Profesor Haňka: Reformou budou postiženi ti, kteří se obklopují průměrnými

Na Haňku jsou zkoušel reagovat v MF Dnes, ale nehodilo se jim to do ediční politiky :-):

MF Dnes nabídla prof. Haňkovi z Univerzity of Cambridge nebývale prostoru, aby mohl veřejnosti vysvětlit, proč se čeští akademici tolik bojí reforem (26.1.2012). Bohužel však pouze ukázal, jak vypadá nepochopení věci a účelová argumentace.
    Nepochopení je patrné například na Haňkově pojetí samosprávy, když tvrdí, že Rada vysoké školy by měla hrát „podstatnější roli v samosprávě, nežli je tomu dosud.“ Jelikož Rada nemá být volena akademickou obcí, nemůže být orgánem její samosprávy. Bude jen orgánem vnější ingerence (politiků a podnikatelů) do řízení vysokých škol. Haňkova sugestivní paralela s dvoukomorovým zastupitelským systémem je úsměvná, neboť v jeho logice by například Senát ČR měl být správně ustaven Evropskou unií a ze zahraničních politiků.
    Účelově Haňka ohýbá skutečnost, když například studentům a akademikům podsouvá odpor k tzv. kontraktovému financování, které je opravdu nepálí. Zajímá je však školné, které Haňka považuje za sekundární záležitost. To je překvapivé, neboť ve Velké Británii, kde pan profesor působí, se během uplynulé dekády zdesetinásobilo a působí jako zásadní bariéra v přístupu k vysokoškolskému vzdělání pro lidi z nižších a středních vrstev. Reformátoři typu Haňky jsou evidentně nepoučitelní.
    To ostatně platí i ohledně akademické samosprávy. Haňka by měl v první řadě vysvětlit, proč u nás prosazuje něco, co neplatí v případě jeho University of Cambridge, jejíž úrovní se tak rád chlubí. Ta je totiž zcela samosprávná a není představitelné, že by ministr školství zasahoval do jejích vnitřních záležitostí prostřednictvím svých lidí v Radě. Podobně absurdní je představa, že by se na místo rektora či prorektora vypisovalo mezinárodně zaměřené výběrové řízení. Tyto volené pozice dosud obsazovali jen Britové.
    Je tedy zřejmé, že akademická samospráva není v rozporu s excelencí, ba naopak. Stejně jasné ale je, že knížecí rady od lidí, kteří ignorují zkušenosti z vlastních zemí, ničemu nepomohou.

Mimochodem, marně hledám mezi známými v Cambridge někoho, kdo si prof. Haňku spojuje s nějakými reformami na místní univerzitě. Zdá se spíše, že jeho obraz důležitého reformátora je účelově vytvořený pro jeho angažmá v ČR. V Británii je prostě jen jedním z tisíců profesorů v důchodu, který nemá do čeho píchnout a tak poučuje zaostalé Čechy. Bylo by zajímavé vědět, jak je to s jeho cestovními náklady. Nepřekvapilo by mne, kdyby MŠMT fungovalo jako levná cestovka. :-)

Profesor Haňka ještě nepíše celou pravdu, neboť ji ze svého pohledu profesora ani znát nemůže:

Nejenže za 17 tisíc hrubého Ph.D. nemůže vyžít (rozuměj uživit rodinu), protože na přednášky prostě nemůže chodit v teplákové soupravě od vietnamců, natož v Praze, ale schopný Ph.D. se zkušenostmi dostane v oboru nástupní plat čtyř až pětinásobný. Já, abych si to kompenzoval, živím se v soukromé sféře a škola je zčásti finančně náročný koníček a zčásti public relations. Současný systém dotací na školy navíc motivuje k co nejmenšímu vyhazování studentů od zkoušek. Za zkoušení studenta, který nevyhověl, nedostanu zaplaceno. Neohlížím se na to, ale někteří ostatní kantoři ano. Celková úroveň studia pak klesá, ať se hrstka akademických nadšenců snaží sebevíce.

Pokud chce MŠMT něco reformovat, musí se začít od podpory a financování mladých vědeckých pracovníků, dostupnosti grantů pro ně (bez byrokratických překážek typu mezinárodní spolupráce, protože někdo bádá rád sám). Současné granty jsou v podstatě cestovní: za 80 tis. Kč lze bádat celý rok (sic!), ale tu samou částku v grantu zpravidla GAČR přizná na cestování. Asi netřeba říkat, že za šest tisíc hrubého měsíčně se v podstatě kvalitní výzkum dělat nedá. Dva výlety na konference někam do tropického ráje to ovšem nespraví, za ně se hypotéka nezaplatí. Navíc v současnosti, aby se situace vylepšila, dostala skoro všechny peníze na výzkum Akademie věd, která už od dob reálného socialismu slula klientelismem a nepovolaní se tam nemají šanci dostat. Tomu se říká veřejná soutěž. Jenže kde jsou peníze, nakonec kvalita přijde, protože věda se dělat na koleně nedá. Takže reforma v současné podobě způsobí, že "nespřátelené" školy budou mít ještě méně a ještě horší pozici, neboť nebudou "excelentní".

Reforma musí umožnit rychlejší kariérní růst Ph.D. studentům a PostDoc na základě výsledků práce. Neškodila by ale jiná měřítka, než impakty, protože i u nich je klientelismus (a nejen u nás, ale i ve světě) neskutečný. Ještě v době Ph.D. studia jsem navrhnul garantovi předmětu, který jsem učil, řadu změn v jeho knize, která oplývala nesmysly a mimoto byla opsána ze zahraniční literatury (v podstatě plagiát). Ani po několika letech výuky onoho předmětu jsem názor na jeho knihu nezměnil, takže na tom asi něco bude. Myslíte, že se mými návrhy vůbec zabýval? Jiný věhlasný profesor pro svou knihu čerpal z mé diplomní práce a ani se neobtěžoval ji citovat, i když k dané problematice v té době v oboru novější česká literatura nebyla. Jména si nechám pro sebe, neb dnes se člověk spravedlnosti nedovolá. Do třetice všeho dobrého: do impaktovaného časopisu konkurenční školy podaný článek byl odmítnut s tím, že to samé bylo publikováno už dříve jinde. Na dotaz, kdy a kde nebyl schopen oponent ani editor časopisu odpovědět, ale pro absenci novosti mi článek stejně nepřijali. Toto je skleněný strop pro mladé akademické pracovníky: vidíte nahoru, vidíte spoustu věcí, co by bylo možno zlepšit, vidíte jak se podvádí, ale protože nejste ze správné akademické rodiny s dlouhou kamarádíčkovskou tradicí, ani nelezete nikomu do řiti, nemůžete dělat nic a každý na vás kašle.

Pak otupíte, nastoupí deziluze, tvůrčí zápal je pryč a jste rádi, když můžete učit kolem dokola ty samé bláboly (o nichž víte, že to jsou bláboly) a nikdo po vás nic nového nechce, protože už máte vybudovánu paralelní kariéru v soukromé sféře, která se s akademickou skvěle doplňuje.

A to už ani nemluvím o tom, že na univerzitách se krade úplně stejně jako kdekoliv jinde ve státní správě a ministerští ve správních radách to jen ještě zhorší (vzpomínáte si na velkou koalici ČSSD a ODS - to je dost blízký případ, abychom věděli, co spolupráce kontrolovaného a toho, kdo má kontrolovat, udělá). Když jsem přišel na fakultu s nápadem vypisování elektronických aukcí na nákup materiálu, posílaly si mne odpovědné osoby tak dlouho mezi sebou, až jsem to vzdal. Nejobyčejnější propiska se i nadále nakupovala za 30,- Kč.

Studenti, tedy produkt naší práce tomu odpovídají. V současnosti nejsou v převážné míře schopni (nebo ochotni) plnit požadavky, které jsou o cca 50 % měkčí, než v době, kdy jsem promoval (příkladem: dříve bylo nutno pro absolvování předmětu 70% bodů, nyní 50 %).

Je potřeba bič, ale i cukr. Bez toho cukru opět utečou ti nejlepší a zůstanou pouze ti, kterým nic jiného nezbývá, než papouškovat kolem dokola, co napsali jiní. Takže v první řadě se musí přestat krást ve vládě, na ministerstvech, na úřadech, na radnicích. Pak mohou zbýt peníze na to, aby bylo možno něco reformovat. Nakonec pak reforma nemůže být jenom zpřísněním podmínek pro všechny, ale také musí přitáhnout ty, kteří jsou kvalitní. A to v dnešní reformě nevidím.

omlouvám se tedy - nežijete mimo realitu. Můžete nám, prosím, odpovědět na tyto otázky?

1. Jak reforma podpoří obklopování se "nadprůměrnými" akademickými pracovníky na celkem 26 veřejných a 2 státních vysokých školách, ať už budou výzkumné nebo odborné? Jak na funkční místa docentů a profesorů přitáhnete skvělé odborníky s mezinárodním renomé? Z čeho tyto odborníky zaplatí regionální vysoké školy v Pardubicích, Hradci, Jihlavě, Zlíně nebo Plzni?

2. Vaše záměry ve vysokoškolském zákoně jdou ruku v ruce s plánem každoročního snižování příspěvku vysokým školám a zároveň zaváděním školného, o němž však nikdo neví, kde nakonec skončí. Pokud je jeho účelem vykrýt na školách chybějící státní příspěvek, pak zůstanou školy podfinancované se stejně mizernými podmínkami pro většinu pracovních pozic akademiků, jako dnes. 

3. Můžete nám, prosím, sdělit, jaký očekáváte cílový stav vysokých škol od okamžiku platnosti nových zákonů - dejme tomu do tří, pěti a deseti let? O konkrétních cílech reformy jsme se zatím mnoho nedozvěděli.

