Omyly profesora Haňky aneb Jakých reforem se bojí čeští akademici?

S obhájcem vysokoškolské reformy polemizuje profesor Václav Hořejší.

Věda a vzdělávání
Václav Hořejší | 29.01.2012
Profesor Rudolf Haňka dlouhá léta působil na cambridgeské univerzitě.

Hitem posledních dní je konflikt mezi akademickou veřejností a „reformátory“ vysokoškolského systému v čele s odiózním ministrem Dobešem. Této věci se intenzivně věnuje i ČESKÁ POZICE; například Martin Rychlík upozornil na „manifest“ Rudolfa Haňky (MF Dnes z 26. ledna), kterého označuje za „jednoho z garantů změn“ a říká o něm, že na rozdíl od ministra Dobeše má „respekt učenců“. Chtěl bych s názory Rudolfa Haňky polemizovat.

Nepřípustné generalizování

Profesor Rudolf Haňka, MA MSc PhD MIEEE FRSS FRSM FEng, který dlouhá léta působil na cambridgeské univerzitě především v mnoha administrativních funkcích (jeho vlastní vědecký přínos je velmi skromný), v poslední době funguje jako hlavní „nezávislá“ záštita „reformátorů“ českého systému vysokých škol a výzkumu.

Ve svém článku v MF Dnes („Proč se čeští akademici tolik bojí reforem“) správně pojmenovává některé neduhy našich vysokých škol ve srovnání se světovou špičkou (nedostatečnou otevřenost, velmi malou mobilitu profesorů a docentů, nižší vědeckou úroveň).

Podle mého názoru se však dopouští nepřípustných generalizací a projevuje zarážející nedostatek informací či spíše neschopnost je správně interpretovat. Úplně nejhorší ovšem je, že za lék na nepochybně existující neduhy považuje nynější „Dobešovu reformu“, která má ovšem kořeny v „transformaci“ iniciované před několika lety neblahou sestavou Topolánek-Kopicová-Matějů.

Ti nejlepší, nebo druhá liga?

Rudolf Haňka volá po tom, aby profesoři a rektoři byli vybíráni konkurzem široce inzerovaným po celém světě, který umožní vybírat z těch nejlepších, kteří by mohli mít zájem. To je velmi chvályhodný princip. Před několika lety jsme ho uplatnili při výběru osmi vedoucích nových výzkumných skupin na našem ústavu (Václav Hořejší je ředitelem Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR – pozn. red.). Dostali jsme 26 nabídek, z nichž asi polovina byli mladí Češi působící v jiných českých výzkumných institucích nebo navracející se z dlouhodobých pobytů v zahraničí a polovina cizinci. Tito cizinci rozhodně nebyli nějaká světová extratřída, ale spíše nějaká druhá či spíše třetí liga.

Myslí si snad profesor Haňka, že se do stále ještě zaostávajícího Česka pohrnou světové kapacity?Proč tomu tak bylo? Podmínky pro vědecký výzkum byly v ČR až donedávna tristní; relativně dobré začaly alespoň někde být až kolem roku 2005 (a brzy nato přišlo opět zhoršení související s ekonomickou krizí a hlavně tragickou vědní politikou Topolánkovy vlády). Myslí si snad profesor Haňka, že se do stále ještě zaostávajícího Česka pohrnou světové kapacity? A v neposlední řadě za platy, které jim jsou zdejší univerzity schopny nabídnout? Myslím, že sem přijdou nanejvýš druhořadí cizinci, důchodci, případně ti, kteří mají české manželky.

Rudolf Haňka správně poukazuje na to, že úroveň výzkumu v Česku v průměru stále ještě značně pokulhává ve srovnání se světovou špičkou, dokládá to minimální úspěšností českých vědců v soutěži o pokročilé výzkumné granty vypisované každoročně Evropskou grantovou agenturou (ERC) a do protikladu dává mnohem vyšší úspěšnost rakouských vědců.

Ano, je to tak, dobře to vím, protože sám jsem již několik let členem bruselské odborné komise, která tyto nejprestižnější evropské granty uděluje. Na ČESKÉ POZICI jsem o tom ostatně nedávno psal. Nemohu ale uvěřit, že si Rudolf Haňka není vědom příčin tohoto zaostávání třeba za Rakouskem – tam ty relativně dobré podmínky nemají teprve od roku 2005, ale nejméně o třicet let déle!

Irelevantní školné a stranický kamaráčoft

Je mi zcela nepochopitelné, proč si Rudolf Haňka myslí (pokud si to opravdu myslí), že se obsazování profesorských a rektorských míst, mobilita vysokoškolských pracovníků a úroveň výzkumu na vysokých školách zvýší, pokud projdou navrhované zákony, v nichž jsou asi nejdůležitější dvě věci:

  1. do Rady vysoké školy bude jmenovat třetinu členů ministr;
  2. bude zavedeno školné (jehož placení bude odloženo na dobu po absolvování).

