Jaký duch vládne v české vědě? Chtělo by to více z Antonína Holého...

Vědomí, že mne občané coby vědce platí a já jsem povinen přemýšlet, jak to společnosti vrátit, je tady velmi vzácné, říká v LN Zdeněk Havlas.

Věda a vzdělávání
Martin Rychlík | 21.07.2012
Skutečná ikona české vědy, profesor Antonín Holý (1. září 1936 - 16. července 2012).

V pondělí zemřel skutečně výjimečný člověk, profesor Antonín Holý, jenž stál u zrodu léků proti viru HIV či hepatitidě B. K jeho skonu se vyjádřilo mnoho lidí, byly napsány tucty nekrologů – pro ČESKOU POZICI jeden netuctový napsal profesor Václav Hořejší z Akademie věd ČR. Vyzdvižena byla Holého píle, neskutečná pracovitost, všeobecný rozhled, intuice, laskavost, ale i organizační schopnosti a um dotáhnout věci až do samého cíle.

Úspěch Holého mateřského pracoviště – Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB) – je unikátní, a to nejen v českém kontextu. Loni (především díky Holého práci a patentům) vydělal 1,4 miliardy korun, za poslední tři roky to jsou 2,2 miliardy. Největší příjmy přinášejí licence z léků, jež obsahují preparát Viread. „Vyděláváme víc než například Princeton,“ řekl serveru iDnes.cz dlouholetý ředitel ÚOCHB Zdeněk Havlas, který znal profesora Holého blízce, a přes třicet let.

reklama

view counter

Právě Havlas je nyní (kromě nově uvedeného ředitele dotyčného ústavu Zdeňka Hostomského) patrně tím nejpovolanějším, kdo by se k úspěchu jednoho z padesáti ústavů Akademie věd, kde pracuje přes 500 lidí, měl vyjadřovat. Profesor Holý a jeho neúnavná práce v laboratoři bývá často dávána za důkaz, že je bezpodmínečně nutný základní výzkum, který přinese přímé plody třeba až po dekádách bádání a tápání ve slepých uličkách; takové vyznění měly v minulém týdnu i výroky posledních dvou šéfů Akademie věd ČR – profesorů Jiřího Drahoše i Václava Pačese.

To je bezpochyby pravda. V desítkách mediálních nekrologů a článků, které s různou mírou vhledu, ale i patosu, vzdaly hold skutečně světovému vědci, by ale neměla zapadnout slova Zdeňka Havlase v dvoustránkovém rozhovoru v sobotních Lidových novinách. Nynější člen vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) v něm hovoří o tom, jak vznikají jedinečné léky a jaký duch vládne v české vědě.

Když se objeví šance, dotáhněme ji

„Medicinální chemie je specifická: na jednu stranu je na dlouhé lokte, na druhou má myšlenku na využití jaksi v genech. Náš ústav to má jako poslání: bádat, ale když se objeví šance, dotáhnout ji až k něčemu ryze praktickému. Tato filozofie není dnes v české vědě příliš rozšířená, na rozdíl od přístupu ,já bádám, ať si výsledky někdo najde‘,“ říká Havlas. Nutné je dle něj nejen vyrobit účinnou látku, ale udělat i preklinické a klinické testy, a pak se může takový ÚOCHB bavit s výrobcem.

„Ano, jsou to veliké extra náklady. Ale to všechno lze zařídit, třeba s pomocí grantů od Technologické agentury ČR. Hlavní problém ovšem je, že to skoro nikoho nenapadne. Nikdo to nezkouší. Vědomí, že mne ostatní občané coby vědce platí a já jsem vlastně povinen přemýšlet, jak to společnosti vrátit – pokud to lze –, je tady velmi vzácné. Tady panuje často pocit ,já mám právo bádat‘, který je ovšem opravdu legrační. V Americe nic takového nepotkáte,“ vysvětluje Havlas, jenž má přes 2800 vědeckých citací.

„Tady panuje často pocit ,já mám právo bádat‘, který je ovšem opravdu legrační,“ říká Zdeněk Havlas.

