Hodnocení vědy: Proč „kafemlejnek“ nemele, jak by měl
V systému, který každému výsledku bádání přiřazuje určitý počet bodů, lze snadno nahradit kvalitu kvantitou, píše Václav Hořejší.
V posledních letech se ve vzrušených diskusích kolem hodnocení českého výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) s velkou frekvencí objevuje pojem „kafemlejnek“. Je tak posměšně označován před několika lety vládou oficiálně přijatý systém, ve kterém je každému výsledku (vědecké publikaci, knize, patentu atd.) přiřazen určitý počet bodů.
Pro všechny instituce, které se zabývají výzkumem, vývojem či inovacemi, dostávají na to podporu z veřejných prostředků a vykazují své výsledky, lze pak určit každoročně celkový počet takto vyprodukovaných bodů. Tak by se mělo objektivně ukázat, jak byla která instituce produktivní, a tato předcházející výzkumná produktivita by se měla vzít v úvahu při rozdělování veřejných institucionálních prostředků na další období.
Tento systém vznikl z dobrého úmyslu získat nástroj k odlišení těch, kteří produkují skutečně cenné výsledky (publikace v mezinárodních časopisech, vědecké monografie, mezinárodní patenty), od těch, kteří produkují spíše jen „informační šum“, bezcenné výzkumné zprávy a publikace v obskurních časopisech. Problémy ovšem nastaly, když se část institucionálních prostředků začala rozdělovat přímo úměrně k počtu dosažených bodů.
Sbírání bodů pro body
Tehdy se objevil i termín „kafemlejnek“ jako posměšné označení systému, do kterého se nasypou výsledky, a ty jsou podle daných pravidel automaticky přemlety na body (a ty posléze zase prostou trojčlenkou na peníze). Ukázalo se totiž, že v tomto systému:
- lze poměrně snadno nahradit kvalitu kvantitou,
- že je velmi problematické srovnávat bodové hodnocení podobných výstupů (vědeckých publikací) v různých oborech,
- že bodové hodnocení aplikačních výstupů (patenty, software, funkční vzory inovačních produktů) je zcela arbitrární.
Toto všechno pak u některých subjektů vede k absurdní produkci bodů pro body, což nemá nic společného s původním bohulibým záměrem objektivizovat výzkumnou produktivitu.
V případě vědeckých publikací má „kafemlejnek“ zabudovaný mechanismus, který v principu preferuje kvalitní výsledkyJe třeba poznamenat, že v případě vědeckých publikací má kafemlejnek zabudovaný mechanismus, který v principu preferuje kvalitní výsledky – bodové hodnocení se odvíjí (poměrně sofistikovaným způsobem) od kvality a prestiže časopisu, ve kterém byly výsledky publikovány (tuto kvalitu v daném oboru do určité míry reprezentuje, možná trochu sporně, takzvaný impaktový faktor daného časopisu) a bere v úvahu i oborová specifika.
Problém ale stále zůstává v tom, že počet bodů za publikaci v opravdu špičkovém, vysoce prestižním světovém časopise je stejný nebo i nižší než za několik publikací v průměrných, či dokonce podprůměrných časopisech, které se dají „vyrobit“ mnohem snáze. Zásadní problém je i v tom, že je opravdu těžké objektivně říci, zda například odborný článek v nějakém kvalitním chemickém mezinárodním časopise má mít obdobný počet bodů jako článek v kvalitním matematickém či sociologickém časopise („srovnávání hrušek a jablek“).
Je dobré si ale uvědomit, že v „předkafemlejnkové“ době se často jako měřítko výzkumné produktivity používal prostě celkový počet publikací stylem kus jako kus, bez ohledu na to, jestli se jednalo o články ze světově prestižního časopisu nebo z „Podbrdských rozhledů“. To je určitě ještě horší než kafemlejnek!
Mea culpa?
Musím přiznat, že vznik tohoto kafemlejnkového systému mám do značné míry na svědomí (a mnozí mi to dodnes předhazují). V letech 2003 až 2005 jsem totiž byl předsedou jedné ze tří poradních komisí při Radě pro výzkum a vývoj (RVV; dnes má tento poradní orgán ve svém názvu ještě veledůležité slůvko „inovace“, takže je to RVVI). V této komisi pro oblast věd o živé přírodě a chemických věd tehdy působila řada význačných vědců (místopředseda Pavel Hobza, Michal Anděl, Milan Elleder, Josef Fulka, Jan Krekule, Michal Marek, Bohuslav Ošťádal, Václav Pačes, Blanka Říhová, Vladimír Viklický, Kamil Wichterle, Jan Zrzavý).
Snahy o objektivizované hodnocení narážely na názory vlivných lidí typu „my přece sami víme, kdo je dobrý“, případně „kvalitu vědecké práce hodnotit z principu nejde“Od samého počátku naše komise považovala za prioritu vypracovat pro RVV návrh systému hodnocení kvality a produktivity výzkumných institucí. V té době totiž snahy o nějaké objektivizované hodnocení vědeckých institucí narážely na názory vlivných lidí typu „my přece sami víme, kdo je dobrý“, případně „kvalitu vědecké práce hodnotit z principu nejde“; téměř všechny grantové projekty končily hodnocením „vynikající výsledky na světové úrovni“.
Výsledkem byl v roce 2004 návrh naší komise velmi podobný dnešnímu kafemlejnku, přiřazující body za publikace v závislosti na impaktovém faktoru příslušného časopisu, normovaném „oborovým koeficientem“ založeným na oborovém třídění v informačním systému Web of Science.
Od samého počátku nám bylo zřejmé, že existuje problém, jak ohodnotit aplikační výsledky, knihy a monografie, prezentace na významných konferencích (které jsou v některých oborech považovány za důležitější než časopisecké publikace), výsledky v humanitních oborech (například výstavy a podobné prezentace). Vzniklo postupně několik verzí návrhu, které sice předpokládaly vazbu mezi kumulativním počtem bodů a přídělem financí, ale upozorňovaly i na nutnost konečného „moudrého zhodnocení“ získaných údajů (kontrolu toho, zda nedochází k nějakému účelovému zneužívání systému, podvodům), ale také na nutnost vzít v úvahu strategické aspekty (například cílená selektivní podpora nově vzniklých institucí).
- Pro možnost psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.
Přeposlat
Verze pro tisk
Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
Kam vede scientometrie
... na okraj; kafemlejnek sice může odhalid suché klestí, ale nevím, jak si poradí s citačně/publikačními klany: český elektrochemický citačně/publikační klastr René Kizek, Libuše Trnková ... budiž zářným příkladem!
