Jak se hodnotí věda ve světě a jak uniknout ze slepé české uličky

Vážený pane profesore Chýlo,

Na webových stránkách ceskapozice.cz jsem si přečetl Váš článek „Jak se hodnotí věda ve světě a jak uniknout ze slepé české uličky“, který nemohu nechat bez povšimnutí. Veden jistě dobrým úmyslem zavést ve vědě kvalitní hodnocení, se zde bez dostatečných informací pouštíte do nezakryté kritiky institucí Ministerstva kultury ČR. V Národním muzeu pracuji více než 20 let a od té doby jsem zastával různé funkce, včetně vědeckého tajemníka. Váš článek, i zveřejněný rozhovor v některých místech, přímo poškozuje dobré vědecké jméno této instituce. S šířením nepravd v zájmu získání více financí pro nejúspěšnější vědecké instituce prosím přestaňte. I ostatní, méně věhlasné instituce, mají špičková vědecká pracoviště, jen je nejspíš neznáte....

Dovolím si připomenout, že Národní muzeum (NM) bylo založeno roku 1818 jako jedna z prvních českých vědeckých institucí a od té doby v ní pracovala dlouhá řada vědců světového věhlasu. Nahlédneme-li do historie kupříkladu zakladatel Národního muzea Kašpar Sternberg se stal spoluzakladatelem vědeckého oboru fytopaleontologie, Karel Bořivoj Presl byl jedním z nejlepších světových botaniků své doby, dr. Pilát byl fenomenálním mykologem, a tak bychom mohli jmenovat celou řadu dalších osobností. I v současnosti v Národním muzeu pracuje celá řada světově uznávaných odborníků.

Proto mne, a asi nejen mne, nesmírně uráží některé formulace vašeho textu. Např. cituji „Poměřovat „výsledky výzkumu“ v předchozím odstavci zmíněných institucí (mezi nimi Národní muzeum)srovnáním se světovou špičkou nedává smysl.“

Srovnání výsledků vědců Národního muzea se světem pane profesore smysl dává a doufám, že to budeme moci prokázat. Vždyť muzea, zvláště přírodovědecká muzea, jsou ve světě centry intenzivního výzkumu. Pokud snad nemáte čas nebo nechcete studovat webové stránky NM a jeho vědeckých pracovníků, přináším vám alespoň stručný přehled mých vlastních aktivit, na nichž lze situaci ilustrovat.

Kromě toho, že zastávám funkci vedoucího paleontologického oddělení, jsem členem přírodovědecké sekce vědecké rady NM, vedu referát fosilních rostlin kenozoika a specializuji se na křídové fosilní rostliny. V rámci mé vědecké práce je obvyklé a často neodmyslitelné spolupracovat v mezinárodních týmech publikujících výsledky výzkumu v renomovaných časopisech (např. v PNAS). Pro více detailů viz http://www.nm.cz/Organizacni-struktura/Pracovnici-ve-vede-a-vyzkumu-1/RNDr-Jiri-Kvacek-CSc/nebo (pro více publikací) http://www.nm.cz/Science-and-Research/Research-Workers/RNDr-jiri-kvacek-csc/.V současné době jsem zapojen v mezinárodních projektech jako je výzkum Antarktidy, výzkum křídové flóry Rakouska, Francie a Polska. Recenze rukopisů pro renomované světové časopisy je nutnou kolegiální pomocí, kterou musím poskytovat, pravidelná prezentace mých výsledků na mezinárodních konferencích je samozřejmostí (letos konference IOP v Tokiu přednáška Cretaceous fossil plants from the James Ross Island, Antarctica).

Jsem členem řady mezinárodních vědeckých organizací IAPT (zde v nomenklatorické komisy pro fosilní rostliny), IOP, zastupuji ČR v organizaci CETAF sdružující evropská přírodovědecká muzea, jsem členem Botanical Society of America. Mezi moje aktivity patří pravidelná výuka na Přírodovědecké fakultě UK, kde vedu disertační práci, další diplomovou práci vedu na Univerzitě Palackého v Olomouci.

V Národní muzeum pravidelně organizuji nebo spoluorganizuji mezinárodní konference (2006 – EPPC - Evropská paleobotanická a palynologická konference, 2008 – konference CETAF, 2010 – Mezinárodní Stratigrafická konference (ICS 2010). Účastním se a za NM vedu mezinárodní projekty Biodiversity Heritage Library Europe (BHL-Europe) a 4D4Life. Rediguji časopis Acta Musei Nationalis Pragae, ser. B Historia Naturalis, který je v současnosti registrován v databázi SCOPUS.

Dále bych chtěl poznament, že Národní muzeum má svoji vědeckou koncepci, na jejímž základě stále rozvíjí své vědecké aktivity a pro obory, které jsou zde zastoupené disponuje zázemím vybaveným špičkovými technologiemi.

Z detailů, které považuji v NM za jednoznačnou podporu vědy vybírám: NM uvolňuje finance z vlastních prostředků na podporu mladých vědců uvnitř instituce. Finance rozděluje pomocí interních grantů. Vydává 12 odborných časopisů a každoročně řadu vědeckých monografií. Více o vědě v NM na http://www.nm.cz/Veda-a-vyzkum/.

