Návrh vysokoškolské reformy je špatnou reakcí na nesprávný cíl
Komentář prorektora UK Stanislava Štecha, „průměrného, do sebe uzavřeného českého akademika, který se brání modernizaci vysokého školství“.
Proč se většina českých veřejných škol radikálně odmítnuvších „reformu“ dočkala v médiích kritických reakcí? Neměli by se akademici a jejich představitelé nad sebou zamyslet? „Na rozdíl od všeobecně reprodukovaného klišé, že ,o nutnosti reformy nikdo nepochybuje‘ a ,všichni se shodnou na tom jejím směřování‘, se domnívám, že právě v tomhle existuje zásadní rozpor,“ reaguje ve svém komentáři prorektor Univerzity Karlovy Stanislav Štech.
OMEZENÝ PŘÍSTUP
Tento dokument je kompletně přístupný uživatelům služby VIP POZICE. Pokud službu užíváte, přesvědčte se prosím, zda jste přihlášeni. Jste-li přihlášeni, a přesto se dokument kompletně nezobrazil, můžete získat podrobnější informace na své uživatelské stránce.
Podrobné informace o nabídce výhod, které skýtá služba VIP POZICE, získáte kliknutím na tlačítko. VIP
Přeposlat
Verze pro tisk
Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
Svět existoval i před internetem.
Co dodat k vaší poznámce, že na internetu jste našel jen zápis z června 2004 ze schůze důchodového fondu Cambridge University Assistants‘ Contributory Pension Scheme, v čele jehož výboru pro řízení investic jsem stál.
Zřejmě patříte k lidem, kteří si myslí, že před tím než se rozšířil internet a zdomácnily webové prohlížeče tak svět neexistoval. Nevím kolik informací najdete na webu o složení Akademického senátu Karlovy univerzity v roce 1980, asi ne mnoho. S Cambridge to bude podobné a tak vám to trochu usnadním.
Za dobu svého působení na Cambridžské universitě jsem byl několikráte zvolen do Akademického senátu mé fakulty, do její vědecké rady, dvakrát do Akademického senátu univerzity a téměř dvacet let jsem byl členem Finanční rady Univerzity. Nemluvě o tom, že jsem z titulu členství ve Finanční radě předsedal řadě komisí, syndikátů apod. jednou z nichž byla i ta o správě majetku penzijního fondu univerzitních zaměstnanců, o které se zmiňujete. Pracoval jsem i jedno funkční období jako prorektor Univerzity. Ke konci své aktivní dráhy v Cambridge jsem také byl zvolen Vice-presidentem mé koleje (Wolfson) jíž jsem byl před lety akademickým děkanem. Takže nějaké zkušenosti s managementem Cambridžské univerzity a jejich kolejí snad mám. I když se vám to nemusí zdát moc. Alespoň podle internetu.
R. Haňka
Reforma je potřebná!
Reforma JE nutná a bohužel musí přijít zvenku. Vysoké školy by měly být elitní, ale jsou ovládány průměrnými a podprůměrnými akademiky (většina volí senátory aby „hájili její zájmy“, ti podobně volí děkany a rektory), jejich hlavní starostí je, aby se hlavně nic nezměnilo!
Na univerzitách (alespoň) by měli vítězit názory a myšlenky nejlepší a nikoli myšlenky a názory průměru, tedy průměrné.
Mám kolem sebe mladé kolegy, kteří pracovali na lepších zahraničních školách, kteří nadšeně učí a mají výzkumné výsledky evropské a někteří i světové úrovně. Těm současný stav brání v dalším rozvoji. Velmi by si přáli ovlivnit fakultu a školu a změnit ji k lepšímu, ale nemají žádnou šanci. Většina jim v tom brání právě proto, aby nic změnit nemohli.
Je to smutné v situaci, kdy i naše nejlepší univerzity (UK a ČVUT) na světových žebříčcích (např. THES-QS) stále padají a další se tam ani nedostanou.
Konkrétně k vašim bodům:
>> 1. Nejprve stát vysokým školám vnutil masifikaci …
Nic nám nevnutil! Jen, bohužel, všechno celkem štědře platil. Naopak většina akademiků v honbě za (malými, ale rychlými) penězi tvořila na běžícím páse nové obory, programy, a předměty, bez ohledu na kvalitu, a brali do nich každého.
>> 2. Neregulované otevření dveří většinově nekvalitním soukromým školám vedlo …
Ano, ale i veřejným školám! Mimochodem, kdo že to na těch soukromých učí? No právě ti průměrní a podprůměrní akademici ze škol veřejných, mnozí kromě té své stihnou ještě několik veřejných.
