K jazykovým trilobitům

Pravidla, nebo tvořivost? Co je víc? Spisovatel Pavel Kohout (83), jenž přispívá do rubriky Trilobit v deníku MF Dnes, se už několikrát „střetl“ se svými korektory. Těm neviditelným dříčům, kteří dohlížejí na jazykovou přesnost (a často odchytí i věcné chyby, jež uniknou editorským zrakům), už v minulosti za jejich péči poděkoval, ale také se veřejně pozastavil nad úpravami svých textů. Bere to jako škádlení svého druhu; jeho poslední sloupek však v sobě, zdá se, obsahuje i víc nežli jen hrátky češtinářských puristů...

V sobotním článku, který Kohout nazval Dva rozsudky Akademie věd ČR v kauze „Očička“, se podivuje změně, kterou mu lektorna MF Dnes provedla v nedávném případě. Původně napsal, pln básnické nálady, že se ze smíšených manželství budou rodit „chlapečci a holčičky s mandlovými očičky“. Nicméně na papír se po zásahu korektorny dostala (správná) verze, a sice: „Chlapečci a holčičky s mandlovýma očičkama“.

reklama

Ó jé! Spisovatel a dramatik, jenž má na kontě desítky knih a her, to nenechal jen tak a jal se tento krok prověřovat u expertů. (Vzhledem k existenci a renomé citovaných jazykovědců se zde na ČESKÉ POZICI spolehněme na to, že si jejich výpovědi umělec úplně nevyfabuloval.)

Správný tvar vs. jazykové ozvláštnění

Nejprve Kohoutovi odepsala dr. Anna Černá z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR: „Korektoři se v uvedeném případě nedopustili žádné nesprávnosti. Ve větě byl sice zmařen rým, ale ve prospěch správného tvaru slova očičko,“ odvětila lingvistka s precizním dovysvětlením, jak taková podstatná jména skloňovat.

Literární vědec: Větu nechat tak, jak je, změna by porušila rým...Kohout se ale ozval znovu, s námitkou svého kolegy-básníka, dle nějž měla být zohledněna „básnická licence, protože rýmovaná verze byla nápaditější a mateřštinu spíš ozvlášťňovala, než poškozovala“. Černá pak ve vší slušnosti píše, že poradně nepřísluší hodnotit nápaditost rýmu. Poetičnost obratu by měl posoudit Ústav pro českou literaturu AV ČR.

I tam se Kohout, češtinářský trilobit, který chtěl zvědět, zda v rámci umělecké licence může v tisku vybočit z regulí gramatiky, obrátil. Konkrétně na dr. Ondřeje Sládka: „Věta obsahující spojení ,chlapečci a holčičky s mandlovými očičky‘ má určitý rytmus, který by byl porušen, pokud by měla jinou stavbu. Rozhodně se tedy přimlouvám za to, aby zůstala tak, jak jste ji napsal. Podle mne máte jako autor plné právo na toto jazykové ozvláštnění, které je směrováno k čtenáři a posluchači.“ Podobně reagoval i prof. Jiří Trávníček: 1. větu nechat tak, jak je, jakákoli změna by porušila rým; 2. možná ji ale odlišit kurzívou.

Neporušitelná pravidla?

Autoři jsou – nejen v MF Dnes – obzvláště citliví na podobné zásahy do svých textů, neboť jim jejich výtvory (logicky) přijdou, ehm, bezvadné. Shodou okolností pak na téže dvoustraně listu upozorňuje novinář Josef Chuchma, jak těžce nese Havlíčkovou cenou poctěná kolegyně Jana Klímová editorské zásahy do svých vět a „nachází po redigování ve svém příspěvku slova, pro něž se nerozhodla. Bojuje o slovíčka a o významy“.

V Kohoutově „kauze“ mají samozřejmě pravdu oba akademické ústavy, každý tu svou. Ale zmíněný fejeton v zásadě klade otázku závažnější, než je pouhý jazykově-literární spor. Společnost a kultura nás svazují mnohými pravidly, která se nemají překračovat, aby byl zachován řád. To je skvělé. Ukazuje se však, že někdy jsou striktně dodržovaná pravidla i ke škodě účinku a dopadu, což je třeba v případě „očiček“ zřejmé. Vítězí pak technikálie a doslovnost nad podstatou, obsahem, stylem či dalším smyslem.

Místo abychom v tisku s rozumným ústupkem podporovali kreativitu a jedinečnost, jež může Čechy obohatit a stimulovat ke košatému vyjadřování, hře, nadsázce a radosti z toku slov, musíme ji zkrotit a zregulovat, aby mezi běžnými texty nevyčuhovala, nezarážela, netrčela a (očičky) nevykukovala. Je to škoda. A budiž velký dík všem češtinářským trilobitům, kteří se v denním tisku nebojí spiklenecky „mrknout“ na vnímavé čtenáře.