reklama

view counter

K čemu vede domácí vzdělávání?

Michal Semín píše, že doma vzdělávané děti bývají samostatnější a vybavené vyšší mírou intelektuálních i sociálních dovedností.

Věda a vzdělávání
Michal Semín | 17.03.2012

Na ministra školství Josefa Dobeše se snáší mediální kritika snad každý den. Netvrdím, že vše dělá dobře. Po zkušenostech z jiných „kauz“ však soudím, že je za tímto kampaňovitým ostřelováním prakticky ze všech představitelných pozic také skrytý politický či finanční zájem skupin, jež se obávají zpochybnění svého pevně etablovaného postavení a vlivu. Ministr Dobeš poměrně odvážně šlápl do několika vosích hnízd, a proto není divu, že je dnes oteklý od hlavy k patě.

Bodají ho stoupenci technicistní a libertinské sexuální výchovy, kteří se obávají o své privilegované postavení ve školách a školské grantové politice, i propagátoři „volné školy“, v níž učitel nevstupuje před žáky z pozice své autority, ale jako kamarád-moderátor protestující proti snaze vrátit školní výuce stabilitu a řád. A nyní také vysokoškolští studenti a pedagogové volající po udržení stavu, jenž umožňuje další nesmyslné bujení vysokých škol i univerzitních oborů a plíživou privatizaci těchto z daní placených ústavů malé části akademické obce.

reklama

view counter

Je tu však jeden okruh vzdělávaných a jejich učitelů, od nějž zatím žádná žihadla nehrozí. Touto stále rostoucí (aktuálně jde řádově o stovky rodin), i když mediálně, a tedy i politicky zatím nepříliš silnou skupinou, jsou rodiče, kteří učí svoje děti svépomocí.

Zkušenost Lucie Cekotové

Velice zajímavě o své zkušenosti s domácím vzděláváním píše Lucie Cekotová v prvním letošním čísle dvouměsíčníku Te Deum:

„Pokud cítíte, že vás možnost učit svoje děti doma láká, pokud jste rodiči, kteří rádi tráví s dětmi čas a těší vás učit je poznávat svět z jeho různých stránek, pokud k tomu máte elementární hmotné podmínky, pak moje upřímná rada zní: zkuste to! Domácí škola není na prvním místě volba negativní – ve škole nám děti zkazí a jsou tam, jak se dnes říká, různé sociálně patologické jevy, i když i to je jistě často pravda. V první řadě je to možnost pozitivní – můžeme dát dětem víc než sebekvalifikovanější paní učitelka.“

A Lucie Cekotové pokračuje: „Můžeme se jim věnovat individuálně, rozvíjet jejich individuální přednosti a vyrovnávat jejich individuální nedostatky. Máme možnost trávit s nimi tolik času tak zajímavou činností jako nikdy předtím a nikdy potom. Školní věk je krásná doba zvídavosti, a když ji děti neprožijí z větší části mimo domov, mohou z toho mít užitek i rodiče. Domácí vyučování je nesmírně obohacující, protože poskytuje rodině to, čeho se dnes mnohdy nedostává nejvíc, tedy právě společně strávený čas. Navíc je nesmírně efektivní: hlavní problém výuky ve třídě je, jak přimět 20 naprosto rozdílných dětí, aby za přibližně stejnou dobu zvládly přibližně stejný objem učiva. To při domácí výuce odpadá, stejně jako odpolední příprava na vyučování, a zbývá tedy mnohem více prostoru na jiné aktivity, které se sice také dají považovat za součást vzdělávání, ale při běžné docházce do školy na ně často nezbývá čas. Třeba čtení knih, výlety, výstavy…“

Lucie Cekotová si uvědomuje, že domácí škola není vhodná pro všechny rodiče, a ani pro všechny děti. Jsou rodiče, kteří nemají vzdělání, jež pro individuální vzdělávání dětí vyžaduje školský zákon (nejméně maturita), nebo k výuce zkrátka nemají dostatečný vztah. Pokud jim naskakuje husí kůže již při psaní běžných domácích úkolů, asi pro ně soustavné každodenní vzdělávání dětí nebude to pravé. Domácí výuka vyžaduje trvalou přítomnost jednoho z rodičů, většinou matky, případně různá netradiční uspořádání pracovního režimu rodičů.

