Zaniknou-li „zvláštní“ školy, zblázní se učitelé?

Kolem rušení/nerušení praktických škol, dříve řečených „zvláštní“, je živo. I proto připravily sobotní Lidové noviny jakýsi speciál, který se tématu věnuje pohledem tří novinářů. Barbora Říhová napsala zpravodajský článek, Daniel Kaiser vedl rozhovor se šéfem Asociace speciálních pedagogů a komentátor Petr Kamberský vyšvihl komentářík.

Ruší se, nebo neruší?

Titulek zpravodajského článku zní „Zvláštní školy jsou na odpis“. Podle vládního rozhodnutí by se praktické (dříve zvláštní) školy měly do čtyř let zrušit. Proti tomu se ale bouří speciální pedagogové, kteří sepsali petici. „Jde nám o to, aby se premiér a ministr školství dozvěděli, co si odborná veřejnost myslí. Protože materiál schválený vládou rozhodně nepřipravili odborníci. Od úterka chodí první podpisy, máme jich kolem 450,“ řekl LN iniciátor petice Jiří Pilař, šéf zmíněné asociace, dle nějž podpora čítá už čtyři tisícovky lidí. Na praktických školách v Česku údajně učí dvaapůlkrát tolik speciálních pedagogů.

Kritizované dílo Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011-2015 schválila v říjnu Vláda ČR; podle Martina Šimáčka z Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách na ní pracovalo sto expertů. „Ministr (školství) strategii na vládě podpořil a řekl, že pro něj bude prioritou,“ potvrdil LN Šimáček, že k „vymýcení“ zvláštních škol má dojít.

Nicméně ministr Josef Dobeš (VV) už v týdnu pro Právo tvrdil, že se praktické školy rušit nebudou. „Je to nehorázná lež. Praktické školy rušit rozhodně nebudu. Naopak tyto školy podporuji,“ říkal Dobeš o školách, do nichž chodí děti s lehkým mentálním postižením. Podle vládního plánu by ale za pár let měly jak tyto děti, tak i ty „sociálně znevýhodněné“, třeba romské, chodit do škol běžných. V Česku ještě existují školy speciální pro žáky s těžkým postižením.

Pilař: Ideální stav nikdy nenastane

V celostránkovém interview s Jiřím Pilařem (TOP 09) ředitel Asociace speciálních pedagogů říká, že je „vládní koncepce strašně nebezpečná“, což celý rozhovor v titulku také uvozuje. ČESKÁ POZICE vybírá zajímavé pasáže:

LN: Souhlasíte, že se ve vládní koncepci projevuje fanatismus?

PILAŘ: Spíše nekritická snaha vyřešit problém co nejrychleji. Protože většina tvůrců materiálu nemá patřičný odborný background, tak přeskakují několik etap. V nadsázce je to jako když v Rusku zkusili přeskočit z carského režimu do komunismu. Výsledkem byl marasmus a chaos. Já si taky rád představuji ideální stav, kdy všechny školy vyučují všechny děti, nikdo nikoho nediskriminuje, všechny děti se mají rády. To je ideál, k němuž se můžeme blížit, ale který nikdy nenastane.

LN: Proč zvláštní školy tak hájíte?

PILAŘ: Vždycky přece musí existovat školy pro děti, které nejsou schopny uspět v běžném vzdělávání. Ať se to někomu líbí nebo ne, děti s lehkým mentálním postižením budou vždycky. Integrace je dobrá pro děti, které jí jsou schopny. Dětem, které jí schopny nejsou, lpěním na představě, že všechny zintegruji, spíš škodím. Prostředí totiž neporučíte a dětský kolektiv je jedním z nejkrutějších prostředí...

LN: Takže vládní strategie bude výrobní linkou na malé agresory?

PILAŘ: To nebezpečí je. Každopádně bude vyrábět hodně neúspěšných dětí, a hodně z nich budou agresoři... Koncepce, která si klade za cíl totální inkluzi, musí předpokládat, že v jedné třídě se může sejít jeden sluchově postižený, dva mentálně postižení, jeden vozíčkář, děti s různými poruchami chování. Ten učitel může skončit na psychiatrii.

LN: Mají se ve školkách upřednostňovat děti ze sociálně slabých rodin, za čímž kritici tuší zvýhodňování romských dětí?

PILAŘ: Až se do školek nalije víc peněz a rozšíří jejich nabídka, pak jsem pro. Víme, že pokud s tím problémem chceme hnout, je třeba, aby se i romské děti do školek dostávaly. Ale proboha ne na úkor ostatních! Podívejte, na Praze 9 máme 400 neumístěných dětí a jedním z kritérií pro získání místa je, že rodiče pracují. Tohle chce vládní strategie zakázat. A rodiče, kteří pracují a neseženou hlídání, budou muset být doma jenom kvůli tomu, že dítě rodičů, kteří sedí doma a nedělají vůbec nic, půjde do školky místo jejich dítěte?

Volíš Pilaře, nebo Šimáčka?

Převládají obavy, že stát ani nemá žádnou koncepci, případně ji mění na obrtlíkuZbývá Kamberského komentář, jejž uvozuje titulek „Experti a bitkaři“. Zabývá se otázkou, která strana je vlastně ta dobrá, a která špatná: „Pokud fandíte panu Pilařovi, zajásáte a z věty ,podporu nám vyjádřilo čtyři tisíce lidí‘ vytvoříte událost (jakkoli není jasné, zda jde o experty nebo místní ze severu). Pokud fandíte panu Šimáčkovi, pak z Pilaře uděláte zastydlého odpůrce jakékoliv dobré akce. Bohužel, v tomto případě jde z obou stran v prvé řadě o peníze, v druhé o osobní animozity, v třetí o moc a prestiž. Ochota hledat společné řešení reálného problému reálných dětí je nulová,“ píše Kamberský.

A redaktor ČESKÉ POZICE, který má sice etnologické vzdělání a vyrůstal v cikánské školce v Jihlavě, nicméně zase nerozumí speciální pedagogice, nefandí nikomu. Jde o tak komplexní problém, v němž mají kousky svých pravd obě strany... Převládnou však obavy, že český stát nemá řádnou koncepci, případně ji mění na obrtlíku a ani houfy expertů vlastně netuší, kam se hnout. Z otázky odborné a společensky prospěšné se stává také ideologický spor.