na členské země naléhá, aby platnost intra-EU dohod co nejdříve ukončily,“ uvedl pro ČESKOU POZICI mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob.

Stejné postavení pro všechny

Původním smyslem investičních smluv bylo do Česka přilákat zahraniční investory, dnes však tyto bilaterální dohody nahánějí úředníkům z MF strach. Na vině jsou jejich arbitrážní doložky, které umožňují spekulativní chování investorů. Ti se mohou v případě, že se cítí poškozeni českým státem, obrátit na několik zahraničních arbitrážních institucí. Vedle možné prohry musí stát počítat s náklady na právní kanceláře, jež ho ve sporech zastupují a účtují si desítky a stovky milionů korun.

Původním smyslem smluv bylo přilákat zahraniční investory, dnes však tyto dohody nahánějí českým úředníkům strachSkutečnost, že smlouvy z 90. let minulého století jsou pro stát nevýhodné, potvrzují i právníci. „Poměrně velký problém českých dohod je ten, že pojem investora se ve valné většině formuluje tak, že systém ochrany zahraničních investorů mohou zneužívat či využívat čeští investoři, kteří si v zemi s pro ně nejlepší smlouvou zřídí právnickou osobu a ,reinvestují´ prostřednictvím své ,shell company´ v České republice,“ řekl ČESKÉ POZICI Vladimír Balaš, expert na mezinárodní právo, který Česko zastupoval v několika investičních sporech.

Záměrem MF je, aby se zahraniční investoři v případě, že se cítí poškozeni, obrátili na české soudy. „Po ukončení platnosti smluv a v případě, že neběží ochranná lhůta, je zahraniční investor ve stejné pozici jako český podnikatelský subjekt. To znamená, že se bude moci domáhat svých nároků pouze u českých soudů. V případě, že se jeho nárok bude dotýkat práva EU, český soud v rámci řízení o předběžné otázce požádá o názor Soudní dvůr EU,“ vysvětlil mluvčí Jakob. Dodal, že arbitrážní řízení bude možné pouze tehdy, pokud s takovým způsobem řešení sporu bude souhlasit stát, například formou rozhodčí doložky ve smlouvě s investorem.

Částečný úspěch

S mimoevropskými státy MF vyjednává úpravy v bilaterálních smlouvách o ochraně investic. U některých zemí se to již podařilo, například s Kanadou, Mexikem a Tuniskem. Třeba s USA se ale jednání zaseklo.

Česko navrhuje přijmout nový mechanismus řešení sporů mezi investorem a hostitelským smluvním státem. Jak uvedl pro ČESKOU POZICI Jakob, změny by měly zahrnovat detailnější úpravu některých procesních otázek a blíže vymezit postavení stran a tribunálu v arbitrážním řízení. Podle něj přinesou vyšší míru transparentnosti a efektivity v mezinárodních arbitrážích a posílí postavení státu.

„Návrh obsahuje například pravidlo, že výběr soudu nebo rozhodčího tribunálu je konečný a investor nemůže věc předložit jinému soudnímu orgánu. Dále stanoví objektivní a subjektivní lhůtu pro zahájení sporu, a uvádí také výčet pramenů práva, ze kterých by měl rozhodčí soud při rozhodování vycházet,“ upřesnil mluvčí.

Opatrná diplomacie

Záměry ministerstva financí narážejí na zájmy zahraničních investorů. Ti největší o zrušení nebo renegociaci smluv nestojí. A už vůbec si nepřejí, aby o případných sporech rozhodovaly české soudy, jež jsou často kritizovány za neúměrně dlouhé řízení. Navíc logicky pociťují obavu, že domácí soudy mohou nadržovat státu.

Resort financí se v jednáních s partnery nemůže plně spoléhat ani na českou diplomacii. Ministerstvo zahraničních věcí si totiž uvědomuje, že vypovídání mezinárodních dohod není „sexy“ téma pro dvoustranné vztahy, zejména pokud jde o významné a ekonomicky silné země EU nebo o spojence z NATO.  

Show comments
Comments:0

Popular content