>> k inflaci titulů, poklesu kvality …
Dochází, ale platí to pro všechny tituly, včetně doc. a prof.!
Proto se v civilizovaných zemích už na samotné tituly moc nedá, podstatné je, která škola ten titul udělila. Jenomže k tomu je zase potřeba měření kvality školy, různé žebříčky apod. A do toho se nikomu nechce. Průměrný akademik jaksi nechce být s nikým porovnáván. Dokonce to nechtějí ani akademici z těch lepších škol. Proč? Protože se bojí, že by se podobné měření kvality nakonec uplatilo i uvnitř školy, mezi fakultami a katedrami. A hned by bylo vidět, že uvnitř (všech!) škol jsou také obrovské rozdíly. I ty nejlepší školy mají kromě několika málo skvělých fakult a katedra mnoho takových, které by na dobrých zahraničních školách okamžitě zavřeli. A hádejte, koho je víc a kdo má tedy většinu v senátech, při volbách děkanů a rektorů?
>> 4. …. razantní puštění žilou
Více peněz od státu by se hodilo, ale daleko důležitější je přestat státní peníze vyhazovat za činnosti průměrné a podprůměrné.
Podívejte se třeba na Top 10 nejlepších univerzit na světě. Myslíte, že jsou na špici proto, že dostávají od svých států nejvíce peněz? Rozhodně ne!
>> Příklad z UK:…
Nejprve si stěžujete na „masifikaci“ a pak sám dokládáte úspěchy UK kvantitativními daty?
Proč raději neměříte kvalitu? Kolik je třeba poměr počet WoS citací na počet akademiků (nebo studentů)? Jaký je ten v porovnání se světovými školami? Typuji, že jejich bude cca 100x méně než na špičkových školách ve světě.
UK je sice z našich škol ve světových žebříčcích nejvýše, ale v posledních letech pořád klesá, např. v http://www.topuniversities.com je to 229 –> 267 –> 276 . Moje ČVUT, druhá nejlepší škola v ČR, klesá podobně: 394 -> 401-50 -> 501-50.
>> Oxford má čtyřikrát vyšší rozpočet na čtyřikrát méně student …
Aha, jenomže v rozpočtu Oxfordu tvoří dotace od státu jen malou část, zbytek mají z projektů, školného a z endowment (zisky z investic). Schválně porovnejte jen tu dotaci na obou stranách?
Podle mě jsou velkým problémem obrovské rozdíly mezi školami, fakultami, katedrami a akademiky. I ty/ti nejhorší si žijí docela dobře.
Dalším problémem je složení akademické obce. Každý akademik na dobré zahraniční škole prošel při nástupu (a pravidelně i později) náročným výběrem, kde byl vybrán z desítek či stovek zájemců. U nás jsou mnozí kolegové odjakživa a v dnešních při dnešních výběrových řízeních bývá konkurence malá nebo žádná.
Dalším problémem je uzavřenost. Zatímco na dobré světové škole se to cizinci hemží, u nás skoro nejsou. Jaký je poměr cizinců na vaší katedře, fakultě, škole? Kolik je cizinců mezi našimi děkany a rektory? Kde všude v cizině inzeruje UK volbu rektora, děkanů, vedoucích kateder, …? Pro zajímavost, ČVUT nikde!
Atd. Tohle vše a mnohé další sami akademici nenapraví, neboť většinově nechtějí. Kapři si rybník nevypustí. Bohužel musí přijít tlak zvenku.
Michael Šebek, profesor ČVUT v Praze
děsím se
názoru, jak musí přijít reforma zvenku. To už zažily univerzity mnohokrát, naposledy po r. 1950. Vaše cílové představy jsou i mými, navrženou "reformu" ale nechci, i když námi navrhovaných cca 20 námětů na novelu věcí, které se ukazují jako ne úplně funkční, které jsem už tady uváděl, že jsme vypracovali a visí to na stránkách UK od r. 2009 , by bylo možné taky nazývat reforma. není kvůli tomu nutno převracet naruby vnitřní chod univerzit, myslet si, že to nějakým zázrakem vyřeší problémy systému a přitom nové "principy" aplikovat na všechny VŠ stejně, na ČVUT stejně jako na malou VŠ manažersko-obchodní. ty údajně objektivní rankingy a "pády" v pořadí zaviněné často nevyplněním jedné tabulky o výši příjmů od soukromých firem za kontraktový výzkum (jak nám loni napsali z QS - prý když ta suma bude v aspoň malé výši, tak poskočíme cca o 70 míst!) neberte prosím tak vážně. když jsem slyšel, jak je kritizovali odborníci ze Světové banky a OECD, že jde předevší o kšft, kde je to samé "proxy" a vlastně to nic nevypovídá o profiilu kvality univerzit a už vůbec nic o celém systému ...