Děkuji.

Takhle: problem akademicke sfery - proste a jednoduse - neni nedostatek penez, to si rekneme na rovinu. A zastavam nazor, ze ucitele maji dost penez.

Dovolte mi vyslovit můj soukromý názor. Budu v něm i jízlivý vůči představitelům tohoto státu, protože si myslím, že jsem mlčel už dost dlouho. Podstata problému leží někde úplně jinde. Tato vláda korupce a finanční nezodpovědnosti se zhlédla v parlamentní převaze 118 hlasů a domnívá se, že si může dělat, co chce. Něco si vymyslí a prosadí to bez ohledu na kohokoli, na cokoli. Máme nejlepšího ministra školství, nejlepšího ministra financí - hulváta se zvednutým prostředníčkem, možná i nejlepšího ministra zahraničí a třeba se dozvíme i něco o nejlepším předsedovi vlády, který už jako student vysoké školy podváděl na chmelové brigádě (asi jsem to neměl psát, protože to nemůžu dokázat a můj spolužák Petr to při konfrontaci popře). Zaštítěna panem prezidentem tato vláda pohrdá člověkem, kterého redukuje na úroveň voliče jednou za 4 roky. Vyhlásila ideologické heslo „reformy“ a tím se zaslepeně řídí, „reformuje“ všechno bez ohledu na racionalitu. Já jsem z těch, kteří ještě zažili „přestavbu“ Milouše Jakeše. Možná to vládní představitelé myslí upřímně, jako svého času Standa Gross. Pan Bárta nám už tu upřímnost ukázal … Josef Dobeš, taky jeden z Bártovy líhně, je typickým představitelem aktivních blbců. Tento člověk přijal ideologii reforem jako učenlivý žáček ve škole a reformuje a reformuje, až se z něho kouří;snad ve snaze zalíbit se svým souvěrcům. Ten to opravdu myslí upřímně, jeho maniakální výstupy netřeba komentovat.

Bohužel důvěru v tento spolek neschopných a všehoschopných, který se vykrystalizoval v této vládě (a to jsme si mysleli, že po Topolánkovi už nic horšího nemůže přijít), nemám a nejsem v tom sám. Takže na předkládaných vysokoškolských zákonech mi především vadí dvě věci (vadí mi jich víc, ale nedá se to všechno popsat):

1. Proč mají být do řízení školy zatahováni lidé zvnějšku akademické obce? Nemohu se zbavit dojmu, že vytváření rad je jen budování trafik pro odložené stranické funkcionáře a hledání cest, jak vyvádět veřejné prostředky mimo účel než k jakému byly určeny. Nechejte akademickou obec hospodařit se svěřenými prostředky a kontrolujte je podle výsledků, nejlépe onou zbožňovanou neviditelnou rukou trhu, nechtějte regulovat, držte se svých zásad! Vždyť ono se ukáže, jestli se absolvent z dané univerzity uplatní na trhu nebo ne, a podle toho se na školu budou hlásit další anebo se hlásit nebudou a ta škola zanikne. Nebo to už neplatí, pane prezidente? Pokud si pan prezident myslí, že veřejné prostředky na veřejných vysokých školách potřebují veřejnou kontrolu, tak já si myslím, že je tato kontrola dostatečně zabezpečena stávajícím systémem. Tu veřejnou kontrolu zajišťují už teď samotní studenti, kteří mají rovné postavení v rámci demokraticky volených akademických senátů, spolupodílí se na schvalování rozpočtu, mohou být zvoleni do řídících funkcí.  Studenti jsou konzumenti těch veřejných prostředků a především oni mají právo jejich čerpání kontrolovat, protože se na školu dostali díky svých schopnostem. Veřejné vysoké školy dostaly svěřené prostředky proto, aby vychovávaly avantgardu, která by měla pomáhat rozhodujícím způsobem rozvíjet společnost. A s tím se „svezou“ i ti ostatní, řekněme méně úspěšní.
2. Co se stane, když vysoké školy začnou vybírat školné? Bude jim od studentů vybraná částka stržena z dotací? Pak ovšem nula od nuly pojde a kvalita výuky se nijak nezmění. Tohoto se bojíme, pan ministr odpověď nemá a my už mu ani nevěříme. Vím, že není všechno o penězích (v rozporu s představami naší vlády), ale školy jsou už teď podfinancované. Pokud nebudou peníze vybrané na školném přídavkem, pak nemůžou studenti očekávat lepší výuku, i když si ji budou přímo platit – nebude z čeho ji vylepšit.  

Jestli jsem někoho tímto příspěvkem urazil, tak jsem to chtěl udělat. Protože už nevím jak pánům otevřít oči, aby se nad sebou zamysleli. A uznávám, že jsem plný emocí, což se na kvalitě příspěvku podepsalo. Ale divíte se mi?