Děti se sice učí doma, ale většinu odpoledního času tráví se svými vrstevníky mimo vlastní rodinu v zájmových kroužcích či při volné zábavěAni děti nepřistupují k domácí výuce stejně. Lucie Cekotová je matkou tří dětí a v článku vzpomíná, jak se jejich děti, než je začala učit doma, těšily po prázdninách do školy. Nejpozději do Vánoc však bylo po těšení a zbytek školního roku se již nemohly dočkat příštích prázdnin. Také se však najdou děti, podle dostupných údajů Výzkumného ústavu pedagogického je jich však zanedbatelný počet, které mezi domácím vzděláváním a prázdninami nečinily rozdílu. Byli to většinou samotní rodiče, kteří se rozhodli, že nebudou v domácí výuce pokračovat a přihlásily své děti k řádné školní docházce.

Tři výhody

Učíte-li svoje děti doma, můžete výuku přizpůsobit jejich momentálním schopnostem. To samozřejmě neznamená, že se nemají potýkat s úkoly, jež jsou pro ně obtížné. Je-li však takových úkolů příliš a dítě je není schopné uspokojivě plnit, může brzy ztratit chuť do učení. Každý z nás zná mnoho takových příkladů ze školy. Dítě je přirozeně zvídavé, a není-li příliš často vystavované konfrontaci s neúspěchy v učení, je schopné si svůj elán udržet velice dlouho.

Představte si následující situaci:

  • ranní čas netrávíte spěšnou přípravou svačin, překontrolováním aktovek, případně rozvozem do škol,
  • odpoledne nesedíte nad hromadou úkolů, jež mnohé děti nedovedou samostatně vypracovat,
  • celý den nepodléhá rytmu, jejž vaší rodině diktuje škola, ale utváříte si jej relativně sami.

Totéž platí ve vztahu k pracovnímu týdnu či prázdninám. Opět, až na malé výjimky, jako je povinné přezkoušení získaných znalostí při škole, kde je dítě k domácímu vzdělávání zapsáno, si určujete čas, jejž pro vlastní výuku dětí chcete vyhradit, vy sami.

Zobrazit diskusi
Reakcí:11

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Ještě pár let budeme zachraňovat naši "vzdělanostní" ekonomiku

 

škrty ve výdajích státu na vzdělávání, kterými jsme se už propracovali s necelými 4 % GDP na dno žebříčků OECD, navíc kombinovanými se zatvrzelým nezlepšováním jeho organizace a kvality vůbec (zajišťovaným dosazováním různých Dobešů do jeho čela), a domácí vzdělávání se spolu se soukromě placeným vzděláváním ve školách (jedno, zda zřizovaných státem nebo soukromých) bohužel stanou jedinými kvalitními alternativami. Už dnes lze chápat toho, kdo - když na to finančně, případně i vlastní časovou kapacitou a vzděláním má - domácí vzdělávání zvolí. Takže pane Petereczechu, když jste domácí vzdělávání označil za slepou uličku (podle mě není slepá, jen objemově nevýznamná), doplňte tu informaci: jste pro to, co pak už jen zbývá, tj. pro institucionální soukromě placené kvalitní vzdělávání pro toho, komu ho někdo zaplatí, nebo kdo si ho (u VŠ) zvládne zaplatit sám, plus podřadné státem financované pro ostatní, nebo přehodnotíte svůj názor na škrty ve státním financování vzdělávání, který jste na mě s úvodem o cestě do Řecka takříkajíc vykřičel pod tímto článkem? A nebo si myslíte, že jsme v Česku geniální a že s výdaji někde mezi 3-4 % GDP vytvoříme státem garantovanou kvalitu vzdělávání, které v nejvyspělejších velikostí srovnatelných zemích horko těžko dosahují s 6-7 % GDP?

Myslíte to zajisté dobře,

vážený pane Pátku, nicméně má první slova byla, že bych domácí vzdělávání nikomu neupíral.

Zamyslet byste se možná mohl nad myšlenkami čtenářů níže, že domácí vzdělávání může "narušit a postupně eliminovat kulturní a sociální kohezi v evropských státech od tzv. střední třídy níže " a že by tak vznikla "bezcitná třída asociálních pravicových vladařů" - konec konců je to již perfektně prokázáno dějinami Britského impéria, kde budoucí vysocí úředníci a místodržící byli takto odděleně od střední střídy vychováváni ve značně bezcitné, arogantní a výborně fungující stroje, které se v nemalé míře zasloužily o někdejší velikost a sílu Impéria.

Váš soustavný nářek nad nižším procentem HDP, které dává Česko do školství ve srovnání s OECD je tklivý hlavně a zejména proto, že neuvádíte jediný argument kam a proč konkrétně by ty prostředky měly jít - a to je klíčové! Další botnání školského rozpočtu bez omezení počtu tzv. vysokých škol a tzv. univerzit a jejich 8.000 akreditovaných oborů České kotlině rozhodně neprospěje, ne! A navíc - očistíme-li HDP o každoroční deficit, kterým financujeme také školství, dostaneme hodnotu mnohem bližší výdajům OECD, než je ta Vámi uváděná.

Jedna z nejrenomovanějších světových agentur McKinsey na konkrétních výzkumech v terénu  v cca 20 zemích prokázala, že pouhé zvýšení platu učitelů nemá vliv na výsledky vzdělávání. Cesta ke kvalitě vzdělávání nevede údolím bezduchého navyšování školského rozpočtu, nota bene na dluh.

 

Díky za korektní reakci.

S názory, kam může vést domácí vzdělávání (nejen k tomu, co uvádíte jako příklad, i k jiným špatným koncům, v závislosti na tom, kdo a jak si doma sám vzdělává) celkem souhlasím.

Proto bych ho leckdy i upřel - snadno bych se s ním smířil jen v případě, že by byly definované kvalitní vzdělávací standardy v oblasti všech kompetencí (tj. včetně postojů), které by definovaly, čeho se musí povinně dosáhnout i doma. A zdůrazňuji, že za standard nepovažuji "slohové cvičení" - popis dané kompetence, ale až fungující "návod", jak se učitel, sám žák a případně i inspektor dozví, že jí žák dosahuje. Ten vytvořit je ovšem už opravdová odborná dřina, a proto standardy bohužel dodnes nemáme. Přitom je to jedna z mála věcí, na jejichž alespoň částečné dohnání se daly jednorázově použít obrovské peníze "přefiltrované" přes EU, které MŠMT soustavně zkouší použít na pitomosti (mezi které zahrnuji např. i plošné testování nezaložené na kvalitních standardech), které mu pak Brusel nemůže než "házet na hlavu".

 

Tím se dostáváme k tomu, co v příspěvcích neuvádím, protože jsem to jednak už říkal a psal na mnoha místech, takže mi to subjektivně připadá jako samozřejmost, jednak je to bohužel svojí složitostí dost za mezí toho, co se dá byť v stručném souhrnu vecpat do diskusního příspěvku.

Nicméně, chcete-li alespoň jeden příklad, kam s vyššími výdaji na vzdělávání, aby měly co největší efekt, tedy v první řadě do výuky na prvním stupni základní školy. Tam je to s financováním ještě horší (našich 0,6 % GDP je úplný konec všech tabulek OECD), chybí nezbytné vybavení, za daný plat nelze chtít od učitelů už nic navíc, naprosto není na jejich důkladné průběžné vzdělávání  (jeden z hodně účinných prostředků, jak dosahovat zlepšení - nemohou všechno umět z PF, kterou absolvovali před bůhvíkolika lety...) A přitom se odborná veřejnost vzácně shoduje, že co se na prvním stupni zkazí, už na vyšších nikdo nenapraví. Máme například špičkovou, velmi důkladně prakticky ověřenou a mezinárodně uznávanou metodu výuky elementární matematiky (prof. Hejný, PeF UK), která podstatně zlepšuje úspěšnost při dalším matematickém vzdělávání až na úrovni VŠ, kterou mnohdy není šance zavádět dokonce ani tam kde jsou na škole nadšenci, kteří jsou si ochotni dobrovolně za stejný plat přidělávat práci - už není ani na opatření nezbytných pomůcek.  Ty pomůcky (pro ZŠ, SŠ) by byl mimochodem třeba druhý příklad, jak jde v kvalitě vzdělávání dostat za přidání velmi mála peněz velký nárůst "muziky", ale fakt nejde se tu o tom přiměřeně rozepsat...

Naopak klidně bych Vás podpořil v tom, že s výší příspěvku na studenta VŠ u některých humanitních oborů (mírně řečeno) netřeba plýtvat. A na akreditace bych nejraději, byť za draho, obstarával renomované lidi ze zahraničí, kterým by opravdu nestálo za to se nechat nějak politicky či jinak ovlivňovat. Ale rozhodně zároveň platí, že čím víc obecně-celkově ořežete výdaje na VŠ vzdělávání, tím víc utrpí hlavně "exaktní" obory, které jsou většinou nákladnější na různé "vedlejší výdaje", zatímco ty opravdu "klasicky humanitní", které si vystačí s tabulí, křídou, papírem, tužkou a knihovnou, celkem spokojeně "pokvetou" dál.

 

S tím HDP a deficitem rozpočtu nevím, jak to myslíte - to očištění by činilo řádově procenta a s poměrem výdajů na vzdělání k HDP jsme zhruba na polovině (!) úrovně vyspělých zemí - které ovšem notabene nemusejí tahat své školství z průšvihu, ale jen udržují a dál budují. Když se chtělo třeba takové Finsko vyhrabat z pozice agrární země minimálně zčásti závislé na ekonomické spolupráci s tehdejším SSSR, tak se museli praštit přes kapsu (= omezit všechno možné jiné) a dát na vzdělávání několik let přes 10 % HDP.

 

Jasně, že větší prostředky na vzdělávání se dají i prošustrovat. U nás je to při zachování současné konstelace jeho řízení skoro jistota. Ale bez nich, resp. bez rozhodnutí, že je do toho dáme, to prostě zlepšit nejde - fakt nejsme v ČR na rozdíl od zbytku světa geniální.

Je to jako ve firmě - kvalitního manažera, který něco vymyslí a zrealizuje, neseženete nebo minimálně neudržíte, když neuvidí, že jste do příslušného projektu schopen dát peníze.

 

Se závěrem McKinsey, že samotné zvýšení platu učitelů nic nezlepší, souhlasím (na rozdíl od některých dalších). Zlepšení z našeho tristního stavu by nastalo, kdyby stát dokázal říci učitelům "zvýším vám plat na úroveň, kdy se nebudete muset trápit existenčními problémy a cele se budete moci věnovat vzdělávání svých svěřenců, dám vám i materiální podmínky, ale chci od vás následující zlepšení vaší práce..." (a jsem zpátky u standardů a s pokračováním za rámcem rozumně dlouhého příspěvku).

 

A ještě k tomu dluhu - dobře navržené a naplánované zlepšení vzdělávání je podle mě jedna z mála věcí, která může ospravedlnit dočasný deficit státního rozpočtu. Ze stejného důvodu, proč se jednotlivci leckdy nevyplatí půjčit si na dům, neřku-li na auto, ale na špičkové vzdělání se mu to s přiměřeným IQ vyplatí skoro vždycky.

peer group relationship

Působení peer review ve vědě - což je podmnožina peer group relationship - je dobře popsáno v článku Thurber and Hanel Peer-review in a world with rational scientists: Toward selection of the average, Eur. Phys. J. B 84, 707–711 (2011)

Ukazuje se, že už 30% "racionálních" hodnotitelů, tedy takových, kteří nepustí dále lepší výsledek než ten který jsou schopni sami dosáhnout, vede ke stejnému průměrnému výsledku jakého se dosáhne náhodným akceptováním kteréhokoliv výsledku. Ovšem zároveň dojde k tomu, že se rozdělení zúží, neboli odříznou se sice ty nejhorší výsledky, ale i ty nejlepší. Tato studie se týkala vědeckého publikování, neboli prostředí, kde se kvalita (alespoň oficiálně) preferuje. To se ale zajisté neděje v dětském kolektivu, tam je "racionální chování" "přirozených vůdců", neboli potlačování schopnějších, naopak normou. A začasté je tento způsob chování pozorován i ze strany samotného učitele. Třeba učitel angličtiny, který se sám nedomluví, nemůže ve své třídě nikoho se (jinde zcela standardní) znalostí mluveného jazyka potřebovat.

