Zpřístupněme vědecké články, rozhodl Bílý dům

Americká vláda chce zavést odložený Open Access k odborným článkům, které se asi otevřou do jednoho roku od jejich vydání.

Věda a vzdělávání
Martin Rychlík | 27.02.2013
Miliardy dolarů a liber za přístup ke zdrojům platí univerzity velkým vydavatelům, ale podle Bílého domu by studie placené z veřejných prostředků měly být otevřené všem zájemcům.

Dne 11. ledna si Aaron Swartz, známý americký internetový aktivista, vzal život. Oběsil se. A jedním z důvodů – spolu s depresemi – bylo patrně i to, že mu hrozila mnohamilionová pokuta a také trest až padesáti let vězení. Byl mimo jiné obviněn ze zneužití počítačové sítě Massachusettského technického institutu (MIT), díky které se dostal do digitální databáze JSTOR.org, z níž stáhl a de facto ukradl víc než čtyři miliony akademických článků. Chtěl je zveřejnit a dát k dispozici všem, tedy i těm, kteří za přístup k textům neplatí...

Měli by mít všichni daňoví poplatníci přístup k vědeckým článkům, které vznikly za veřejné – v USA federální – prostředky? Po Velké Británii, jež plánuje po roce 2014 otevřít k přečtení všechny odborné texty placené z veřejných peněz (jak ČESKÁ POZICE loni informovala), si to myslí už i americká vláda. Chce zavést takzvaně odložený Open Access model, čili volný přístup k publikovaným studiím. Podle agentury Reuters tím Bílý dům reaguje na tlak veřejnosti i petici, pod kterou se podepsalo přes 65 tisíc lidí.

„Američané by měli mít snadný přístup k výsledkům výzkumu, na nějž přispívají,“ uvedl na oficiálním webu John Holdren, ředitel odboru výzkumu Bílého domu a také Obamův poradce pro vědu, jenž loni v červenci navštívil také Prahu. Open Access, o němž jsme opakovaně psali, nemá ovšem jen výhody – často se platí nikoliv za zpřístupnění článků, ale už za jejich publikování. Otevřený přístup je také „strašákem“ mnohých vydavatelství elitních žurnálů, které vybírají od univerzit a institucí značné sumy. A zatím nevyřčenou otázkou je také otevření špičkových informací, třeba i z chemie nebo jaderné fyziky, těm, kteří nejsou zrovna přáteli Spojených států...

Otevřený přístup je také strašákem mnohých vydavatelství, které vybírají od univerzit značné sumy na předplatném...Americká vláda však chce patrně přijít s vyváženějším modelem a podle prvních ohlasů navrhne vydavatelům roční embargo na vydané studie, které ale po uplynutí lhůty budou muset otevřít čtenářům – pokud šlo o výzkum placený z federálních grantů a peněz.

„Chtěli jsme udržet rovnováhu mezi výjimečně prospěšným činem v přístupu k výsledkům výzkumu a také cennými přínosy, o které by vydavatelský průmysl vědeckých prací neměl přijít,“ míní poradce Holdren. Zástupci vydavatelů podle agentury Reuters považují plány Bílého domu za „rozumné a vyvážené“. Jak řekl Tom Allen, výkonný ředitel Associace amerických vydavatelů, jde o férový přístup, který uznává i důležitou roli těch, kteří dbají o kvalitu časopisů a integritu zprostředkování vědeckých informací.

Miliardový byznys s vědeckými články

Vědci si opakovaně stěžují, že na jejich výsledcích výzkumu, článcích i jejich editorské spolupráci v recenzním řízení vydělávají vydavatelské domy enormní částky, neboť si veřejné vysoké školy musejí od privátních korporací kupovat své poznání nazpět. Nedávno se v podobném duchu rozhněvala i knihovna amerického Harvardu, který zrovna nepatří k chuďasům. Podle deníku The Guardian zaplatí jen ve Velké Británii univerzity velkým vydavatelům 200 milionů liber ročně (asi 6,4 miliardy korun)!