(Ke školnému se nebudu vyjadřovat – kritizují ho i jeho někdejší významní zastánci; je evidentní, že je to věc, která je pro řešení jakýchkoli problémů vysokých škol naprosto irelevantní a poslouží coby nový finanční produkt pouze a jedině bankám.)

To, že by mohl ministr jmenovat třetinu členů klíčového orgánu vysoké školy, není zdánlivě nic hrozného – něco podobného existuje i v řadě jiných zemí. Konec konců i dnes jsou ve Správních radách vysokých škol politici a jiné externí osobnosti (jmenované rektorem a Akademickým senátem). Jsou tady však dvě „ale“:

  • Při zdejší politické kultuře je prakticky jisté, že si tam ministr najmenuje své stranické kamarády; opravdu si někdo myslí, že hlavní starostí těchto lidí bude zvýšit úroveň vysokých škol, a hlavně že to budou umět?
  • Je více než pravděpodobné, že během krátké doby bude přijata malá novela zákona, která tu třetinu jmenovanou ministrem zvýší třeba na polovinu, nebo na ještě více.
Nenáviděná nezávislost

Při všech zřejmých nedokonalostech současného stavu je nesmírně cenné, že veřejné vysoké školy jsou politicky nezávislé; jejich veřejnoprávní status je trnem v oku mnoha politikům, včetně prezidenta. Současná „reforma“ je podle mého názoru prvním krokem k likvidaci tohoto charakteru vysokých škol a k jejich plnému podřízení politikům a podnikatelské lobby. Stát, respektive ministerstvo školství, má i dnes v rukou velmi silné a účinné nástroje, jak působit na odstranění existujících problémů vysokých škol. Dosud se jich ani náznakem nepokusil využít.

Dnešní „reformní“ snahy proto vyznívají naprosto falešně jako zástěrka pro mnohem méně ušlechtilé cíle. Svoji roli bude asi také hrát to, že se na přípravu vynaložilo těch ohromujících 90 bruselských „melounů“, které by v případě ztroskotání „reformy“ asi musely být vráceny.

Od zastánců „reformy“, ať už jsou to politici nebo novináři, slýchám, že je nutno ji provést, protože „lepší alespoň nějaká reforma než žádná“. Je to logika podobná pacientovi, který se u lékaře dožaduje „alespoň nějaké injekce, lhostejno jaké“. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:7

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Z dnešních zpráv..

Evropská komise opět sepsula dva projekty MŠMT o kterých se již psalo negativně dříve.  Jsou to projekty OKNO a SPORT za 1,2 mld.Kč. Nazvala je naprosto neadresnými, prakticky krmícími média na ůkor  adresných, cílových skupin lidí.

Ani jeden z těchto projektů nebyl navíc k EK co do obsahu konzultován a byl pro ni velkým, nemilým překvapením.

Mezi řádky lze číst, že pokud se bude takto pokračovat, může náš stát přijít až o 50 mld. Kč.

Pane Nečasi, nestačí to k tomu, abyste Mgr. Dobeše konečně  zavčas  vykopl?

chybějící duševní očista

Některé polemiky by nemusely být, stačila by majetková přiznání a důkladné prošetření korupčních grantových kauz.

Typické pro dnešní dobu..

Podle mne jde v podstatě o toto: za vším hledej peníze a:

1) Politici se snaží o největší spoutání nezávislosti vysokých škol, většinou kdo je vzdělaný, může jim být nebezpečný, z toho mají strach. Chtějí školy ekonomicky vydírat.

2) Páni politici, jmenovitě p.Dobeš- MŠMT, jsou nekompetentní, podléhají lobby, tentokrát bankovním  v případě půjček

Oba školské zákony jsou nekvalitní a chybí provázanost. I v tom souhlasím s radou rektorů. A školné? V USA teď tiká další bomba, jsou to právě půjčky studentům na studium, které musejí splácet. Vzhledem ke krizi je velká většina  těch, kteří na splátky nemají.. Co tak poučit se p.Dobeši?

Pro vás ale asi platí přísloví: "Já se už měnit nebudu, řekl pařez"..

Samostatnou kapitolou jsou"poradci" p. Dobeše-MŠMT , např. výše jmenovaný prof.Haňka z anglické Cambridge. V diskusi v pořadu OVM jsem měl místy pocit, že je z jiné planety. Nevím, kdo z vás ten pořad viděl, ale takové množství protimluv se jen tak nevidí. Všem bych doporučoval si pustit tento pořad, myslím, že pan profesor byl zcela mimo mísu. Navíc se pochlubil, že je v Anglii už 40 let. To je opravdový argument pro poradce!

Určitě něco ví o poměrech v naší republice..