nechci, aby to vypadalo, že se zase vymlouvám, když ale mám problém s tím nečíst a neslyšet. prodávám, jak jsem koupil (srv. Hazelkorn, Helen: Rankings and The Reshaping of Higher Education. The Battle for World-Class Ecellence. Palgrave Macmillan 2011). Vzkaz Hazelkornové: Přestaňme se prosím opájet iluzemi o možnosti imitovat 10 či 50 nejlepších, tím, že nastavíme podobnou strkturu financování, zavedeme kdekoli kulturu korporací s alumni kulturou apod. celé to nedává smysl - na světě na to má právě tak akorát 50-100 univerzit a dost často v zemích, kde úroveň zbytku systému je tristní (USA).
Financování - myslíte si snad, že by UK nebo ČVUT sehnali většinu svého rzopočtu z privátu bez následků v podobě "narušení podstaty látky" (Hrabal) - když třeba se ukazuje, že pak je z toho čistý byznys plán, kdy se investuje na supersvětové úrpovni do pár lan´boratoří a jiné se nemilosrdně likvidují, protože to nevyhovuje podnikatelskému plánu skupiny, která drží školu v rukou (2009, Uni Berkeley a skandál s British Petroleum a Lawrence Livermor National Laboratory.
Žebříčky a "měření kvality" všeho se ukazuje jako cesta do pekel - ale je nutno si to přečíst, ti specialisté - taky průměrní? - to říkají podrobně a přesvědčivěji.
vašim argumentům k mnou identifikovaným problémům moc nerozumím, zdají se mi mimo - hned první dva vůbec nevyvracejí, co jsem říkal. Pokud jde o ty tituly - přesně tak to UK navrhovala - titul vázaný na celostátně dohodnutá náročná kritéria, pokud ne, pak titul užívat s uvedením školy, kde byl získán, a se zákonnou možností školy, na které nový doc. či prof. pracuje ten titul neuznat (vázat to na dohodu vzájemného uznávání v určitých oborech). To vše samozřejmě ještě podmíněné akreditací taková řízení konat. Rozhodně ale ne pzoční funkční tituly - až by nás přešly ty iluze o náporu géniů ze zahraničí na naše místa, zjistili bychom, že je to vynikající nástroj pro rektora/děkana manažera, jak si zavazovat kamarády z praxe jeěště ozdůbkou před jménem ...
Kdybychom byli schopni se
Kdybychom byli schopni se reformovat zevnitř, už by se to dáno stalo! Nejde to proto, že jsou uvnitř každé (vaší i naší) školy obrovské rozdíly: Vedle pár skupin světové úrovně je tam mnoho průměrných a dost takových, které by na jakékoli rozumné světové škole zrušili. Ty nejlepší změny chtějí a neustále se o ně snaží, ty průměrní/podprůměrní se jim setrvale a úspěšně brání. Řešení není, v současném systému průměrná většina volí průměrný senát právě tak, aby změnám zabránil. Podobně senáty tak volí děkany, rektory. Ti se pak maximálně vymlouvají (chtěl bych, ale senát i to nedovolí, sesadil by mě atp.). Dnes a denně na to narážím!
Nejde přitom o nic převratného: Např. povinnost pro doktoranda, aby měl před obhajobou alespoň jeden článek vyšlý ve světovém impaktovaném časopise (což je v technických vědách holé minimum) platí jen naší katedře. Udělat z toho povinnost pro celou fakultu je zhola nemožné! 10 let se o to marně snažíme! Podobné je to s povinností doktoranda strávit během studia alespoň půl roku v cizině. Na pár katedrách samozřejmost, ale udělat z toho povinnost pro celu fakultu nemožné – senát i vedení, všichni to blokují. Podobně snaha zpřísnit kritéria na habilitace a profesury. Nic z toho, pře desetiletou snahu nejde a nejde. Senáty a celý systém to účinně blokuje. Studenti v senátu moc nepomohou, situaci zahraničí neznají a je tak snadné je zmanipulovat. Stačí jim nabulíkovat, že někdo ohrožuje jejich obor. Většina je mocná. Vede to k tomu, že ti dobří jsou sice stále lepší, ale ti průměrní jsou stále horší. Celá fakulta a škola je pak stále horší. Rozdíly mezi lidmi, katedrami, fakultami i školami se stále rozšiřují. Už si vůbec nerozumíme!
Na dobrých světových školách je to nemožné: Tam jsou stejně dobří všichni, bez ohledu na kritéria. Podobně světové žebříčky: kritéria mohou být trochu různá, ale výsledek je vždy stejný: Ty nejlepší školy jsou vždy nejlepší, ty špatné jsou ve všem špatné!
V civilizovaných zemích na systému celkem nezáleží: Všichni akademici jsou dobří, vždyť všichni prošli náročným a opakovaným výběrem. Už do doktorského studia se vybírá tak jeden z padesáti. Na místo vedoucího katedry je mezinárodní konkurz s 200 uchazeči. Sám jsem se takového na ETH Zurich zúčastnil! U nás je akademická obec téměř bez výběru, soutěžení, střídání a mobility. To pak zkazí snad každý systém. Ale ten současný selhává už mnoho let!
Názory zahraničních odborníků jsou celkem zřejmé, musí se ale se situací u nás nejprve dobře seznámit. A také musí být nezávislí a musí je vybírat zase cizinci! Bez toho to nemá cenu.
Vlastní zkušenost: Na naší katedře byl evaluační tým Technopolis. Okamžitě jim bylo vše jasné, celkem nás pochválili ale i tak doporučili nějaké užitečné změny. Zbytek fakulty nehodnotili, přesto ale nahlédli do fakultní databáze výsledků. A zažili šok: Na první pohled jsou z ní je zřejmé obrovské rozdíly ve výkonech kateder: Většina výsledků přichází z několik málo kateder, a menšina ze všech zbývajících. Okamžitě následovala otázka: „Co tomu říká vedení a co s tím dělá?“ Moje pravdivá odpověď je šokovala ještě víc: „Vedení tomu neříká nic a nic s tím nedělá. Ještě na žádné schůzi vedení se o tom nemluvilo, natož aby se hledala náprava.“
Naše vední tvrdí asi tak to, co vy. Neboť tak bylo vybráno. Také proto protestuje proti reformám, jako vy.
Vážený pane profesore
Vážený pane profesore,
dovolte mi, prosím, několik poznámek.
Mám pochopitelně zcela odlišnou zkušenost, zakládající se na mém šestiletém působení v AS FF UK a v různých komisích (ano, nejsem skvělý student, snad mě omlouvá, že už je to mé druhé studium, při kterém normálně pracuji, takže si studuji jen tak pro radost - řecká filosofie je nesmírně povznášející - a pro možnost pomáhat fakultě a Univerzitě a lidem, které mám rád).
Před šesti lety jsme si do děkanské sesle zvolili Michala Stehlíka, člověka vlastně "zvenčí", neotitulovaného, s manažerskou zkušeností z Národního muzea. Nebylo to bez problémů, bylo to překvapivé, hlasovali pro něj pouze asi dva z akademiků (ještě, že máme 15 z 31 senátorů studentských; volba byla pochopitelně tajná, takže můžete říct, že to bylo zcela jinak, nicméně pokud se dá lidem věřit, bylo to zhruba takto). Od té chvíle, a zásadně s podporou studentů, se fakulta vydala na cestu k přeměně v normální, moderní pracoviště. Možná Vám přijde směšné, když za úspěch považujeme rozběhnutí studentského hodnocení (nově i elektronického), efektivní zrušení papírových indexů, standardizaci přijímacího řízení a elektronizaci přihlášek, zlepšení PR, personální obměny na místech mnohých vedoucích kateder, rozdělování peněz katedrám dle výkonu, resp. nově do značné míry projektově v rámci strategického plánu Univerzity, zefektivnění akreditačního řízení a náběh vnitřní evaluace oborů, ale kdybyste viděl stav před šesti lety, viděl byste, že je to posun přímo mamutí.
V Metodice stabilně rosteme, bráno poměrně vůči fakultám ve stejném oboru (mezioborově a/nebo absolutně je to pochopitelně taky pravda, ale to se dá svést na lobbing humanit), jsme aktivní na politické i propagační půdě.