Světově jde o miliardy dolarů, liber a eur. Trojlístek vydavatelů Elsevier, Springer a Wiley vlastní většinu světových vědeckých magazínů, které zahrnují asi 42 procent veškerých otištěných vědeckých článků na světě. Tisíce vědců otevřeně bojkotovaly konkrétní vydavatele, které v balíčcích nabízejí i předplatné časopisů, o něž není velký zájem.

Proti novému americkému nápadu se v internetové diskuzi vyjádřil třeba chemik Vittorio Saggiomo z Nizozemska, jemuž se nelíbí roční embargo: „Pracujeme na nejzazší hraně vědy. Chci si novou studii přečíst ihned, ne až někdy za rok.“ Podařilo se Bílému domu vynalézt rozumný kompromis, nebo je to jen předěl v úplné cestě k otevřenosti a totálnímu vítězství Open Access?

O problematice politiky Open Access ve vědě a elitních časopisech psala ČESKÁ POZICE mimo jiné v těchto článcích:

 

Zobrazit diskusi
Reakcí:4

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Jaderna fyzika a OA

A zatím nevyřčenou otázkou je také otevření špičkových informací, třeba i z "chemie nebo jaderné fyziky, těm, kteří nejsou zrovna přáteli Spojených států..." --> co se tyce otevreneho pristupu v oblasti jaderne fyziky (resp. HEP), resi to projekt SCOAP3 - www.scoap3.org

Děkuji Vám za link,

a přeji Vám pěkný den. rmt

Otázka je, zda či nakolik je vše to, co dělají vydavatelé

renomovaných časopisů pro jejich konzumenty, opravdu zbytečné.

A je-li na jejich práci něco užitečného, zda to půjde financovat i při pouze ročním odkladu volné přístupnosti, případně jak by to bylo financováno při odkladu nulovém.

Vědci z téhož nebo příbuzného oboru si možná sami poradí z tím, co (a od koho) ze záplavy volně publikovaného materiálu prostudovat a nakolik se na to spolehnout. Myslím si ale, že čím větší bude "interdisciplinární vzdálenost", tím to bude větší problém. 

Nemít přístup k informacím a být jimi bez ladu a skladu zavalen je skoro stejné.

Špatně položená otázka

To, co dělají vydavatelé, samozřejmě není zbytečné. Nicméně podívejme se na to optikou vědy a výzkumu v USA. Tam má i velmi průměrný vysokoškolský pedagog nejméně 100 tis. USD/rok, přičemž zátěž výukou je asi tak poloviční oproti ČR a ve volném čase může psát či dělat recenze článků do časopisů. Časopisy často recenzentům neplatí téměř nic, ale účtují si od 100 do 400 dolarů (v mém oboru) za podání článku, což ještě zdaleka neznamená publikaci. No a nakonec pokud je to pay-per-download, tak třeba 30 USD za jeden download článku. Než napíšu ten svůj, musím projít desítky článků od jiných autorů, z nichž třeba dvě třetiny nevyužiji, protože se týkají něčeho jiného. Ale pročíst je musím, protože jinak se mi může stát, že můj článek vyhodí z prestižního časopisu kvůli tomu, že nereferuje k nějakému důležitému článku v oboru, ale třeba i naprosté hovadině (záleží na tom, kdo dělá recenzenta, že?). Ještě, že naše škola má zaplacený časový přístup do databází. Kdo to všechno platí? Samozřejmě daňový poplatník. Takže lijeme prachy, které se musí na daních brát chudým (viz třeba zvýšení snížené sazby DPH naším makroekonomickým mágem Kalouskem) do chřtánu opravdu velmi bohatým lidem. A pak je tu ještě jedna výhoda OpenAccessu, o níž se zdaleka tolik nemluví: Velké vydavatelské domy jsou silně ovlivňovány zájmy průmyslových lobby. Je to hodně zřejmé v medicíně, potravinářství, ekonomii, atd.... OpenAccess tohleto podle mého názoru pomáhá odstranit (odstraňuje jeden z úplatných článků řetězce). Takže suma sumárum: recenzenti budou psát recenze dál i při OpenAccess, vědci budou mít lepší podmínky a veřejnost lepší přístup k výsledkům výzkumu, který platí.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah