Jiří Drahoš: Zrušit Akademii věd by bylo jako zaříznout slípku snášející zlatá vejce

Pánové a dámy z Technopolis se samozřejmě oprávněně pozastavili nad mechanismem financováni AV ze samostatné rozpočtové kapitoly. V civilizaci, na kterou jsou zvyklí, je totiž obvyklé, že výzkumné instituce neuniverzitního typu, podobné naší AV ČR (britské MRC, německé Max Planck, Helmholtz, Leibnitz, nebo Fraunhofer Gesellschaft, fracouzské CNRS, INSERM, INRA, nebo kanadské NRC atp.) jsou především financovány z rozpočtové kapitoly jednotlivých ministerstev pro výzkum, ev. ministerstev školství , nebo z kapitoly jiné instituce státní správy poveřené oblastí správy systému výzkumu a vývoje. Ty mívají ve vínku koncepční a strategické řízení a státní politiku podpory výzkumu a vývoje z veřejných prostředků .

Je to proto, že v civilizaci bývá zvykem, že na rozhodovacích postech veřejných institucí a ve státní správě se uplatňuje princip "osobní manažerské odpovědnosti a odvolatelnosti" (accountability), nikoliv princip "institucionalizovaného alibismu" a "kolektivní odborářské nezodpovědnosti", který má desetiletí bohaté tradice a byl v našich zemích doveden k dokonalosti.

Pod rouškou všespasitelné demokracie (rozuměj všudypřítomného chaosu, korupce a nekompetentnosti) panuje u nás systém, ve kterém nikdo za nic nemůže, případně se všechny problémy, nesystémovost a nedostatky organizace a financování výzkumu v ČR hodí na nějakou černou ovci, třeba na sekretáře Rady vlády pro výzkum, experimentální vývoj a inovace (RVEVI).

Také je možné vinu hodit na předsedu Rady, tedy premiéra vlády ČR, který má řízení systému výzkumu v popisu práce jako svou 250-tou agendu, tedy mezi politickými souboji, likvidací mediálních bublin, taškařicemi ve vládní koalici, schválením státního rozpočtu, a podobnými "prkotinami..."

Chaos a nesystémovost financování a řízení systému výzkumu v ČR premiérovi a předsedovi RVEVI přeci všichni rádi odpustí, když vidí jaké důležité problémy musí každý den řešit...

To je přeci úžasné když nelze nijak dohledat kdo je vlastně osobně odpovědný za selhávání směřování, za absenci dlouhodobé strategie, za nekoncepčnost a nedostatečnou efektivnost veřejné podpory výzkumu v Čechách. Takový systém samozřejmě mnohým vyhovuje. Proč "nastavovat vlastní hruď" a nést osobní odpovědnost za případná špatná rozhodnutí a za případné koncepční omyly v situaci, kdy včetně eurodotací na novou výzkumnou infrastrukturu již systém výzkumu v ČR letos spotřebuje a nově i prostaví 35 mld. Kč... To je pomalu již tolik co rofrcá a "rozdá" resort obrany!!!

To je lepší si nepálit prsty a nedělat si nepříjemnosti prosazováním nějaké dlouhodobější koncepce a strategie. Ta přeci vždy některé zájmové skupině nebude vyhovovat, vždy u mnoha zainteresovaných vzbudí zarputilý odpor. Tak proč být za každou cenu "masochista" a jít hlavou proti zdi, je lepší si hledět svých partikulárních zájmů...!

Nejlepší je tudíž pokud možno žádnou odpovědnost nenést, žádnou strategii a koncepci nemít, a nechat vše pod rouškou demokracie a svobody tak nějak samovolně běžet samospádem, ponechat prostor spontánnímu a náhodnému vývoji, případně skupinám nenažranců operujícím kolem miliard z eurodotací, a nechat vývoj utvářet fluktuacemi personálního obsazení zainteresovaných institucí a RVEVI.

Však ono se to nakonec "nějak vyvrbí, nějak to dopadne"... V případě problémů a průšvihů pak lze pokrčit rameny a označit to za zlovolný zásah vyšší politické moci, nešťastné dědictví posledních voleb anebo za výsledek "fluktuací vákua"...

Proč do systému zavádět zbytečnou stabilitu, řád a dlouhodobé vize, které by nebylo možno za rok zase zpochybnit a rozvrátit, když se to bude některé zájmové skupině hodit a získá k tomu dostatečný vliv...

Stávající "institucionalizovaný alibismus", kdy nikdo za nic nemůže a nikdo nenese na celostátní úrovni osobní odpovědnost za výkonnost, koncepci, organizaci a efektivnost financování výzkumu v ČR, tedy ono bezvládí a chaos předváděné v režii RVEVI, ať již minulých, či budoucích, jistě mnohým vyhovuje.

Vytváří to dostatek prostoru pro "přetahovanou" nejrůznějších zájmových skupin zastoupených ve RVEVI, z nichž každá kope hlavně za sebe sama a snaží se ze společného koláče si ukousnout co nejvíce. Myslet na na obecnější celospolečenský zájem se u nás nenosí, hlavně když jde o nemalé peníze. Případně se aktuálně dominantní zájmová skupina schová za vznešené fráze a "ty nejlepší úmysly", aby si "přihrála malou domů" pro své "voliče". To platí, jak pro reprezentanty aplikovaného výzkumu a firem (AVO, AIP, HK), tak představitele VŠ (Konference rektorů a rada VŠ), jednotlivá ministerstva financující resortní výzkumné programy, či AV, byť posledně jmenovaná instituce podporujě rozvoj VŠ, což obráceně neplatí, představitelé VŠ by tradičně nejraději AV zaťali típec.

