Válka žurnálů: Kdo vysosá peníze z vědeckých článků?

Z těch čísel jde děs i naděje. Desítky institucí, stovky databází, tisíce zdrojů, desetitisíce časopisů, statisíce článků a kvadriliony písmen... Informační studnice, ve kterých může zájemce nalézt živou vodu anebo se v ní také utopit, protéká širým světem. Vědci z celé planety se spoléhají na vědění předávané prostřednictvím odborných časopisů, mezi nimiž (z těch nejprestižnějších) vynikají Nature, Science, The Lancet, Cell nebo Chemical Reviews.

Ale poznání není zadarmo, to věděli již středověcí učenci. Stalo se tak drahou záležitostí, že se časopisecké publikování změnilo v lukrativní „průmyslové“ odvětví sui generis. To ovšem přináší mnohé paradoxy: na vědění produkovaném a placeném často z veřejných zdrojů vydělávají obří sumy privátní vydavatelské domy, jež pak dovedly univerzity a výzkumné instituce k tomu, že si své poznatky vlastně nakupují od soukromých institucí zpět. A ceny za vědecké informace rostou. Pravidelně. Procento po procentu...

reklama

Před měsícem se kvůli zdražování zdrojů rozzlobila i Harvardova univerzita, což zrovna není škola s vysypanou kapsou. Jak ČESKÁ POZICE v dubnu informovala, tamní knihovna vyzvala výzkumníky, aby usilovali o zveřejňování svých výsledků v časopisech s politikou „Open Access“ (OA) a upouštěli od publikování v uzamčených a drahých periodicích. Nejstarší univerzitu v USA k tomu vedly zvyšující se ceny předplatného, které i jedna z nejbohatších škol světa považuje za neudržitelné, uvedl deník The Guardian.

Vydavatelé žurnálů požadují stále vyšší ceny, takže účtují knihovně 3,5 milionu dolarů za rok (asi 71 milionů korun). Situace je prý „rozpočtově neudržitelná“ a „akademicky restriktivní“. Poplatky za on-line přístup se u dvou vydavatelů zvedly během šesti let o 145 procent a některé magazíny stojí až 40 tisíc dolarů za rok, píše Harvardova univerzita ve zveřejněném memorandu. Zastánci otevřeného přístupu tím získali mocného spojence.

A co české školy?

Jeden z největších spisovatelů všech dob Jorge Luis Borges kdysi napsal fantastickou povídku o „bábelské knihovně“, ve které nejsou ani dvě knížky stejné. V kombinaci 22 písmen abecedy je v ní uloženo vše, co lze ve všech jazycích vyjádřit. „Najdete všechno: velice podrobnou historii budoucnosti, vlastní životopisy archandělů, přesný katalog Knihovny, tisíce falešných katalogů, důkaz nesprávnosti těchto katalogů, gnostické evangelium Basiledovo, komentář k tomuto evangeliu, komentář ke komentáři, pravdivé vylíčení tvé smrti, překlad každé knihy do všech jazyků, jakož i interpolace každé knihy do všech knih,“ píše Borges v knize Zrcadlo a maska (česky 1989).

Elektronické informace, jež jsou dostupné on-line a 24 hodin denně, naprosto dominují nad klasickou papírovou formouK takové knihovně máme stále ještě daleko, ale masa vědění, která je lidstvu dostupná prostřednictvím biblioték a elektronických zdrojů, je nezměrná, čehož využívají vědci všech oborů – fyzikové, botanici, lékaři, ale i literární teoretici či etnologové. Určit přesná čísla časopisů, do nichž mají badatelé přístup, není lehké, nicméně je zřejmé, že bez on-line zdrojů by moderní věda neměla šanci. Vždyť jedním z hesel doby je „Publish or Perish!“ neboli „Publikuj, nebo zhyň!“ Podle citací se hodnotí i vědecká úspěšnost.

ČESKOU POZICI proto zajímalo, jak si v přístupech vedou veřejné univerzity v ČR; do kolika žurnálů a zdrojů se jejich pracovníci a studenti mohou „dostat“, kde mohou čerpat znalosti a také – což je dnes dosti podstatná věc – kolik za servis ročně vydávají. Metodika a způsob počítání se u oslovených škol liší, nicméně pro základní vhled tato čísla postačí.

Kolik má kdo informačních zdrojů?

• Univerzita Karlova (Praha) – přístup k celkem 38 162 titulům (33 689 elektronicky a 4473 v tištěné podobě)
• Masarykova univerzita (Brno) – elektronicky asi 20 tisíc odborných titulů, v papírové podobě necelé tři tisíce
• Vysoké učení technické (Brno) – elektronicky asi 30 tisíc periodik, cca 800 tištěných časopisů
• Vysoká škola ekonomická (Praha) – asi 17 tisíc elektronických časopisů, 9200 e-knih a 401 tištěných periodik
• Univerzita Palackého (Olomouc) – 138 elektronických databází a přímo 1272 časopisů (z nichž je 74 procent tištěných)
• Vysoká škola báňská (Ostrava) – asi 6200 e-periodik za předplatné (další tisíce v souhrnných databázích), 456 tištěných časopisů
• Univerzita J. E. Purkyně (Ústí nad Labem) – přes databáze přístup k asi 20 tisícům titulů, zhruba 350 v papírové verzi
• Univerzita Tomáše Bati (Zlín) – v součtu databází a volně dostupných periodik až 50 tisíc titulů, 239 tištěných časopisů
• Jihočeská univerzita (České Budějovice) – elektronicky kolekce asi 25 tisíc odborných titulů a 750 papírových
• Západočeská univerzita (Plzeň) – 21 991 elektronických titulů v databázích, 445 tištěných časopisů
• Univerzita obrany (Brno) – přes databáze asi 13 500 titulů, 146 tuzemských periodik
• Ostravská univerzita (Ostrava) – dvacet databází, zhruba 280 předplácených časopisů (90 procent z nich elektronicky)
• Vysoká škola technická a ekonomická (České Budějovice) – dvě elektronické databáze, 44 tištěných odborných časopisů
• Vysoká škola polytechnická (Jihlava) – šest on-line informačních zdrojů, 88 odborných periodik (většinou tištěných)

Pramen: vysoké školy, ČESKÁ POZICE