Přitom stačilo, že akademická půda, a zejména její studentská část (jejíž nemalé procento je už nyní, po letech, mezi akademiky), změnu chtěla. Některé věci se nepodařily, to je jasné. Ale proč? Za příklad vezměme "kauzu Gieselmann". Po zhodnocení tristního stavu Ústavu dálného východu byl vypsán mezinárodní konkurs. Na ten se dokonce někdo přihlásil a dokonce byl i někdo vybrán - dr. Martin Gieselmann. Ústav s tím ovšem většinově nesouhlasil. Řešilo se to na senátu, řešilo se to peticemi, argumenty byly od věcných po čiře nenávistné. Když většina akademiků dala děkanovi nůž na krk a řekla, že pokud dr. Gieselmanna jmenuje, dají všichni výpověď a půjdou jinam, děkan ustoupil.
Proč to říkám? Protože si nedokážu představit, že by reforma tak, jak je nastavená, dokázala podobnou změnu nastartovat, nebo alespoň zabránit selháním, ke kterým došlo.
Pokud akademická obec nebude chtít, tak prostě k žádným změnám nedojde, protože vždy může použít onen argument nožem: kvůli paragrafu 86 ZVŠ (ale nejen kvůli němu) prostě žádný zodpovědný manažer nemůže nechat odejít všechny vyučující jednoho oboru, a nakonec, ani nemůže nechat ústav úplně rozhádat. Jak by to dopadlo, vidíme teď v Plzni.
Naopak, když je vůle ke změnám - a ta se získává diplomacií a přesvědčováním a věcnou argumentací -, jde cokoli už nyní.
Jinak, co se týče mezinárodních výběrových řízení - je to trochu smutné, když ústav takové řízení nepřijme a vzepře se. Ale zároveň se tomu nelze úplně divit. Dr. Gieselmannovi fakulta samozřejmě nemohla nabídnout tu almužnu, kterou dává Čechům. Bylo proto zařízeno, že by dostával "evropský plat". Jenomže to vyvolává nesváry - proč mají Čech a Němec na stejné pozici jiný plat? Fakulta prostě na systematizaci takového platu nemá (už tento rok končíme asi 7 MKč - tedy asi 1 % - v minusu, máme nějakých 47 základních součástí, tedy bychom potřebovali dalších 47 MKč na "evropské" platy jejich vedoucích).
Ještě k tomu akademickému výkonu. Pozorováním výsledků metodiky zjišťujeme, že rozložení je paretovské. Zdá se, alespoň z pozorování jiných pracovišť a vůbec státu, že je paretovské nutně. Na každé úrovni organizace a každým způsobem kvantifikace vychází (rigorózně vědeckou studii ovšem nemám), že 80 % výkonu produkuje 20 % lidí/institucí (u nás dle Metodiky 2010 přesně 74/26). Excelence vždy roste na podprůměru. Jistě, je špatné, když některé katedry vycházejí ze srovnání extrémně špatně, nicméně pokud se někdo diví, že většina akademiků je podprůměrných, přijde mi, jako by se divil tomu, že většina lidí má méně než průměrný plat. Nebo tomu, že kameny padají k zemi.
Pokud si někdo myslí, že toto lze řešit tak, že prostě podprůměrné vyhodíme (odřízneme) a budeme najímat jenom ty excelentní, divím se jeho naivitě. Resp. takového člověka bych se zeptal, jakou metriku zvolí (zda tu, kterou nabízí Metodika, nebo jinou, třeba zaměřenou na pedagogickou práci), a jak to chce udržet stabilní jinak, než záměnou akademiků za rychloobrátkové spotřební zboží (teď ho dva roky nic nenapadlo? ven s ním!).
Pokud někdo ví (pane profesore Haňko?), jak to dělají na těch excelentních univerzitách, hodně by mě to zajímalo. Aby se neukázalo, že si typicky kupují produkty, ale nevychovávají (jak naznačují čísla v Šanghajském žebříčku u nobelistů pracujících/alumni u amerických univerzit). Protože na kupování nemáme a nebudeme mít.
Nakonec jsem se chtěl zeptat - pane profesore, nezapomněl jste na to, že onen endowment není něco, co by si škola vydělala, ale roky střádané dary? A kde bychom to sebrali my? Jak by se o to reforma postarala? Já bych taky chtěl mít na UK těch 141 miliard korun endowmentu na investice, jako má Cambridge. Ale nemám a hodně bych se divil, kdyby mi je kterýkoli reformátor dal (btw tohle by mělo být v novele, umožnit efektivně přijímat dary a finančně je spravovat k vlastnímu zisku - ale moc to tam nevidím).