Viz níže
1) Použít kombinaci IF 5 let a cited half time - případně jiná kritéria viz ERC - k identifikaci Scientific Leaders
2) Pustit na ně zahraniční peer reviewers
Kdo projde, toho seriózně podpořit nejméně na 10 let dopředu a dát mu tenure.
zahraniční peer reviewers
ad 2 - stalo se - s těmito hodnotiteli : http://www.ceitec.cz/uploads/Evaluators-Facebook1.pdf
Další kolo peer review evaluací T. Hruda naplánoval (ještě jako ředitel a nenáměstek :-) ) tuším na rok 2015 ...
Vida, šlo to i v současném systému
Některé lidi jsem slyšel namítat, že na CEITECH ne úplně proběhl ten krok 1) . Ale nemusí to být problém, vidět konečně zájem kvalitních lidí o vaše výsledky a získat s těmito lidmi osobní kontakt může i publikačně nastartovat. Alespoň nám se to stalo.
Teď nezbývá než doufat,
1) že příprava na příští peer review neochromí vaší schopnost nakafemlít dost peněz aby bylo na výplaty a provoz
2) že zvládnete plnit monitorovací indikátory, které máte jistě nastaveny RIV-ově.
monitorovací indikátory, které máte jistě nastaveny RIV-ově
Nikoliv. Teď o víkendu sice nemám po ruce kompletní podklady, co si ale pamatuji, indikátory (v jejich publikační části) nejsou o RIV bodech či počtech výsledků "druhu Jimp", ale o počtech publikací nad (přinejmenším) relevantními impaktovými oborovými mediály.
.
.
Dalibore,
povězte, kterou z vlastních publikací považujete za hodnou pozornosti vědecké komunity a zároveň nejvýznamnější? A proč? Prosím, ušetřete mě tvrzení, že každou, ale každou "jinak" ... A povězte, "pochopil svět" význam té práce? Koreluje Vaše hodnocení s citačním ohlasem? Pokud ano/ne, máte vysvětlení, proč by tomu tak mohlo být?
Dobrá otázka
Nejvýznamnější asi:
Urban J., Vaněk J., Soukup J. and Štys D., Expertomica Metabolite Profiling: Getting more information from LC-MS using the stochastic systems theory approach, (2009) Bioinformatics 25, 2764-2767
Urban J, Hrouzek P. and Štys D., Time alignmnent in HPLC-MS 2012 Lambert Academic Publishing, ISBN: 979-3-659-13020-5
a
StysD., Urban J., VanekJ., CísarP. Analysis of biological time-lapse microscopic experiment from the point of view of the information theory. Micron. 2011a, 42, 360-365. Epub2010 Feb12.
Stys, D., Vanek, J., Nahlik, T., Urban, J., Cisar, P.: The cell monolaye rtrajectory from the system state point of view. Mol. BioSyst. 7, 2824-2833 (2011)
Stys D., Jizba P., Papacek S., Nahlik T., and Cisar P., On measurement of internal variables of komplex self-organized systems and their relation to multifractal spectra, 2012,IWSOS 2012, LCNS 7166, pp. 36-47, Kuipers and Heegaard eds. Springer: Heidelberg Dordrecht London New York, ISBN 978-3-642-28582-0
Nejcitovanější pak:
Phosphorylation controls the three-dimensional structure of plant light harvesting complex II (1997), Nilson A., Stys D., Drakenberg T., Spangfort M. D., Forsen S., Allen J. F., Biol Chem 272, 18350-18357
O níž bohužel musím říci, že experimenty tam uvedené nemají nic moc společného s hypotézou, která se testovala. Proto jsem taky až druhý autor, dost jsem psaní té publikace ke konci bojkotoval, jak mi postupně docházelo, co všechno by se mělo udělat. Člověk se holt učí až časem.
Část těch experimentů jsem pak udělal, bez valného zájmu odborné věřejnosti, což mne utvrdilo v názoru, že lidi moc nepřemýšlejí nad tím, co čtou a proč to citují.
LAP Lambert Academic Publishing
Pane docente,
zajímalo by mě, proč si ceníte zrovna publikaci „vydanou“ u Lambert Academic Publishing, https://www.lap-publishing.com/ (Urban J, Hrouzek P. and Štys D., Time alignmnent in HPLC-MS 2012 Lambert Academic Publishing, ISBN: 979-3-659-13020-5)?
Pozn.: V katalogu LAP je nutné hledat pod názvem Time-alignment in HPLC-MS (copy-paste v tomto případě nefunguje).
Proč se ptám? Protože hlavní aktivitou LAP je „vydávání“ bakalářských, diplomových a disertačních prací...
Není těžké si prostřednictvím Google (lap lambert academic publishing scam; lap lambert academic publishing spam aj.) zjistit, o jaké „vydavatelství“ jde, jakým způsobem získává autory, co je jeho cílem, atd. Autorům na reputaci vydavatele jejich knihy nezáleží?
(„Kafemlejnek“: Autoři si vykážou publikaci do RIV jako odbornou knihu.)
A co recenzní řízení? To u LAP asi nehrozí. Nebo se pletu?
Viz též problematický odkaz na „nové hnutí“ v recenzním řízení=bohužel nejspíš jen na jedno z mnoha „atraktivních témat“ (PR 2012) jedné z dlouhé řady multi-konferencí prostřednictvím jedné z mnoha výzev k aktivní účasti na akcích neúnavně organizovaných profesorem Nagibem C. Callaosem (General Co-Chair, Editor in Chief atd.). Čím se vlastně zabývá ten International Institute of Informatics and Systemics? Stačí položit dotaz do Google: "Orlando, Florida, USA" IIIS conference Callaos Chair site:org.
V Česku se bohužel denně setkáváme s tím, že každý dobrý úmysl či myšlenku lze snadno zneužít a využít k osobnímu prospěchu. Ale, jak je vidět na příkladech LAP a IIIS, nejsme v tom sami. Není divu, že se pak tak nějak vytrácí původní smysl vědecké komunikace.