Podle politické konstelace je pak najmenovaná RVEVI a podle toho jaký "spolek dobrovolných hasičů" se v ní sejde (v tomto ze zákona 130/2002 Sb. nezrušitelném orgánu, rozdělujícím veřejnou podporu na výzkum) a podle toho kdo ve RVEVI tahá za delší či za kratší konec, "jaké páky" má zrovna ta která zájmová skupina blízká premiérovi a předsedovi RVEVI, podle toho se pak z roku na rok "šíbuje" miliardami na výzkum tam a zpět.

Hlavně, že ve RVEVI mohou vznikat ad hoc aliance a mesaliance, a lze hlasovat třeba "všichni proti AV..."

Nejdůležitější pak je hlavně zabránit jakékoliv systémovosti, stabilizaci a profesionalizaci výkonu státní správy v oblasti výzkumu a vývoje, zabránit vzniku státního úřadu, který by takovou agendu měl v popisu práce, zajišťoval kontinuitu v rozhodování a v dlouhodobém koncepčním plánování, například velkých infrastruktur výzkumu. Především pak je důležité předejít jakékoliv odpovědnosti kohokoliv za cokoliv, zabránit jakémukoliv uplatňování jakékoliv dlouhodobé strategické vize a koncepce.

To by totiž vytvářelo "nesnesitelnou" stabilitu a zbytečné a "umrtvující" jistoty účastníků systému výzkumu a vývoje!!!

Rozuměj, nedalo by se z roku na rok, až se zase vymění vláda, přijde jiný premiér a vysocí úředníci ministerstev, a jiné osazenstvo RVEVI, nedalo by se to zase ad hoc vše "přeorat"...

V situaci, kdy výměny státních úředníků na ministerstvech probíhají zhruba stejně často jako každodenní výměna použitých ponožek, čili v naší státní správě panuje generalizovaný chaos a nekompetentnost na všech úrovních, v takové situace je asi opravdu skoro lepší se o tvorbu žádné strategie a koncepce směřování, reorganizace řízení, a výkon státní správy ve financování výzkumu v ČR raději ani nepokoušet...

No a vůbec nejlepší je pak princip institucionalizovaného alibismu a kolektivní nezodpovědnosti dovést k dokonalosti rovněž v řízení našich největších vědeckých institucí. Tedy rozhodování jejich vrcholných představitelů VŠ a AV dát všanc potřebě "zalíbit se lidu voličů", rozuměj zastupitelským orgánům voleným zezdola na principu "odborářské demokracie. Uplatňovat princip "vox populi - vox Dei", to je něco co řízení systému výzkumu opravdu "skvěle prospívá". Posoudit potřeby podpory a kvalitu výzkumu přeci nejlépe zvládne ta většina která sama nic příliš kvalitního neprodukuje, takže nejlepší je vše rozhodovat "všelidovým hlasováním".

Je "opravdu efektivní" vydat manažerské rozhodvání vrcholých představitelů všanc Akademickým senátům, způlky tvořeným snadno manipulovatelnými a mírně dezorientovaným studenty. Případně svěřit nejvyšší autoritu Sněmu AV ČR, který spolehlivě odhlasuje cokoliv, co mu Akademická rada předloží. Není nutné vysvětlovat, že jednotliví členové těchto volených nejvyšších kolektivních orgánů nemají šanci cokoliv efektivně prosadit, byť by šlo o sebegeniálnější návrh.Rreprezentované zájmy zastoupených skupin jsou totiž zpravidla natolik různorodé a natolik protichůdné, že jednotlivec nebo idea většinu nikdy nedá dohromady. Díky tomu převládne princip "hlavně žádné změny" a když nějaký pokrok, tak co nejmírnější a hlavně v duchu těch nejlepších tradic ochrany těch nejslabších a nejméně výkonných, aby se všem dostalo pokud možno stejně, vždyť mají "stejné žaludky..."

Ti kteří se cítí ohrožení,tedy ti průmernější a podprůměrní, získají při hlasování vždy většinu. To již plyne z matematické definice průměru.

Takhle skvěle manažersky, strategicky a koncepčně nastavený a řízený systém pak opravdu vytváří "ideální" prostředí pro budování excelence, nákladovou efektivnost a mezinárodní vědeckou konkurenceschopnost českého  výzkumu a vývoje. Takové uspořádání systému je totiž natolik pružné, že neklade opravdu, ale "opravdu žádné" meze oné pověstné "tschechische Schlamperei", typickému českému nadání improvizovat a nahrazovat profesionalitu kreativitou. Umožňuje to systematicky ověřovat jinde již dávno zavržená řešení. Vytváří to dokonalé prostředí pro podporu mezinárodní neviditelnosti a bezvýznamnosti, kdy systémová selhaní jsou jen tu a tam narušována "ostrůvky pozitivní deviace" a občasnými výjimečnými výkony nejnadanějších a nejodolnějších jedinců. Tento systém pak vytváří ideální podmínky k opakovanému "prihřívání již jednou převařené vody"v oblasti aplikovaného výzkumu, tedy k vývoji toho co konkurence již prodává na trhu. Rovněž takový systém aktivně nahrává produkci informačního šumu v základním výzkumu a tvorbě "zářezů na pažbě" ("záznamu v databázi RIV"), bez ohledu na jejich skutečnou relevantnost a na hodnotu a významnost takové produkce. Tento systém pak vydatně podporuje systematické rozplácávání se o zeď našich nejlepších talentů.

Welcome to the "highly innovative" Czech system of  managementof government-funded R&D!!!