S pozdravem,
Sam Zajíček
Pane Štechu, trochu mi uniká,
Pane Štechu,
trochu mi uniká, kam Vaše argumentace směřuje. Vy se tváříte, jakoby reforma byla trest a argumentujete, že VŠ si trest nezaslouží. Pak se pouštíte po pana Haňky, že není kompetentní. Nezlobte se, to co Prof. Haňka Vám řekne každý, kdo působil na nějaké zahraniční universitě. Mě by konkrétně zajímalo, co "vám akademikům" vadí na funkčních profesurách. Nevěřím, že jsou to obavy o kvalitu, protože ta je dnes dost nízká tak jako tak. Opravdu špičkových lidí je v Česku pár a v drtivé vetšině jsou tu z osobních důvodů, nikoli zásluhou systému. Naopak dobré univerzity se snaží kvalitní lidi přitáhnout a dělají to systematicky. Nevěřím, že jde o peníze. Sice nezaplatíte Nobelistu, ale vůbec není nemožné získat budoucího Nobelistu, který zrovna letos neuspěl v konkurzu na mnichovské technice, a dva tři roky v Praze si dovede představit. Ovšem pokud to nezkusíte vůbec, tak nezískáte zcela jistě nikoho.
S pozdravem
Jan Kuneš
Je to tak
"reforma" je v podstatě trestem za to, že odpovědní (za posledních 10 let) nezvládli transformaci systému, je trestem za neschopnost univerzit předjímat, vytvářet kriticky alternativy vývoje terciéru (a univerzit zejména) v neoliberálním kapitalismu - vždyť už od poloviny 90.let byly známé analýzy Bill Readingse (University in Ruins), Parkera a Jaryho (MacUniversity) nebo francouzů (Les ravages de la modernisation de suniversités - Pustošivé následky modernizace univerzit). Tam byly všechny průšvihy popsány. Jak jsme varovali akademiky i veřejnost, když John Hudzik (asociace amerických univerzit) v r. 2010 v červnu v Kodani varoval, že školné je katastrofa a mluvit o druhé hypotéční bublině není nadsazené? Mlčeli jsme, nechali se kolébat mediálními mýty české neoliberální pravice - s tak svůdně jednoduchými hesly a la "zespolečenštit výrobní prostředky" a je vymalováno.
Prof. Haňka je velice nedůvěryhodný, pokud jde o kompetentnost ve věci reformy - přečtěte si In Defence of Public Higher Education, podívejte se na některé jeho prezentace ppt a potvrdí se Vám, že je to tak, jak říkáte - přesně to, co on, řekne kdokoli, kdo se o věc moc nezajímá, ale přijde mu to "tak nějak" logické. K pozičním profesurám viz moje reakce na kolegu o něco níže. Tvrzení o těch "pár špičkových, kteří jimi nejsou zásluhou systému" bych potřeboval nějak prokázat. Nahlas bych se styděl to říci do očí těm možná 200-300 profesorů, jejichž spisy jsem za posledních 9 let viděl a četl. Tuhle jistotu v soudech Vám fakt závidím (bez legrace).
Nesouhlas
1) Vysoké školy se masifikaci nebránily ani tam, kde mohly. Třeba tam, kde, díky soužití s AV, měly minimální provozní a režijní náklady a výzkumný záměr, která stačil k životu sám o sobě. Kdo se bránil, byl vyloučen a posléze zrušen nebo se musel přizpůsobit. K obojímu konkrétní příklady.
2) Vědecký výkon: není on to ten nenáviděný kafemlejnek? Od humanitního vědce bych skutečně takovou argumentaci něčekal.
Ale jak jsem psal u prof. Hořejšího, systém hodnocení VKM je poměrně slušné světlo na konci tunelu. A souhlasím, že na jeho aplikaci žádný nový vysokoškolský zákon není potřeba. Nejlépe by bylo, pokud by se podle VKM rozdělovaly i peníze na výzkum.
Nerozumím
té protiargumentaci. Asi jsem se nevyjádřil dost srozumitelně. 1) masifikaci se většina univerzit bránila připomínkami, upozorňováním na rozpory mezi masivním bakalářem skoro většinově (80-90%) pokračujícím v NMgr. Byli jsme tímto politickým cílem bobardováni 7-8 let. Že se tomu někde někteří rádi podvolili, je možné, ale nic to nemění na mém konstatování platném pro úroveň systému. 2) u vědeckého výkonu: rozlišujme dvě věci, "kafemlejnek", tj. mechanický způsob užití výsledků/výkonů pro další financování, a registraci výkonů v určitých významných skupinách oborů, v nichž WOS (SCOPUS) představují nějaký ukazatel. Proč bych tady nevyužil srovnání teřva s Oxfordem (při znalosti dalších relevantních podmínek výzkumné práce tam a tady může být zajímavé) ? To nijak neznamení, že chválím kafemlejnek - UK neustále aspoň trochu vyrovnává negativní dopady kafemlejnku pro své humanitní obory.