LAP
Té práce si vážím kvůli jejímu vědeckému obsahu. Ona to je totiž docela průlomová myšlenka, porovnávat chromatografické experimenty na základě pozaďových příměsí. Navíc to umožňuje odečítat pozadí jako látky v něm přítomné a ne jako jakési hodnoty neúplně definovaného původu. To totiž v HPLC-MS (1D, jak s běžně rutinně používá) vůbec nefunguje, protože pozadí se zvyšuje i snižuje spolu s vymývanými látkami díky interakcím s kolonou a změnami odezvy detektoru. Trvalo tři roky to naprogramovat, ale funguje to hodně robustně. Jenže je to tak složité, že na 8-12 stránek to nepopíšete a recenzenti tomu neporozuměli ani si to nezkusili. V softwaru to zas vidí jen skutečně zasvěcený programátor.
Já už jsem to někde na ČP psal - když se nám věc - v tomto případě naprogramovaný a mnohokrát v praxi ověřený time alignment - nepodařilo dostat do časopisu, poslali jsme to k publikaci jako k knížku. Možná jsme mohli ještě zkusit PLOS ONE, ale měli jsme toho už dost, chtěli jsme se hnout k nečemu dalšímu a mít v ruce publikaci na níž se můžeme odkazovat. V komentáři k tomuto příkladu jsem psal i že je to zajímavý příspěvek k diskusi o scientometrii.
Mimochodem, teď máme další podobnou bitvu o článek pojednávající o objektivním stanovení přesnosti přístroje. Přítom bez toho se v automatizaci analýzy nikam nehnete nebo je to jenom kouzelnické šálení pro neznalé publikum. Recenzenti ale vůbec nechápou smysl té věci, pro ně má smysl se chybou měření zabývat až při opakovaných měřeních. Jak jim výsledek každého měření ovlivní Pišvejcova konstanta, která se zadá na začátku do přístrojového (či jiného analytického) software, ani neuvažují. Nehledě na to, že všichni víme, jak často se výsledky neopakují nebo se publikuje "jeden typický průběh".
Jedna věc se snad podaří "prodat ": "... resolution/resolving power .... criteria for formal definition from the topological space point of view." To vše a ještě něco jsou výsledky jedné disertace a všechno je shromážděno v jednom fungujícím software.
Mimochodem - používáte mikroskop? Víte jak kamerový software "interpoluje" barevné body? To je další bitva, která nás čeká. Přitom dosah problému pochopí mnohý amatérský fotograf, podle všeho ho ignourují prakticky všichni, kdo mají na mikroskopu barevnou kameru. Jinak by totiž kamerové softwary vypadaly úplně jinak.
Na činnosti LAP nevidím vůbec nic špatného. Spousta diplomích a disertačních prací zapadne někde - v lepším případě - na serverech univerzity a je pryč. Pro praktické využití třeba v softwarech často čerpáme ze stažených disertací, protože ty bývají dostatečně detailní a obashují mnohé, co se nikdy jinak neopublikovalo. I u disertací probíhá oponentní řízení, mnohdy, tedy alespoň co já mám zkušenost, důkladnější než v časopise. Nebo taky ne, to jsem zažil i ve Švédsku. I kdyby LAP jen vytvořil katalog disertací, které jejich autoři mysleli natolik vážně, že považovalí za rozumné je dál zvěřejňovat, je to velmi záslužné. A prospěšné pro daňového poplatníka.
Mně osobně se nejvíc líbí systém ArXiv, možná ještě více systém working papers, který používají v ekonomii. Systém anonymního peer review vede k deformaci vědecké komunikace od samého svého počátku, bohužel. A zvláště po vzniku scientometrie. Proto se takových diskusí účastníme bez ohledu na to, kdo je pořádá.
Amicus est Socrates, magister meus, sed magis est amica veritas. Názor nějakého anonymního reviewera, který si nedá tu práci jít do hloubky věci - kde by na to taky vzal čas, trvalo by mu to taky třeba dva měsíce - nemůže převážit nad tím, co vidím v laboratoři a v počítači.
Ještě jednou LAP
Jinou odpověď jsem nečekala. Nemám nejmenší důvod zpochybňovat odbornou kvalitu publikace, už z toho důvodu, že dané problematice nerozumím. Mohla bych si ovšem knihu porovnat – pokud by byl k dispozici alespoň obsah – s disertační prací prvního autora. Z Vaší odpovědi mám pocit, že by zde jistá míra shody mohla být. V takovém případě, proč vydávat knihu u LAP, když je práce volně dostupná a lze na ni snadno odkázat (http://theses.cz/id/v0lvg4/), zvlášť když je v angličtině.
Recenzní řízení je jednou z cest k zajištění kvality publikací, ale samozřejmě může být a také je zneužíváno (nejrůznějším způsobem).
Časopisy PLOS mají několik „nevýhod“ – přísná kritéria, recenzní řízení a poplatky (u PLOS ONE jsou APCs ve výši 1350 USD; „nemajetný“ autor však může být od poplatku částečně nebo zcela osvobozen).
Chápu, je jednodušší si zdůvodnit, proč jít jinam, kde po mně nic takového nebudou chtít. Ale já bych se tedy raději vydala jinou cestou.
Vyhledat obhájené vysokoškolské kvalifikační práce dnes není těžké.
I JČU je přece mezi těmi, kdo zveřejňují obhájené práce elektronicky prostřednictvím systému Theses.cz (ale také ve svém inf. systému STAG, v NUŠL…). Indexovány jsou samozřejmě i v Google.
Užitečné je zapojení institucionálních (univerzitních) otevřených repozitářů využívajících open source software (jako je např. DSpace) třeba do DART-Europe (http://www.dart-europe.eu/), případně do dalších systémů sklízejících metadata. Ve světě je portálů, otevřených repozitářů a dalších služeb řada.
Katalog disertací na zakladě knih vydaných u LAP opravdu není třeba. Zvlášť když u nich ani nejde poznat, o jaký typ publikace vlastně jde. Obsah rozhovoru (http://www.webcitation.org/5ngO4Y290) se zakladatelem nové generace akademického vydavatelství (http://www.vdmpublishinggroup.com/) není nutné komentovat.
PLOS
My taky teď už jdeme cestou PLOS . Jenže tam jsme se zdrželi špatnou volbou časopisů - mylně jsme předpokládali, že Anal. Chem., případně nějaký chromatografický časopis sestupující výše IF, by to mohlo zajímat. A dostali jsme se do situace, že jsme tuhle publikaci potřebovali citovat. Tak jsme to pustili jak to bylo, v předchozích kolech to mělo dost času se vyrovnat s požadavky recenzentů. Disertace je tam cca 30% (teorie), zbytek jsou ověřovací experimenty udělané mezi sepsáním disertace a jejím obhájením.
Ale je mi to celkem jedno, já se na LAP rozhodně nezlobím, jsou ve své činnosti zcela otevření.
Narozdíl od některých vysokoimpaktových časopisů, kde vám reviewer "připomene" několik podobných článků zcela náhodou v daném časopise. Jelikož ve vedlejší místnosti zrovna sedí nejspíše nejlépe publikující vědec v ČR, vím dobře, jakou míru novosti vysokoimpaktové časopisy očekávají. Kdyby to bylo moc složité nebo odlišné od toho, co v časopise běžně je, kdo a kdy by to citoval? Až bude Blesk mít impakt faktor, Iveta Bartošová bude nejlepší český vědec. "Pro všechny maluje jen komunál" napsal malíř Vladimír Komárek.
Publikování s peer review pro mne prostě není žádná posvátná kráva. Dnes, v době kdy se v Matlabu, Matematice nebo třeba Netlogu nebo nějakém specializovaném software dá každá hypotéza namodelovat, mohla by být povinnost se především touto cestou přesvědčit, jestli něco v rámci současného stavu poznání může být pravda nebo ne. A minimálně se k tomu vyjádřit. A naopak, co je to za zvíře, článek s údaji spočtenými standardním software bez experimentu?
Taky technický popis experimentu a vesměs i jeho provedení je prakticky vždy nedostatečné. To se lze snadno přesvědčit často už z přístrojového katalogu.
Místo takovéto opravdové, už in-house před odesláním, oponentury po světě běhají celebrované články, jejichž hlavní vlastností je, že se udělaly standardním způsobem, který "neznepokojoval reviewera". Ta slova v uvozovkách nemám ze sebe, ale od dalšího výborně publikujícího vědce.
PS: Nejvíc mne ale v současné debatě štve, když někdo vykládá, že se kvůli bodům patentuje. To je známkou toho, že o mezinárodním patentovém řízení nic neví. Tak drsnou bitvu o to, zda je věc nová, zda se neshoduje s jinou publikací či patentem, jsem si nikdy nedovedl představit. Navíc to stojí spoustu peněz.
;-)
Děkuji, tak Vám začínám lépe rozumět. Ale možná subjektivitě moc pouštíte uzdu. Většina z nás zná situace, kdy je nám mdlo z pozitivního ohlasu naší práce od lidí, u nichž je těžké si představit, že práci chápou ... Co by měl říkat takový Albert Einstein, který zažíval "porozumění" intelektuálů všemožných profesí. Všechno je to "relativní" ;-))).
Opravdový muž ale vidí dále, než ke špičkám vlastních bot. A tak se nenechá odradit hemžením intelektuální droboty, nenechá se trvale otrávit a rozpozná ve všednodennosti přítomnost řádu Universa. A je si vědom ve své pozemské konečnosti, že také trendy, korelace, symptomy jsou projevy Pravdy. Ne Pravda sama. A jen pyšný člověk považuje sílu těchto průvodců Pravdy za chabou ve srovnání s vlastním Názorem.
Zkuste, při vší probematičnosti uznat, že na Zemi žijí ještě další inteligentní bytosti, které Vaši práci citují s porozumením ;-). Pěkný den, osamělý poutníče.
Díky
Nejsem takový optimista. Chci ještě dodat částečně souvislé imprese:
Se svým studentem - absolventem kybernetiky - jsem před pár lety zašel na poradu k mladšímu profesorovi univerzity v Konstanci. On nám ukázal jak z datových řad vybírá vhodná data. Nic neskrýval, absolutní svatá prostota. Když jsme se ozvali, že nejprve musí dobře fungovat přístroj - a by nebylo třeba data "upravovat" - a že jsou i jiné softwary na analýzu dat než stará verze Excel, dozvěděli jsme se, že si moc troufáme. (Pravda, řekl jsem i, že hypotéza se musí vždy řádně testovat, a že každý měřený jev má i svou fyzikální podstatu.)
Podobná příhoda se o té doby opakovala mockrát, doma i v zahraničí. V zahraničí ale míň často, tam je věda přece jen pořád především vášeň k získávání poznání.
Jsou ještě obory, kde se i u nás studenti připravují tak, aby z dat vytěžili to, co v nich skutečně je. Třeba ta kybernetika nebo fyzikální inženýrství. Dost samozřejmě záleží na tom, jakou člověk dělá třeba diplomní práci. Ale v principu když něco má fungovat autonomně - jako třeba robot nebo analyzátor hlasu - musíme co možná všechny používané hodnoty = fenomenologické proměnné získat z experimentu. Nemůžeme používat nějaké Pišvejcovy konstanty aby to pěkne vypadalo, jako bývá zvykem v software pro chemickou analýzu. (Ale viděl jsem i horší příklady, kdy se experiment "designoval" tak, aby tam jiné látky nebyla vidět. Bylo to v praxi a radši se neptejte kdy a proč. )
A aby se parametry z experimentu získaly, musíme mít dobrý (i když pracovní) model pozorovaného jevu VČETNĚ modelu experimentu - experimentálního zařízení. Něco takového neuděláte 50 x do roka. Ani 5x ne, spíš 0,3x.
Ale když to uděláte, je to zadostiučinění, které vám žádné vítězství na jedné nebo druhé straně fronty nepřinese.
Už jsem vás chtěl odbýt,
co sem taháte nějakou Kostnici, takový zapadákov, ale pak koukám v QS, že jsou o 200 míst před námi (ČVUT). Ach jo :(
Ale volové jsou v Kostnici taky
občas pěkne korunovaní. Naopak na norském státním potravinářském výzkumáku Nofima jsme byli schopni psát články o přesné definici rozlišitelnosti a odlišitelnosti na základě popisu prostřednictvím toologikcých prostorů
Teď se z toho vymotejte ...
Kafemlejnky jsou důsledkem obecného společenského trendu
a tím je vyhybání se (někdy i trestní) odpovědnosti za vyřčení pravdy. Vědecká práce má být posuzována vždy vědci, avšak to je vždy alespoň z části subjektivní. V dnešní době ale když někdo napíše kravinu, nikdo se nechce v tomto smyslu vyjádřit, protože pokud toho autora někdo politicky podrží, mohlo by to kritikovi přinést zkázu. Hned by byli připaveni se s ním soudit nebo ho ostrakizovat v médiích. Proto se hodnotitelé snažili vymyslet systém "objektivní", který by vyloučil osobní pohledy uznávaných odborníků, avšak který ovšem fungovat nemůže. Já se jim nedivím, nikdo nechce být vláčen za to, že peachovinu nazve pravým jménem. Dnešní doba politické korektnosti brání vytvářet jakýkoliv práh, přes který se volovina nedostane. Za každou práci je alespoň 1 bod. Naopak blbcům vyhovuje, protože pro ně není problém napsat 200 kravin za 1 bod místo jedné přínostné práce za 50 bodů.
Přesně!
Přesto je vyhýbání se zodpovědnosti neetické a neomluvitelné. Tvrdit (hlasovat, chválit apod.), že je někdo dobrý, když není, je prostě hanebnost. Špatní vedci to dělají proto, že čekají podobný revanš. Proč to ale dělají i jinak dobří vědci? Měli bychom si udělat pořádek doma a teprve potom kritizovat okolní svět, politiky, průmyslníky, apod.
Začněme konečně kritzovat konkrétní lži proslovené na vědeckých radách, napsané do oponentních posudků disertací, do hodnocení grantových návrhů, do závěrečných oponentur projektů a všude jinde. Není taková lež stejná hanba jako třeba ukrást výsledek nebo opsat článek?
Kolik pracovních smluv jste podepsal?
Kolik pracovně - právních sporů jste vedl?
Právě ten kafemlejnek vás v tomto směru totálně inhibuje. Každý, kdo do něj něco vložil, je přece vědec, ne? Takže na základě nekvalifikovanosti být vyhozen nemůže, o to se dobrý advokát postará. Podvod? Když vás neusvědčí ani záznam infračervené kamery, tak tato cesta je zcela vyloučena. Jak bylo dokázáno experimentem. Jediná cesta, jak se někoho zbavit, je restrukturalizace pracoviště. Tedy pokud pod nějakou záminkou neřetězíte pracovní smlouvy na dobu určitou.
Podle mne jediná šance je tenure profesura, které si daná osoba bude setsakra vážit. Jen takový člověk může svobodně vyjádřit svůj odborný názor.
100% pravda
V tom to přesně je - scientometrie a kafemlejnek je důsledkem stejného trendu, který stvořil už peer review. Snahy o anonymizování zodpovědnosti.
Review, která mne nejvíc potešila, byla "I could not find anyone to review this article, but think that it is good so I decided to publish it as it is. Your sincerely Guy Cox"
peer reviewing
Publikovat se samozřejmě musí, od toho tu jsme. Jenže se smysl publikování musí změnit, vrátit zpět šíření myšlenek. Odtud hnutí jako tato: http://www.peer-reviewing.org/pr12/
A ono se něco stane, elektronické publikování změnilo všechny média, změní i vědecké publikování. Těším sa na to, že místo dohadování z neschopnými reviewery budu od začítku diskutovat s někým, kdo se o věc opravdu zajímá, je na komunitě finančně nezávislý a třeba mne donutí úplně a přesně anotovat všechna primární data a najde v nich něco úplně jiného než já.
Velmi naivní
Proboha, kdo by ty milióny nerecenzovaných článků, velkou většinou zbytečných, četl?
Já sotva stačím prohlédnout pár desítek článků z několika málo špičkových časopisů, u kterých mám jistotu, že už nějakým sítem prošly.
Já zas spoléhám na algoritmy v googlu
A taky dost čtu v návaznosti na problematiku, kterou dělám. Trochu jsem si pro sebe převrátil toho Wittgensteina: Čtu o tom, k čemu mohu něčím přispět. Dokonce si troufám říci, že i v zájmu duševní hygieny. Alespoň se nemusím rozčilovat tam, kde s tím stejně nic nenadělám.
Nepochybně
je nutné sledovat svou oblast výzkumu.
Ale to je pro inspiraci málo, ta může přijít odjinud. Pro inpiraci je lépe letmo sledovat celý obor (=prohlížet ty nejlěpčí časopisy, a jezdin na tu skutečně nejlepší konferenci), jezdit posvětě, chodit do hospod, kaváren a divadel, mluvit s lidmi z jiných oborů, a mnohé další.
Zdravím z ETH Zurich.
P.S. Jak je to s Wittgensteinem po Goedelovi?
Myslím, že Wittgenstein Goedela přežil
Pohled za hranice pěstuji pomocí review v Nature group a tím, že něco dělám, nejsem s tím spokojen a pak hledám mimo obor. Jinak mi to stejně z hlavy vyšumí. Learning by doing.
Zdravím z ECCS2012 na Vrije Universitejt v Bruselu
Když je (pro někoho) tak těžké určit,
kdo je kvalitní vědec, pojďme vymezit, kdo je "nekvalitní" vědec. Pojďme definovat, co je to zneužití veřejných prostředků (grantových prostředků), co je to nesplnění projektu.
Pokud Dalibor Štys je postmoderním rozervancem, který v komplexitě Universa není ochoten hledat redukované pravdy, zajímalo by mě, jak jako propagátor univerzitního výzkumu klasifikuje u zkoušek studenty. Jak rozpozná a rozdělí nadané a nezpůsobilé. Jak to "na veřejné VŠ každý den za veřejné peníze dělá"? Pro postmoderního, holistického pedagoga je dle mého názoru jedinou cestou práce na soukromé univerzitě.
Někdo dělí zrno od plev, někdo to žere všechno. V té druhé skupině jsou jak bezdomovci, tak majetní alternativní bio-strávníci.... ;-).
Poznám, kdo je dobrý
A málokdy je to ten, kdo nejvíc publikuje.
Pokud jde o strukturu výuky, tak tam mne nejvíc potešilo, když jsem zjistil, že v druháku na Pricetonu v chemii učí termodynamiku ve stejné struktuře jako my a z učebnice, kterou jsem si koupil (berou z ní cca 2/3). Bohužel my to učíme až doktorandy ...
Vzal jsem si z toho příslušné poučení.
Dobry je ten, kdo malo publikuje??
Dalibore, mohl bys prosim uvest par prikladu lidi, kteri jsou dobri, a malo publikuji? Napr. mezi nobelisty?
Měl jsem na mysli lidi asi tohoto profilu
Cituji z příručky grantů ERC http://ec.europa.eu/research/participants/portalplus/static/docs/calls/fp7/erc-2013-adg/33022-gfa_erc-adg-2013_27072012_en.pdf:
Thus, in most fields, PIs of Advanced Grant proposals will be expected to demonstrate a record of achievements appropriate to the field and at least matching one or more of the following benchmarks:
• 10 publications as senior author (or in those fields where alphabetic order of authorship is the norm, joint author) in major international peer-reviewed multidisciplinary scientific journals, and/or in the leading international peer-reviewed journals of their respective field.
• 3 major research monographs, of which at least one is translated into another language. This benchmark is relevant to research fields where publication of monographs is the norm (e.g. humanities and social sciences).
Other alternative benchmarks that may be considered (individually or in combination) as indicative of an exceptional record and recognition in the last 10 years:
• 5 granted patents.
• 10 invited presentations in well-established internationally organised conferences and advanced schools.
• 3 research expeditions led by the applicant.
• 3 well-established international conferences or congresses where the applicant was involved in their organisation as a member of the steering and/or organising committee.
• International recognition through scientific prizes/awards or membership in well-regarded Academies or artefact with documented use (for example, architectural or engineering
design, methods or tools);
• Major contributions to launching the careers of outstanding researchers;
• Recognised leadership in industrial innovation.
Ujišťuji PT publikum, že tak málo publikující člověk by si na svou výplatu českým kafemlejnkem nevydělal. A to i kdyby se hodnota bodu zvýšila o těch 15%, které nám "vysává" průmysl.
Vím o jednom, který v tom vidí židoindické spiknutí, protože on má víc i vysokoimpaktovaných publikací než mnozí, kteří grant ERC dostali. Já to vidím spíš tak, že granty ERC nám každý rok nastavují memilosrdné zrcadlo do něhož se musíme koukat, protože jsme členy EU. Tak to holt s naší vědou je a žádné kafemlejnky nás z toho nevytáhnou, právě naopak.
PIs of Advanced Grant proposals
Ja v jednom z bruselskych panelu posuzujicich Advanced Grant proposals jiz 4 roky pusobim. Ty podminky, ktere uvadis, jsou MINIMUM - realita je takova, ze tyto granty dostavaji lide, kteri maji desitky az stovky publikaci ve velmi kvalitnich zurnalech (podle IF), maji vysoky h-index, tisice citaci...
I v nasem pokrivenem kafemlejnkovem systemu by uspeli VELMI dobre.
Zcela souhlasim, ze "granty ERC nám každý rok nastavují memilosrdné zrcadlo do něhož se musíme koukat, protože jsme členy EU. Tak to holt s naší vědou je a žádné kafemlejnky nás z toho nevytáhnou, právě naopak." Vsak jsem o tom pred nedavnem tady psal (http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/co-s-ceskou-vedou-hledej...).
Neni tomu tak, ze bychom zde meli zastupy "kafemlejnkovych" preborniku s vysokym h-indexem; naopak - mame zde velmi malo tech, kteri podle vseobecne uznavanych scientometrickych kriterii (pocet publikaci ve vysokoimpaktovych zurnalech, citovanost, h-index) maji byt i jen minimalni sanci uspet v soutezi o granty s evropskou spickou.
Jeste jednou - muzes prosim uvest priklady recentnich nobelistu, kteri maji malo publikaci, resp. nizke jakekoli scientometricke parametry?
Re:
1) Myslím, že to čtu dobře: a) se musí splnit kritéria pro Scientific Leadership = 10 hodně dobrých článků a b) se posuzuje podle vědecké kvality. Neboli vědecká kvalita je něco jiného než počet článků. Někdo to tak třeba nevidí ani při své činnosti v panelu ....
2) Méně publikující Nobelisté: Mezi fyziky, zejména ze starších dob, je takových lidí přehršel. Feymann bývá uváděn jako typický příklad. Nejsou to proto horší vědci, právě naopak, jejich odkaz přetrval.
Další otázkou je, jak kdo publikoval před udělením ceny a po jejím udělení. To je docela pracná analýza, kterou teď nestíhám. Jsou ještě další aspekty, nekteré jsem tu už diskutoval.
3) Ze nemáme lidi, kteří jsou schopni podat ERC, znamená, že systém výchovy našich vědců selhal. Po 23 letech se není již možné na nic vymlouvat.
Pro zajímavost přikládám ještě odkaz Richard Feymann - Cargo cult science . http://calteches.library.caltech.edu/3043/1/CargoCult.pdf
Nobel Prize in Chemistry 2011
Nejsem oslovený, ale - ať nechodím daleko z vlastního oboru (=krystalografie) - což třeba takový Dan Shechtman, HI=22 ?
http://apps.webofknowledge.com/CitationReport.do?product=WOS&search_mode...
Jinak ale s ERC a jejich nositeli máte pravdu, viz třeba scientometrická čísla Jiřího Frimla a Evy Benkové (relativně čerstvých posil v níže zmiňovaném IST)
http://ist.ac.at/about-ist-austria/awards-honors/
A existuje vůbec nezkazitelná metoda hodnocení?
A existuje vůbec metoda, kterou bychom nedokázali za pár let pokusů úplně zkazit až obrátit naruby?
Skoro se vším souhlasím, zvláště poté, co jste připomněl, že se ke kafemletí přistoupilo až poté, co mnohé tradiční metody selhaly. Zejména je to ostuda u metody peer review, ale bohužel je to tak.
Mýlíte se ale v tom, že zpočátku dobrý kafemlýnek zkazili „úředníci.“ Naopak ho zkazili, podobně jako to peer review, právě samotní odborníci, vědci a výzkumníci, nejčastěji právě argumentem, že „v našem oboru je to jinak“ a tudíž musíte ještě započítat funkční vzorky, užitné vzory, normy, ….
Například zrovna technické vědy nijak specifické nejsou. Právě v nich je korelace impaktových faktorů časopisů s kvalitou pořád ještě dost velká - odjakživa byla vysoká, a teprve v poslední době se to v některých případech trochu kazí. Možná se tím nepostihne případ spřevratného vynálezu, který autor bez publikace úspěšně aplikuje, ale to zas až tak nevadí protože takový dobrý praktik vydělá přímo tak velké peníze, že mu na nějakých drobných via RIV záležet nemusí.
Na novou metodiku se těším a držím jí palce Ale, jak už jsem mnohokrát navrhoval, její odolnost by měla by být nejprve testována s pomocí pár šikovných podvodníků, kteří by právě měli za úkol ji zkazit a obejít.
Technické vědy specifické jsou
právě svojí konstruktivností. Ale ani v nich už publikace není tím, čím bývala: zobecněním, završením širšího úsilí, něco víc než pouhá konstrukce.
V mnoha jiných oborech se ale pojem o zobecňujícím smyslu publikování zcela vytratil. Tam je to bod nutný pro získání PhD titulu nebo splnění grantu. Historky z mého života i životů jiných sdělím osobně.