Ve středečních Hospodářských novinách dostal Havlas dotaz, čeho si Holý na sobě nejvíce cenil: „Pracovitosti a cílevědomosti. Důvěřoval tomu, co dělá. Když začínal s tím, co ho později proslavilo, tedy acyklickými fosfonáty nukleosidů (ANP), seděli jsme v laboratořích přes chodbu proti sobě. Tehdy mu všichni říkali, že jde špatným směrem, že jde jen o nějaký derivát. On jako by tušil, že se nemá nechat odradit, a nakonec docílil toho, čeho chtěl. Šel si za svým jako beran.“

V „Holého“ ústavu pracují četné vědecké týmy. Kupříkladu skupina Zlatka Janeby se zabývá látkami účinnými proti malárii, některým virům či bakteriím; tým kolem Radima Nencky se dle ČTK zabývá látkami účinnými proti virům, jež způsobují kromě lehčích onemocnění záněty srdce (myokarditidu) a mozkových blan (meningitidu). Snad i jim bude přán úspěch, kterého po bezesných nocích dosáhl i jejich učitel, k jehož skonu vydala světová agentura Reuters zprávu s titulkem: „Tvůrce léku proti HIV Antonín Holý zemřel ve věku 75 let.“

S profesorem Holým se jeho blízcí rozloučí v úterý 24. července v 11 hodin ve Velké obřadní síni krematoria v pražských Strašnicích. Čest jeho památce. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:11

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Tento cirkus by se dr. Holému, jak jsem ho znal já, asi nelíbil

A k umravnění vykladačů jeho díla bych navrhl položit dr. Havlasovi otázku, jak vypadá skupina prof. Holého nyní. Nebyla náhodou tak trochu "rozmetána" ambiciózními pracovníky ÚOCHB ještě za života prof. Holého, po té, kdy mu nemoc bránila být v laboratoři?

 

O "progresivní" struktuře UOCHB by ostatně mohl vyjít nějaký článek. Ale především "reportáž" ČP z "laboratoře" prof. Holého by mohla přinést nezasvěceným potvrzení známé pravdy, že "vše bývá jinak".

 

  A něco z doby před třemi lety:

"Chystá se zkáza vědy, říkají i v nejbohatším ústavu"

http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=642397

Aha

Odtud pochází představa o nečí zhrzenosti. Nestalo se to náhodou na skvěle strategicky řízeném ústavu AVČR ? 

Radši už toho nechte - nebo spíš nech, protože už tuším, s kým mám tu čest.

I nespravna hypoteza muze prinest chutne ovoce

Jen aby ses nesekl, Dalibore.

Ja zkratka Akademii na zaklade letite empirie povazuji za uslechtilou stavbu. Snahu zlikvidovat ji naopak za projev nerozumu hnany zasti a zavisti.

Komplexní systémy

Pořád se do toho zaplétáš, na jedné straně si stěžuješ a na druhé chválíš, na jedné straně určitým (zjednodušeným) způsobem argumentuješ a na druhé tu samou argumentaci úplně shodíš. Uvaž někdy proč.

Zkusím Ti to vysvětlit obecněji.

Jako chemika, nefascinuje Tě, že se ve světě, který by měl mít tendenci ke ztrátě řádu, se vyskytují lokalizované systémy? Například živé organismy a jejich společnstva, dokonce jsou prokazatelně založena na soustavách chemických reakcí. Zjednodušenými modely takových složitých systémů se zabývá teorie komplexity. Nedávná review např. http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0370157312000166 . Jednou z vlastností komplexních systémů je samoorganizace, další například kvalitativně odlišné chování závislé na parametrech. Z tohoto důvodu na základě chemické dynamiky, která by přece normálně měla vést k homogenní rovnovážné směsi, vznikají a udržují se organizované struktury. (K dalšímu studiu existuje spousta literatury, doporučuji například chaosbook.org, různé webové stránky apod.) 

Převedeno do interakcí v lidské společnosti, skupina výrazového tance má jinak nastaveny parametry než dílna vyrábějící lopaty a krumpáče a ta zas jinak, než firma vyvíjející špičkové mikroskopy. Pokud by se výrobna krumpáčů a lopat začala organizovat stejně jako skupina výrazového tance, těžko by vyráběla lopaty. Z tohoto důvodu se uvnitř lidské společnosti vyskytují skupiny různých zájmů, které  se jich nemohou vzdát, aniž by ztratily svou funkčnost a integritu.

Člověk se ale přece něčím liší od pouhých přenášečů kousků dřeva a zanechávačů feromonových stop (komplexní model termitiště). Je schopen určitým způsobem nahlédnou do principů věcí a tento náhled zprostředkovat dalším. Proto byl schopen vytvořit tak fascinující společenské, technické i umělecké, struktury. Šíření a kultivace tohoto nadhledu je úkolem univerzit hodných toho jména. Nahlédnout do principů věcí předpokládá velmi dobře zvládnout řemeslo v určitém oboru - abych vůbec chápal, jak se k věci došlo - a dále být schopen přesáhnout do několika oborů sousedních v nichž řemeslo zas zvládnul někdo jiný. Proto mají na univerzitách svou roli učitelé odborného (vědeckého, technického, uměleckého) řemesla i téměř nesrozumitelní učenci, kteří se pohybují na hranici oboru a rozumí si jen se svými žáky a pár lidmi na celém světě. Univerzity pak zcela přirozeně vychovávají špičkové odborníky a dávají jim, byť třeba ne do hloubky a ne hned, nahlédnout i do toho, co řemeslo přesahuje. A naopak, pokud univerzity toto neplní, nejsou to univerzity, ale profesní školy.

Pokud je některá část univerzitní struktury odvedena jinam (např. do AV), v systému univerzity schází a univerzita neplní svou roli. Mimo jiné v tomto: dobrý politik (ale i třeba úspěšný investor) by měl být dobře všeobecně, univerzitně, vzdělán a být schopen co možná pochopit nesouměřitelnost různých zájmů a navzájem je vyrovnávat. Při jednostranném pohledu k se různé části společnosti staví proti sobě, což právě vidíme.

Úkolem i vlastním zájmem akademiků mělo být především zkultivovat univerzity. A k tomuto cíli jsme své síly nenapřeli, upřednostnili jsme různé skupinové zájmy. Ve své naprosté většině jsme si neuvědomili, že námi hájené akademické struktury vznikly především jako důsledek studené války (viz i Tebou citovaný projev prof. Vopěnky).  A ovoce neseme všichni, akademici i celá společnost.

Nemám zajisté nějak dokonalu statistiku, neprožil jsem statisticky významné množství životů. Ale co vidím kolem sebe, tak vědecké řemeslo zvládají nejlépe absolventi technik, a disertační práce na AV jsou především záležitostí zvládnutí (relativně malé) části řemesla. Na univerzitě je mnohem větší vnitřní i vnější tlak na přesah hranic. Ten vnitřní pramení hlavně z toho, že přece nebudu zkoumat něco, co už je učebnicová metodická záležitost o níž učím. Vnější pochází z trvalého přílivu - a především odchodu mimo univerzitu - výborných studentů, což dává náhled omezenosti vlastního pohledu na svět. Pokud mám v daném sporu nějaké preference, pak pocházejí právě z této zkušenosti.

Ať už tohle zadání přichází ze samotného Bruselu či dokonce

Ať už tohle zadání přichází ze samotného Bruselu či dokonce z MŠMT 

 

 

.... Budeme ale tak vysokou úroveň schopni zachovat? Obávám se, že při současném volání po masovosti vysokoškolského vzdělání to snadné nebude. Každý se o něj má právo pokusit, ale získat ho smějí výhradně ti nejlepší. Máte v rukou odbornou výchovu naší inteligence i budoucnost téhle společnosti. Vzdělání si může vážit jen vzdělaný národ. Přeji Vám, abyste dokázali vzdorovat všem pokusům posuzovat kvalitu vzdělání všelijakými impakty, faktory H, a podobně. Abyste nepodléhali populistickým prohlášením o nutnosti zvýšit procentuální zastoupení vysokoškolsky vzdělané pokud možno celé populace, a to za každou cenu.

Ať už tohle zadání přichází ze samotného Bruselu či dokonce z MŠMT, vždycky to bude pouhá zástěrka před pokusy odsunout o pouhých několik málo let řešení neřešitelného a jeho důsledků...

 

Děkuji Vám za pozornost

Antonín Holý

http://www.vscht.cz/document.php?docId=1567

 

 

Zajímavý posun

A co na to vaše argumentace (navíc neúspěšná) nízkými impakty lidí ze současného vedení GAČR (a vědci z RVVI)?  Vy si holt dovedete na té šachovnici dát sám mat úplně bez cizího přičinění. :-)))

Profesor Holý zajisté měl o hodně vyšší citovanost než je průměr běžného organického syntetika. Protože měl tu aplikaci, léky v praxi, a tudíž ho citovali i mnozí biologové, farmakologové a lékaři. Myslím, že on to taky dobře věděl a neměl v úmyslu své relativně vysoké citovanosti nijak argumentačně a finančně využívat. Naopak, při každé vhodné příležitosti na tento problém poukazoval. Doufám, že nebyl v tomto směru poslední, i když často ztrácím naději. Spíš zhoršuje a to nikoliv jen posledních 20 let. A celosvětově.

Při Vaší povrchnosti se Vám jistě často stává,

že nacházíte "posuny" tam, kde nejsou.

 

Když už je řeč o Velké Británii,

ctenarCP|04.07.2012 - 22:13

dovolím si předložit k úvaze empirií a kritickým intelektem podložené názory profesora Davida Colquhouna: "Publish-or-perish: Peer review and the corruption of science"

http://www.guardian.co.uk/science/2011/sep/05/publish-perish-peer-review-science

 

Colquhoun, David (2007). "How to get good science.". Physiology News 69: 12–14

http://www.ucl.ac.uk/Pharmacology/dc-bits/colquhoun-goodscience-jp-version-2007.pdf

 

Kdo je David Colquhoun:

http://en.wikipedia.org/wiki/David_Colquhoun

:-)

:-)

Nyní se volá po aplikacích dnes a výrobě zítra.

Pan profesor Holý se vždy považoval za vědce, i když dosáhl velikých úspěchů na půdě realizací. Pro něho bylo základem bádání, poznávání. To považoval za své poslání. Vycházel z toho, že badatelský výzkum je dlouhodobý, přináší poznání, ale ne vždy je bezprostředně použitelný. A ani nečekal, že vše bude hned použitelné. Nyní se volá po aplikacích dnes a výrobě zítra. Ta obrovská trpělivost profesora Holého nám chybí.

Bohužel. A také byl nešťastný, že jeho vyznání nesouzní se snahami těch, kdo o vědě rozhodují a kterým je přirozený cyklus od bádání po užití cizí či neznámý. Antonín Holý nás poučil o nutnosti celoživotní poctivé práce, o sebedůvěře v našem usilování, o neústupnosti ze svých představ. To je možná víc než ty veliké prostředky, které se dají přidat do rozpočtu na vědu. A bude nám také chybět jeho laskavý úsměv a kamarádský vztah

Zdroj: http://technet.idnes.cz/vzpominky-na-antonin-holy-dcm-/veda.aspx?c=A120718_113234_veda_mla

Nejlepší je učit a mít žáky

Žákům předávat poznatky ze světové vědy, které získávám výměnou za ty svoje. Tedy pokud o ty moje někdo stojí, což se projeví zejména tím, že se na mém pracovišti objeví studenti a vědci z předních světových pracovišť. Je to poměrne prosté.

Pokud se něco objeví, mohou se výsledky aplikovat. Je třeba ale upozornit, že ve velmi mnoha oborech se fakticky veřejný režim akademické práce a utajení výsledků pro aplikaci do značné míry vylučují. Jinými slovy, Akademie věd, kde žáci nejsou nutností, je pro vytváření komercionalizovatelných výsledků více způsobilá než univerzity.

Podporou hi-tech průmyslu je ale, například, i objednávání a stavba unikátních přístrojů. I (spíše zejména) tím se podporují menší firmy tu i onde, které pak výrobu opakují, poznatky používají v dalších zakázkách, případně jsou se skutečně významnou technologií prodány většímu hráči.. Ovšem to člověk musí dělat skutečně základní, nesériový, výzkum.

No a pokud jde o to, co já si vybírám z odkazu prof. Holého, tak je to jeho vztah k hodnocení vědy. Připojuji odkaz na článek Molinie - Bodenhausen "Bibliometrics as weapons of mass citation" . http://www1.chimie.ens.fr/Resonance/papers/2010/Molinie-Bodenhausen-Bibl...

Z článku cituji: "This world-wide trend appears to enjoy support not only by granting agencies (whose task is obviously simplified by extensive recourse to bibliometrics), but also by the scientists themselves (who seem to enjoy their status of celebrities)." 

Čímž je možno se i  vrátit na začátek. Dost velká část tlaku na aplikace pochází primárně z chování vědců samotných, kteří inzerují svůj výzkum jako řešení problémů celosvětového významu. Užívají si "their status of celebrities". Jenže u většiny z nich po pár letech se ukáže, že slibují stále totéž a že se mnohdy zatím nedokázali domluvit ani na pilotních experimentech v praxi. Některým jsou takové přísliby financovány třeba i déle než 50 let. Je to tím, opět cituji "As a consequence, colleagues who have never experienced the thrill of a real discovery tend to rule the waves of science policy."

Hodnocení vědy - Antonín Holý

Ve věci hodnocení vědy si dovoluji citovat jeden výrok profesora Holého: "... pořád se hodnotíme místo abychom pracovali ..." . 

Skrýt diskusi

reklama

view counter

reklama

view counter

Oblíbený obsah

view counter