Pokud jde o VKM ("Kvalita") - naprostá shoda - mělo to být už dávno a ve větší míře pro diferenciaci výzkumné univerzity/fakulty. A to právě ve věcném záměru zcela chybí ...
Potenciální následek školného
Pane profesore, ja jsem s Vámi krátce mluvil po debatě 14.listopadu na FF UK, zapomněl jsem ale říct o jednom možným následku, důležitým zvláště u nás v Polsku. Když by se zavédlo školné i za veřejné, plné studium, je možný taký scenař, že student vypůjči peníze na školné, po absolvováni bude zadlužený a pojede někam na Západ do práce. Tam po 3-4 letech vyděla na splácení půjčky tolik, na co v své vlasti by musel pracovat zhruba 10 let, a ji spláti; ale po té době už ma tam dobrou práci, nějak se usadil a do své země nevrátí se. Tak by mohli udělat mnozí, nebo i většina absolventů. Nevím jak by to u vás dopadlo v připadě zavédení školného v ČR. V Polsku i potud emigrace po vstupe do EU byla velká; uplně emigrovalo přes milion lidí, a zhruba druhý milion je tak že jední odjiždějí, druzí se vrácejí, nebo přijiždí občas, ale jsou stále zaměstnaní v zahraničí. Ja myslím, že to je hlavní důvod, proč polská vláda (i když je v podstatě liberální) už se nesnaži zavést školné (u nás bude spoplatněne jenom druhé studium, existují také komerční druhy studia na veřejných vysokých školach) – je vědomá možnosti masivného odlivu nejlépe vzdělaných mladých lidí.
Promiňte že dělam jazykové chyby.
Ano - tenhle důvod se
v masivní kritice školného v zemích, kde reagují na realitu (zrušení školného v Rakousku, v drtivé většině zemí SRN, ve střetině zemí EU, kde žádné není) pochopitelně neobjevuje. je to specifikum zemí postkomunistických; nejsem si ovšem jistý, že by podobné bylo možné očekávat v ČR, k tomu nemám dost informací ...
Podle mne se podvolili všichni
ale zvláště nesprávné to bylo u těch, kdo k tomu neměli žádný důvod.
Jinak pro mne hodnocení kvality = něco jako VKM, něco podobného mezinárodnímu hodnocení THE nebo QS. Hodnocení výzkumu zvláště podle mne může být jenom součástí širšího celku terciárního vzdělávání, jinak se utrhne ze řetezu reality. Což u nás nastalo ve zvláště krystalické podobě.
Vážený pane
Vážený pane prorektore, dovolím si jenom pár poznámek.
1. Nějak ve vašem textu nevidím návrh, co tedy dělat. Pouze frustraci, ublíženecký pocit. Ale třeba je to jenom začátek a přidáte druhý díl.
2. V podstatě říkáte, že do této nepěkné situace dostali VŠ ONI, zřejmě státní úředníci a politici, vy NIC. Ano nic. Nějak se nemohu upamatovat, že byste se adekvátně bránili, případně prosazovali lepší řešení.
3. Používáte takřka výhradně kvantitavní ukazatele (23 z 26 českých veřejných škol, počty studentů, doktorandů atd.), kde zůstal pohled z hlediska kvality?
4. Na jednu stranu připouštíte existenci závažných problémů, na druhou se tváříte, že situace není nikterak hrozná, aby bylo nutno provádět pochybnou radikální většině škodící reformu, tedy mírný pokrok v mezích zákona?
5. Návrh reformy, či věcný záměr, tak trochu znám, nad lecčíms lze jistě vrtět hlavou, leccos je, dle mého, správný krok. Ale hrome, co vlastně navrhujete vy?
6. Jistě, kritické myšlení, akademické svobody, opravdu v tom blázinci už netuším, co to je? A jak jsou ohroženy? A máte pocit, že VŠ mají být uzavřeným skleníkem, "do toho, co děláme, nám laskavě nemluvte"?