U nás
(myslím katedru) je tedy pro mj. PhD nutný článke vyšlý v dobrém impaktovaném časopise
Kafemlejnek je perspektiva do roku 2021 + pár citací
V poslední době jí u nás velmi využívají zejména poskytovatelé grantů např. VaVpI, VpK, TAČR, Grantová agentura xxxx Univerzity apod. Takže člověk na začátku musí slíbit kolik článků, patentů, jiných aplikovaných výsledků atd. odevzdá. Většinou tak na horní hranici rozumnosti, protože to musí být víc, než slíbí jiní. Důsledky jsou zřejmé ....
Jelikož mnozí s takovými granty teprve napřesrok začnou a 3 roky řešení + udržitelnost 5 let = 8let. Takže i kdybychom s kafemlejnkovou terminologií napřesrok přestali, zbavíme se jí, ano, asi tak v roce 2021 nebo spíše v roce 2022.
Je to v tom vypuštění džina z láhve. Nemáme to ze sebe, přišli na to na "západě", ale to na hloubce problému nic nemění.
Pro zajímavost dvě citace:
Dopis A. Einsteina editorovi Physical Review 1936
"Dear Sir,
We (Mr. Rosen and I) had sent you our manuscript for publication and had not authorized you to show it to specialists before it is printed. I see no reason to address the — in any case erroneous — comments of your anonymous expert. On the basis of this incident I prefer to publish the paper elsewhere.
Respectfully,
Albert Einstein"
A svědectví editora Nature Maddocka o historii článku Watsona a Cricka.
"The Watson and Crick paper was not peer-reviewed by Nature… the paper could not have been refereed: its correctness is self-evident. No referee working in the field … could have kept his mouth shut once he saw the structure "
Bohužel je to tak, jak říkám. Scientometrie a víra v to, že oponentní řízení článků dokáže vyselektovat pravdu, vedla k epistemologické krizi současné přírodovědy. Svědectvím proti jsou historky o vědeckých podvodech i třeba ve 170 článcích jednoho profesora. Především pro tuto uhlířskou víru se přírodověda nemůže dohodnout se svým přirozeným partnerem, inženýrstvím.
Jak si tedy vysvětlit, že
Jak si tedy vysvětlit, že nejlepší články (nejzajímavější, nejpřínosnější, nepropracovanější, nejoriginálnější, nejdůvěryhodnější, …) jsou v mém oboru právě v těch 2-3 časopisech, které mají nejnáročnější recenzí řízení (typicky 5 i více anonymních oponentů, mnohá oopakování, proces často trvá i několik let), největší rejection rate, nejvyšší IF atp.? Samozřejmě, i v nich se občas objeví chyba, a třeba i hloupost, ale, právě díky tomu vstupnímu filtru, to už nebývá chyba nebo hloupost jen tak obyčejná.
A naopak, i v časopise s nenáročným recenzním řízení se může objevit něco zajímavého, ale jen občas. A možná i v časopise bez recenzního řízení, ale tam opravdu jen zřídka.
Je to vše opravdu jen náhoda? Nesouvisí ten rozdíl v kvalitě a dopadu časopisů právě s kvalitou a náročností recenzního řízení?
Mimochodem: témata, na kterých pracujeme, samozřejmě sleduji všude, ale průběžně číst (pardon, samozřejmě často jen prolistovat) stihám právě tak jen 2-3 hlavní časopisy. Připadá vám divné, že to jsou právě ty hlavní, výše zmíněné, ty s přísným recenzním řízením. Samozřejmě existuje ještě několik desítek dalších, ale ty už průběžně prohlížet prostě nezvládnu. Jaký typ časopisů čtete vy? Ty bez recenzích řízení?
U vás scientometrie nedegeneruje
protože jde o technický obor. A tam se předpokládá, že to někdo naprogramoval a všichni si to můžou zkusit, nebo že to někdo zkonstruoval či něco podobného. Taky nikoho nenapadne tvrdit, že je nějak méně hodnotné na základě nového principu udělat výrobek, chránit nový objev patentem nebo publikovat.
Většina vášnivých obhájců scientometrie pochází z jiných oborů ........
(Mám i kolegu který má firmu i řadu publikací a ten se nechal slyšet, že když to vyjde, tak to vyrábí, když to nevyjde, tak publikuje.)
Pokud jde o to, co čtu, tak 1) co si vygooglím nebo vythompson-reutersuji, 2) k čemu se z toho dostanu = vesměs to, co si někdo dal na webové stránky nebo preprinty na ArXiv . Kde to vyšlo a jestli to vůbec někdy vyšlo v podstatě nesleduji, když to funguje, je to jedno. Často to ale nefunguje nebo funguje mnohem méně obecně, než se autoři zaklínají. V Nature group nebo Science čtu hlavně komentáře a sourhnné články, to oni skvěle umějí. A taky Physics Today, tam mimo jiné taky sleduji, co vyšlo za knížky.
Podle mne se vědecké publikování v nejbližší době odrazí k novému životu od něčeho mezi ArXivem a open source časopisy.
No to byste se divil!
No to byste se divil!
Jenom jsem tvrdil, že „ve světě“ znamená dobrá publikace ve špičkovém mezinárodním časopise hodně i v technických oborech. Ne tak u nás.
Dříve (doba před kafemlejnekm) mnozí našinci tvrdili, že publikací netřeba, že nic neznamenají, že „časopisy otisknou všechno“ atp. Většinou dodali, že „hlavní jsou aplikace“. To bývá jen výmluva. Chcete-li se přesvědčit, zda to někdo básnící o „aplikacích“ myslí vážně, zeptejte se ho kolik na nich vydělal, jak je z nich bohatý. Obvykle zalapá po dechu, a máte to. Přirozeně, dělat „aplikace“, tedy něco pro průmysl, firmy, které to užívají, vyrábějí, prodávají a vydělávají na tom, a nemít z toho nic, to je ptákovina. Kdo to tvrdí, je buď extra obchodní nešika, ale daleko častěji nemluví pravdu, a firmy ty jeho „aplikace“ k vydělávání peněz nepoužívají. Tak jaképak aplikace. O kvalitě aplikace“ hovoří peníze (pár šílenců v oblasti freeware a public domain promine). Chlubit se aplikacemi je snadné, najít nějakého troubu z firmy, který to potvrdí je také snadné. Ale neznamená to nic, dokud za to firma neplatí. teprve pak se ukáže, že o to opravdu stojí.
Nyní, v době kafemejnkové, se zase honí bodíky: Patentuje se kvůli bodům z RIV, vymýšlejí se po tisících „funkční vzorky“ a dokonce se zakládají české-slovenské-středoevropské časopisy, které jsou v SCI a přesto otisknou každou pitomost, plagiát atp. V mém oboru třeba „Radioengineering, Electrical Engineering, Przeklady Electrycne, atp.
Shrnuto: Nic špatného se nestalo, ale ani nic dobrého! Scientometrie a kafemejnek v ČR moc nepomohly, ale také nic nepokazily! Mizérie převládala před nimi a mizérie převládá i po nich. Jak by také ne, když k žádným podstatným změnám dosud nedošlo? Scientometrie sem nebo tam, kolem jsou pořád stejní kolegové a nic s nimi nehne. Tak proč kritizovat zrovna scientometrii? Proč ne třeba trpaslíky?
Problém je jinde!
Scientometrie a kvalita (viz ERC)
Z druhého soudku - myslím, že scientometrie se hodí přesně k tomu, k čemu ji využívá ERC pro Advanced Grants : aby ukázala kdo má na ten "Scientific leadership", kdo je schopen komunikovat na mezinárodní úrovni a dostat se tam i do politicky dost vlivné pozice aby dokázal své výsledky uplatnit. Nic proti tomu - abychom efektivně dokázali čerpat ze světové vědy takové lidi nezbytně potřebujeme. To by mělo být hodnocení prvního kola.
V druhém kole je třeba odfiltrovat kdo byl jen vědecký politik a kdo věci opravdu rozumí. A tento poznatek nám scientometrie nedá, na to je třeba peer review.
PS: Tomu. co se v tomto smyslu dělo v posledních letech v Česku, se moje příspěvky moc nevěnují. Spíš mi jde o budoucnost a o to, abychom se nepřipravovali na předminulou válku. Tu jsme prohráli a tu minulou, scientometrickou, až na výjimky jakbysmet.
Jenomže
velká část křiku proti scientometrii je od těch, kteří by se rádi vrátili zpět do minulosti, kdy všichni "věděli" a partu kamarádů žádné počítání článků nebo, fuj, citací netrápilo.
To taky vím
A štvalo mne to po léta, ale zároveň mám taky máslo na hlavě, protože jinak jsem to mohl zabalit. Posléze jsme díky kafemlejnku vcelku klidně žili. Kdo jiný měl až 60% peněz z kafemlejnku? Jenže nás to poslalo na vcelku zvrhlou trajektorii podpory člověka, který udělá 60 publikací ročně. V tzv. dobrých časopisech, i když i on se často diví, jak náš kafemlejnek řadí časopisy podle významnosti. ( Což je další zajímavý problém k diskusi.)
Kdybych byl kdysi přistoupil na jeho nabídku, že mne bude připisovat, dnes bych se tu posmíval, že mám 200 dobrých publikací. Co na tom, že s nimi někdy nesouhlasím nebo je považuji za rutinu. Body za technologie, které jsme udělali a dokonce museli udělat kvůli slíbeným výsledkům projektů, mne tohoto dilematu zbavily. Je to dobře nebo špatně - podle mne dobře. "Pragmatismus znamená dospět k výsledku, který nám připadá hodnotný cestami, které k němu vedou."
Ano, tak trochu tím říkám, že řešíme problém na jiné úrovni, v principu srovnatelné s pracovišti typu ISTA. (Taky jsme byli v rámci JU zrušeni .. :-) ) Ale určitě v tom nejsme sami a i jiná pracoviště trápí, že v jednom sboru pějí ti, co touží po starých spřátelených časech, i ti, co vidí na konec současné podoby scientometrie, který není daleko.
Scientometrie je problém obecně
právě kvůli nesmyslnému hodnocení podle IF za 3 roky a z něj vyplývající síle recenzních a citačních bratrstev. Kdyby se za převažující hodnocení bral citation half time, třeba v kombinaci s IF 5 years, všechno by bylo o hodně zdravější.
Ale zřejmě je open acces elektronický publishing se se scientometrií shcopne více-méně srovnat. Což ukazuje existence žurnálu Plos One:
...PLOS ONE will rigorously peer-review your submissions and publish all papers that are judged to be technically sound. Judgments about the importance of any particular paper are then made after publication by the readership (who are the most qualified to determine what is of interest to them). ....
Ten bere 7 článků z 10 a přesto má IF 4.4. Tento systém peer review také ruší bariéru "významu pro obor". Tím ovšem k tomu, aby člověk poznal, co je v daném oboru důležité a co ne, mu takový peer reviewing nepomůže. To se musí spolehnout na google. Nebo na vyhledávač přímo v Plos One.
Na scientometrii
je dobré, že se vůbec něco "měří" (přes všechnu kritiku).
Srovnejte se zažitou situaci, kdy "měřit" vůbec netřeba, protože přece "všichni víme", že Franta, Honza a Tonda "jsou dobří", i když kde nic tu nic. Dosud se velkým šéfem mohl stát kdokoli, výsledky nevýsledky. Dokonce byly nevýsledky výhodou, zdá se ze statitik. Neboť senát zvolí raději toho, kdo nic nemá a tedy většinu neohrožuje.
Každá univerzita by si měla ve vlastním zájmu dělat pořádek sama
A nést za to zodpovědnost. Tak to bylo po tisíce let. Jaký pořádek si univerzita udělá, takovou reputaci má.
Naše univerzity ( a mnohé jiné na světě) se rozhodly, že svou zodpovědnost přenesou na někoho jiného. A tak získali navrch lidé konformní s tím, kdo tu zodpovědnost, opět šikovně decentralizovaně a anonymizovaně, má.
Taková je ta amica veritas .
Kroků k tomu to změnit je třeba spousta a doufejme, že svět to začíná chápat. Viz třeba instrukce k hodnocení RFE. Cíl je skutečně daleko za českým horiziontem, ale dosahování českého horizontu už dávno vedlo k úplné degeneraci diskuse na politické přetahování kdo víc váží.
jenže nedělá
"Každá univerzita by si měla ve vlastním zájmu dělat pořádek sama"
jenže si žádná pořádek nedělá, protože každou ovládá její akademická většina (= Franta, Honza, ....), kteří přece "vědí, co je dobré" a jejich jedinou stsrostí je, aby se ještě deste (davce, třicet,...) let nic nezměnilo, aby nebyli ohroženi.