Panelové hodnocení vědy: Jen abychom si neutrhli ostudu!

KOMENTÁŘ Dalibora Štyse / Na stránkách ČESKÉ POZICE se odehrála zdánlivě nesmiřitelná diskuse na téma hodnocení a financování české vědy mezi Akademií věd (reprezentovanou profesory Jiřím Drahošem a Jiřím Chýlou) a univerzitami, zastoupenými především rektorem Univerzity Karlovy, profesorem Václavem Hamplem. Do diskuse přispěli též dva členové Rady pro výzkum, vývoj a inovace „za průmysl“, ing. Zbyněk Frolík a doc. Jiří Cienciala. Nakonec se problému lehce dotkl i nově jmenovaný poradce premiéra pro výzkum prof. Rudolf Haňka a komentovali jej i členové týmu integrovaného projektu národního Metodika doc. Daniel Münich a prof. Jitka Moravcová. Korunu všemu zasadila poměrně široce medializovaná studie think tanku IDEA při CERGE-EI.

• Představitelé Akademie věd vehementně zastávali stanovisko, že pouze na základě publikovaných výstupů se věda hodnotit nedá, a už vůbec se jím nemůže řídit financování vědy.
• Hlas z univerzit zněl (poněkud slaběji), že kafemlejnek – tedy rozdělování peněz čistě podle publikací – je přece lepší.
• Průmysl je toho názoru, že nelze jen přidávat do pokladnice světové vědy, ale je nutno podmínky nastavit i tak, aby se ze světové vědy především čerpalo.
• Tým projektu Metodika se nechal slyšet, že snad za čtyři roky budeme vědět, jak překonat českou skepsi vůči státní moci a českou tendenci každá pravidla využít a zneužít.

Shrnuto, byly to jen řeči nepodložené daty, možná i záměrně nebo tendenčně. V diskusích pod články se pak ukázalo, že na Akademii věd přes všechny výhrady působí řada „scientometristů“ až „scientometrofilů“, kteří v rozporu s názorem vedení instituce jsou kdykoliv ochotni bez rozmyslu scientometrii aplikovat.

reklama

Nejlepší výzkum se dělá...

Pokrokem aktuální studie IDEA s názvem „Kde se v ČR dělá nejlepší výzkum“ je, že přináší data a určitý názor. Ačkoliv se její autoři hned na začátku dlouze zaštiťují , že „oni jistě žádné hodnocení neprovádějí“, minimálně jedno hodnocení – kvality časopisů podle impakt faktoru – je úplným základem studie. Navíc jsou ve studii tabulky seřazené podle číselných hodnot, což samozřejmě ke srovnávání vede. A také hned druhý den byly takové tabulky komentovány v tisku ve stylu „Nejlepší fyzika v ČR se dělá na Fyzikálním ústavu AV ČR“.

Mezinárodní peer review

Určitě nezískáme nositele Nobelovy ceny k hodnocení ústavu, který má v daném oboru jen jeden podprůměrný článekBylo klasifikováno 84 oborů. Je třeba pokračovat i dalšími kroky hodnocení, především mezinárodním peer review, tedy hodnocením hodnotiteli z jiných institucí. To bude tak dobré, jak budou dobří hodnotitelé. Určitě nezískáme nositele Nobelovy ceny k hodnocení ústavu, který má v daném oboru jen jeden podprůměrný článek – i ty jsou v první desítce v předložené studii. Kolik institucí, které se mohou přihlásit k rigoróznímu peer review, vůbec máme?

Stanovme si nějakou hodnotu, například 100 publikací ve sledovaném období 2006 až 2010, jako minimální číslo pro to, aby byla daná instituce ve svém oboru ve světovém měřítku vůbec rozpoznatelná:

• Lehce dospějeme k závěru, že pouze ve 33 oborech máme alespoň jednu instituci, která by podle tohoto nejjednoduššího kritéria mohla vůbec usilovat o peer review a následně o institucionální podporu v daném oboru (vynechal jsem dvě disciplíny: ostatní lékařské obory a ostatní obory vnitřního lékařství, ze zřejmých důvodů).
• U dvou oborů nastal paradox, že pracoviště, které překračuje hodnotu 100 publikací, není tím, které je první v pořadí kvality.
• Nejkvalitnější pracoviště tuto hranici naopak nepřekračuje. Jsou to právě obory velmi úspěšné v sebeprezentaci v médiích, biochemie a ekologie společenstva.

Je požadavek alespoň na 100 publikací malý, nebo velký? Pro srovnání uvádím, že mně blízký Max-Planck-Institut für Biophysikalische Chemie měl za toto období 1257 publikací, srovnatelný český Biofyzikální ústav Akademie věd ČR si započítal 405 publikací. Nejspíš by se ve skutečnosti měla laťka posunout ještě výše, třeba na 300.