Naproti němu pan rektor Hampl z UK mluvil jasně, klidně  a srozumitelně, argumentoval.  Tak si představuji rektora prestižní školy!

A ještě na závěr: Do OVM byi pozván zástupce MŠMT, nepřišel nikdo, náměstek Vilhelm(emeritní rektor UK)  byl na dovolené, ministr Dobeš odmítl aaž  po uzávěrce pořadu OVM mluvčí MŠMT  ze smyšlených důvodů odmítl jakoukoliv účast!

Tomu se tedy říká arogance moci!

Bioc- a chemo- centrismus + akademická zodpovědnost

1) V mnoha oborech je jedna publikace ročně standard. Čím dále do historie, tím více to byla pravda. Pokud do toho  byl ještě nějaký průmyslový grant nebo období administrativní práce, může to lehce být ještě míň. Ne všude funguje šéfovské připisování a publikační kluby. Tím nemyslím nikoho osobně. 

2) Koho jsme si vychovali, toho máme. Mnoho - pomalu ale jistě většina - našich zastupitelů jsou polistopadoví absolventi univerzit. Že se to dalo udělat lépe mi dokazují každoročně výsledky frekventantů našich letních škol. Pokud si akademici stěžují, můžou tak nanejvýš na sebe.

3) Jak jsem napsal pod blogem o skřítcích, Humboldtova univerzita z východního Německa je dnes na 109 místě ve světě. Kdybychom soustředili síly, nejméně UK a ČVUT mohly být ještě výše. Intelektuální kapacity v Praze byly a Praha byla superatraktivní destinace. (Jen si vzpoměňte kolik Američanů z východního pobřeží USA k nám táhlo. Příkladem úspěchu je CERGE-EI.)

Současný stav je špatný a nedá se čekat, že se nějakým zaklínáním změnít. Nebo snad jsou akademici ochotni se spojit (AV + VŠ), dobrovolně ze svého středu ustavit špičkové univerzity a kdo se na ně nedostane, dobrovolně se prohlásit za regionální "vyšší odborné školy"? 

Vše je dvousečné. Bavím-li se

Vše je dvousečné. Bavím-li se s někým, kdo vystupuje proti návrhu věcného záměru, často mi argumentuje tím, že sice ministr navrhuje jen třetinu Rady, ale třetinu navrhuje rektor, který se může zbláznit a hned budou dvě třetiny Rady plné podivných individuí oproti třetině svatých, které vybere akademický senát. Ale už se zapomíná na to, že ten senát vybral i toho rektora... Moji zkušenost nelze jistě přenést na systém jako celek, ale v akademické senáty mám velmi malou důvěru.

 

Na návrhu se mi líbí především podpora vysokoškolské samosprávy tím, jaký klade důraz na statut vysoké školy. Velmi rozumné je i zavedení kontraktuálního financování a funkčních míst docentů a profesorů (btw. pokud se někdo ohání tradicí současného systému, dovolává se komunistického zákona z roku 1950).

 

Četl jsem již hodně věcných záměrů zákonů a drtivá většina z nich byla nevalné kvality. Tento bych hodnotil jako jeden z těch zdařilejších.

 

p.s. začít text tím, že se pokusím shodit svého názorového protivníka poukazem, že se pohyboval jen v administrativních funkcích a není vědcem, mi nepřijde příliš košer. Ale kouzlo nezamýšleného zafungovalo - myslím, že právě člověk pohybující se ve správě takové univerzity jako je Cambridge, může o vysokém školství vědět více, než člověk, který "jen" vědecky bádá. Oba jsou potřeba.

Nástroje státu?

Vážený pane profesore, ve článku jste uvedl "..Stát, respektive ministerstvo školství, má i dnes v rukou velmi silné a účinné nástroje, jak působit na odstranění existujících problémů vysokých škol.."

Mohl byste to prosím trochu rozvést?

nástroje

Jsou to : akreditační komise a udělování a kontrola akreditací, tvorba rozpočtu VŠ na výuku, tvorba rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace.

 

Akreditační komise je jmenována ministrem z odborníků navržených různými orgány včetně reprezentace VŠ a AV. To ona schválila studijní obory na všech těch více než 70 VŠ, které máme.

 

Tvorba rozpočtu se projednává na tzv. reprezentační komisi - kvestoři. Již dlouho nedošlo ke změně koeficientlů náročnosti oborů, nicméně byl založen systém rozdělování na základě výkonnosti (VKM), který se v mnohém podobá mezinárodním systémům hodnocení. V podpalubí tedy jistá pozitivní změna poslední dva roky nastává.

 

Tvorba rozpočtu na VVI je samostatná kapitola rozsáhle financovaná jinde. Nicméně je třeba říci, že právě tato rozpočtová kapitola je zpolitizována mnohem více, než tvorba rozpočtu na výuku. Humánně-etologické důvody tohoto faktu by vyžadovaly delší rozbor.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah