Osvědčil se boloňský recept na vysokoškolské studium?

Co si predstavit pod "odklonem od inbreedingu"? Z celoevropskeho pohledu jsem presvedcen, ze takove Nemecko, Francie ci Svedsko jsou na tom stejne jako pred dvaceti lety... A u nas? Podivejte se treba na Fialovu katedru...

To je stará dobrá rakousko-uherská tradice. Kdo měl metál, který byl poctivý, byl vážen. Byl v tom také trochu balagan, a tak musel Karel I. vydělit metál pro lidi z první linie, a generálu provianťáku se o něm mohlo jenom snít. Což jistě císaři nepřineslo obdiv provianťáků, ale jen oddanost mužů pod palbou. Když vyhasly války, nastoupili Csc (titul, ne celkem  spokojený příslušník minority ) a mnohé další. Zatímco staro-profesoru stačilo jeho jméno a příjmení, rychlokvašky potřebovali alespoň čepici. Podobně žák už se neměl na koho odkázat, jeho profesor byl ostuda k pohledání, alespoň titul.

Jak přisouzeno jidische mame: "syn! doktor!se topí!" Asi pro maminky bez rozdílu původu tituly zavedeny. Jak zaslechnuto u necek kdesi na dvorku "Víš co, Mařko, jak si pomůžeme? Budeme si řikat milostpani!" Nic proti respektu, ale snadno se překlopí do parodie.

Lépe jak u nás na vsi, když brali nového pacholka, dali mu potah a projet dvorem kolem hnoje, akorát v opačném směru, než byly kobyly zvyklý. Potah jej prověřil více, než týden mluvení. U doktorů se ptám spolustudujících, to je čas, kdy je člověk ještě čitelný. Popř. jeho  profesora samotného.  Ale kdo sám rychlokvaška, někomu z Plzně nalítne hravě, žel i ve vládě. A kdo titul používá i tam, kde nemá smysl, je hlupák. Snáze lidem méně významným.

Bylo by zajímavé článek doplnit i o hodnocení kladů a záporů Boloňského procesu mimo ČR; takto člověk nabyde dojmu, že zase ti Češi nečemu nerozumí, jsou líní, zatuchlí a brání se světovosti či aspoň evropskosti; nebo naopak to zase jako jediní svou příslovečnou skepsí prokoukli. Paradoxně možná ti nejlepší a nejvytíženější jsou obviňování z lenosti a neschopnosti, protože se BP brání, ačkoliv možná spíše brání náročnost a celistvost svých studijních oborů, zatímco mnoho těch průměrnějších se naopak na celém procesu může pohodlně svést a ještě se tvářit pokrokově. 

Většina problémů zřejmě vznikla z násilného dělení oborů a potřeby se vměstnat co nejrychleji do nějakého systému. Není mi jasný jeden rozpor - má-li být Bc. profesně orientovaný, jak může tvořit základ pro další širší či hlubší vzdělávání. A je-li náročný a obecný, pak ten, kdo ho zvládne, nejspíše směřuje i k Mgr. V některých, asi spíše humanitních oborech, to zřejmě není takový problém, u exaktních celistvých oborů to může být horší. Příkladem budiž studium medicíny: zde většina neúspěšných končí po 1., event. 2. roce. Přelom po 3. ročníku již zdaleka není tak kritický.  Takže zde by smysl Bc. byl poměrně malý, možná by pár jedinců přešlo na jiný přírodovědný obor, pro praxi by moc vzděláni v tuto chvíli ještě nebyli. To by se studium medicíny muselo upravit po americkém způsobu, čili naopak již jako Bc. začínat s důkladnými základy přírodních věd z jiných škol. I přes Boloňský proces je např. studium medicíny v Evropě dosti různorodé. Naopak nelékařské Bc. obory na lékařských fakultách docela fungují, asi právě proto, že nevznikly z násilného dělení něčeho, ale díky jasnému cíli.

To, co v článku bájí pan prorektor Bek, je asi vůbec nejrozšířenější a bezkonkurenčně nejhloupější mýtus o údajných pozitivech Boloňského systému. Student mohl jít do zahraničí studovat i předtím, není to žádná zásluha Boloně. Tento systém k tomu není potřeba.