Těším se na váš další článek, třeba nakonec zjistíme, že se shodujeme v mnohém.
Polemizoval bych s interpretací
mého textu.
1) tento text byl "odpovědí" na v podstatě subjektivní dojmy některých profesorů i novinářů, že neschopní ublíženci jen brečí, protože se děsí, že v jejich průměrnosti na ně dojde. I když zásadně odmítám bolševické pojetí "konstruktivní kritiky" (kritizuj jen tehdy, když víš, jak na to - případně se to kritizujícímu soudruhovi rovnou uložilo vykonat lépe), přesto tvrdím, že našich (UK) cca 20 námětů na novelizaci zákona o VŠ, které jsme předali MŠMT, informovali o nich experty OECD, a které již skoro 3 roky visí na stránkách UK (Náměty pro novelizaci zákona o VŠ, viz http://iforum.cuni.cz/IFORUM-7283.html) takovým návrhem jsou (vyžadují již dnes samozřejmě další drobné korekce).
ad 2) Totéž, viz ad 1) když si vzpomenu na izolaci UK při kritice BK, kdy většina ostatních škol přikrčeně čekala, co se z těch našich protestů vyvrbí, tak se nemohu zbavit dojmu, že nemáte úplné informace. Minimálně jedna, dvě školy se bránily "adekvátně", tj. intelektuálními prostředky a argumenty. "Oni" všechno nezavinili, samozřejmě. My jsme nebyli dost aktivní, neprosazovali jsme dostatečně své vize a návrhy (např. k některým prvkům Boloňského procesu) atd.
3) Kvantita vs. kvalita - a jaké bych měl v krátkém textu používat argumenty? Kvalita se stejně vždycky odvodí z kvazikvantifikace kvalitativních dat (názory studentů, učitelů, zamestnavatelů atd.), z ohlasů na výsledky (opět většinově kvazikvantifikovaných).
4) Závažné problémy existují již dnes na úrovni systému a začínají nahlodávat i fungování jednotlivých škol. A návrhy zákonů by ty např. mnou identifikované problémy nejen neřešily, ale ještě je prohloubily Jádro mé argumentace znělo: i když se můžeme přetrhnout, děláme v rámci podmínek hodně (relativně vlastně i víc a kvalitněji než dřív) stejně je to k ničemu, protože problém nevnikl "součtem dysfunkčního chování" jednotlivých škol. A proto to nevyřešíme rektorem manažerem, větší ingerencí "vnějších stakeholderů", snížením zastoupení studentů a outsourcováním hodnocení kvality agenturou atd.
5) co navrhujeme my - gros v odpovědi ad 1)
6) Nejvážnější důsledek neoliberálního klystýru a opakovaného newspeaku. I velmi inteligentní lidé mně říkají, hele a fakt ty svobody, je to takové drama? Musíte jich tolik mít, k čemu to vlastně je? To v tom středověku, samozřejmě ... Tak tady se musím několikrát vydýchat ... Slibuji, hned jak mi to dovolí čas, že napíšu něco o tom, co se děje třeba v USA, před čím varují renomovaní kolegové (třeba světový psycholog Phil Zimbardo, když tady byl otevírat výstavu Luciferův efekt: "musím se tu vyfotit, prej jste úplně veřejná škola a žádní byznysmeni vám nediktujou, na co se uvolní prachy a na co ne. A prej se tady neplatí vůbec žádné školné. proboha držte to, kdybyste věděli, co to dělá u nás ..." Takže o tom a jiném třeba příště. Uzavření do sebe, které zmiňujete na konci, je vskutku nesmyslná karikatura, která nemá nic společného s realitou. Lze doložit.
Zrdavím.
Děkuji za odpověď. I když mám
Děkuji za odpověď. I když mám stále pocit, že v ní ještě převládá hlavně křik. Ale na nesprávném místě. My dva to na těchto stránkách nevyřešíme, ale můžeme třeba dosáhnout alespoň částečně toho, že vy nebudete považovat celou veřejnost za ignoranty, kteří mají ve všem jasno a diskuzi s VŠ nepřipouštějí, a já (možná nás bude víc) nebudu otráven z toho, že se jedná zase jenom o to, která skupina tu druhou zadupe a získá z toho prospěch, s tím, že to vůbec neřeší hlavní problém školství, čímž je podle mých osobních zkušeností naprosto tristní stav vzdělanosti. Na to navazující problémy už nerozvádím.
Narozdíl od Standy Upřímného, se já opravdu upřímně těším na váš další článek.