Zásadní je tu otázka společenského cíle vzdělávání. Pro výchovu spořádaného občana ve smyslu nižšího úředníka Habsburské monarchie (ať  jsou jeho přirozené schopnosti jakékoliv) je současný způsob vzdělávání odpovídající ve smyslu socializačním. Oproti vzdělávání za monarchie a první republiky, a leckdy i za socialismu, je současné vzdělávání zdaleka nedostačující ve smyslu kvality, protože hladina prostupnosti kvalitních výsledků závisí na kvalitě té peer group. A ta klesá s průměrnou kvalitou žáka a s kvalitou a prestiží učitelů.  ( Což je  na celý samostatný článek. )

Naštěstí je domácí vzdělávání možné a jsou lidé, kteří jsou ochotni jej svým dětem poskytnout.

Dalibore,

 článek, na který odkazuješ, je skvělým příkladem hříček (a paradoxů) z oboru pravděpodobnosti. Na kategorické závěry vytvářené ex post je vždy dost času. Lépe řečeno, experimentů není nikdy dost. Nezbývá, než vytvářet hypotézy a postulovat kritéria kvality peer group. A testovat bayesovsky

http://bayesian.org/bayes

 

Zkusme tedy s Bayesem spekulovat, ze má "někdo" cíl narušit a postupně eliminovat kulturní a sociální kohezi v evropských státech od tzv. střední třídy níže. Jak by to udělal tak, aby nemusel použít metodu testovanou Pol Potem?  Jak vykořenit ideu sociálního státu? Rozklad soustavy státního školství by byl jedním ze silných tahů.

 

Středověk neskončil, středověk trvá. Jsme černí andělé ...  .....

Rozklad soustavy státního školství

Nejsem stoupencem spikleneckých teorií. Jednoduše všechny činnosti v sobě mají prvek kmenového chování, preferování zájmů svých a kmene před zájmy celku. I v tom výše zmíněném článku se dále dokazuje, že snaha časopisu zvýšit kvalitu vracením většího procenta článků, když se zároveň zachová podíl "racionálně se chovajících hodnotitelů" , vede ke snižení celkové kvality. Například jak trochu znám (mnohé) lidi z bruselských úřadů, oni jsou skutečně ta dobře placeni, že jejich převažující snahou je zvýšit kvalitu. Ovšem dělají to právě násobením kontrol, což sice zachytí větši množství formálních chyb, ale obecně kvalitu sníží a množství spřízněně udělených projektů zvýší. Jakmile jsou ale úředníci hůře placeni a více kmenově závislí, což je případ ČR, může degenerace systému vést až k jeho rozpadu. Což se stalo nejen v případu fondů EU, ale i  případu řízení vědy, školství, sociálního systému. Naštěstí zatím ne až tak zdravotnictví, tam přece jen funguje, že pacienta nenecháme kvůli nějakému předpisu či kamarádovu zájmu umřít.

Této degeneraci čelí do rozumné míry jen země jako Nizozemsko, Skandinávie nebo Estonsko. Odhaduji, že proto, že dostatečně častá nepřízeň počasí vždy "resetuje" systém k věcnému jednání. Podle mne takový prostě lidský mozek je: v těžkých podmínkách se chová věcně, v pohodlných politicky.

Domácí výuka je často východisko  ze zoufalství z pasti iracionality (nebo "racionality") politického chování v daném systému, mám s tím vlastní zkušenost.

Pokud jde o Bayese a experiment:  Většina jevů v nichž se projevují interakce mezi prvky vede na jiné než normální rozdělení. Což lidé většinou ignorují, ale je to tak, že pozorované rozdělení nemůže být s hypotézou v rozporu (může být více hypotéz na stejné pozorovatelné rozdělení). Ono totiž není pravda, že experimentů není nikdy dost. Jsou jich plné časopisy. Ale dobře vyhodnocených experimentů porovnaných správně s hypotézou je méně než šafránu. Mimochodem, agentové modelování, třeba i toy model Netlogo, je úžasný nástroj a studenti ho skutečně milují.