Po něm to nekriticky opakuje i autor článku:  "Přitom přinesl i výhody, například umožnění snazšího přechodu na jiné školy a odklon od „inbreedingu", kdy lidé tráví celé studium na jediné škole, a po doktorátu tam i učí."

Nesmysl.

Na to, aby lidé mohli přestupovat ze školy na školu (pokud chtějí - tady asi vězí hlavní problém), vůbec nepotřebujete rozdělovat studium na několik uzavřených celků. Stačí se podívat třeba do Rakouska, stejně to bylo za Rakouska-Uherska i tady.

Inbreedingu rozdělení studia také nezabrání, kdo bude chtít sedět stále na jedné škole jako pověstný zajíček ve svém důlku, dělá to i dnes - máme Bolognu 10 let a nic, naprosto nic se na tom nezměnilo.

Jediné, co může inbreeding zničit je to, že se zkrátka to sezení nebude tolerovat, klidně i jen neformálním chováním akademické obce.

- Chceš být u nás doktorand? Sorry, bereme pouze studenty, kteří studovali jinde než u nás, o zápecníky nestojíme.

- Chceš být u nás docent? Sorry, ale napsali jsme si do fakultních pravidel přijímání, že pouštíme k habilitaci pouze doktory odjinud, abychom předešli narčení, že jsme vůči nim zaujatí - domácí mazlíčky u nás nevedeme.

- Chceš být u nás profesor? Fajn, ale habilitovat se předtím musíš někde jinde než u nás, jinak máš smůlu.

Na tom by se ale musela alespoň určitá část české akademické veřejnosti shodnout... Dokud se bude každá z univerzit v Česku zabývat - dámy prominou, ale jinak to napsat nejde - nekonečnou masturbací vlastního ega o tom, jak právě jejich univerzita je v tom našem Česku ta nejelitnější, nejlepší, nejvýznamnější, nejúžasnější, atd. atd., nic se nezmění. 

Závěrečný odstavec a výrok docenta Kalouse měl být v úvodu, aby čtenář lépe pochopil púroblematiku, v níž se jinak nelze příliš dobře v článku vyznat. Bolońský proces je synonymem pro Evropský prostor vzdělání a ideově se vztahuje k původnímu smyslu a poslání universality vzdělání. Aby stejně jako ve středověku Evropou putovali "mistři a žáci" komunikující společným jazykem latinou a vytvářeli společnou kulturu. Ekonomickou terminologií jde o trh se vzděláním, který má umožnit pohyb studentů mezi školami a lepší přístup ke kvalitnímu vzdělání, zvýšení konkurence mezi školami a v neposlední řadě zvýšení tlaku na evropské universitní prostředí, tradičně ve srovnáni s USA daleko méně efektivnímu. Díky tomu je proces otevřen státům mimo unii, signatáři jsou Ukrajina i Kazachstán. Proces samotný se zatím plně implementoval jen v sedmi nebo osmi signatářských státech, sám mám zkušenost z Německa, které /nepřekvapuje/ již proces implementovalo celý.

Evropský prostor vzdělání má hlubší politický a filosofický rozměr, kolik chytrolínů v Česku representovaných třeba takovým inženýrem Klausem, neustále napadá unii z demokratického deficitu a nereálnosti myšlenky integrace z důvodu neexistence evrospkého démos. Naproti tomu zakladatelé integrace za něj považovali implicitně právě výše zmíněné mistry a žáky, protože Evropa není v civilisačním smyslu slova existujíící od pradávna, ale vynořuje se v dějinách právě v době, kdy se zakládaly university. V roce 1348 prý v Oxfordu studovalo až 30 tisíc osob, Anglie v té době měla jen dva až pět milionů obyvatel, což je docela pádná odpověď kritikům masovosti vysokoškolského vzdělání. Pražská universita založená v témže roce, kdy v Oxfordu prý studovalo víc lidí, než Praha tehdy obyvatel, měla v době Kutnohorského dekretu studentů přibližně 800. 