Závěrem mi dovolte vyjádřit naději, že tento můj text přispěje k diskuzi o vědě a vědeckých institucích a přispěje k objektivnějšímu posuzování institucí, které se vědou intenzivně zabývají, i když věda není jejich jediným posláním.

Jiří Kvaček

http://www.auc.cz/scholaludus/novinky.php

Případně se můžete odívat i na jiné dokazy na této strance, jak se už 12 rokem staráme o vědecké a technické talenty. Z domova i odjinud. 

Při vší oprávněné kritice kafemljenku (zvláště v poslední době, kdy už bylo vymyšleno a realizováno příliš mnoho špinavých triků – např. hromadná tvorba nesmyslných užitných vzorů a funkčních vzorků naprosto bez kontroly nebo účelové vytvoření „impaktovaných časopisů“, kdy dnes má snad každá fakulta svůj vlastní), při vší oprávněné kritice impakt faktorů  (nátlak některých časopisů na autory, aby citovali právě tento časopis či uměle utvořená kolečka „přátel“ kteří se nesmyslně citují navzájem) nesmíme zapomenout na to hlavní:

Potřeba kafemlejnkou, obecněji hledání nějakého objektivního postupu, co nejodolnějšího k účelovým manipulacím a podvodům, vznikla proto, že u nás naprosto selhala klasická metoda peer review!

Kdyby neselhala, nemuselo se nic počítat, a přesto bychom už neměli tolik výzkumníků, týmů a ústavů, fakult, … , neutráceli bychom zbytečně mnoho za podprůměr a průměr a zůstalo by dost na ty nejlepší.

Zažil jsme už noho jednání různých vědeckých a podobných rad a komisí, kde při hodnocení i naprosto zřejmě podprůměrných jedinců a týmu jeden po druhém vstávali „vážení“ kolegové s jasnými ale ničím nepodloženými tvrzeními typu „Vždyť oni jsou dobří, i když nemají ani … ani …“.

Dokonce ani peer review cizinců většinou nepomůže, zejména pokud ty cizince vybírají našinci sobě na míru. Zažil jsem v životě několik externích evaluací, v Akademii i na škole, a většinou byly k ničemu. Jaksi náhodou většinou potvrdily, to co předem chtěl šéf. Dále nikdy neměly vůbec žádný dopad: stejně nebyl nikdo propuštěn, žádný tým nebyl zrušen, žádný vedoucí vyměněn, reorganizace žádná, vůbec nic se nestalo.

Vlastně jedním skutečným a skutečně užitečným hodnocením bylo hodnocení naší katedry komisí z Technopolis v rámci hodnocení „nejlepších českých výzkumných skupin“. Přestože byl výsledek dost přátelský, okamžitě odhalili všechny naše slabiny a neúčinné postupy a dali cenné rady, které nás posunuly dopředu. Byly nám oporou při zavedení kariérního řádu, který vedl k odchodu mnoha pracovníků a k „nepříchodu“ mnoha další. Naše úroveň se zlepšila, prostředí se vyjasnilo a nakonec to chválí i ti, kteří odešli/nepřišli, neboť jsou teď mnohem šťastnější někde jinde, kde už nemusí žádný výzkum předstírat.

Dle meho nazoru asi nebude zcela obecnou pravdou, ze "i v případě těch nejlepších časopisů je vysoká hodnota impaktfaktoru důsledkem vysoké citovanosti velmi malé části článků v nich publikovaných." a to z toho duvodu, ze cim je IF casopisu vyssi tim tezsi, je zpravidla udat v takovem casopisu clanek (zpravidla diky reprezentativnejsim a i vice pocetnym oponentum a editorum, nez v pripade cl. s nizkym IF), takze predevsim z tohoto duvodu mi predstava nekolika supercitovanych clanku a zbyleho "odpadu" v casopisech s vysokym IF moc nesedi. Vychazim zde samozrejme z predpokladu, ze to, co obvykle uznaji erudovani hodnotitele clanku jakozto hodno publikovani v casopise s vysokym IF bude zpravidla zajimave/prinosne I pro odbornou verejnost, coz je predpokladem i relevantni citovanosti daneho clanku. Recenzenti clanku pak ve spolupraci s editorem/ry plni dle meho automaticky, alespon castecne, funkci hodnoticich panelu odborniku o kterych je dal v textu rec a to s prijatelnym rizikem stretu zajmu, jez se da obvykle zcela minimalizovat explicitnim uvedenim “nevhodnych” recenzentu. Z tohoto duvodu myslenka mereni kvality vysledku ve VaV zalozena mj. i na zaklade publikaci s IF asi neni zas az tak uplne zcestna. Navic tez automaticky zahrnuje to podstatne (to co bylo zmineno i v clanku) a to je srovnani se svetovou spickou. Paklize je nejaky nas vedecky tym srovnatelny v danem oboru se svetovou spickou, melo by se to mj. patricne odrazit i na prislusnych publikacich v kvalitnich mezinarodnich casopisech v nichz tato svetova spicka zpravidla publikuje. Srovnatelnost se svetovou spickou se muze dnes samzorejme odrazit i ve spolupraci s ni, coz se pak opet promitne mj. i do kvalitnich publikaci s IF. To co samozrejme takoveto hodnoceni postihnout nemuze (a tudiz nenabizi samo o sobe porovnani se svetem), je efektivita vyzkumu, tj. za jakou cenu byly dane vysledky vyprodukovany.