mně se to líbí hodně

...avšak stát i dnes má školství jako nástroj indoktrinace a zajímalo  by mne zda by autor tuto školu podporoval, mě li by jeho politický směr dominantní postavení / ve státě.

nepochopení na straně čtenářů

Reakce předchozích čtenářů jsou dost příšerné - typická ilustrace zkratkovitého myšlení obvyklého v post-totalitní české společnosti. Různé rodiny jsou přece v různých situacích a můžou mít pádné konkrétní důvody, které je vedou k volbě domácího vzdělávání, nejen ze zdravotních důvodů, ale i jakýchkoli jiných. Často se jedná o bilinguální rodiny s mnoha dětmi, pro které není systém státního školství vhodně uzpůsoben a představuje pro ně zátěž. 

Je projevem fundamentální netolerance jim upírat základní právo na volbu způsobu vzdělávání bez donucující ingerence státu. Státní školství tu přece není od toho, aby stát kontroloval či dokonce indoktrinoval své občany, jak tomu bylo v předchozím režimu, ale aby poskytoval možnost využít určitého základního standardu, na který má každý nárok, ale není k němu nucen proti své vůli.

Různé rodiny jsou v různé situaci....

To podepíšu. Zbytek je ehm...quasiliberální propaganda, se špetkou racia... A ta desetina procenta, které domácí vzdělávání vyřeší problémy ( ty obrovské bilingvní rodiny jste myslel jako veselou vložku, předpokládám - rodina s pěti dětmi, které na babičku mluví rakousko německy, na strýčka dobře maďarsky a ze slovenštiny na školách měly jedničky, je důkaz...), běžnou školou neřešitelné, možná stojí za diskusi, ne však za hádku... S řevem prosazovaná svoboda výběru za každou cenu už například zabila militantní zastánkyni domácích porodů...

Ale máte pravdu, proč ze svých dětí neudělat asociály, budou se hodit do nejvyšších stupňů "pravicové" politiky...

...řeší neutěšenou situaci v základním školství...

Tento strašlivý blábol je důsledkem toho, že ten skřet podporuje jen to, co podkopává základy slušné společnosti! Těžko zpochybníme fakt, že existují rodiče, kteří mají na to, aby individuálně děti učili, ale nebude jich více než řádově promile populace, a to je řešení?! Tohle se vykládá jako alternativa k dobře vedenému systému základního školství, za které je ten bachař placen?! Místo aby podněcoval kvalitní programy, kvalitní kantory, tak dále prohlubuje devastaci základního školství, středního školství a chce pokračovat zničením školství vysokého! Úkol zní jasně: převést finanční toky školství do kapes majitelů Dobešů, Bátorů a jiných Nečasů... Co jiného jsou nápady s masívním propouštěním  kantorů i nepedagogických pracovníků, snižováním mezd, snižováním rozpočtů resortu?

Slepá ulička...

Nikomu bych v tom nebránil, nicméně: při domácím vzdělávání dětem esenciálně chybí peer group relationship, který je nezbytný pro jejich kognitivní, sociální a citový vývoj (argumentu o kroužcích silně nedůvěřuji; navíc tyto volnočasové aktivity již v potřebné míře neposkytují  možnosti porovnávání, benchmarkingu, synergií a podobně - včetně např. poznání, že někteří lidé jsou nejen chytřejší, ale také také zlí a hloupí).

Tato metoda vzdělávání je také extrémně zatěžující pro rodiče, který musí de facto být bez zaměstnání - čímž může omezit svůj vlastní kognitivní vývoj a socializaci. Proto se dříve v zámožných rodinách držely guvernantky - ty vzdělávaly děti v rodině, aniž by došlo k deprivaci matek.

Ani dobré nebo nadprůměrné výsledky takto vzdělávaných dětí nepřekvapují a jejich souvislost s domácím vzděláváním je velice sporná - k tomuto kroku se totiž sotva rozhodnou lidé s nízkým IQ a vzděláním, takže na lepších výsledcích se podílí z nikoli nevýznamné části dědičnost.

 

A pokud význam domácího vzdělávání pochopil (či spíše "pochopil") ministr Dobeš, je to už samo o sobě dostatečnou výstrahou, nebo rovnou "no-no"....

 

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah

view counter