Společný prostor vzdělání vytváří lepší možnosti srovnávat jednotlivé školy a to je něco, čeho se české a většinově líné vysokoškolské prostředí obává. Vytváří tak řadu problémů pro studenty a absolventy, protože právě třeba právníci a lékaři mají s uznáváním diplomů a získáváním zaměstnání větší problémy než jiní, protože české studium medicíny trvá pouze šest let proti obvyklým sedmi v západní Evropě a končí udělením titulu doktor namísto magistr bez diplomové práce. Podobně je tomu u právníků, kteří jsou díky tomu téměř zcela bez šancí. U lékařů řešení usnadńuje poptávka, právníci/viz nappř.případ Vassopouloss a příslušný judikát ESD v této věci/ mají však téměř nepřekonatelné obtíže.

Vychvalování kvalitních středních škol z úst jednoho autorem článku osloveného akademika je návratem do minulosti. Nejúspěšnější státy se naopak chlubí delší povinnou školní docházkou jako třeba Izrael a skandinávské státy, dále jednotnou školou/ což by potěšilo srdce a mysl Zdeńka Nejedlého/ a profesionalisací v pozdějším věku. Je úplný nesmysl očekávat ji u patnáctiletých dětí. Problém kvality vysokoškolských studentů totiž není primárně ve vysokých školách, ale v základním a středním školství, které má mizernou kvalitu. Dodnes nechápu, že byla zrušena povinná maturita z matematiky, maturanti neznají jazyky. Jako pěkný příklad kvality českého školství poslouži JUDr. Jiří Pospíšil /36let/, bývalý děkan právnické fakulty v Plzni, který coby ministr spravedlnosti vůbec nejezdil do Bruselu, protože neumí anglicky.

Osobně jsem na základě vlastních zkušeností a mých rodičů vysokoškolských pedagogů/otec působil krátce také v Cambridgi, McGillu a v Britské Kolumbii/, vystudoval jsem medicínu a v třístupńovém systému práva, že bakalářský stupeń by měl sloužit jako takový "společný kořen", ze kterého by pak "košatily" magisterské obory. Bakalářský stupeń by byl téměř nebo úplně shodný pro všechny humanitní či technické obory. Na medicíne by odpovídal tzv. prvnímu "rigu", tedy teoretickým a preklinickým předmětům.

Asi nepřekvapí, že si myslím o Bolońském procesu to nejlepší a zároveń rozumímm obavám českých vysokých škol, jak dopadnou v celoevropském srovnání. Proti eurokreditům se vyjádřila také slavná profesorka Dvořáková z akreditační komise/její obor nedokáže každoročně ani naplnit směrné číslo uchazečů pro malý zájem/ a česká akdemická obec jen nerada nechává evrospký vzduch pronikat do svých zatuchlých kabinetů, kde se pílí a poctivosti daří daleko méně než pomluvám a intrikám.

Zde se ukazuje trestuhodna lenost a neschopnost zdejsich pedagogu. System:

- Podporuje mobilitu a tedy ziskavani zkusenosti mimo sve male hnizdo.

- Je univerzalni v Evrope.

- Strukturou umoznuje JAKKOLIV dlouhy vzdelavaci cyklus. Lidi, co potrebuji hluboke teoreticke zaklady pujdou na obor, ktery jim je v prvnich letech da. S propustnosti blizko 100% na magistra. Lidi, co je nepotrebuji, pujdou na jiny obor, ktery nema navazujici studium a nebo z nej postoupi jen par % tech nejlepsich, co si uvedomi, ze maji na vic.

System je velmi dobry!

Jde jedine o kombinaci lenosti s naprosto trestuhodnou neschopnosti nasich pedagogu obory navrhnout tak, aby prinesly cekany uzitek a efekt! Co tady predvadi pan Sykora a Barta, jsou jen nicotne stesky nad neschopnosti svou vlastni a nebo vedeni fakulty. Kazda hodina vzdelani, kterou clovek dostane, je pro tuto zemi vylozene vhodna. Vracet se zpet k 15% lidi, co se dostanou az na magistra je spatne.